Po Českém lvu se zdálo, že průnik PR agentů do vysílání už nemůže být větší, ale Miro Žbirka opustil všechna opevnění a vydal sám sebe i celé vysílání agentům v plen. Během večera "rád upozornil" na tolik zlatých, platinových i úplně obyčejných alb, filmů a bůhvíčeho všeho ještě, že jsem to v půlce přenosu přestal stačit počítat. Kdyby mluvil o deskách nominovaných hudebníků, bylo by to v pořádku, ale těch ostatních bylo snad i víc. Reklamní orgasmus dostal Žbirka pravděpodobně ve chvíli, kdy upozornil dokonce i na svoju vlastnú poslednú platňu a přiblížil nám ji pěkně plným názvem. Zbytek sálu si svoje užil, když se na pódium přikomíhala žirafí žena z Esquiru a vášnivým hlasem vyzvala všechny muže, ať si ten časopis koupí. Je to ještě veřejnoprávní televize? Byla všechna ta reklama jasně oddělena od zbytku vysílání?

To, že Miro (promiňte, Meky) četl většinu jmen, fakt a vlastních vtipů ("Volám sa M. Žbirka a som lesbička") z tvrdých papírků, by se snad i dalo ustát, kdyby to nebylo tak vidět. Ale že dostal za svůj moderátorský výkon na závěr večera mimořádného "Anděla" od šéfa Akademie byl výsměch umění moderovat.

To, jak ČT celý přenos režijně nezvládla při chaotickém pouštění "jinglov" a hlavně při utnutí Jarka Nohavici po vstupu do Síně slávy, snad ani nemá cenu komentovat. Jediným kladem (a zásluhou) večera tedy zůstalo to, že z pódia zněla většinou dobrá živá hudba. Nepočítaje v to ovšem geniální trio Black Milk, které neumí zpívat ani z playbacku.

I při vší té bídě je bohužel nutné připomenout, že to byl lepší, vtipnější a příjemnější přenos, než jakékoliv předávání cen na Nově. A že jsem jich pár viděl.