Centrálním pilířem křesťanské víry jsou skutečně Velikonoce s událostí ukřižování a vzkříšení Ježíše a s jeho vyhlášením generální amnestie všem lidem. Tak tomu bylo od prvních dní existence církve, teprve od čtvrtého století se začaly slavit vánoce. Zprávy o Ježíši se totiž postupně rozvíjely tak říkajíc od konce -- právě od té základní zprávy o smrti a zmrtvýchvstání. To bylo první a základní vyznání církve: Byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých, a tak otevřel novou etapu lidských dějin.

Postupně se k tomuto faktu však připojovaly další a další prvky vyznání a další příběhy ze života Ježíšova, jak si je jejich svědkové pamatovali, či jak je postupně dotvářeli a které dokazovaly Ježíšovu mimořádnost a jedinečnost. K těmto prvkům vyznání patří právě známé vánoční vyprávění o Ježíšově narození v Betlémě. A hlavně: postupně přibývala v křesťanské tradici a literatuře - zejména v evangeliích - theologická argumentace, která chce čtenářům a posluchačům ukázat, že Ježíš je skutečným dovršitelem všech starých a základních nadějí nejen Izraele, ale celého lidstva. Ježíš je naplněním nadějí po životě v míru, pokoji, spravedlnosti, smíření, po životě bez hladomorů, plenění, nenávisti, vyvražďování se navzájem, bez trýzně a bolesti. K takovýmto textům patří i dnešní čtení o Simeonovi, který dosvědčuje při malém Ježíškovi jeho budoucí mesiášství. Starý Simeon to vyjadřuje tím, že cituje starozákonní proroky, kteří jako první tyto naděje lidstva artikulovali, navazuje na jejich prorotví, zejména na Izaiáše. Simeon navazuje na tu starou prorockou touhu a vizi světa, v němž všechny národy, nejen Izrael přijmou za své Hospodinovy řády o spravedlnosti, lidských právech, ohledu na slabé, utištěné, o svobodě pro všechny. A říká, že právě v tom malém dítěti, které drží v náručí, je nabídka všem lidem a všem národům, aby jeho následováním a poslušností jeho učení o odpuštění a smíření tyto fundamentální člověčí touhy naplnili. Následování Ježíše se vším, co představuje, není sice jednoduché - opět citátem z Izaiáše Simeon připomíná, že mnozí se budou této cestě vzpírat a bude se jim zdát nereálná. I matce Ježíšově prorokuje Simeon bolest a říká, že Ježíš bude nejen k povstání mnohým, ale bude mnohým i k pádu. Možná to zní trochu pateticky, možná trochu teoreticky.

Pokusme se tedy přijmout dnešní biblickou zvěst a vzít jí vážně. Dotáhnout jí do našeho každodenního života. Pokusme se například v jejím světle nahlédnout jeden případ, pro který se Ježíšovo smíření hodí a který se nás a našeho národa bytostně týká, totiž náš vztah k našim západním sousedům, k Němcům. Nejprve: je to dodnes nesmírně bolestný vztah, zejména poté, co Němci dvanáct let, od roku 33 do roku 45 podlehli zrůdné, nekřesťanské a vražedné ideologii nacionálního socialismu Adolfa Hitlera a pod vlivem tohoto pohanského náboženství trýznili a vraždili i v našem národě tisíce, vesměs těch nejlepších lidí, včetně žen, starců a dětí.

My, Češi, jsme se po porážce hitlerovského Německa za nacismus pomstili a vyhnali téměř tři miliony Němců z jejich domovů zde v Čechách a na Moravě a tisíce jich přitom povraždili, opět včetně žen, dětí a starců.

To je klasická patová situace. Tolik strašlivé bolesti na obou stranách se nedá běžnými metodami lidského chování napravit. Bez Ježíšova evangelia o odpuštění a smíření se nedá nic dělat. Však to byli také právě pohanští komunisté, kteří přes čtyřicet let tu nenávist v nás jen jitřili a rozdmýchávali. I na straně sudetských Němců byli a jsou lidé, kteří také živí staré bolesti a odmítají pochopit, že to byla nejprve německá nenávist, která vyprovokovala onu nenávist českou. I když jich je jen menšina mezi sudeťáky, jejichž drtivá většina si přeje čisté smíření a odpuštění bez jakýchkoliv nároků na jakákoliv, i hmotná vyrovnání z naší strany, přeci jen jednotlivci plní nezahojených křivd mezi sudetskými Němci jsou. A co teď s tím?

Je to čím dál aktuálnější, protože za pár měsíců budeme spolu s Němci v jednom soustátí bez hranic, se společnou obrannou politikou, trhem, předpisy a zákony, naši poslanci budou sedět s německými v jednom Evropském parlamentu, bude platit společné právo, za pár let budeme mít společnou měnu... Co s těmi po desetiletí hýčkanými starými nenávistmi, bolestmi, křivdami? Dodnes se u nás najdou publicisté a politici, kteří tuto starou nenávist živí, a na této nenávisti staví svou popularitu a kariéru. Dodnes i slušní a moudří lidé se bojí nahlas vyjádřit to Kristovo poselství o odpuštění a smíření, aby nebyli vláčeni tiskem jako "pomahači revanšistů"! Stále ta stará ideologie nacistů a komunistů o odplatě, pomstě, nenávisti, strachu! Dodnes se my Češi bojíme nazvat pravým jménem svou pomstu na Němcích a tak sami sobě bráníme svobodně hledět smíření vstříc a pracovat pro něj. Bez kritického a pravdivého pohledu na minulost není přeci spravedlivé budoucnosti!

Simeon říká v dnešní perikopě, že Ježíš bude znamením spásy všech národů. O kousek dál v našem evangeliu (Luk 11,29) Ježíš mluví o Jonášově znamení. Tím jednoznačně ukazuje k Božímu odpuštění dříve neuvěřitelně krutému a krvelačnému státu Ninive, jehož pomstu a zničení si Jonáš přál a vede své vyznavače k podobnému jednání. A tak kdo jiný, než právě křesťané by měli ve světle své víry pro opravdové síření pracovat -- nejen v osobních vztazích, ale i v těch mezi národy! Vždyť ten před pár dny narozený Ježíš nás k tomu výslovně nabádá!

Slavit vánoce znamená vztahovat se k Ježíši Kristu se vším, co k němu patří. I s tím, a právě i s tím, co se nám zdá bolestným, i s tím mečem, který probodává naši vlastní duši, jako tu duši Mariinu, aby "vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí", jak říká Simeon. Pojďme si ještě pod čerstvým zážitkem Kristova narození slíbit, že budeme pro jeho smíření aktivně a statečně, napříč svým zlým zážitkům a nenávistem pracovat. Že budeme pro jeho smíření pracovat v osobním životě, v rodinách, ale i v městech a vesnicích, i mezi jednotlivými národy po celý příští rok! To bude nářez, až všichni lidé dobré vůle se spojí! Pojďme nazývat pravým jménem všechny, kdo šíří nenávist a strach a pojďme utvářet kristovskou koalici se všemi lidmi dobré vůle, neboť právě v nich má Bůh zalíbení. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!

Amen