Rád bych se také vyslovil k tomu, že učitelé naší školy včetně mne se pokouší zlikvidovat mezinárodní program Global Classroom Partnership. Pracoval jsem jako koordinátor tohoto projektu na naší škole v letech 1998-2002. A rozhodně ne proto, že by se jednalo o tak lákavou vábničku, jak je Honzou prezentována. V roce 1998 se závěrečná konference programu uskutečnila v Jihoafrické republice a já se do něj tehdy připojil jednoduše proto, že jsem byl mezi angličtináři jediný svobodný, a proto jsem do cesty do Kapského Města mohl investovat své vlastní peníze. Byl jsem podpořen naší školou, našimi zahraničními partnerskými školami, ale přesto jsem musel hodně platit i z vlastní kapsy -- třeba na úkor své soukromé dovolené.

Programem jsem však byl nadšen a rozhodl se pracovat jako koordinátor do roku 2002, kdy se měla konference uskutečnit u nás ve Zlíně. To se také podařilo a velkou zásluhu na tom má mnoho mých kolegů, kteří se s tímto projektem do zahraničí nikdy nedostali, a proto nemohli být přilákáni ničím jiným než chutí pracovat pro mladé lidi. Navíc, až do přečtení Honzova článku, jsem měl pocit, že konference byla úspěšná. Soudil jsem tak podle toho, kolik studentů mi při odjezdu jenom tak poděkovalo, že si těch deset dní v České republice opravdu užili.

Bohužel nemohu reagovat na informace o chování mých kolegyň při konferenci v Lerwicku, protože jsem se jí neúčastnil. Vím jen to, že podle vyhlášky MŠMT č.j. 16741/97-20 z roku 1997 jejich cesta do zahraničí a náklady spojené s pobytem tam musí být hrazeny ze sponzorských darů nebo příspěvků rodičů zúčastněných studentů. A na tuto konkrétní cestu jsem já osobně zajistil sponzorský dar. Není tedy pravda, že by žáci platili cestu pedagogického doprovodu na Shetlandské ostrovy.

Příběh s potlačováním iniciativy našich žáků může být taky vyložen velmi odlišně. Roberta Janíčka, studenta, který nedokončil naši školu a odešel studovat do zahraničí, jsem nikdy nepřesvědčoval, ani na něj nevyvíjel žádný nátlak, aby neodcházel studovat do zahraničí. Jen jsem vyjádřil svůj názor, že by podle mne bylo lepší složit i českou maturitu a v zahraničí případně studovat potom -- tak to posléze udělali i další studenti, včetně Jana Baláče. Myslím, že i když jsem učitel, stále mám právo vyjádřit svůj názor, i když se studentem nesouhlasím.

A co se týče dvou studentů, kteří si zajistili studium v zahraničí bez vědomí školy a teď je jim v něm bráněno? V době, kdy jsem byl koordinátorem projektu, se partnerské školy dohodly, že žádost o studium v zahraničí bude možno podávat jen prostřednictvím školy, ze které se uchazeč hlásí. Je pro mne tedy překvapující, že došlo k tomu, že uchazeč je přijat bez vědomí naší školy. Pokud k tomu došlo, protože o ničem takovém jsme ve Zlíně naší partnerskou školou nebyli informováni. Pokud ale ano, nechám na vašem posouzení, zda náš odpor proti tomuto je omezováním iniciativy studentů a snahou udržet si ty nejtalentovanější (nebo nejvypočítavější?) studenty, nebo snahou poskytnout rovné příležitosti formou výběrového řízení všem studentům naší školy.

I kdyby váš názor byl takový, že v tomto případě žáky omezujeme, přesto si myslím, že s iniciativou studentů na naší škole to nebude tak zlé. Konkrétně třeba Jan Baláč: ještě v době, kdy jsem byl koordinátorem projektu, mu bylo umožněno studovat souběžně naši školu i Anderson High School ve Skotsku. A protože v době závěrečných skotských zkoušek pobýval v ČR, skládal tyto v prostorách naší školy pod dohledem našich vyučujících. Nikdo proti tomu nic nenamítal.

Ještě jedna poznámka mne překvapila. To, že naše školství Honzovi nic nedalo, pokud se jedná o angličtinu. Aspoň jsem tomu tak rozuměl, když mluvil o tom, že něco mu dala pouze matematika a němčina. Beru to jako vyloženě nefér větu k těm vyučujícím, kteří ho učili angličtinu před jeho odchodem do zahraničí. Nebo tam snad dokázal studovat bez znalosti tohoto jazyka?

Při komunikaci mezi naší a partnerskými školami dochází k třenicím. A myslím, že je to přirozené při domluvě lidí z ČR, Británie, Švédska, Německa, Jihoafrické republiky a Japonska. Ten problém není jen mezi naší a skotskou školou. Já sám vím, že jsem udělal několik chyb. Jsem si však jist, že i několik správných rozhodnutí a obě strany by tady mohly uvádět spoustu příkladů. Nejsem však nadšen z toho, že jsem byl po tom všem označen za mladého konzervativce, a budu rád, pokud si pokusíte udělat vlastní názor. Jestli budete chtít další informace, uvádím kontakty na sebe:

Mgr. Miroslav Rafaj

Gymnázium Zlín

Lesní čtvrť 1364

76137 Zlín

rafaj@gymzl.cz