Pro ilustraci vezměme pohádku Pyšná princezna. V zemi krále Miroslava je svoboda, lidé pracují, daří se jim dobře, zpívají si. V Půlnočním království je nesvoboda a zákaz zpěvu, lidé jsou sužováni daněmi a živoří. V jedné zemi dobro, ve druhé zlo - přehledné, i dítě se v tom vyzná. Stačí, aby si princ Miroslav vzal za ženu princeznu Krasomilu a ujal se vlády v Půlnočním království. Daně jsou sníženy, zákaz zpěvu se ruší, v zemi je svoboda, kdo pracuje, musí se mít tak dobře, jako v zemi sousední.

V životě je to složitější. Naše země dostala svobodu shůry. Využila jí k destrukci. Zhaslo se, aby na zákony a spravedlnost nikdo neviděl. Krajem se potulovaly bandy, které beztrestně kradly. Bývalí výběrčí daní neusedli do vězení, ale do vrcholných funkcích. Špatní se nadrali do politiky a nejhoršího zvolili králem. 70% lidí krále miluje. "Obyčejným" lidem se daří stejně špatně, ne-li hůře, než za nesvobody. Mladí lidé odcházejí do světa za prací a slušní lidé uvažují, do které země přesídlí.

Jak je patrné, svoboda sama o sobě dobro nevytváří. Nepostaví jeden byt, nenasytí jeden krk. Svoboda jen vytváří prostor, aby si lidé mohli o svých věcech rozhodovat. Pakliže si dobří lidé svobodného prostoru neváží, nestřeží ho jako oko v hlavě, proniknou do něj zlí. A zlo, které není pod kontrolou, má mnohem víc nástrojů a zbraní a lehce dokáže nad dobrem zvítězit. Způsobí všeobecný úpadek mravů, rozloží hospodářství i společnost. Z lidí udělá vlky, kteří se řídí pudem sebezáchovy a touhou po přežití. Svoboda na to jen bezmocně hledí. Co víc? Lidé označí svobodu za viníka. Ukáží prstem - ona může za naší bídu. A je konec. Vlády se ujímá silná ruka, která svobodu ze země vykáže. Lidé budou silnou ruku líbat - ano, tohle jsme chtěli. Králi Miroslave!! Kde jsi??