Představte si na okamžik, že na americké a britské vojáky zaútočil loni ve válce o Irák Saddám Husajn chemickými a biologickými zbraněmi. Že na Kypru a v Tel Avivu explodovaly rakety, naplněné biologickými zbraněmi. Že se po trpkých bojích britská a americká vojska zmocní Iráku a objeví tam připravené rakety, které měly zaútočit na evropská města. Jinde naleznou pokročilé přípravy na výrobu jaderných bomb. Zjistí také, že Irák byl cvičištěn pro Usámu bin Ladina a jeho organizaci al Kajdá.

Před rokem byla tohle falešná představa, která přiměla Blaira, aby se postavil při útoku na Irák po bok George Bushe.

Shrnujeme názory Richarda Overyho, profesora moderní historie na King's College v Londýně, autora knihy The Dictators, která vyjde v Penguin Books v červnu.

Ve čtvrtek 18. 3. 2004 proběhla v Konírně Nostického paláce v Praze, ve kterém sídlí ministerstvo kultury, diskuse na téma bulvarizace českých deníků. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ji nepořádal server Česká média, neúčastnili se jí zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes Robert Čásenský, redaktor časopisu Týden Miroslav Korecký, ředitel Institutu mediální komunikace a nakladatel Petr Žantovský a mediální pedagog Milan Šmíd. Ten viditelně celý večer trpěl diletantismem debaty, o které se později vyjádřil, že byla "od Šumavy k Tatrám", ačkoliv k její rozplizlosti přispěl také nemalou měrou...

Úvodem ocituji slova Václava Kasíka na parlamentním semináři o veřejnoprávních médiích, který se uskutečnil 3. února 2004 se na půdě dolní komory. V jeho části věnované financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků tehdy generální ředitel ve velmi emotivním projevu řekl:

Pod tlakem pozůstalých po zemřelých klientech Penzijního fondu ČS a za pomoci Sdružení obrany spotřebitele peněžní ústav ustoupil a vyplatí v minulém století naslibované životní pojistky.

31.12.2003 odeslal autor dotaz na Úřad vlády ČR. Chtěl informace o projektu Česká kvalita. Rozjel tím neuvěřítelnou spirálu událostí, ZDE. Po mnoha urgencích dostal nyní informace o poskytnutí náhrady za pohřební služby města Karviná (58 stran) včetně 13 úmrtních listů, rozpisy hovorů od společnosti Eurotel a informace o nominaci členů do Rady regionálního rozvojového fondu.

V pražských kinech se nyní promítá slovensko-česko-německo-francouzsko-rakouský film českého režiséra Ivana Fíly Král zlodějů, který neúspěšně poslalo Slovensko do letošní oscarové soutěže - na rozdíl od Želar nebyl Král zlodějů ani nominován. Je Fílův film o tolik horší než Trojanovy Želary?

"Připoutejte se, za několik minut budeme přistávat v Moskvě", ohlásil palubní rozhlas a letadlo Air France se pomalu snášelo na letištní plochu Šeremětěva 2, mezinárodního moskevského letiště. Už při přistání jsem cítila lehkou nostalgii. Vždyť do Moskvy jsem přiletěla po patnácti letech. Naposledy jsem ji navštívila jako průvodkyně dnes již neexistující Cestovní kanceláře mládeže ve dnech 1. -- 5. listopadu 1989. Tenkrát mi vyrazila dech reálným uvolněním politických poměrů,svobody a rodící se demokracie. Realitou, která za několik málo dní měla přijít i u nás.

Tentokrát přilétám v roli pozorovatelky ruských prezidentských voleb, kterou nominovala socialistická frakce Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Role od tehdejší naprosto odlišná.

Reakce na tento článek.

Pan Křeček si ve svém článku ze dne 16. 3. stěžuje, že mu nikdo ze stovek expertů a "expertů" nedokázal srozumitelně vysvětlit, co přesně znamená úplná deregulace nájemného. Není to pravda, osobně jsem mu to vysvětloval nejméně třikrát. A mnoho jiných lidí se jistě o to, byť marně, pokoušelo jistě také. Kromě toho o tom existuje spousta knih, z nichž mnohé jsou i v českém jazyce a na vyžádání je panu Křečkovi půjčím. Tedy za sebe počtvrté -- úplná deregulace nájemného znamená, že výše nájemného je určována pouze nabídkou a poptávkou na trhu bez vnějšího zasahování.

Sotva bylo možné očekávat, že určitá část české žurnalistické obce, mající zájem na všem možné, jenom ne na klidném vývoji v této zemi a na objektivním řešení problémů, nevyužije pozoruhodného nápadu italského podnikatele, totiž zveřejňování adres trvalého bydliště a dalšího majetku lidí, kteří vykonávají politické a další funkce, které osud zavál do bytů, kde platí nájemné jiné, než lichvářské, které by si určitá část vlastníků domů přála.

Pan Šándor publikoval na stránkách Práva článek o následcích atentátů v Madridu na evropskou politiku. Jeho postoj je samozřejmě plně v intencích současné české politiky. Ovšem český ex-špion (byl náčelníkem vojenské zpravodajské služby a dnes je poradcem předsedy ODS pana Topolánka) jde dále. Nestačí mu jen souhlasit, on hledá viníky a nachází je : "Nic nás neuchrání před lidmi, nebojím se je nazvat fanatickými teroristy, kteří negativně vnímají naši positivní roli v NATO, úzké spojenectví s Izraelem a vojenské mise v zahraničí." Tak jsem se to dozvěděl - jsem fanatický terorista.

Bezprostředně před mimořádným sjezdem SPD zpochybnil ministr průmyslu Wolfgang Clement ekologickou daň (daň, která by měla být placena těmi, kteří spotřebují hodně pohonných hmot), která je ústředním projektem červeno-zelené koaliční vlády. Prostředky získané ekologickou daní pomáhají financovat v prvé řadě deficity v důchodovém systému a pak rovněž se dotují projekty obnovitelných energetických zdrojů.

Reakce na článek Jana Čulíka Jak žijí obyčejní lidé.

Nevím, koho má pan Čulík na mysli, když mluví o obyčejných, resp. normálních lidech. A nevím po čem se ptá, když mluví o "vědomí svobody". Jisto je, že v této zemi svoboda je. Nejisto je, k čemu je svoboda lidem dobrá, když při ní musí zápasit o holou existenci.

Reakce na tento článek Petra Jánského.

Osobně chápu povzdech Petra Jánského:" Králi Miroslave, kde jsi?" jako metaforu, jako konstatování, že bez náboženství a autority církve to nejde. Dnešní svoboda ústí stále více do naprosté instrumentalizace člověka a mezilidských vztahů. V dnes žité svobodě se navzdory všem frázím o lásce člověk stal zajímavým pro svého souseda jen jako nástroj, ať už bavící nebo živící... Vcítění neexistuje. Tvůj problém..., míní Lumír Mosler.

Vážný pane,

ptal jste se, kde jsem. Jsem tady, v prdeli. V zemi, kde lidi, co choděj z noční šichty, nemaj ksichty, píše král Miroslav prostřednictvím Radka Mokrého.

Reakce na článek Jana Čulíka Jak žijí obyčejní lidé.

Jsem ze Severní Moravy a stýkám se s lidmi s lidmi z Prahy, Mladé Boleslavi, Liberce a Brna, píše jeden čtenář, jehož totožnost je redakci známa. Zvláště v Praze a Boleslavi se lidem daří dobře a před nimi téměř nelze připomínat nic negativního z budování reálného kapitalismu. V regionech je situace neporovnatelně horší. Mezi lidmi je strach ze ztráty zaměstnání. V Ostravě připadá na jedno volné místo 40 nebo dokonce 50 uchazečů o práci. Vybídnutí k hledání práce zní pro tyto lidi jako špatný vtip. Stěhování se od rodiny za prací do Prahy vede nejspíše k jejímu rozpadu nebo je dobrou radou jen pro svobodné. Každý nemá předpoklady se stát podnikatelem. Podnikatel bez zaměstnance je ostatně něco nelogického.

Čtenářská reakce na článek Jana Čulíka Jak žijí obyčejní lidé.

Dostal jsem prostřednictvím svých přátel mejlík o zkušenostech Jana Čulíka s naší společností. Píše, že je propastný rozdíl mezi politiky a obyčejným lidem, který je poctivý, slušný dělný. Já to vidím z mého pohledu (jsem dělník, bydlící ve Hranicích na Moravě), pracující u polostátní velké firmy a mající pevné vazby k vesnici, kde lze život ve svém mikrosvětě lépe pozorovat

Reakce na článek Jana Čulíka Jak žijí obyčejní lidé.

Posílám příspěvek k Vaší diskusi o tom, jak žijí obyčejní lidé. Můj syn-inženýr byl dvakrát "downsizován" a já sám jsem prožil zrušení ústavu, na kterém jsem pracoval 25 roků. Byl jsem v tom roce penzionován, ale zažil jsem rozprášení svých spolupracovníků po celé Kanadě. Jsem přesvědčen, že nelze mluvit o svobodě za situace, kdy lidé nemají práci a ti, kteří ji mají, se o ni třesou. Nezaměstnaného hladového člověka nebude vzrušovat nové umělecké dílo, ale ani policejní šťára v redakci novin. Na politiky se tu hledí s podobnou nechutí, jako se hledělo na papaláše v Československu, tady vychází navíc najevo mnoho skandálů, při nichž se promrhaly stovky miliónů daňových dolarů. Ale majitelé podniků, které masové propouštějí zaměstnance, si zajistili doživotní blahobyt stovkami milionů dolarů (ano stovkami milionů dolarů). Ti "nejchytřejší" (včetně našeho min. předsedy), mají ředitelství svých podniků nebo se sami usadili v zemích, kterým se říká "off-shore tax shelters". Svoboda je zástěrka pro spoustu špinavostí, ale koho by to vzrušovalo, když tak tomu bylo "vždycky" a na vybranou máte mezi čertem a ďáblem?

Reakce na článek Jana Čulíka Jak žijí obyčejní lidé.

Vážený pane Čulíku,

Vaše postřehy o tom, jak žijí obyčejní lidé, jsou přesné, a budete-li po Čechách a Moravě jezdit ještě pár týdnů, budete moci podtrhnout klíčovou větu Vašeho sloupku, totiž, že: "Média i politikové si žijí ve vlastním, od ostatní společnosti zcela odříznutém, surreálném světě." A kam se podělo vědomí svobody?

Svoboda byla oficiálně ztotožněna s možností jet na dovolenou do Bibione bez devizového příslibu, se svobodou vybrat si z mnoha druhů jogurtů a nestát frontu na banány. Rejstřík těchto "svobod" se časem rozšířil např. o svobodu vybrat si mezi akčním filmem na ČT 1, akčním filmem na TV NOVA, akčním filmem na TV PRIMA, anebo procházkou parkem, kde ještě před pár lety bylo docela bezpečno. Zcela svobodně si také můžeme pořídit vlastní ochranku.

Cílem každé propagandy je přesvědčit předem určený okruh občanů tak, aby jednali jak si autor propagandy nebo její zadavatel přeje a aby si současně mysleli, že je to jejich vlastní, svobodné a optimální rozhodnutí. Propaganda se používá v těch případech, kdy by žádoucí výsledek s vysokou pravděpodobností nemohl nastat přirozenou cestou. (Například, že by se občanům sdělily veškeré důležité informace, potřebné pro jejich svobodné rozhodnutí.)

Na českých vysokých školách se bude konat "Týden neklidu", soubor akcí protestujících proti nynějšímu zanedbanému stavu českých univerzit. Zveřejňujeme prohlášení "Týdne neklidu":

Človek je súčasne členom rôznych záujmových skupín s rozdielnymi záujmami. Následným pochopením základných súvislostí prídeme k poznaniu, že zamestnanci majú odlišné záujmy ako zamestnávatelia, že ľudia na vidieku majú iné záujmy ako v meste, mladí zas majú iné záujmy ako starí a pod. Je dôležité si uvedomiť skutočnosť, že politici majú veľmi často iné záujmy ako ich voliči -- to je najväčšia slabina zastupiteľskej demokracie. V dnešnej spoločnosti môžeme peniaze zarábať prácou, alebo kapitálom - ten má však diametrálne odlišné záujmy ako ľudia zarábajúci prácou (zamestnanci, živnostníci a pod.). Aby systém riadenia spoločnosti založený na rozhodovaní väčšiny mohol fungovať v prospech väčšiny, je nutné aby väčšina bola schopná pochopiť situáciu definovaním si svojich záujmov a záujmov jednotlivých zúčastnených skupín.

Vedoucí politikové jsou od toho, aby zastupovali své občany, ale bohužel velmi často s nimi vůbec nepočítají. Kolik lidí bylo například proti válce v Iráku? Ve veřejných průzkumech jich byla všude rozhodná většina, (ve Španělsku to bylo 90% ! ). Na protest byly uspořádány světové masové demonstrace, přesto se válce nezabránilo. Dnes jsme všichni svědky důsledky této války, byla osudovou chybou, protože byla vedena na základě smyšlených důkazů. Pokud národu není pomoženo k tomu, aby sám skoncoval s diktaturou, a naopak se po mnoho let vyčerpává sankcemi, tak násilný zásah, k tomu se strašlivou devastací země, zplodí jenom nezvladatelný chaos.

Minulý čtvrtek ve Štrasburku, v den svého desetiletého výročí Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) při Radě Evropy bilancovala své působení. Během konference konstatovala komise vzrůst nenávisti vyvolávané odlišnou rasou či náboženstvím.

Dnes je již téměř mimo jakoukoli pochybnost, že za atentáty v Madridu stojí odnož teroristické buňky "Islámští mudžahedíni -- Skupina Maroko", blízká Al Kajdě.

Skutečnost, že Španělsko již delší dobu bylo prioritním cílem, potvrzují i úryvky z příručky Al Kajdy "Irák v Džihádu -- Naděje a rizika", vydané údajně již v létě 2003, které minulý týden publikovaly německý deník Die Welt a týdeník Der Spiegel.

Je jim mezi dvaceti pěti a třiceti pěti lety. Jen vzdělání, sociální původ a rodná země je odlišuje. Přesto mají Kamel Daoudi, Lionel Dumont, Sajid Badat, Richard Reid, Abdelaziz Benyaich a Nizar Naouar jednu společnou věc:všichni rozšířili řady radikálních islamistů, jejichž akce jim později přivodily smrt či vězení.

sobota 22.30: Pákistánská armáda zajala během vojenské operace proti al Kajdě a Talibanu asi 100 bojovníků, kteří byli opevněni v severovýchodním Pákistánu. Asi 500 ozbrojených militantních bojovníků je prý i nadále opevněno v pevnostech nedaleko afghánské hranice, ale jsou obklíčeni pákistánskou armádou. Mezi obklíčenými osobami má být prý i čelný činitel z organizace al Kajda, avšak pákistánští činitelé odmítli spekulace, že je to Ayman al-Zawahiri, zástupce Usamy bin Ladina.

sobota 22.00: V sobotu se v řadě zemí světa konaly protestní demonstrace k prvnímu výročí útoku na Irák.

Jedna z největších protestních demonstrací se konala v Římě, kde se jí účastnily desetitisíce osob. Tisíce lidí se také účastnily demonstrací v Londýně, kde dva aktivisté vylezli na věž Big Benu. Velké demonstrace se také mají konat v Madridu, v New Yorku, v Chicagu a v Los Angeles. Protesty se také konaly v mnoha zemích Asie a v Austrálii.

Reportéři oznamují z Iráku, že většina Iráčanu je ráda, že byl prezident Saddám Husajn svržen, ale odmítají okupaci své země a chtějí mít co nejdříve vlastní vládu.

Prezident George Bush se v předvečer prvního výročí útoku na Irák vyjádřil, že neshody ohledně války proti Iráku patří do minulosti.

"Každá známka slabosti či ústupu prostě legitimuje teroristické násilí a vyvolává nové násilí," konstatoval.

Před dvanácti měsíci byla vpádem koalice vedené Spojenými státy do Iráku zahájena válka. Válka, kterou mnozí ospravedlňovali tím, že je třeba skoncovat s tyranií Saddáma Husajna a zlepšit situaci pokud jde o lidská práva v zemi. Pakliže první cíl se splnit podařilo a režim Saddáma Husajna byl svržen, s každodenním porušováním lidských práv se Iráčané setkávají stále.

Rada Prahy 7 vyjádřila nesouhlasné stanovisko s konáním happeningu Million Marihuana March, který chtějí jeho organizátoři uspořádat letos opět na Letenské pláni. "Úřady si nás letos opět přehazují jako horký brambor a přemýšlejí, jak se nás zbavit. Neporušujeme přitom žádné zákony a dodržujeme dohodnutá pravidla. Loňský ročník, který byl poprvé úředně povolen, proběhl bez jakýchkoliv problémů. Vadí nám, že nám úředníci brání vyjádřit náš názor jen proto, že je jiný než jejich," prohlásil mluvčí pořadatelského týmu a konopný ombudsman Marek Jehlička.

Nedopatřením jsme nezařadili kázání na neděli 14. 3. Dodatečně tak činíme a autorovi i čtenářům se omlouváme.

Mít rád svého bližního jako sám sebe je důležitější, než vykonávat náboženské obřady. To je cantus firmus celého Nového Zákona. Láska k Bohu, ten prvý pilíř slavného Dvojího přikázání, je totiž vlastně jen potence, která dostává výraz, realizuje se, právě v pozitivním vztahu k bližním. Proto platí stoprocentní zásada, že altruistista, byť nepraktikující žádné náboženství, je cennější člověk, než sebezbožnější sobec, kterému vztah k Bohu jen potvrzuje jeho egoismus. Ve starém židovstvu se však velmi oprávněně diskutovalo o tom, kdo to ten bližní vlastně je? Jaký okruh lidí to slovo vymezuje?

Mám rád jednu židovskou legendu o Mojžíšovi. Vypráví se v ní, že když sestupoval z hory se dvěma kamennými deskami, do kterých bylo vyryto deset přikázání, snadno je unesl, protože věřil, že jeho konání má smysl. Byly to veliké, těžké, kamenné balvany a cesta byla strmá, ale víra pomáhala Mojžíšovi kameny nést. Jakmile však Mojžíš přišel k lidem, kteří tancovali kolem zlatého telete, podle legendy slova z desek zmizela. Byly to zase jen holé kameny. Od té chvíle byly pro Mojžíše příliš těžké, aby je udržel. Ztratil smysl svého počínání. Ztratil víru. A tak desky neudržel, kameny upadly a roztříštily se.

Dokážeme unést jakékoliv břemeno, když věříme, že to má nějaký smysl. To je síla víry. Přestaneme-li věřit, ztrácíme sílu žít a stáváme se trpnou obětí okolností, událostí, běhu světa.

Je řada výroků, které v průběhu času zcela změní svůj význam, či jsou chápány dokonce v opačném smyslu, než byly původně vyřčeny. Ze světských rčení je to například výrok: "Známe své papenhaimské!", který vnímáme jako výraz kritického despektu, zatímco byl vyřčen původně jako výraz obdivu k statečným vojákům. Z těch biblických výroků je to právě dnešní text, který se dnes cituje v Čechách tehdy, když někdo chce vyjádřit pochybnosti nad intelektuální bystrostí svého bližního. Cítíme dobře, že to tak Ježíš nemyslel, ale: jak to tedy vlastně myslel

Týden po madridských atentátech a přesně rok poté, co Blair v parlamentě vášnivě obhajoval válku proti Iráku, si musíme uvědomit, že následující dvě skutečnosti mohou být zároveň pravda: 1. Blair udělal chybu, když nás zatáhl do války proti Iráku, která nám nepomohla porazit al Kajdu; 2. Blair měl pravdu, když nás varoval, že nám všem hrozí islámský terorismus, který by se na nás zaměřoval, i kdybychom nezaútočili na Irák a který bude přislíbeným odchodem španělských vojsk z Iráku pro teroristy povzbuzením. Pro to, co ještě zbývá ze Západu, byl minulý týden politováníhodný. Po několika krátkých chvílích solidarity se Západ zase začal hádat. To je názor oxfordského historika Timothy Gartona Ashe, který shrnujeme:

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 nám čtenáři rychle poskytli finanční prostředky na koupi nového serveru. Zakoupili a instalovali jsme toto zařízení: Taft SRCS14 L, server Board SE7505VB2, 533 MHz, WD2000JD - 2 kusy, Forton 460W, XEON 2,8 GHz/512k, 533BOX - 2 kusy, WD740GD - 2 kusy, server DDR 512MB PC2100 ECC reg. LP - 4 kusy, Hudson II SC5100, Rocket RAID 160, WD2000JD - 4 kusy. Celkem zařízení stálo 100 409,80 Kč, s DPH 122 500,00 Kč, fakturu uhradíme dodavateli v nadcházejících dnech.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V únoru 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 7456,84 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.