Ministryně školství Petra Buzková oznámila, že by se v letošním roce měly až o tři tisíce korun zvýšit platy učitelů základních škol. V prvních třech čtvrtletích roku 2003 měli učitelé hrubý plat v průměru 17 757 Kč, vysokoškolští učitelé 22 000 korun. Průměrná mzda v ČR byla v tomto období asi 16 800 Kč. Vláda se tedy podle svých slov pomalu blíží splnění svého slibu, že budou mít učitelé o třicet procent vyšší plat, než je průměrná mzda.

Otázkou zůstává, zda je toto zvyšování platů dostatečné, aby to skutečně zatraktivnilo učitelskou profesi a přilákalo do školství větší počty schopných, aktivních a tvůrčím způsobem pracujících učitelů. Dílčí informace, které se k nám dostávají, svědčí spíše o tom, že se české školství dosud nestalo onou Komenským požadovanou "dílnou lidskosti". Přitom je to sféra nesmírně důležitá: to, jaké bude mít Česká republika školy, přímo ovlivňuje, jaká bude v integrujícím se světě mladá česká generace: zda bude opravdu schopná zaujmout ve světě vůdčí a svobodné postavení, zda se v mezinárodní konkurenci umístí mezi "ty nejlepší". Především na stavu školství záleží, zda budou mladí lidé otevření, zda budou schopni samostatně produkovat nezávislé myšlenky a zda budou v mezinárodním kontextu spíše "pány" než "otroky" -- zda budou sami určovat svůj osud, anebo jen plnit příkazy jiných lidí, často z jiných zemí a kultur.

Řeší to v současnosti celá řada zemí. V Británii, ve Spojených státech a v dalších západních zemích, převládla představa, že čím bude národ jako celek vzdělanější, tím větší má šanci prosadit se v mezinárodní konkurenci. Západní vlády tedy usilují o výrazné zvýšení počtu mladých lidí, studujících na vysokých školách. V Británii chce premiér Tony Blair, aby na univerzitách studovalo celých padesát procent veškeré mladé populace a britské vysoké školství se splnění tohoto požadavku už přibližuje. Česká republika se bude muset dříve nebo později vyrovnat s tím, že se v západních zemích radikálně zvyšuje přístup lidí na vysoké školy. Může v této věci zůstat pozadu?

Přitom tento nový přístup západních zemí vyvolává i vážné problémy. V Británii nyní zuří ostrá kontroverze o zvyšování univerzitního školného. Blairova vláda před několika lety zavedla roční univerzitní školné pro studenty, studující na anglických vysokých školách ve výši 1100 liber ročně, něco kolem padesáti tisíc českých korun, je to asi o třetinu méně než je průměrný britský měsíční plat. Nyní se Blair snaží prosadit v Anglii zákon, podle něhož by britské vysoké školy měly mít právo požadovat od studentů tržní školné, mnohdy o několik tisíc liber vyšší než oněch dosavadních 1100 liber ročně. Ostrý boj o tento princip bude sveden v britské Dolní sněmovně koncem ledna. Mnoho labouristických poslanců se staví proti a vláda připravuje nejrůznější ústupky, například levné státní půjčky pro studenty, aby nový, kontroverzní zákon v parlamentě prosadila. Blair argumentuje, že na britských vysokých školách nyní studují tak velké počty lidí, že je prý už neúnosné, aby se univerzitní vzdělání nadále financovalo ze státního rozpočtu a z daní. Kromě toho, jiným argumentem je u blairovců i u vedení vysokých škol stále argument mezinárodní konkurence: Nebudou-li prý nejlepší britské univerzity mít právo účtovat studentům vysoké školné, prohrají s nimi v zápase o kvalitu: jejich nejlepší učitelé budou přetaženi vysokými platovými nabídkami do zahraničí.

Avšak rozšiřování přístupu na vysoké školy vyvolává i jiné problémy. V konzervativním britském deníku Daily Telegraph si stěžoval jeden známý britský univerzitní učitel, že má britská vláda tendenci dělat z dnešních vysokých škol nalejvárnu, berou se vážně už jen kurzy, navštěvované mnoha desítkami studentů, což univerzitní učitele přetěžuje: nedělají už skoro nic jiného, než že neustále opravují stovky písemných prací. Důsledkem je to, že se pak snižuje počet vyučovacích hodin, aby univerzitní učitelé stihli i výzkum, který od nich vláda také požaduje. Celkově to prý vede k nivelizaci a zprimitivňování univerzitní výuky, kdy univerzita studentovi mnohdy předstírá, že mu k dobrému vzdělání stačí, když bude navštěvovat kurs, který má jen tři nebo pět hodin týdně.

Ostře zaútočila na státní politiku "šíření nevědomosti" ve Spojených státech vysokoškolská učitelka Luciana Bohne z univerzity Edinboro ve státě Pensylvanii:

V českém prostředí je to spíš zatím obráceně. Na českých školách se pořád především vyžadují encyklopedické znalosti a nikoliv schopnost samostatné analýzy. To je zase druhý extrém. Snaha debatovat a analyzovat bez řádného znalostního zázemí vede k nezávaznému žvanění; naproti tomu pasivní biflování údajů učebnic nenaučí studenty orientovat se ve světě. Je nutno oba přístupy sloučit: naučit mladé lidi učit se i získané znalosti s používáním vlastního rozumu analyzovat.

Pořád přicházejí informace z různých českých škol, že se toto neděje a že často převládá až nesmyslná, téměř vojenská disciplína. Nedávno jsem byl svědkem pedagogické praxe jedné studentky bohemistiky na střední škole ve větším českém městě, která se tvrdě střetla s vyučovacími metodami tamější kantorky před důchodem. Ta nedopustila, aby studentka v hodinách české literatury opustila kázeňsko biflovací přístup a pokusila se se studenty o jakoukoliv tvůrčí práci. "Proč rozdáváte studentům ty básnické texty? Oni žádný rozbor textů dělat nepotřebují. Zase jim to odeberte. Když si to od nich nevyberete vy, vyberu to já," protestovala stará učitelka.

Léta usiluje o "zlidštění" českého školství pražský pedagog Ondřej Hausenblas. Poslední dobou u něho zjištuji určité stopy únavy. Na rozhraní Vánoc a Nového roku dr. Hausenblas napsal:

To, že se ministerstvo školství snaží zvyšovat platy učitelů, je jistě dobrá zpráva. Tímto příspěvkem bych chtěl vyvolat diskusi o tom, zda pouhé zvyšování platů učitelů stačí.