"Jsem si velmi dobře vědom existence zákonů o pomluvě, které platí i pro tento pořad," konstatoval konzervativní novinář Simon Heffer a pokračoval: "Nemohu však uvěřit, že si pan premiér nebyl vědom rozdílu mezi bitevní zbraní hromadného ničení a balistickou zbraní hromadného ničení. To, čeho jsme byli za posledních čtrnáct dní svědky, od Blairova velmi samolibého prohlášení nevinným - samolibě se choval Blair, nikoliv lord Hutton - Huttonovým vyšetřování, byl triumfalismus. Dověděli jsme se, že Tony Blair je člověk, který vždy mluví pravdu, jeho vláda mluví vždy pravdu a vždycky a ve všech případech a na všechny otázky jednala čestně vůči britské veřejnosti. Vždycky jsem podezříval, že tomu tak není a obávám se, že poněkud zoufalé představení pana ministra obrany Hoona za poslední dva dny mi to potvrdilo.

Osobně jsem naše dobrodružství v Iráku podporoval - z důvodů, které tady teď nebudu rozvádět - ale byl jsem vždy přesvědčen, že bychom měli zasáhnout v Iráku jen tehdy, pokud bude vláda říkat britské veřejnosti pravdu, proč to děláme. Je mi docela jasné, že v březnu [2003], v době oné velmi složité debaty v Dolní sněmovně, nehovořil Tony Blair poctivě o vojenských schopnostech, které měl Saddám Husajn - ohledně toho, zda by byl schopen zničit nás či naše zájmy. Blair to přehnal, aby získal v parlamentě podporu levého křídla své strany.

Myslím, že to je odsouzeníhodné. Zastávám názor, že od té doby neudělal nic pro to, aby situaci napravil. Možná by si pan Blair raději přál, aby ho veřejnost spíš považovala za idiota než za lháře, ale já se nedomnívám, že ani jednu z těchto dvou vlastností by neměl mít premiér."

"Nepoužil bych ani výrazu 'idiot' ani 'lhář', ale chci se zeptat, kdo má větší vinu v tomto případě," řekl Mark Oaten, předseda Liberálnědemokratické strany. "Má větší vinu ministr obrany Geoff Hoon za to, že neinformoval premiéra, jak to přesně je s těmito zbraněmi, anebo má větší vinu pan premiér, který se na to svého ministra obrany nezeptal? Oba muži by měli zodpovědět na velmi závažné otázky. Zdá se mi velmi podivné, že - zastáváte funkci premiéra a čelíte situaci, kdy možná půjdete do války. Přece v takové situaci je první věc, která vás napadne, která napadne každého, ministra obrany i výzvědné služby: Jaká je přímá hrozba naší zemi? A na takovou otázku byste jako premiér vyžadoval jasnou odpověď. A mně se zdá velmi podivné, že se pan premiér na tuhletu zásadní věc nikdy nezeptal.

Předpokládám obecně o lidech, že nelžou - je to princip, který zastávám, nejsem cynik - a nemyslím si, že tento premiér je svou podstatou lhář. Myslím, že je to poctivý člověk. Ale domnívám se, že bude muset v této věci odpovědět na tuto velmi důležitou otázku. Jak je možné, že premiér v dané chvíli nezjistil, jaká je přímá hrozba této zemi?

Rozhodli jsme se tehdy v mé straně hlasovat proti této válce, ale nebylo to jednoduché rozhodnutí. Říkal jsem si: Co když skutečně existuje hrozba této zemi? Chován se naivně? Činím nesprávné rozhodnutí? Ze zpětného pohledu je jasné, že jsem učinil správné rozhodnutí, ale není pochyb o tom, že tehdy pan premiér, tisk i vláda zdůrazňovali všem nám, kdo jsme byli proti válce, že se chováme nezodpovědně a že existuje potenciální hrozba Velké Británii. A to nebylo pravda. Pravdu jsme měli my."

"No, já nevěřím v nadávky, ty znamenají pouze, že lidi přestanou poslouchat," začal bývalý labouristický ministr Tony Benn. "Ale dovolte mi, abych ocitoval pana premiéra, kdy řekl to, kdy měl podle mého názoru absolutní pravdu. Dne 8. září 2002 byl interviewován Michaelem Cockerellem - to bylo tehdy ještě v éře, kdy BBC směla dávat politikům ostré otázky, před Huttonem (smích). Cockerell řekl Blairovi: 'Existuje snad za přátelský vztah k USA cena krve?' A pan premiér odpověděl: 'Ano.' Řekl, že prostě jen nestačí podporovat Američany. Oni potřebují vědět, zda jsme ochotni Ameriku podpořit, až začne střílení. Podle mého názoru se rozhodl pan premiér Blair jít do války z tohoto důvodu. Ale to nemohl říct parlamentu, protože by nezískal v parlamentě většinu. Nemohl jim to říct kvůli OSN, protože se mu nepodařilo získat v OSN rezoluci. Nemohl jim říci, že chce Irák osvobodit, protože by parlament neschválil vojenskou akci, jejímž účelem by bylo osvobození Iráku. A tak řekl, že jde o zbraně hromadného ničení. Myslím si, že s rozhodnutím jít do války ty zbraně neměly vůbec nic společného. Byl to ale jediný argument, o němž Blair usoudil, že ho mohl použít, a myslel si, že to získá veřejnou podporu. A teď se ukázalo, že to není pravda. Já jsem před rokem navštívil Saddáma Husajna a jedna věc, kterou mi řekl a bylo to pravda, že nemá žádné zbraně. Je to zvláštní, já mu tehdy nevěřil ani slovo! (Smích) Ale tak to dopadlo. Nevěřil jsem Husajnovi, nevěřil jsem Bushovi, nevěřil jsem Blairovi, ale věřil jsem Blixovi a Kayovi - a ono se ukázalo, že žádné zbraně nejsou. Takže - neurážejte lidi, s tím se nikam nedostanete. Ale jádrem celé věci bylo to, že si pan premiér myslel, že se nemůže odvážit nesouhlasit s Bushem. A proto, z tohoto jediného důvodu poslal vojáky do války. Potíž je, že si pan Blair myslel, že jsme ho zvolili jako viceprezidenta Spojených států a my jsme to neudělali, my jsme ho zvolili jako premiéra Velké Británie." (bouřlivý potlesk).

"Jestliže skutečně přijmeme argument, že pan premiér opravdu přesně nevěděl, čeho se to tvrzení o útoku do 45 minut týká, je to nesmírně znepokojující," konstatovala Julie Kirkbridová,mluvčí Konzervativní strany Protože v té doby vyvolával tisk dojem - a zdálo se, že to Downing Street povzbuzuje - nedementovali to - že to tvrzení, že Saddám může zaútočit těmito zbraněmi do 45 minut, že budou naše vojska, která jsou na Kypru, do 45 minut ohrožena. Žádný britský premiér by nemohl být takovým nebezpečím neznepokojen. A zdá se mi opravdu neuvěřitelné, že si pan Blair nenechal ujasnit, co vlastně to tvrzení o 45 minutách znamenalo, zda se to týká bitevních zbraní anebo zda se to týká britských vojsk v regionu, která by mohla být zasažena dalekonosnými zbraněmi."

"Je tady ještě jedna věc, která s tím souvisí," dodal Simon Heffer. "Pokud všichni předpokládáme, jako bychom jistě všichni chtěli, že je pan Blair poctivý člověk a nelže, když nám říká, že si nebyl vědom tohoto důležitého rozdílu, pak se dopustil pan ministr obrany Geoff Hoon absolutně šokujícího selhání a nekompetentnosti. A já chci vědět v zájmu principu, že se vláda musí ze své práce zodpovídat, a proto, že chci, aby tato země měla kompetentní vládu, kdy podnikne pan premiér logický krok a zbaví se pana Hoona."

Simon Heffer je komentátorem listu Daily Mail, zastává radikálně pravicové názory, Julie Kirkbride je mluvčí Konzervativní strany pro kulturu, média a sport, Tony Benn je bývalý labouristický ministr, proslulý svými provokativními levicovými názory a Mark Oaten je předseda Liberálně demokratické strany.