18. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 3. 2004

Irák po roce: Co si myslí Michael Ignatieff

Před rokem jsem byl neochotným, avšak přesvědčeným stoupencem útoku na Irák. O rok později nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení, Iráčané jsou roztrháváni na kusy cestou do mešity, demokracie je odložena na příští rok a přátele se mě ptají, co zda nemám pochybnosti. Kdo by je neměl, napsal v listě New York Times známý kanadský politolog a novinář Michael Ignatieff, který nyní působí na Harvardské univerzitě.

Ignatieff měl pochybnosti už loni: "Mysleli jsme si, že debatujeme o Iráku, ale jako obvykle jsme debatovali sami o sobě: Co je Amerika a jak používá své děsivé moci ve světě. Proměnilo se to v konflikt, v němž ideologie předstíraly, že jsou historií: konzervativní Republikáni vytvořili představu, že je Amerika osvoboditelkou, zatímco levice vytvořila obraz zlé, úhybné Ameriky, která podporuje zločinecké diktátory a svrhává politiky, kteří byli demokraticky zvoleni. Na obojím bylo něco pravdy: Marshallův plán dokazuje, že Amerika občas dokáže něco udělat dobře, svržení prezidenta Allendeho v Chile a podpora pro popravčí čety v jižní Americe dokazuje, že Amerika dokáže udělat ledacos velmi špatně.

O rok později, pokračuje autor, je Irák místem, kde umírají Američané i Iráčané a zvlášť děsivé je to, že nikdo dosud nemůže říct, zda bude tato smrt vykoupena vznikem svobodného Iráku, anebo promarněna vznikem občanské války.

Autor válku proti Iráku loni podporoval z mnoha důvodů. Husajn porušoval rezoluce OSN a klíčovou otázkou nebylo, zda má zbraně hromadného ničení, ale, co zamýšlí udělat. Ignatieff byl v Halabže v roce 1992 a hovořil s lidmi, kteří přežili chemický útok, který usmrtil v březnu 1988 pět tisíc iráckých Kurdů, neměl pochybnosti o zlovolných úmyslech Saddáma Husajna. A Saddám už chemických zbraní užil.

Kritikové války argumentovali, že tohle všechno je irelevantní, že Američanům jde o ropu. Avšak kdyby šlo Američanům jen o ropu, podporovali by Saddáma Husajna, jak to činili v minulosti. Saddám Husajn byl nebezpečný, protože mohl za určitých okolností užít zbraní hromadného ničení.

Blair a Bush sice o úmyslech Saddáma Husajna či o zbraních hromadného ničení nelhali, ale hrozbu z Iráku přehnali a zdramatizovali. O "bezprostřední" hrozbu, jak to prezentovali Bush a Blair, nikdy nešlo - avšak bylo lze poctivě argumentovat, že je přesvědčivým důvodem pro válku prevence.

Potíž ovšem je, že kdyby Bush a Blair otevřeně a poctivě přiznali, že účelem války byl preventivní čin, válka by byla daleko nepopulárnější, než jakou byla ve skutečnosti. Pokud lidem v demokracích opravdu bezprostředně nic nehrozí, nechtějí bojovat. Avšak bude-li se čekat až na bezprostřední nebezpečí, cena za takovou válku může být nesnesitelně vysoká. Až bude příště nějaký americký prezident argumentovat, že je nutno zaútočit na nějaký stát kvůli zbraním hromadného ničení, téměř všichni mu vyčtou, že si vymýšlí, a nebudou ho brát vážně. Ale co když to vážné bude?

Poskytl jsem svou podporu pro válku v Iráku americké vládě, jejímž motivům jsem plně nedůvěřoval, kvůli hrozbám, které jsem bral vážně, pokračuje autor. Mnoho států si stále myslí, že snah lidí v různých zemích světa osvobodit se od tyranie zneužívají Spojené státy pro americkou agresi. Přitom však bylo obtížné tolerovat názory osob, kterým jaksi vůbec nevadila hrůznost režimu Saddáma Husajna.

Ovšem argumentace Bushovy vlády pro útok na Irák by byla daleko více přesvědčivá, kdyby americká vláda přiznala, že předchozí americké vlády podporovaly Husajnovy zločiny, včetně toho, že Donald Rumsfeld byl u Saddáma Husajna v roce 1983 na oficiální přátelské návštěvě, i toho, že v roce 1980 Spojené státy odmítly odsoudit krvavou invazi Saddáma Husajna do Íránu a neodsoudily ani to, když v roce 1988 usmrtil jedovatým plynem 5000 Kurdů. Saddám Husajn se stal monstrem částečně proto, že ho vytvořily Spojené státy. Vyplývalo z toho, že obě tzv. realistické poučky americké zahraniční politiky z doby studené války byly už nadále nepoužitelné. První z nich bylo: "Nepřítel mého nepřítele je můj přítel" a druhá zněla "Možná je to svině, ale je to naše svině." Obojí poučky zahnaly americkou zahraniční politiku do náruče bin Ladina a Saddáma Husajna a Američané museli začít umírat, abychom se od jejich smrtelného obětí mohli osvobodit, argumentuje autor.

Americká vláda měla tyto chyby přiznat, ale ty chyby neznamenaly, že bylo nesprávné zaútočit na Irák.

Tak jsem podporoval vládu, jejíž úmyslům jsem nedůvěřoval, ale doufal jsem, že důsledky útoku na Irák budou pozitivní. Teď si uvědomuji, že úmysly ovlivňují i důsledky. Vláda, které by autentičtěji šlo o lidská práva, byla rozuměla, že lidská práva nemohou existovat v chaosu a že musí plánovat po invazi i okupaci i opatření, jejichž účelem by bylo zabránit plenění.

Američané si mysleli, že přebírají funkční stát a po plenění si uvědomili, že přebírají chaos. Brzo zjistili, že se proti nim zorganizoval ozbrojený odpor. Všechny invaze jsou vždy do jisté míry připravovány v iluzích, ale takto vysoká míra iluzí před válkou v Iráku by měla znamenat, že by Američané měli v zahraničí vojensky intervenovat co nejméně.

Nynějším problémem je spíš zoufalství a deziluze. Avšak v Iráku je víc svobody. A proč jsme překvapeni, že Iráčané využívají své svobody k tomu, že požadují, abychom opustili jejich zemi? Neudělali bychom sami totéž?

Svoboda samozřejmě nestačí. Intervence jsou slib: slibujeme, že zanecháme zemi v lepším stavu, než v jakém jsme ji našli; slibujeme, že ti, kdo zemřeli, nezemřeli marně.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       18. 3. 2004
18. 3. 2004 Pákistánci možná zatkli "druhého nejdůležitějšího muže v al Kajdě"
18. 3. 2004 Irák po roce: Co si myslí Michael Ignatieff
18. 3. 2004 Madrid: útoky byly "selháním, bomby měly vybuchnout v tunelu"
18. 3. 2004 Al Kajdá vítězí
18. 3. 2004 Jak žijí obyčejní lidé Jan  Čulík
18. 3. 2004 KSČM a fenomén Ransdorf: příležitost k mýlce Ivan  David
14. 3. 2004 Ransdorf v očekávání Miloslav  Ransdorf
18. 3. 2004 Británie: Gang tří mužů vydělal na přistěhovalcích z východní Evropy 4 miliony liber
18. 3. 2004 O víkendu teklo Köhlerovi do bot, teď má ale i v CSU plnou podporu Jan  Sedláček
17. 3. 2004 Chcete poslouchat dobrou hudbu? Jan  Čulík
18. 3. 2004 Americká vojska prý "vykládala v Iráku zbraně hromadného ničení"
18. 3. 2004 Masarykova univerzita Jiřího Zlatušky se učí demokracii na volby svého rektora Zdeněk  Moravčík
18. 3. 2004 Paranormální jevy existují, ale...
18. 3. 2004 Spíš hádka než diskuse Vojtěch  Polák
18. 3. 2004 Polemika s Pavlem Marešem je beznadějná Jana  Malá
18. 3. 2004 Otázka, kdy začíná lidský život, je nesmírně závažná
18. 3. 2004 Potraty: Pavel Mareš argumentuje věcně a přesně
18. 3. 2004 O "kriminálních výstřelcích", potratech a zdích Jiří  Králíček
17. 3. 2004 Palestina, Izrael a interrupce Pavel  Mareš
17. 3. 2004 Co si dnes myslí Noam Chomsky o USA v Iráku?
14. 3. 2004 Hospodaření OSBL za únor 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
18. 3. 2004 Irák po roce: Co si myslí Michael Ignatieff   
18. 3. 2004 Al Kajdá vítězí   
17. 3. 2004 Co si dnes myslí Noam Chomsky o USA v Iráku?   
15. 3. 2004 Britští vězni z Guantánama: Američané porušují lidská práva   
12. 3. 2004 Vězni z Guantánama v Británii propuštěni   
11. 3. 2004 Jak Spojené státy připravily jednoho Afghánce o živobytí   
11. 3. 2004 Film Johna Simpsona o tom, jak Američané zaútočili na tým BBC v Iráku, dostal významnou cenu   
9. 3. 2004 "Američané jsou senzační a na Kubě to bylo fajn"   
8. 3. 2004 Velitel britské armády: Právní ujištění, že je útok na Irák legální, přišlo teprve 5 dní před válkou   
2. 3. 2004 143 osob usmrceno při explozích v Iráku   
25. 2. 2004 Británie: Obžalovaná požaduje vysvětlení, proč byla propuštěna   
25. 2. 2004 USA postaví první dva vězně z Guantánama před soud   
23. 2. 2004 Pákistán popřel, že se chystá zatčení Osamy bin Ladina   
22. 2. 2004 Británie: ministerstvo obrany čelí žalobám za zabité Iráčany   
20. 2. 2004 Propouští americká armáda Brity z Guantánama, protože se bojí Nejvyššího soudu?