"Já nepotřebuji znát všechny úhly pravdy,já chci, aby mně někdo shrnul úhly pohledů v jeden pravdivý. Proč si "zaplevelovat" mozek všemi pohledy? Já si chci dát kafíčko, zapnout internet a číst jeden pravdivý komentář," napsal Václav Drozda.

Domnívám se, že tento názor si zaslouží pokus o vyvrácení nejméně ze dvou důvodů.

Za prvé

Postrádám definici "pravdivosti". Nedá mi to, abych - trochu zlomyslně - nepřipomněl tu marxistickou. (Pravda je objektivní realita apod. - zdá se, že V. Drozda leccos pamatuje a jestli povinná školení za minulého režimu úplně neprospal, zajisté si vzpomene... ale neměl bych být tak jedovatý.)

Domnívám se však, že tato formulace spíše vyjadřuje častý případ, kdy čtenáři čehokoli (nejen novinových komentářů) za "pravdivé" považují a prohlašují to, co nejlépe odpovídá jejich zkušenosti, názoru, vnímání světa, konkrétnímu zájmu.

Je to samozřejmě přirozené a každý má na tento postoj nezadatelné právo - až na to, že pojem "pravda, pravdivý" v dané souvislosti není zcela na místě. Ledaže bychom připustili postmoderní přístup, který přiznává nárok na pravdivost komukoli/čemukoli, kdo/co se tváří dostatečně autenticky a v důsledku má tedy kdokoli nárok na "svou" pravdu. Takovýto přístup však často neobstojí před "kyselým testem", při němž jako činidlo použijeme kritický rozum.

Navrhuji proto V. Drozdovi, aby zkusil verifikovat platnost svých výroků tím, že pojem "pravda" nahradí jinými - např. "zkušenost", "postoj" nebo "světový názor". Třeba pak sám připustí, že se na jejich pravdivosti (teď jsem toho pojmu použil záměrně, a to v přísně logickém smyslu) moc nezmění.

Za druhé

Volání po tom, abychom byli oproštěni od nutnosti "zaplevelovat si mozek všemi pohledy", mi připadá krajně nebezpečné. Toto volání harmonicky souzní se snažením mohutné a výkonné mašinérie, která byla nasazena s jediným cílem: Co nejúčinněji nám všem vymýt mozky. Máme to štěstí nebo tu smůlu, záleží právě na úhlu pohledu, že prožíváme jedno z přelomových historických období. Není to v dějinách zdaleka první (a bohužel asi ani poslední) období restaurace předchozích poměrů.

Po pádu reálného socialismu dramaticky vzrostla reálná moc a padly všechny zábrany ultrakonzervativních sil, které v souladu zájmů se strukturami globalizovaných obchodních společností tlačí vývoj zpět, nejspíš až někam do britských poměrů začátků viktoriánské éry.

Podobné tendence nejsou v dějinách vzácné. Co je však bezprecedentní, je globální charakter současné restaurace a zejména mohutnost a účinnost té globální "prádelny mozků", kam si dovolím zařadit mainstreamová média (v našich poměrech hlavně soukromé televize a některé velké deníky vlastněné cizím kapitálem), různé think-tanky (u nás třeba typu Občanského nebo Liberálního institutu), oblbující agresivní a všudypřítomnou reklamu, ale také bohužel do určité míry a s určitými výhradami i školství a justici, avšak posledně řečené by bylo na delší diskusi a nechci odbíhat.

Připouštím, že i mé názory jsou pochopitelně ovlivněny médii, i když možná jinými, než ovlivňují V. Drozdu, ale já na rozdíl od něho nevolám po objektivitě komentářů. Tenhle komplexní a nepřehledný svět nikdo není schopen nazírat přímo v celé jeho složitosti.

Média mají a vždy budou mít nezastupitelný význam pro jeho chápání a vytváření názorů na něj. Přiznejme proto komentátorům všeho druhu právo svobodně, zcela subjektivně, zaujatě, nevyváženě a politicky nekorektně vyslovovat své názory, postoje a pohledy.

Poměřujme jejich komentáře jediným kritériem, a to kritickým rozumem. Nechme je, ať nás čtenáře občas naštvou až do bílého žáru, a reagujme na jejich občasné úlety jediným možným způsobem - veřejnou polemikou.

Chtějme od našich politiků nemožné - ať přestanou chápat média jako své hlásné trouby a ať jim dají jediné omezení, totiž nebýt součástí té globální prádelny mozků, resp. aby informace byly hlavním smyslem existence médií, a nejen nesvéprávným přívěskem reklamy, kterou si někdo zaplatil.

Václavu Drozdovi nakonec děkuji, že mě k této úvaze přinutil. Kdyby mě jeho názor nerozčilil, nejspíš by nikdy nevznikla. Přeji mu, aby prohlédl své omyly, a nám všem, aby média a hlavně komentáře v nich nikdy nezůstaly jen prostředníky shůry zjevených, nezpochybnitelných a jednobarevných pravd.