18. 2. 2004
"Naši" v Evropském parlamentuVýzkumy volebních preferencí nabízejí v případě voleb do Evropského paramentu přesnější výsledky než při volbách do Poslanecké sněmovny. Startovní výstřel zahajující kampaň před volbami do Evropského parlamentu ještě nezazněl. Přesto je možné již dnes, čtyři měsíce před hlasováním, blahopřát některým kandidátům ke zvolení za poslance. Důvodem je skutečnost, že předvídání výsledku voleb do Evropského parlamentu je snazší než předvídání výsledku voleb do Poslanecké sněmovny. Jména možných eurposlanců přináší přiložená tabulka. |
POSLANCI ZVOLENÍ DO EVROPSKÉHO PARLAMENTUpropočet z poloviny února 2004; v závorce uvedeno jméno možné změny
VĚTŠÍ JISTOTU nedávají výzkumy volebních preferencí proto, že se změnila metodika. Kouzlo je skryto v tom, že význam chyby ve výzkumu se snižuje, neboť se nevolí 200, ale pouze 24 poslanců. V případě voleb do Evropského parlamentu odchylka výzkumu od skutečnosti například o 4 procentní body nemusí pro politickou stranu znamenat ztrátu či zisk mandátu. Také struktura kandidátek jednotlivých stan je pevnější. Zákon číslo 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu sice stejně jako zákon o volbách do Poslanecké sněmovny předpokládá, že lze posunout kandidáta z libovolného místa na čelo kandidátky pomocí 5 % preferenčních hlasů. Jenže v případě voleb do Evropského parlamentu bude jen jeden volební obvod v rozsahu celé republiky, zatímco v případě voleb do Poslanecké sněmovny je nutné shánět preferenční hlasy pouze v jednom ze 14 volebních krajů. Například v roce 2002 v Karlovarském kraji se při volbách poslanců propočítávalo 5 % ze stranického podílu na přibližně 122 tisících odevzdaných hlasech; v rámci celé republiky ale hlasovalo 58 % oprávněných voličů, tedy téměř 4,8 miliónů lidí. V posledních výzkumech byla deklarovaná účast 60 % voličů. Podle odborníků se sice očekává nižší zájem voličů, podle některých odhadů dokonce pouze 40 %, to by ale na zmíněné skutečnosti nemělo nic zásadního změnit. Testem této hypotézy by mohla být kandidátka ČSSD. Tam je na čtvrté pozici Petr Lachnit, tedy člověk, který má zkušenosti z regionální politiky, Parlamentu i vládní exekutivy, což modelově odpovídá ideálnímu europoslanci. Naopak Libor Rouček na čele kandidátky není v stranických strukturách pevně zakotven. V červnu uvidíme, co v daném případě dokáží volební preference. Ohrožený druh na kandidátkách stran tvoří ti, kteří jsou v tabulce uvedeni v závarce -- tedy Zdeněk Vostracký za ODS, Daniel Strož za KSČM, Olga Sehnalová z ČSSD a Pavel Jajtner od lidovců. Lze v této souvislosti hovořit i o Heleně Rögnerové z US-DEU, ale zatím tato strana nepřekračuje ze zákona povinné kvórum 5 % hlasů, které by ji opravňovalo k zisku mandátu -- a nelze s ní tudíž při propočtech budoucích europoslanců kalkulovat. V tabulce uvedení ohrožení kandidáti mohu, ale nemusejí být zvoleni. O jejich osudu by mohla rozhodnout předvolební kampaň. Ani ta by ale neměla výrazněji změnit množství mandátů, které jednotlivým stranám přisuzují výzkumy volebních preferencí. Koncepce kampaní zatím strany ještě dolaďují, je ale zřejmé, že budou centralizovanější než v případě voleb do Poslanecké sněmovny -- lídři kandidátek nemají na starost pouze kraj, ale celou republiku. DŮLEŽITÉ JSOU PENÍZE. Výdaje na kampaň se budou pohybovat na od 6 milionů u KSČM po 30 miliónů v případě ČSSD. Tato skutečnost staví na první pohled ČCSD před KDČM, ale význam kampaně je v případě těchto dvou stran odlišný. Výzkumy CVVM totiž ukazují, že ze všech parlamentních stran právě ČSSD je neslaběji spojena se svou volební základnou. V ukazatelích týkajících se ztotožnění voličů s programem a s ideovým zaměřením, ale i důvěry voličů k přestavitelům strany a přesvědčivosti stranické práce dopadá ČSSD nejhůře -- a KSČM naopak nejlépe. Jinými slovy, k dosažení stejného mobilizačního výsledku potřebuje ČSSD víc peněz než KSČM. Pro komunisty je problémem, že nejméně ochoty jít k volbám do Evropského parlamentu vykazují dotázaní nad 65 let, nezaměstnaní a méně kvalifikovaní pracovníci, respondenti se špatnou životní úrovní, tedy sociální skupiny, které tvoří součást jejich elektorátu. Ovšem za KSČM kandiduje Vladimír Remek, který je celoplošně známý a osvědčil se i jako obchodní zástupce republiky v zahraničí. Navíc je to člověk, který je důležitý i tím, co není -- nemá žádnou stranickou legitimaci. A podíl lidí, kteří v Česku o sobě tvrdí, že jsou posvědčenými přívrženci nějaké politické strany, klesl od května roku 1995 do letošního ledna z 22 na 12 %, zatímco podíl těch, kterým se nelíbí žádná politická strana vzrostl ze 17 na 32 %. V CENTRÁLE ODS mohou začít oslavovat. Jan Zahradil, lídr jejich kandidátky, je podle výzkumů jedním z nejperspektivnějších politiků této země. Nejenže se s jistotou dostane do Evropského parlamentu, ale čísla mu téměř s jistotou přisuzují post ministra zahraničních věcí po příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Zároveň nejvíce odhodlání jít k červnovým volbám vykazují ekonomicky aktivní lidé, absolventi středních škol s maturitou nebo vysokých škol, dotazovaní s dobrou životní úrovní, osoby samostatně výdělečně činné nebo řídící pracovníci, občané ve věku od 30 do 40 let -- tedy lidé, kteří tvoří jádro voličů ODS a US-DEU. Bude zajímavé sledovat, jako se o tuto sociální skupinu podělí eurooptimisté a europesimisté. Lidovci postavili do čela kandidátky Zuzanu Roithovou. Jedná se o uznávanou odbornici s politickými zkušenostmi a ženu -- což představuje nejen sympatický, ale i další velmi nadějný model europoslance. Lidovcům by měla pomoci i skutečnost, že volby do proběhnou necelý měsíc a půl po vstupu Česka do Evropské unie. V té době bude vrcholit mediální nadšení, na kterém by měly získat prémiové body vládní strany. V případě US-DEU ale čísla naznačují, že této straně jakákoliv stimulující injekce pomůže jen náhodou. Článek vyjde ve čtvrtečním čísle týdeníku Ekonom |