Otázce, kam se podělo vědomí svobody, by tedy měla předcházet otázka, zda se vůbec jednalo o "vědomí svobody". Skutečná svoboda, by měla být doprovázena odpovědností. K tomu ovšem v našich poměrech pro roce 1989 nedošlo ani v nejmenším.

Skutečná svoboda - svoboda tisku, sdružování, shromažďování - jsou ochromeny a dále ochromovány. Média, jak píšete, nemají s realitou nic společného, stala se pouhým byznysem, a zřejmě programově nástrojem na vymývání mozků.

Totéž platí o vrcholné politice, kde se už řeší pouze kdo, s kým, proti komu, občas se zpestřením aférami typu Kott, Kužvart, Vrbík. Alexandra Virgová by svůj deníček měla přepsat jako scénář. Je to lepší než Škvoreckého Tankový prapor a Švandrlíkovi původní Černí baroni (dnes jsem v jedněch novinách zahlédnul titulek: "Ministr Škromach našel tři miliardy." Není to báječné?)

Pokud jde o sdružování -- např. při registraci občanského sdružení na MV ČR není třeba ani v nejmenším dodržovat zákonem stanovené lhůty. Pokud jde o shromažďování, respektováni jsou skini a neonacisté.

Přijedete-li přednášet za rok, bude situace ještě zajímavější. Podle sociologa Jana Kellera jsme v podstatě na cestě zpět k feudalismu. Významný krok tímto směrem se podařil reformou veřejné správy - zásadním zvýšení pravomocí místních samospráv a zrušením okresů. Okresy totiž měly jakousi možnost zabránit místní vrchnosti, aby se chovala jako na dobytém území. Dnes se zastupitelstva mohou usnést prakticky na čemkoliv, a leckde už to pochopili. Obecní majetek se dnes rozprodává ve velkém.

Odpovědnosti stále netřeba. Úředník, přistižený při lži, dříve lež popíral, dnes odkazuje na tiskového mluvčího. Ten nebývá k zastižení. Zjevné nehoráznosti se odůvodňují "chybou v komunikaci". Je-li ze 133 veřejných zakázek 130 zadáno nezákonně, připravují se "systémové změny". V našem právní státě je problém doručit obsílku vazebně stíhanému (příznačně advokátovi, obviněnému z vydírání). Atd., atd. Na bilboardech je možno prezentovat na doživotí odsouzeného kriminálníka, abychom se mohli divit, že šikana, a to velmi krutá, se vyskytuje už v první třídě na základní škole (navíc vesnické).

Mýlíte se ovšem, že tento obraz je docela pochmurný. Je velmi pochmurný a není to nic proti tomu, co nás čeká. Aniž se svoboda, její vědomí spojené s odpovědností, mohla dostavit, teď přijdou "pendrekové" a další podobné -- bonzácké, šmírovací aj. -- zákony v rámci boje proti terorismu. Kdo se ohradí, nebude už označen za bolševika, ale teroristu. A většina si bude pochvalovat, jak o ni stát pečuje.

Pokud někdo měl skutečné vědomí svobody, vyměnil je z existenční nutnosti za žvanec a za "klid". Lidé se už opět bojí ozvat se proti vrchnosti. Normalizace je v plném proudu.