Je první neděle nového roku a my na základě epištoly Kolosenským a zejména přečtených veršů chceme přemýšlet nad biblickým poselstvím do tohoto začínajícího roku.

"Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm je přece vtělena všechna plnost božství, v něm jste i vy dosáhli plnosti". Na první přečtení je to náboženská fráze jako hrom. Až nás bolí panty, jak se nám chce začít zívat. Samá zbožná slova, ale co s tím?

Jenže ono to tak právě vůbec není. Za tou přečtenou větou se skrývá ohromné dobrodružství hledání smyslu života a víry tehdejších lidí a může se i nám stát vodítkem k podobnému dobrodružství. V tom textu je úžasné napětí: napětí mezi tím, co je a co není víra v "ježíšovském", křesťanském smyslu.

Pojďme si nejprve povědět něco o tom, kdo ta slova říká a také o těch, kterým ta slova byla adresována. Žádná myšlenka totiž nikdy není a nemůže být abstrahována od toho, kdo a komu a v jakém kontextu ji říká. Žádné, ani biblické myšlenky a věty nejsou chemicky čisté substance vznášející se sterilně ve stavu beztíže. Když si například v Bibli přečteme, že Ježíš říká apoštolu Petrovi: "Odejdi ode mne, Satane", tušíme, že to asi nelze interpretovat doslova, že by Petr byl ztělesněný ďábel a Ježíš ho od sebe odvrhl. Mimochodem, tuhle práci bychom si měli vždycky dávat, nejen při četbě Bible. Totiž práci s tím, přemýšlet, kdo nám něco říká, a hlavně proč nám to říká. Zvlášť když to slyšíme či čteme od politiků, v médiích a pod. Vždycky přemýšlejme o souvislostech, o pravých důvodech toho či onoho povědění.

Tak tedy: Tu pro nás dnes klíčovou biblickou větu říká apoštol Pavel. Člověk, který velmi a zásadně rozlišoval mezi obecnou náboženskostí a křesťanskou vírou. Náboženskost je pro Pavla jakýkoliv systém uctívání čehokoliv, může být dobrý či zlý, sama nábožnost ještě žádnou pozitivní hodnotu neznamená. Víra v Ježíše Krista, či spíše důvěra, že to, co Ježíš říkal a učinil má pro život každého z nás zásadní význam, tato důvěra je pro Pavla něčím jiným, někdy i něčím zcela opačným, než je náboženství. Pavel je v této věci dobrým žákem samotného Ježíše, který volal po milosrdenství a ne po systému náboženských pravidel a úkonů. V lásce k Bohu a člověku je podle Ježíše - a Pavla - základ všeho; ne v plnění náboženských předpisů.

A tenhle Pavel, který neustále opakoval, že jen a jen víra nás může zachránit, a že jen a jen spoléháním na rehabilitaci od Ježíše můžeme najít nový smysl života a ne náboženstvím; tenhle Pavel píše tu naši větu z římského kriminálu skupině křesťanů do města Kolosy.

Kolosy bylo menší helenizované město ve Frygii, to je jih dnešního Turecka při syrské hranici. Obyvatelé byli značně pomícháni, byli to pohanští Frygové, Řekové, Římané, násilně tam bylo deportováno na dvě stě Židovských rodin a byly tam i příslušníci dalších a dalších národností. Takový pěkný starověký etnický guláš, kam se na ně zatím v našem postmoderním světě hrabeme. A tenhle etnický guláš vedl k pořádnému promíchání nejen genů, ale i tradic a kultur, k náboženskému synkretismu, při kterém se všechna náboženství zamíchají v jednom hrnci a pak se z toho eintopfu vyzobávají nejatraktivnější prvky jednotlivých věrouk jako hrozinky z vánočky. Takové to: během sedu v lotosovém květu se pomodli Otčenáš. A přesně tohle dělali lidé v Kolosách jako to dělají lidé dnes a dělali to tam i mnozí, kteří se hlásili ke Kristu.

Do Kolos přinesl víru v Krista Epafros, blízký Pavlův spolupracovník, patřící do Pavlova nejbližšího okruhu a pracující zřejmě podle Pavlových pokynů. Četli jsme to na začátku listu a také jsme četli, jak Pavel děkuje za víru kolosenských křesťanů. Ale - a to jsme již u našeho textu - Pavel varuje také naléhavě kolosenské křesťany před oním náboženským synkretismem, ve kterém žili a který jim zřejmě pletl hlavy.

Umíme si to dobře představit, náš dnešní svět začíná v mnohém, zejména ve velkých městech, připomínat tehdejší etnický mišmaš; dnes je také neuvěřitelné množství různorodých náboženství na jedné hromadě, vznikají dokonce i mnohá nová, která si získávají spoustu stoupenců, i když jejich učení představuje většinou soubor neuvěřitelných blábolů, často velmi nebezpečných.

Pavel kolosenským křesťanům - a vlastně i nám - říká: přijali jste Krista jako nejvyšší autoritu, jako Pána, mimo něhož již není třeba nic hledat, ničemu se podřizovat, přijali jste jej, tak v něm žijte! Jen v něm, nemusíte to kořenit ničím dalším! O kousek dál ve svém dopisu (Kol 3,12-15) říká Pavel jasně, co to pro něj znamená, žít v Kristu a co z toho vyplývá: dobrota, skromnost, pokora, trpělivost, odpuštění atd.

Pavel ale také jasně říká, co člověk, žijící kristovsky, nemusí: nemusí hned všechno brát vážně a může být svobodný od všech těch náboženských a filosofických nauk, které tehdy frčely v tom synkretickém eintopfu. A říká to velice artikulovaně: přečtěte si to v Kol 2, 16-23, v ekum. překladu , poslední verše viz překlad pod čarou.

Přiznám se, že tento text miluji, působí nesmírně osvobodivě jako lék proti všem ptákovinám, které do nás někdy lidé chtějí hustit. Pavel natvrdo upozorňuje, že jakýkoliv, třeba sebezbožněji se tvářící systém plný i sebeomezení a různých tabu může být vlastně jen ukájením si vlastní pýchy a ambic. Nábožnost, zbožnost ještě nemusí mít nic společného s cestou za svobodným, smysluplným životem. Náboženství může být samozřejmě i naprosto zlé a antihumánní.

Proto: Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho poznali jako Pána. Žijte ve svobodě od jakékoliv pitomosti, kterými se to kolem vás jen hemží, a věřte Ježíši, že to jediné, co nás může zachránit a co se od nás chce, je docela obyčejná láska. V ní je obsaženo všechno podstatné.

Pavlův výrok není vůbec náboženskou frází. Naopak: je jasným, pevným evangeliem, dobrou zprávou:

Jste svobodni od všeho, co si lidé ve své úzkosti či pýše dokáží vymyslet. Máte díky Ježíši úžasnou svobodu před všemi magorovinami a módami a pověrami světa. Orgiemi konzumu počínaje, přes všechny politické ideologie, a moderními mystérii religiózními i sekulárními konče. Jste svobodni díky Ježíšovi. Tak si tu svobodu chraňte před všemi hovadinami svého věku a svého světa a žijte jen a jen ve víře, lásce a naději.

To je hezké poselství do tohoto roku, v němž nás čeká spousta zkoušek, mezi jiným i zkoušek našeho zdravého rozumu i naší trpělivosti, ne? Nenechme si to poselství otrávit ani žádnými škarohlídy otevřeně či jakoby mimoděk strašícími dalekosáhlými důsledky našeho vstupu do Evropské unie. Vždyť už jen pro tuto událost se tento rok stane jedním z nejpozoruhodnějších roků naší moderní historie. Právě proto, že se po víc jak půl století vracíme do společenství národů, pro které důsledky křesťanské víry jsou základem jejich existence.

Amen.