Na základě své životní zkušenosti nejen jako rodič (několik let jsem se věnoval mimoškolní práci s dětmi v oboru výtvarné umění ) tvrdím, že situace v českém školství je tragédie. Dítě je stále v roli toho, kdo musí poslouchat. Synergie mezi obory a předměty tam není absolutně žádná. Nekreativnímu učiteli můžeme dát třeba sto tisíc měsíčně, koupí si pěkné auto, postaví domek, budeme říkat, podívejte jakou má náš učitel úroveň, ale on stejně lépe učit nebude. Proč? Protože to jednoduše neumí. Je to v lidech a troufám si tvrdit, že výše platu není pro schopného učitele na prvním místě. Ten potřebuje především prostor.

Jde totiž hlavně o pozice, o možnost rozhodovat výukově důležité věci a podílet se na chodu školy. Jde o možnost tvořivě ovlivňovat výuku, byť v rámci konzervativních osnov. Jenže na těchto pozicích jsou až na světlé výjimky učitelé, kteří jsou spojeni se starými a nefunkčními přístupy v učitelské praxi, anebo důchodci (nic proti nim). Kvalitní učitel, okleštěný jak nařízeními, tak i ostatním pedagogickým sborem, učit nebude, bere mu to smysl jeho práce. Učitel který nemůže uplatnit své schopnosti je totiž zbytečný a tak zůstávají ti druzí. Podle mého soudu je tato skutečnost závažný problém!

Zažil jsem mladého učitele na zdejší škole, který přišel jako záskok za učitelku na mateřské dovolené. S dětmi to uměl, měl k nim vztah, porozumění, byl současně důsledný i náročný. Přestože byl perspektivní, musel po návratu paní učitelky z mateřské odejít, protože jeho starý kolega to měl ještě dva roky do důchodu. Nikdo neudělal nepopulární rozhodnutí a se zasloužilým učitelem se nerozloučil. Školu musel opustil kvalitní pedagog. Přece nebudeme nelidští k někomu, kdo ve školství pracoval padesát let! Děti to oželí, k nim nelidští být můžeme. Falešná loajalita, elitářství, dosud stále běžné rysy našeho školství.

Tvrdím, že peníze jsou jen zástupný problém. Vysoké školy neprodukují kvalitní učitele, ale hlavně, kvalitní učitelé jsou na školách outsideři, konzervativní většina nekreativních lenochů je kdykoliv převálcuje. Školy získávají od státu (od obce, města,atd.) štědré dotace na svoji činnost, ale výuka přesto není efektivní v tom, jak naznačuje pan Čulík a pan Hausenblas..

Co s tím? Myslím že problém je ve vedení školy, v jejím řediteli. On zodpovídá za sbor a za kvalitu výuky. Jenomže ředitelé kvalitu výuky v neexistujících standardech kvality samozřejmě bez problémů dokládají: Tolik a tolik dětí se dostalo na vysoké školy, ale jejich skutečná schopnost tvořivě myslet, už nikoho nezajímá.

Proto nejsou studenti schopni samostatně produkovat nezávislé myšlenky a samostatně myslet, jak to zmiňuje Jan Čulík, protože to nikdo nepožaduje. Mnohé školy chtějí právní subjektivitu, ale jejich ředitelé jsou slabí, nedůslední a často nikoliv vlastní vinou nerozhodní. Nevědí, tápou, nechápou. Je to otázka peněz? Nemyslím. Státní úředníci na ministerstvech a ve státní správě zkonzumují miliony korun, ale efektivnost jejich práce je malá. České školní inspekce, které by měli kvalitu škol a jejích ředitelů sledovat, zajímají grafy, čísla a naplňování výuky v osnovách. Nemají nástroj k posuzování kvality a ani chuť. K čemu, být státním úředníkem je dobré bydlo. Sledovat efektivitu výuky, je již nad jejich síly.

Uvedu malý příklad ze své praxe. Dnes již není třeba pochybovat o tom, že tzv. výtvarná výchova je stejně důležitá jako matematika. Přesto, obecné povědomí v hlavách učitelů je, že výtvarka je okrajová záležitost. Jedné paní ředitelce jsem nikdy nevysvětlil, že nepromalovaná plocha na obrázku dítěte není prázdné místo, které žák opomněl, ale bílá barva. Nikdy to nepochopila, žák musí celou plochu zaplnit, jedině tak splní úkol. Chce-li mít něco na obrázku bílé, musí to namalovat bílou barvou! Přístup takového pedagoga nemá logiku a brzdí dítě. Co měl žák na mysli a proč to tak udělal, nikoho nezajímalo a to je skutečně zarážející.

Tento malý příklad lze v principu aplikovat na celý výukový systém. Z mého oboru tvrdím a kdykoliv to dokáži, že současné školní osnovy pro výtvarnou výchovu na základních školách jsou zastaralé a v podstatě tvořivost potlačují. Co dělat? Změnit systém výuky, změnit systém přípravy budoucích pedagogů a vytvořit standardy kontroly kvality výuky, protože naplňování současných osnov ji nikdy nemohou zaručit. Na ministerstvu školství pracují stovky lidí, jakou vlastně odvádějí práci kromě byrokracie a papírování? O ministerstvu kultury nemluvě, osobně bych ho okamžitě zrušil, ale o tom až příště.