Kouření v hostincích, v restauracích a na jiných uzavřených pracovištích bude od 29. března v Irsku zakázáno.

Vedoucí představitelé z Německa, z Francie a z Británie popřeli, že by se vytvořením "vládnoucího triumvirátu" jejich země snažily uchvátit moc v Evropské unii. Schroeder, Blair a Chirac jednali ve středu v Berlíně. Schůzka vyvolala znepokojení mezi některými vedoucími politiky v EU, že se tyto tři země snaží dominovat Evropské unii po jejím nadcházejícím rozšíření.

Šéf britských konzervativců Michael Howard bude ve čtvrtek požadovat od labouristické vlády, aby zakázala příchozím z nových členských zemí EU v Británii pracovat alespoň po dobu dvou let. Britská vláda odmítá obavy, že bude v květnu Británie "zaplavena" vlnou středo a východoevropských přistěhovalců. Blairova vláda, už tak oslabená kontroverzemi ohledně loňského útoku na Irák, čelí v květnu komunálním volbám, a tak ustupuje provokacím xenofobního bulvárního tisku, který uměle vyvolává obavy z "cizinců".

"Jsem válečný prezident," řekl George W. Bush 8. února NBC. A toto prohlášení jen oslabilo jeho argumentaci. Prezident Bush tak potvrdil svědectví svého bývalého ministra financí Paula O'Neilla, že válku proti Iráku kabinet plánoval ode dne, kdy Bush vstoupil do úřadu. A že tedy Bushe na tuto cestu nepřivedlo 11. září. A zatímco říkal americkému lidu a světu, a to ne jednou ale znovu a znovu, že zbraně hromadného ničení v rukou Sadáma Husajna znamenaly naléhavou hrozbu pro USA a pro svět, naslouchá nyní Bush tomu, jak jím tak pečlivě vybraná hlava Iraq Survey Group, David Kay, který byl pověřen nalezením Sadámových zbraní, svědčí před Kongresem USA o tom, že žádné nemohl najít a že se nyní domnívá, že se jich Sadám Husajn zbavil už roku 1991.

Minulou neděli poskytl prezident George Bush pořadu Meet the Press televizní stanice NBC exkluzivní hodinové interview. Moderátorovi pořadu Timu Russertovi se naskytla výjimečná příležitost celou hodinu zpovídat prezidenta v přímém přenosu a to právě v době, kdy poslední vývoj okolo Iráku přímo vybízí k řadě zásadních otázek.

Liberalismus jako samostatná teorie společnosti je poměrně mladý. Vznikl v novověku, ačkoli jeho zárodky, udušené peloponéskou válkou, je možné najít v myšlení athénských demokratů (zvláště Perikla) už před dvěma a půl tisíciletími. Mezi otce novověkého liberalismu se řadí John Locke, Adam Smith a John Stuart Mill. Zjednodušeně lze uvést základní učení klasického liberalismu takto. Člověk jako individuum je důležitější než stát, stát má sloužit člověku a společnosti, která je tvořená svobodnými kontakty mezi lidmi.

Ve středu večer informoval v přednášce na Glasgow University, nazvané "Italská politicka emigrace do Československa v letech 1949 - 1968" Philip Cooke z glasgowské Strathclyde University o pozoruhodné historii italských komunistických atentátníků, kteří ve stalinském Československu od konce čtyřicátých let dostávali politický azyl. Koncem šedesátých let skončila většina z nich jako dubčekovci, takže byli mnozí z nich po invazi v srpnu 1968 z Československa vyhoštěni, anebo odešli dobrovolně. Několik "partyzánských" veteránů dosud však v České republice žije, pod falešnými jmény, například bývalý šéf jedné atentátnické komunistické frakce Giulio Paglio.

Italové si stěžují, že zavedení eura před dvěma roky vedlo v Itálii k podstatnému zvýšení cen a že vláda nemonitoruje, co se od zavedení nové měny děje. 8 milionů Italů žije v chudobě.

V období druhého a třetího odboje sehrála významnou roli tři stanoviště trestní justice.

1. Vrchní soud, kde byli odpůrci totality odsouzeni

2. Pankrácká věznice, kde byli odpůrci totality vězněni a popravováni

3. Strašnické krematorium, kde byly ostatky popravených spáleny.

Děsivý trojúhelník trestní justice který likvidoval a zahlazovat stopy po nepohodlných občanech, nebo po těch, kteří se z vlastní vůle postavili totalitě je živoucím památníkem a zároveň varováním před další novou totalitou. Projekt vyrovnání se s minulostí je však v současné době realizován pouze ze dvou třetin.

Shodneme se na tom, že právě regulovaný nájem způsobuje nedostatek bytů na trhu. Dochází tak k situaci, kdy lidé mající peníze jsou nuceni si pořizovat vlastní bydlení. Většinou to znamená pořízení nového domu či bytu v nové výstavbě, což obnáší u velké části z nich hypotéku. V konstatování těchto zdánlivých banalit je zřejmě klíč k tomu, proč politická scéna nenašla dosud dost chuti k řešení problematiky regulovaných nájmů.

Ano, pojmy "nová výstavba" a "úvěr" (hypotéka, stavební spoření) jsou ta čarovná slova nenápadně poukazující na odpověď na otázku "Qui bono?" - komu ku prospěchu. Je tedy zřejmé, že z této situace také vydatně těží banky a stavební firmy ruku v ruce s výrobci stavebnin. Oproti výnosům z černých nájmů stojí jejich "vejvar" opravdu za to. Je to právě deregulace nájemného, co jejich zisky v tomto směru výrazně ohrožuje. To už přece stojí za to, aby banky, stavební firmy a další zájmová uskupení různými způsoby podporovaly příslušné politiky i politické strany.

Není to tedy blaho nájemníků, co politiky vede k obhajování regulovaného nájemného, ale spíše zájmy daleko zištnější a pan poslanec Křeček se svým sdružením je jen malinkou špičkou ledovce obrovské skupiny, která na tomto stavu léta parazituje.

Reakce na článek Stanislava Křečka Pro tisíce lidí je i regulovaný nájem nezaplatitelný

Nedávno jsem se opět díval na svůj oblíbený český film režisérů Kadára a Klose Tři přání. Je to komedie v duchu vrcholící sorely, kde se hrdina, léta toužící po vlastním bytě, v jedné chvíli ocitá na zasedání bytové komise, kde jakýsi úředník právě zakončuje svůj proslov výrokem, že nejpozději v roce 1966 bude moci v Praze bydlet ve vlastním bytě skutečně každý.

Vážení, chtěl bych reagovat na demagogický článek pana Křečka.

Sleduji se zájmem vývoj kauzy regulovaného nájemného, ale ne zase tak moc do hloubky, abych měl při ruce potřebná čísla. Proto se v krátkosti omezím jen na pár obecných postřehů (z nichž většina není z mé hlavy, ale připadají mi jaksi logické) a na pár otázek jak pro pana poslance, tak pro jeho voliče.

Ve většině evropských zemí existuje kromě soukromého (ziskového) nájemního sektoru také tzv. sektor neziskový (veřejný), označovaný často jako sociální bydlení. Výraz "neziskový" v této souvislosti znamená, že cílem provozování tohoto nájemního bydlení není dosažení zisku, ale uspokojení bytových potřeb určité části populace. Výraz "veřejný" znamená, že nájemní bydlení je často vlastněno a poskytováno veřejnoprávním subjektem, tj. nejčastěji obcí. Konečně výraz "sociální", který je významově nejširší, vyjadřuje funkci určitého typu bydlení, tj. fakt, že toto bydlení je určeno především sociálně slabším skupinám obyvatel.

Zkušenosti z minulého roku, kdy došlo k mnoha pokusům (a některé se podařily) využít neexistence pravidel, naznačují, co by znamenala volná tvorba cen nájmu. Oprávněně se jí obávají starší lidé, kteří už nemají šanci zvýšit svůj příjem nebo si zajistit vlastní bydlení koupí bytu s pomocí státem zvýhodněných úvěrů. A mezi sociálně slabé by se rychle zařadili i lidé z tzv. střední vrstvy.

Rada Evropy vydala Deklaraci, která výrazně posiluje novináře v postavení vůči politikům. Zároveň se obrátila na členské země EU, s výzvou, aby daly této deklaraci ve svých zemích širokou publicitu.

K deklaraci Rady Evropy, podporující kritičnost novinářů, kterou jsme vydali včera, nám napsal právník Jiří Kopal tyto vysvětlující informace:

Biblická brána je nyní k dispozici na definitivní adrese: www.biblenet.cz, informuje Milan Hlouch a dodává: Zde je formulář na rychlé hledání v Bibli: http://www.biblenet.cz/home/webmaster

Jedno přísloví říká, že je nemoudré zlobit se na zrcadlo, mám-li křivou hubu. Druhé říká, že v zrcadle vidíme vždy sebe. Křivých hub je v tomto smutném příběhu víc. Předně Jakub Polák, který svému zaměstnavateli zatajil mnohá rozhodnutí, která učinil bez jeho vědomí a s nezanedbatelnými ekonomickými důsledky a kvůli kterým byl nakonec propuštěn. Vzápětí nato pak zcizil vytvořené a zaplacené grafické řešení časopisu svého bývalého zaměstnavatele, přizpůsobil si původní název a logotyp jako napodobeninu původního titulu a Naše zrcadlo se rázem změnilo v Zrcadlo zrcadla. Jako negace negace... Polák pak tvrdil, že na titul má morální právo, neboť na počátku porevolučních let zakládal se spolkem romských autorů časopis Romano Gendalos, který se po mnoha proměnách stal titulem vydávaným romským sdružením Dženo. Prohlásil také, že jeho "právo" vyplývá z toho, že se o titul nynější majitel špatně staral. Squatterská logika...

Epidemie HIV/AIDS by mohla mít katastrofální důsledky pro ruské hospodářství tím, že "brutálně pozmění" strukturu obyvatelstva, varuje zpráva rozvojového programu OSN, zveřejněná v úterý.

V úterý večer schválila britská vláda opatření, jejichž cílem je zabránit "vlně přistěhovalců" z nových členských zemí EU, aby se v Británii ucházeli po 1. květnu 2004 o sociální podporu. Britská vláda rozhodla, že občané z nových členských zemí EU budou v Británii smět pracovat, ale budou mít nárok na britskou podporu v nezaměstnanosti až po uplynutí dvou let.

Toto rozhodnutí bylo přijato poté, co došlo v britské vládě k rozkolu ohledně toho, jak reagovat na očekávaný příjezd pracovních sil ze zemí, jako je Polsko a České republika.

Jednou zo základných slobôd v Európskej únii je sloboda pohybu osôb. Občania z desiatich pristupujúcich krajín by sa však na ňu po 1. máji tešiť nemali. Už v predvstupových rokovaniach si krajiny európskej pätnástky vydobyli právo obmedziť prechodne voľný pohyb osôb. Strach z prílivu lacnej pracovnej sily pôsobil najmä v krajinách susediacich s pristupujúcimi -- aj preto možnosť obmedzení žiadalo hlavne Nemecko a Rakúsko. Argumentom tiež bolo, že ak majú ich občania rozšírenie EÚ politicky "kúpiť", treba sa vysporiadať s ich strachom zo záplavy chudobných bratrancov zo strednej a východnej Európy, ktorí budú ochotní robiť každú prácu za minimálne polovičný plat a niektorí budú zneužívať sociálny systém.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 zareagovali čtenáři velmi rychle na náš apel o finanční pomoc na koupi nového serveru. Za leden 2004 celkově přispěli čtenáři částkou 139 691,65 Kč. Za finanční pomoc upřímně děkujeme. Pořídili jsme nový server a nyní ho postupně zprovozňujeme. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte úplně přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.