Pokud jde o mne, Miloš Kužvart by mi za omdlévání rozhodně nestál. Jako muž rozhodně ne. A oblévá mne hrůza, že by se do toho Bruselu mohl opravdu dostat. Kdyby mu nedali na letadlo, do Prahy by pak po prozření musel pěšky. Na druhé straně by ale mohl s panem premiérem uzavřít přátelství na základě náklonnosti k běhu. Netušila jsem, milý deníčku, že exministr Kužvart umí běhat tak skvěle, zejména po parlamentních chodbách. Utíkal před novináři jako srna. Střelená. Měl i takové smutné oči... Co bude teď Miloš dělat, to opravdu netuším, ale doufám, že nic tak strašného jako práce jej nepostihne. To bych mu tedy opravdu, ale opravdu nepřála. Ale aspoň v Bruselu ví, že je s ČR veselo. I když se teď zdá, že to spíš bude její hrob. Nikoliv však válečný.

Válečné hroby trápily pana ministra obrany Kostelku, zejména péče o ně. Nejspíš tuší, co čeká každého vojáka. Rozšíření působnosti zákona na účastníky "třetího odboje a odporu" mi nebylo moc jasné. Neví se, kdo ti lidé vůbec jsou. Partyzánů v Tatrách bylo také více a více... Někteří se narodili až po válce. Jak bylo ve sněmovně řečeno, je to otázka, která ze zákona nemůže být v současné době zcela přesně definována. Mezi třetí odboj se dnes hlásí i mnoho těch, proti kterým se bojovalo. Zásluhy prostě bývají různé.

Senátorka Jitka Seitlová pak proplavala vráceným návrhem o vnitrozemské plavbě. Rozhodovalo o střetu dvou veřejných zájmů, což je téma senátorce Seitlové zajisté blízké. Pro její návrh hlasovalo 140 poslanců, proti bylo pouze 7 příznivců ministra dopravy Šimonovského.

Vláda v současné době zadala ministru životního prostředí, ministru dopravy a ministru pro místní rozvoj, aby předložili vládě doklady o tom, že veřejný zájem nad výstavbou vodních děl převyšuje zájem ochrany přírody tak, aby bylo jasně rozhodnuto, který zájem je v současné době pro Českou republiku ten, který převyšuje. Moc hezká formulace. Novela by měla umožnit jezy na Labi postavit a umožnit tak další rozvoj vnitrozemské plavby v České republice, jako dopravy mnohem příznivější k životnímu prostředí, než je doprava kamionová. Uznej, milý deníčku, že je lepší cestovat na parníčku po Labi, než s mraženými treskami... Ale co ty ryby v řece?

Zdraví lidu přišlo na řadu vzápětí. Senát vyléčil pošramocené zdraví lidu lépe nežli ministryně, která ani nebyla přítomna. Patrně někde vysvětlovala, proč sanitka pro pana premiéra přijela až za dvacet minut, jak sociálně-demokraticky loajálně tvrdil poslanec Michal Kraus, který z toho paní ministryni obvinil, když mu odmítli lékaři natočit EEG.

Poplatky za vysokoškolské studium v cizím jazyce prošlo sněmovnou hladce ve znění dodaném Senátem. Chudák dceruška ministryně školství, která je už dnes na francouzské škole. Až ministryně nebude ministryně, bude se dceruška muset učit česky - z finančních důvodů.

Doba jednání poslaneckého klubu KDU-ČSL byla ostatními zužitkována na opulentní svačinku. Jen sociální demokraté tesknili po eurokomisaři i premiérovi. Premiér v nemocnici, Kužvart neznámo kde, stranické preference při zemi. U sociální demokracie byla vidina budoucnosti plná chmur a mrazu - jak počasí venku.

O jednacím řádu Senátu mluvil sám senátor Skalický - jako kniha. Psaná ovšem v cizím jazyce. Co si měl slovníkem cizích slov nevybavený poslanec myslet o větě "Její prerogativou však dle ústavy zůstává postoj parlamentní komory neakceptovat."? Že máme moudré senátory. A proto jsme je také zvolili. Bohužel.

K "euronovele" jednacího řádu Parlamentu a posílení pravomocí výboru evropské integrace vystoupil tak plameně poslanec Karel Vymětal, že se mi srdce rozhořelo. Pravil: "Když tak bouřlivě vystoupil pan zpravodaj Křeček, musím říci, že mám takový pocit, že možná že ještě teď spí. ... Ano, převálcovat a spát, to je také systém."

Nejvíce času, můj milý deníčku, nezabralo křísení premiéra, upadlého do mdlob z vidiny výsledků evropských voleb po odchodu naděje evropské exekutivy, ale válka. Nevedl ji kupodivu Vladimír Špidla, bojující nejen o politické přežití, ale poslanci nad vládním návrhem na vyslání sil a prostředků Armády České republiky do Afghánistánu v rámci protiteroristické operace Trvalá svoboda a mise ISAF. Rudí mírotvorci se střetávali s válečnými veterány vlády, až jiskry lítaly.

Ministrem obrany Miroslavem Kostelkou jsme byli všichni upozorněni, že situace v Afghánistánu je velice vážná. Minimálně od té doby, co Rusové instalovali Babráka Karmala a Američané pak Talibán. My to dnes máme platit. Ve jménu míru máme válčit. Dokonce i v terénu, mimo hlavní město Kábul a jeho bary. Operace Trvalá svoboda vedená USA, přispívá prý ke stabilizaci země a jejím primárním úkolem má být potírání terorismu. Poslanec Nečas se projevil jako skutečně konzervativní politik. Jeho slova nešlo než odsouhlasit. Pravil, jak jsme hluboce přesvědčeni, že Česká republika co se týká vojenských operací by měla přijmout jednu základní doktrínu, a sice, že buďto máme finanční prostředky, materiální a lidské zdroje anebo raději máme vůbec zvažovat, zda do nějaké operace máme jít. I má babička říkávala, že bez práce nejsou koláče a do hospody bez peněz nemám lézt. Ale nemusela být tak hluboce přesvědčena, jako naši poslanci. Prognostik fyzik Laštůvka děl, že v Afghánistánu bude Česká republika nejen tento rok, ale nejméně dalších deset. Je skutečně otázka, zda se máme angažovat ve všech válkách - všude na Zeměkouli, kde takováto situace vznikne. Česká republika bojuje kdekoli na světě. Návrh nepodpořit válku (ne Kužvarta) pronesený poslancem Černým, odsoudil místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já musím reagovat na to, co bylo řečeno, protože to je buď naivita, nebo populismus, nebo podpora terorismu. Nic mezi tím to není.

Oproti tomu poslankyně Rusová pravila: Jak si má český voják, jehož myšlení je na hony vzdáleno násilnému prosazování demokracie a svobody, počínat? Střílet do protivníka na příkaz velení, nebo v pudu sebezáchovy? Klesnout intelektuálně do role námezdního žoldána, nebo uvažovat racionálně a lidsky? O čem mají přemýšlet jejich matky, ženy a rodiny, jak oni si to mají vysvětlovat? Vždyť v podstatě se nejedná o nic jiného, než o podporu americké rozpínavosti na Blízkém východě, o podporu něčeho, co bylo české povaze vždy cizí.

Můj milý deníčku, i já pravím se Švejkem :

Válka je vůl