Jako by mohlo být něco zavrženíhodného na tom, že člověk bydlí v bytě v nájemním po mnoho let, platí to, co od něj zákon žádá, a jen shodou okolností nebyl jeho dům privatizován, takže se nestal družstevníkem, aby pozornosti shora uvedených unikl. Ostatně v čem spočívá zásluha těch, kteří bydlí v družstevních bytech postavených za pomoci státu, tedy daní všech občanů, kteří takto jednoduše získali prakticky do vlastnictví majetek statisícové hodnoty, který mohou snadno realizovat a platí často zlomek toho, co platí nájemci nájemních bytů, které jsou bůhví proč stále nazývány "regulovanými", ačkoliv žádný předpis regulující nájemné u nás neexistuje.

Opravdu někdo myslí vážně že by člověk měl měnit vždy když se mu změní plat? Pozoruhodná zajímavost: novinář píšící výhradně nenávistné a zesměšňující komentáře, nazve svůj sloupek odsuzující chování bohatců bydlících v nájemních v bytech "Zregulujte je". Nejenže nevysvětlí, co si pod tímto pojmem přestavuje a jak by měly být platby za bydlení zregulovány, ale vůbec si nepovšimne toho, že jiní omezenci naopak požadují pravý opak. Deregulaci těchto nájemců bytů.

Není to poprvé, kdy je příležitost žehrat nad bídou české žurnalistiky, píšící o bydlení. Stále znova a znova čteme o zločinném dědění nájemního práva, ačkoliv přechod nájmu je zcela samozřejmou součástí práva v zemích EU, a kde dokonce v řadě zemí je skutečně nájemní právo předmětem dědictví, aniž by to kdokoliv, včetně tamnějších pronajímatelů, považoval za něco hanlivého. Někteří novináři čtí onen příslovečný oheň a síru na všechny, kteří usilují

o to, aby lidé mohli své bydlení zaplatit, ale spolu s částí pronajímatelů bytů se jako čert kříži brání zavedení pořádku do nájemního práva, zjištění místně obvyklého nájemného, které by poskytlo spravedlivé řešení nájemcům i pronajímatelům, tak jak je to obvyklé v řadě evropských zemích. Stále znovu a znovu čteme komentáře a články, naříkající nad nemožností pronajímatelů zcela volně a bez omezení nakládat se svým majetkem, ačkoliv kdekoliv na západ od našich hranic by podobný článek týkající se bytového domu byl považován za stejně relevantní, jako článek odůvodňující, že země je placatá.

Je snadné svolávat hněv lidu na bohatce bydlících v nájemních bytech, když ještě pro zvýšení efektu je, samozřejmě zcela nepravdivě, uveden více než dvojnásobný příjem u autora tohoto článku, aby zavrženíhodnost jeho jednání byla ještě více patrna. Samozřejmě takto píšící novináři nikdy neslyšeli o tom, že naprosto stejná praxe je v celé řadě západních zemí, kde nájemné u dříve uzavřených smluv zůstává stejné a i v zemích, kde již není, s ohledem na ekonomické možnosti lidí, nutno nájemné regulovat -- regulace totiž není cílem, ale pouhým prostředkem -- zůstává nájemné stejné u smluv uzavřených v době tvrdé regulace, jako např. ve Finsku.

Ale chtít realitu, požadovat příspěvek ke slušným stavům mezi nájemci a pronajímateli, je zhola zbytečné od těch, jejichž snahou je štvát, rozeštvávat a kazit. Jiný smysl jejich psaní nemá a musíme se s tím smířit. Bylo by snadné žalovat a domáhat se tiskové opravy, ale s bulvárem ?

Nejde samozřejmě o bulvární Blesk. I seriozní deník MF Dnes otiskne moji fotografii z lavic Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s tvrzením, že jsem byl jediným spokojeným poslancem ČSSD, když zákon o nájmu nebyl přijat. Že jsem to byl já, kdo byl jediným ze tří spoluautorů tohoto zákona, resp. pozměňovacího návrhu, o kterém bylo hlasováno, a že tedy patrně není příliš oprávněná domněnka, že jsem byl nejspokojenější, když můj vlastní návrh zákona není přijat, není samozřejmě zmínky.

Redaktorka HN, jejíž články k bytové problematice v tomto deníku jsou nedotčeny znalostí reálií, za to je z nich dobře patrný úmysl daný předem, se mne dlouhé minuty po telefonu dotazuje, jak je možné, že jsem byl, jako poslanec, pozván na Justiční akademii na seminář soudců, abych zde promluvil o legislativním procesu, týkající se bytového práva (taková drzost !), a která se významně dotazuje, zda nedochází z mé strany ke střetu zájmu, pokud jako advokát (!) zastupuji před soudy nájemce bytů, když jsem současně zákonodárce.

Večerník Praha napíše v uvozovkách, označujících přímou řeč, absurdní výrok, který bych v životě z úst nevypustil, totiž tvrzení , že pokud jde o lidi platící nesmyslně vysoké platby u nových smluv, " jde o tak malou skupinku lidí, že nemá smysl se tím zabývat". Přestože tisková konference byla přesně o opačném, totiž jak dosáhnout toho, aby lidé platící nájmy, které ze zcela nepochopitelných důvodů jsou nazývány tržními, ačkoliv nic s trhem nemají společného, za to mají hodně společného s lichvou, tak již činit nemuseli, neboť nájemné by mělo být placeno v ceně, která je v místě obvyklá.

Nelze se pak divit, že po této masivní manipulaci píší lidé obdobné dopisy čtenářů, jako paní M. Davídková v LN dnes, která, po nepřijetí zákona o nájmu se domnívá, že "zvítězili důchodci s dekretem na levný byt nad mladými, který dekret na levný byt nemají ". Jako by řešení bytové politiky spočívalo v tom, že důchodci z bytů vypadnou a nastěhuje se tam někdo jiný, a jako by řešení nespočívalo v tom, že všichni budou mít nárok na levný byt, jak by to mělo být ve slušném státě samozřejmé. To, že se ona dobrá paní domnívá, že jde o moje vítězství, přestože jsem to byl právě já, kdo byl spoluautorem zamítnutého návrhu, lze přičíst na vrub obecné neinformovanosti, resp. dezinformovanosti části našich občanů. Stále znovu a znovu čteme, že v nájemních bytech bydlí jen bohatci a estébáci a bůhví kdo ještě, takže není třeba na ně brát ohledy, jako již dnes podle zcela oficiálních údajů neměl problémy jak zaplatit dnešní, dokonce i to regulované nájemné, každý třetí nájemce bytu.

Psát bez jakékoliv odpovědnosti k čemukoliv a ke komukoliv mimo přízně těch, v jejichž zájmu píši klidně i nepravdy a polopravdy, je v suterému české žurnalistiky, bohužel, více časté, než bychom si přáli a než demokratický právní stát může snést.

autor je poslanec a předseda SON -- Sdružení nájemníků ČR