moderátor Tomáš Vrbík - poslanec PSP (US-DEU): Vítám pana předsedu Poslanecké sněmovny a vítám vás u třetí části dnešního semináře, který jsme věnovali problematice digitalizace. Někteří v dopolední části říkali, že by to měla být část první. Je sice na závěr, ale těší mě, že účast není o nic menší než dopoledne a že tomuto tématu bude věnována výrazná pozornost, zvlášť proto, že v Poslanecké sněmovně jsme neměli příliš možností toto téma šířejí probírat.

Na úvod bych představil ty, kteří se dnešního semináře jako panelisté budou účastnit. Za Český rozhlas je to pan Alexandr Pícha, za Českou televizi pan Nikolaj Savický, za Radu pro rozhlasové a televizní vysílání ČR pan Václav Žák, za EBU bude pokračovat pan Rumphorst, za společnost Czech Digital Group její ředitel Leoš Pohl. V neposlední řadě vítám za Ministerstvo informatiky ČR náměstka pana Michala Frankla. Omlouvám pana ministra Mlynáře, který v tuto chvíli zasedá na Bezpečnostní radě státu. Ministerstvo bude zastupovat pan náměstek ministra Frankl. Na úvod bych poprosil pana Pohla o úvodní vstup do problematiky.

Leoš Pohl, ředitel Czech Digital Group: Dámy a pánové, krátký úvod k digitalizaci. Poslanecká sněmovna i Stálá komise pro sdělovací prostředky svým historickým usnesením č. 22 z r. 1999 spustila digitalizaci v ČR. Je určitým handicapem, že za pět let ji měli v rukou pouze technici, protože digitalizace je vzácným příkladem konvergence médií telekomunikací a informačních systémů. Proto je třeba se na věc dívat z daleko širšího komplexu souvislostí. I když je tam více stránek, pokusil jsem se, abych vám nastínil, o které faktory digitalizace se v České republice jedná.

Pouze standard, ve kterém vysíláme, je pro televizi DVB, pro rozhlasové vysílání je to DAB. Z hlediska šíření je to buď satelitní - v této chvíli vysílá v ČR UPC Direct a Czech On Line, co se týká kabelového systému, připravuje společnost Karneval kabelový digitální systém. Co se týká mikrovlnného systému, ČTU uvolnilo v loňském roce v pásmu 40 GHz pro mikrovlnné digitální šíření, co se týká zemského nebo terestriálního, jsou zde provozovány dva experimentální systémy Českých telekomunikací a Czech Digital Group. V posledních letech se rozvíjí systém DVB-H, který je určen pro příjem digitální televize na mobilních telefonech. Společnost Nokia na český trh přivede první mobilní telefony pro příjem digitální televize, navíc jsou známy i systémy od společnosti Samsung.

Co přináší digitální televize? Je to efektivní hospodaření s kmitočtovým spektrem, velké snížení investičních a provozních nákladů, příznivější dopady na životní prostředí, rozšíření programové nabídky a zvýšení kvality obrazu a zvuku.

Neříká se o nevýhodách, které přináší digitální vysílání minimálně v přechodném období, a to jsou zvýšené investice do technologie na vysílací i přijímací straně, nutnost zásadních kmitočtových přesunů, které budu velice bolestivé pro stávající analogové broadcastery.

Co přináší digitální vysílání z hlediska právního a obchodního je, že digitálním vysíláním končí přímý vztah mezi provozovatelem jednoho televizního kanálu nebo programu a vysílacím kmitočtem nebo sadou kmitočtů. Právě kmitočtové kanály jsou přiřazovány operátorovi nebo provozovateli multiplexu nebo telekomunikační sítě. Multiplexováním rozumíme skladbu programů a dodatečných datových informací, které tvoří potom datový tok. Provozovatel multiplexu uzavírá smlouvy s jednotlivými poskytovateli programu, koordinuje jejich činnost v rámci multiplexu.

Jediná technická informace, kterou vám poskytnu. Je důležité, abychom si uvědomili, jaké jsou kapacitní možnosti České republiky z hlediska startování terestrické digitální televize v České republice. Pro terestrické digitální šíření je využívána šířka frekvenčního pásu 8 MHz, což je analogový systém. Ten umožňuje šíření v rozsahu 5 - 30 MBs, což představuje 4 - 6 televizních kanálů. Dodatečné datové toky rostou tím, jak rostou kompresní možnosti stávajících technologií. Dá se očekávat, že do dvou let to bude kolem 8 televizních programů a dodatečné datové služby.

Počet využitelných kmitočtů určí, kolik bude multiplexů, jaká bude jejich kvalita a charakteristika. Charakteristikou se třeba rozumí, jestli budou možné regionální vstupy a na jaké úrovni.

Startovní sada kmitočtů, která byla vyhlášena v červenci loňského roku pro start zemského digitálního vysílání, je určena v multiplexu A se 70 % pokrytí a B s 30 % pokrytí. Uvádí se, že po ukončení analogového období bude možno v České republice být provozováno pro televizní vysílání 6 - 8 multiplexů, zbývající kmitočty jsou určené pro ostatní telekomunikační služby.

Z hlediska programových možností je tato transformace z analogu na digitál určena pro transformaci stávajících televizních a rozhlasových programů. Jedná se také o rozšíření programové nabídky a vylepšenou televizi. Jedná se ať už o technické vylepšení - tam se rozumí kvalita obrazu, nebo kvalita zvuku a formáty obrazu, a programové vylepšení, což jsou dodatečné datové informace a interaktivní služby, kdy digitální televize je doplněna o zpětný směr. V případě zájmů můžeme zde ukázat ukázky z provozování interaktivních služeb a data castingu(?).

Z hlediska marketingových aspektů je velice důležité, abychom si uvědomili, na jakém trhu působíme. Pokud se jedná o mediální trh, v současné době je v České republice provozováno 26 česky mluvících televizních kanálů, 4 jsou celoplošné, plnoformátové, 22 je tématických zpravidla kabelových nebo satelitních, 13 regionálních kanálů a 39 lokálních programů má především krátkodobé vstupy a jsou to ti, kteří by byli uživateli regionálních vstupů.

Důležité je také posoudit, jaký je poměr volné a placené televize, jak je u nás rozšířená, a koupěschopnost obyvatelstva.

Neméně důležitou marketingovou informací je, jaká je velikost trhu, především z hlediska způsobu šíření televizního signálu. Pokud uvažujeme v České republice něco kolem 4 mil. domácností, pak se očekává, že do tří let zemská televize bude hrát neustále majoritu z hlediska šíření signálu. Uvažuje se, že to bude 73 %, a 23 % že bude mít kabelová televize. Neočekává se, že by se navyšoval dramaticky počet předplatitelů kabelové televize. Bude docházet především k zahušťování.

Očekává se, že mezi vlastní způsob šíření televizního signálu bude i satelit, který postupně šíří i některé celoplošné kanály.

Závěr k tomuto bodu si nechávám za další bod, a to je, jaké jsou ekonomické možnosti rozvoje digitálního vysílání nebo zemského digitálního vysílání v České republice. Předpokládá se, že financován bude především ze tří zdrojů: jednak komerční sektor, kde je to především reklamní trh, trh placené televize, pokud bude umožněno šířit placené kanály, a investiční kapitál. U státního sektoru jsou to koncesionářské poplatky, investiční pobídky a státní dotace. Třetím segmentem jsou tzv. televizní služby, kdy tržby jdou z tzv. netelevizního trhu z telekomunikačního poplatku, ze zpětného směru atd.

V závěru se vrátím k marketingovým aspektům, kdy podle úrovně rozvoje reklamního trhu, podle toho, jaká je výše koncesionářského poplatku a jaké mohou být nalezeny rezervy v České televizi a jaká je penetrace placené televize, lze jednoznačně odhadnout, že start digitální televize může být pokryt ze stávajících zdrojů, které jsme uvedl na následující straně.

Právní rámec a státní politika - usnesení č. 22 z roku 1999 odstartovalo digitalizaci v České republice. V roce 2000 byl zpracován scénář přechodu ve formě dokumentu koncepce a v této chvíli se aktivně diskutuje na téma autorizace přechodu na digitální vysílání a především v návaznosti na projednávání souvisejících zákonů, které určí podobu startu.

Právní rámec, na základě kterého podnikají současní experimentátoři, je především zákon o telekomunikacích, návazně zákon o elektronických komunikacích, zákon o České televizi, zákon o Českém rozhlasu a zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Jaké jsou kroky, které vedou k digitalizaci: za prvé je nutné připravit kmitočty pro výstavbu sítě, síť vystavět, u posluchačů a diváků je potřeba obnovit stávající přijímací zařízení, po přechodnou dobu musí provozovatelé počítat s tím, že ponesou souběh nákladů na analogové a digitální vysílání, v kmitočtovém spektru bude nutné provést změny, které budou velice bolestivé jak pro stávající broadcasty, tak z hlediska koordinace kmitočtu s okolními zeměmi, i z hlediska toho, že dojde ke zhoršení poslechu nebo dívání se na analogové vysílání. Říká se, že to bude asi 8/10 % populace. Celý proces přechodu na digitální vysílání musí být zakotven v právní úpravě tak, aby byly vytvořeny podmínky, pro soukromý a veřejnoprávní sektor a pro jejich start.

Dále je důležité, aby byla definitivně zpracována nějaká koncepce startu, přechodu a jaká bude situace v České republice po vypnutí analogu.

Z hlediska regulace zemského digitálního vysílání je to čistě národní záležitosti. V současné době zde působí dva regulační orgány, jednak je to Český telekomunikační úřad, který licencuje zřizování a provozování veřejně telekomunikační sítě, vysílací sítě nazýváme také multiplex, a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která licencuje poskytování obsahu především televizních a rozhlasových programů ze zákona.

Co by mělo být cílem této regulace? Především by to mělo být zajištění univerzální dostupnosti služeb, které jsme měli možnost mít z analogového vysílání, dále vytvořit komerčně životaschopnou a kompetentivní infrastrukturu a služby a dále perspektiva zajištění univerzálního přístupu především za dostupné ceny.

Je to dále efektivní využití frekvenčního spektra a zajištění informování obyvatelstva o tom, jaké budou další kroky. V neposlední řadě je to vytvoření právní jistoty pro všechny podnikající v tomto oboru.

Jaké budou jednotlivé etapy scénářů? První je experimentální vysílání, které jsme si si prošli, potom je to zahájení provozu DVBT v České republice, v které se nacházíme nyní. Je to stanovení koncepce, zkoordinování potřebné sady kmitočtů, dělení licencí a dále je to stanovení zásad regulace a právního rámce.

Čtvrtou etapou je postupně přechod analogového a digitálního vysílání. Zde považuji za nejdůležitější vytvoření akčního plánu vlády ke zkrácení přechodu na digitální období - z analogového na digitální vysílání, jaký bude plán odnímání analogových kmitočtů stávajícím broadcasterům a aplikace závěrů z revize ..(nesrozumitelné) plánu, který nyní probíhá.

Poslední etapou je ukončení analogového televizního vysílání, kde bude nanejvýš důležité, jaká bude koncepce využití nových multiplexů a jaký bude plán využití uvolněných televizních pásem pro jiné telekomunikační služby.

Z hlediska výsledku experimentu do r. 2000 zde podnikají dvě společnosti, které provozují experimentální vysílání, zemské digitální vysílání na území Prahy a okolí na 25. kanále, v květnu to byly České radiokomunikace a v srpnu zahájila vysílání Czech Digatal Group. V létě to budou čtyři roky, co obě organizace investovaly 200 milionů Kč. Zjistili jsme, že předpoklady, které jsme si dali v oblasti technologie, byly splněny, z hlediska septoboxu, které jsou nasaditelné v České republice, byly ověřeny, ověřena byla i platforma, která je jednotná pro nasazení interaktivních služeb.

Co se týče byznysplánů, je připravováno několik verzí, které budou reagovat na aktualizaci a především na regulační rámec, který bude určen pro podnikání v této oblasti.

Proč je nevyhnutelná digitalizace v České republice? Kmitočtové spektrum pro další rozvoj televizního vysílání je již vyčerpáno, to je zcela jednoznačné. V současné době probíhá světová revize kmitočtových pásem využívaných nyní pro analogovou televizi s cílem určit, které kmitočty budou určeny pro jiné telekomunikační služby a které zůstanou pro televizní vysílání. Rozvoj digitalizace v okolních zemích negativně ovlivňuje stávající analogové vysílání v České republice - viz 12. kanál. Digitalizace v tomto smyslu je také péčí o obnovitelný přírodní zdroj, kterou má povinnost zajišťovat stát podle Ústavy. V neposlední řadě je to informační společnost a její nároky na širší formy přístupu k informacím a také nezadržitelný ekonomický rozvoj, který klade vyšší nároky na efektivitu přístupu k informacím.

Jako poslední závěr - je to spíše výzva. Mediální strategie v České republice se nachází na rozcestí. Je to největší rozcestí, které před námi stojí po vybudování duálního systému v zemské televizi. Rozcestím je digitalizace, protože digitalizace podstatným způsobem změní mediální mapu mediálního trhu u nás. Proto se domnívám, že je třeba přestat nahlížet na digitalizaci jako na technickou záležitost a podívat se na ni v širším měřítku především mediálního trhu u nás. Děkuji za pozornost.

moderátor Tomáš Vrbík, poslanec PSP (US-DEU): Prosím o krátký komentář, který by přinesl evropský pohled, pana Wernera Rumbhorsta.

Werner Rumphorst, Director EBU Legal and Public Department: Děkuji, pane předsedající, musím opět konstatovat, že všechno bylo řečeno....

První poznámka. Digitální rozhlasové a televizní vysílání je již teď realitou po celé Evropě. Jestliže sledujete satelitní televize, většina kanálů vám dává volbu buď analogového, nebo digitálního signálu již teď.

Já sám mám doma satelit, mám pouze digitální příjem a mám možnost sledovat asi sto kanálů. Mám možnost sledovat stovky včetně zemských francouzských, švýcarských, německých, které jsou vysílány v jednom případu pouze v digitálu a v případu druhém jak v digitálním, tak analogovém signálu. Satelity, družice umožňují neuvěřitelné možnosti přenosu digitálního systému a je třeba pouze možnosti využít.

Měli bychom se dnes bavit pouze o terrestrických - zemských digitálních systémech. Proč je to tak důležité? V současné době teď otázka možná zní, proč když vám může satelit zabezpečit přenos digitálním způsobem mnohem levněji, proč usilujete o systém DVB-T, tzn. zemské digitální televizní vysílání. Zlé jazyky tvrdí, že vláda si chce udržet pod kontrolou vysílání, protože zemské terestriální vysílání v jejich dané zemi, neboli u nás tady si pod palcem, pod kontrolou, udržet mohou, zatímco satelitní vysílání, které nepřichází od nás, pod jejich kontrolou už není.

Další takový mnohem obyčejnější důvod, který mluví pro zemské digitální televizní vysílání, je to, že si vlastně státy mohou prodat nebo aukčně zpeněžit existující analogové frekvence pro kmitočty pro analogový signál jak pro rozhlasové tak pro televizní vysílání, ale zejména pro rozhlasové, a očekávání není možná nepodložené v tom smyslu, že vlády by na tom mohly vydělat obrovské peníze. Z toho důvodu mají vlády rozhodně zájem stanovit konečný termín, který bude fixně dán a od kterého již nebude možno vysílat analogově, neboli od fixního přechodu na digitál a skončení analogu, což je tzv. den přechodu, neboli switchover date. A jistě jste již viděli seznam zemí, kde buď bylo stanoveno nebo jsou v procesu přijetí těchto konečných termínů pro striktní přechod a skončení analogu. Nejoptimističtější případ by byl, pokud vím, rok 2005 až 2006, ale většinou je to rok 2010, to znamená konečný termín ukončení analogového vysílání.

Co to znamená pro vysílatele či vysílací subjekty? Proč by měl někdo jít do digitálního vysílání, když neexistuje domácnost, která je vybavena přijímačem pro příjem? A já to otočím. Proč by si zase měl občan kupovat digitální přijímač, jestliže neexistují programy nebo minimálně neexistují zajímavé pořady v digitálu? To znamená, že tady stojíme před dilematem pro všechny. Je evidentní a jasné, že jakmile se začnou ve velkém vyrábět digitální přijímače, potom jejich cena značně poklesne, to znamená, že je třeba, aby k tomuto průlomu a revoluční změně došlo na velkých trzích, to znamená západních trzích, a teprve pak cena půjde dolů. Někdy je ovšem třeba prodej přijímačů stimulovat, neboli podpořit a řekli jsme si, a pokud si to ještě pamatujete, tak vlády nebo i jednotlivé státy budou těmi, kdo z toho budou mít přínos či výhodu, protože, jak jsme si již řekli, uvolněné kmitočty budou moci prodat. Z toho důvodu by bylo poměrně logické či rozumné, kdyby vlády dotovaly, subvencovaly digitální přijímače, což se také děje v severských zemích. Ovšem, je tam podmínka - občan dostane dotaci nebo subvenci neboli příspěvek jedině tehdy, jestliže dokáže dokladovat, že zaplatil poplatek za příjem veřejnoprávního vysílání. Angličané tomu říkají "dvě mouchy jednou ranou".

Otázka pochopitelně se naskýtá - všichni uvažují, zdali jít do toho hned, zdali jít do toho posléze. Nikdo vám to nevyřeší, protože jednotné pravidlo neexistuje, je to čistě v kompetenci jednotlivých států. Ale když jsem řekl pravidlo nebo předpis, cožpak je otázka, zdali potřebujeme nějaká pravidla či předpisy na to, abychom zavedli digitální zemské vysílání? Jaká jsou možná nebezpečí tkvící v tomto způsobu vysílání? Jedno takové evidentní nebezpečí se naskýtá, a to koncentrace mediální moci. Jestliže si vezmeme příklad Itálie a Berlusconiho, který to vlastně všechno má pod kontrolou a vlastně to tak již je v současné době, to znamená má pod palcem veškerý obsah vysílání, pak to rozhodně není dobrá situace. Pluralita či pluralismus názorů rozhodně vezme za své a vezmeme-li si zákon o hospodářské soutěži, pak monopoly či kvazimonopoly vlastně znamenají riziko či ohrožení.

Další takové hlavní riziko tentokrát hrozící zejména spotřebiteli je interoperabilita zařízení, technického vybavení. Nemůžete očekávat od občana, že si koupí přípojné moduly pro příjem různých služeb. Jakmile si občan koupí jeden přijímač pro příjem přes digitál, pak se mu musí zaručit, že bude moci sledovat všechno bez ohledu na to, ze kterého multiplexu to půjde, neboli zaručit interoperabilitu technického zařízení, to je zásadní.

Pravým opakem jsou potom tzv. firemní systémy. Sky television je ideálním příkladem. Ti si zavedli v zemi vlastní systém a vlastně všichni musí přejít na jejich systém, není žádná jiná možnost volby, což rozhodně také není žádoucí, to asi také nebudete chtít. To znamená situaci, kdy jeden takový klíčový hráč číslo jedna rozhoduje o tom, jaká budou pravidla hry.

Třetí oblast, kterou je třeba upravit či regulovat, je následující, a to problém tzv. gate keepers, to jsou nějací dveřníci, nebo co to znamená v odborné terminologii. Jsou to pojistky, které nemůžete obejít. Buď jsou to zařízení, nebo lidé, třeba provozovatelé multiplexů, kteří se zdají nejdříve být neutrální a zcela zaujati technickými problémy, ale pak mohou využít své moci ve věcech, které s technickou stránkou věci nemají nic společného, a mohou pouze chránit komerční zájmy.

Nebudu zmiňovat žádný komerční kanál či televizi v této zemi, ale dovedete si představit, jestliže by nastala situace, kdy ta by se dostala do českých multiplexů, pak by se rozhodně postarala o to, aby ti ostatní na stejném multiplexu měli podmínky mnohem horší.

Vezměte si třeba EPG (electronic prograqmming guide), neboli elektronického průvodce programem (elektronického programového průvodce). Otázka zní, zdali každý kanál může mít svůj EPG.

Druhá otázka by pak byla, zdali je možné, aby měl každý své API (application program interface - aplikační programové rozhraní), aby se vysílání dostalo ke konečnému příjemci. EPG je možné uspořádat, mít je různým způsobem zpracované. Třeba budete-li chtít vysílat večer určitý film a kliknete na film, pak první film, který se vám tam objeví, bude v tom případě film, který poběží na hlavní komerčním kanálu či televizi, jejíž jméno nebudu zmiňovat, tam potom dále někde na šestém nebo sedmém místě nebo podle toho, kolik budete mít kanálů, třeba na 83. místě se objeví film, který má být vysílán v České televizi, což by znamenalo, že vlastně divák by velice obtížně hledal program, který má být vysílán Českou televizí.

Co tím chci říci? Chtěl jsem říci, že byste neměli bez uvážení slepě se hnát do zemského digitálního vysílání televizního či rozhlasového. Myslím si, že veřejnoprávní vysílání by mělo mít jeden multiplex a tím myslím veřejnoprávní vysílání jak rozhlasové tak televizní. Podíváme-li se v současné době po Evropě, tam kde byly přiděleny nebo atribuovány multiplexy, bez výjimky veřejnoprávní vysílání dostalo jeden multiplex.

V loňském roce byl přijat takový balíček pěti směrnic v Evropské unii, což bude zase úkol pro český parlament, protože budou muset být transponovány. Tyto směrnice svým způsobem přišly příliš pozdě. Nepodařilo se těmito směrnicemi stanovit požadavek na společný technický standard či normu pro celou Evropu, dále nebyl prosazen požadavek interoperability technického zařízení či vybavení, ale praví se v těchto směrnicích, že vlády členských států mohou být provozovatelem k tomu, aby bylo dosaženo interoperability. MHB bylo zmiňováno jako jedna z možností.

Důležitější možná je, že bude možno přidělovat kmitočty přímo vysílatelům, neboli vysílacím subjektům veřejnoprávních služeb v digitálním vysílání. To tedy bude možnost na straně členských států a další právo, které budou požívat členské státy, je to, že budou moci zavázat provozovatele oním pravidlem "must carry", ale nejen u kabelového vysílání, nýbrž u všech nosičů nebo u všech technologií, které mají zajišťovat, nebo kde se odehrává veřejná služba, neboli veřejnoprávní vysílání. A jak jsem již řekl, ty směrnice přišly vlastně příliš pozdě, aby mohly cokoliv udělat v oblasti vlastních firemních systémů. Praví se tam pouze to - je možné uvalit na poskytovatele podmíněných systémů, přístupů, to, že musí zajistit pro ostatní spravedlivý, nediskriminující a rovný přístup. Domnívám se, pánové a dámy, že jsem již hovořil déle než byl asi můj časový limit, takže se vám omlouvám a děkuji za pozornost.

moderátor Tomáš Vrbík, poslanec PSP (US-DEU): Děkujeme. Ve vystoupení pana Rumphorsta zaznělo několikrát slovo vláda, stát, legislativa. K tomu by asi pár slov měl říci zástupce Ministerstva informatiky, náměstek Frankl.

První náměstek ministra informatiky Michal Frankl: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já zkusím být velmi stručný, protože si myslím, že zájem je především na tom, aby se potom rozběhla diskuse. Vy většinou víte, že Ministerstvo informatiky ve spolupráci s Ministerstvem kultury a za spolupráce se dvěma nezávislými regulátory, to znamená s Českým telekomunikačním úřadem a s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání připravilo a na svých internetových stránkách zhruba před 14 dny zveřejnilo aktualizaci koncepce, o které už tady byla řeč. Ta aktualizace si vzala za cíl zaprvé to, aby došlo k odstranění některých nepřesností nebo nesplnitelných cílů, které stanovila předchozí aktualizace, ten původní dokument, to znamená tam, kde je z dnešního pohledu zjevné, že nebude možné ty věci realizovat tak jak bylo původně v záměru. Dalším důvodem aktualizace je nepochybně reakce na určitý tlak veřejnosti, ať podnikatelské nebo veřejnosti vůbec, aby se v otázce digitalizace, v otázce možnosti digitálního pozemního vysílání nebo zemského vysílání skutečně už něco stalo, aby v letošním roce došlo k zahájení řádného vysílání.

Čili aktualizace nepřináší žádný zásadní přelom, protože vychází z platné právní úpravy, tak jak platí. Předpokládá samozřejmě i legislativní změny, jako například bychom navrhovali, aby set-top-boxy, které by byly nutné pro přijímání digitálního signálu, byly zařazeny do snížené sazby DPH, případně se předpokládají nějaké změny v souvislosti s přijetím zákona o elektronických komunikacích a s některými dalšími zákony.

Myslím, že důležitá věc, kterou aktualizace také řeší, je otázka přístupu k vytváření multiplexů, čili z těch diskusí v zásadě vyšel názor, že bude vhodné soustředit koordinaci kmitočtů takovým způsobem, aby se přednostně vytvořily dva multiplexy, my je nazýváme A a B, to už měl pan Pohl, kdy dnes jsme v případě multiplexu A na pokrytí, které převyšuje 70 % obyvatelstva, to znamená dá se již hovořit v této chvíli o celoplošnosti, a u multiplexu B, který je v této chvíli pokryt méně, je předpoklad také celoplošnost.

To znamená, že na rozdíl od původní koncepce neprobíhá současně vytváření třetího regionálního multiplexu.

Aktualizace koncepce je zaměřena na období přechodu, to znamená, že první věc, kterou již neřeší, je datum, kdy by mělo dojít k zahájení vypínání analogového vysílání. V rámci vládního materiálu předpokládáme zřízení poradního orgánu vlády, výboru pro digitálního vysílání, a právě debata o termínu, kdy Česká republika zahájí postupné zahájení analogového vysílání, je jedním z prvních úkolů tohoto výboru. Ta věc je složitá, protože to váže na existující licence, které jsou uděleny a doba, na kterou jsou uděleny, a je to složitá věc.

Stejně tak si nemyslíme, že přechod by měl proběhnout tím způsobem, že občané budou donuceni přejít na digitální příjem tím, že jim vypneme analog. My jsme přesvědčeni, že digitální televize si musí diváky získat atraktivností, ať širším spektrem programů, nebo doplňkovými službami, které - přiznejme si - jsou zatím ještě velmi v počátečním stadiu rozvoje. Tolik moje úvodní slovo.

moderátor Tomáš Vrbík, poslanec PSP (US-DEU): Děkuji. Myslím, že teď můžeme přistoupit k vašim otázkám. Já vás v tuto chvíli vyzývám, abyste si začali připravovat dotazy na přítomné zástupce. Já bych možná začal tím, že bych položil dvě otázky na zástupce televizí a rozhlasu, a to jak veřejnoprávních, tak soukromých, kteří jsou tu dnes mezi námi. Ty otázky jsou takovéto. V České republice se zatím standardně digitálně nevysílá. Znamená to tedy, že nemají o digitální vysílání televize a rozhlas zájem? To je první otázka. Druhá otázka - máte pocit, že je důležitější začít co nejdříve digitálně vysílat, nebo je prioritou připravit právní rámec? Já bych možná poprosil nejdříve zástupce Českého rozhlasu a České televize a pak je samozřejmě prostor i pro ostatní, pokud by se k tomuto tématu chtěli vyjádřit. Jinak je tu prostor pro další otázky. Začne Český rozhlas.

Alexandr Pícha, ředitel ČRo 1 - Radiožurnálu: Děkuji. Rozhlas se dost často opomíjí, takže musím říci, že i aktualizace koncepce odsouvá rozhlasové vysílání nebo neřeší ho, z čehož jsme smutní. Alespoň jsme dostali první slovo.

Český rozhlas rozhodně zájem o digitální vysílání má a projevil ho tím, že to oznámil všem odpovědným úřadům a potom si podal i oficiální žádost o kmitočtový příděl, resp. o část bitového toku v kmitočtech (to už vyplývá ze specifiky digitálního vysílání), a to jak v systému T-DAB, tak v systému DVB-T, kde bychom byli, jako je to třeba v Británii v BBC, rádi součástí veřejnoprávního multiplexu, kde by Český rozhlas vysílal jako samostatná organizace, podobně jako Česká televize, ale my jsme připraveni s ČT budovat společné doprovodné služby, jednak spolupracovat na elektronickém programovém průvodci, který se samozřejmě bude týkat i rozhlasových programů, ale potom i na doprovodných službách pro zpravodajství, pro přímé přenosy, pro servis lidem v nouzi apod.

Jinak co chceme přinést posluchačům - velice krátce. Chtěli bychom přinést některé nové programy, které zatím nemůžeme vysílat, protože nemáme dostatek kmitočtů. Zástupci EBU nám vytkli, že třeba Český rozhlas nemá kanál pro mladou generaci. Tam bychom samozřejmě nechtěli jít systémem "hit rádia", ale chtěli bychom hrát spíše alternativní hudbu a chtěli bychom také přinést mladé generaci kvalitní publicistiku. Chtěli bychom se také zaměřit na to, co dělají všechny veřejnoprávní rozhlasy v Evropě, a to je 24hodinový program pouze vážné hudby, protože Český rozhlas 3 Vltava hraje vážnou hudbu zhruba ze 40 %, jinak hraje původní dramatickou tvorbu a hraje také jazz, a potom bychom chtěli, protože rádio je velice operativní, přinést - a to by bylo také skoro zadarmo - kanál přímých přenosů, kde bychom jednak mohli dělat přímé přenosy třeba odsud z Parlamentu, ale mohli bychom také nabízet přímé přenosy ze sportovních utkání, mohli bychom multiplikovat současné programy, třeba posluchači Radiožurnálu by mohli mít dočasný přímý přenos na vlnách Radiožurnálu sport a sportovního fotbalového utkání atd.

Potom samozřejmě, protože předpokládáme, že slzavé přechodné období bude brzy překonáno, bychom na tom chtěli ekonomicky profitovat. My jsme si udělali předběžný propočet nákladů. Vycházeli jsme přitom z konzultace s Czech Digital Group a s Českou televizí a vyšlo nám, že kdybychom šířili na 12. televizním kanálu jednu rozhlasovou stanici v současné kvalitě 192 kilobitů a kdybychom šířili tuto rozhlasovou stanici třeba i společně s Českou televizí v DVB, byly by náklady zhruba poloviční vůči současné pouze VKV síti Radiožurnálu.

Kdy začít vysílat? Já si myslím, že současná legislativa řadu věcí neřeší. Asi největším problémem je v oblasti DVD určit, kdo bude zodpovědný za obsah při provozování multiplexů, kdo bude rozhodovat o charakteru doprovodných služeb, kdo bude sestavovat EPG, ale myslím si, že všechno ostatní je v rámci současné legislativy možné. Myslím si, že při vyřešení této otázky je možno začít víceméně teď, technicky je možno začít kdykoliv.

Nikolaj Savický, hlavní analytik České televize: My jsme v podstatě připraveni vysílat digitálně od roku 1998 díky tomu, že se podílíme na obou experimentech, jak Českých radiokomunikací, tak CDG, tak přece jen už dnes máme jisté zkušenosti s tím, jak funguje a co potřebuje ke své obsluze pozemní digitální vysílání, ale pro nás byla velkým překvapením koncepce nebo její aktualizace, předložená Ministerstvem informatiky. Je to velmi záslužné, že se Ministerstvo informatiky pustilo do řešení tohoto problému, nicméně co nás zarazilo ze všeho nejvíce, to byla ta záležitost, že najednou z koncepce zmizel digitální multiplex veřejné služby. Celá problematika není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát po prezentaci pana dr. Paula (?). My si dnes uvědomujeme mnohá úskalí digitálního vysílání a proč chceme digitálně vysílat, na to je odpověď několikerá, ale v principu jsou pro nás rozhodující dva důvody. První je rozvoj programových možností, to znamená, že budeme mít ve velmi krátkém čase možnost nabídnout speciální zpravodajský kanál, který má být zpočátku zaměřen na regionální vysílání, parlamentní zpravodajství a na tento druh veřejné služby a vzápětí i čtvrtý kanál, který má být především vzdělávací a dokumentární. Pro oba tyto kanály byly hotovy rozpočty, jsou hotovy veškeré podkladové studie, které jsme potřebovali a je to známo už zhruba dva roky. O to více nás překvapila právě ta aktualizace v tom, že start multiplexu veřejné služby odkládá.

Pro nás to má ještě jeden důsledek. My ročně zaplatíme za šíření signálu bezmála 550 mil. Kč pro dva programy. Platíme tedy přes půl miliardy korun za distribuci signálu. Za distribuci signálu čtyř kanálů bychom mohli při celoplošném šíření platit zhruba o jednu pětinu méně než dnes platíme za distribuci dvou kanálů. To je pro nás podstatný motiv, abychom usilovali o co nejrychlejší spuštění digitálního vysílání. To je jeden moment.

Co je pro nás nejvíce riskantní a co nás také ještě zaráží na koncepční přípravě digitálního vysílání, to je do jisté míry absence harmonogramu, protože ten proces bude probíhat určitými fázemi, nyní by měl probíhat tak, že se nedotkne kmitočtů pro analogové šíření signálu, a pak nastane fáze, kdy začneme opouštět jednotlivé kmitočty pro analogové vysílání, a budeme se je nepochybně snažit nahradit vysíláním digitálním.

Pak je tu také otázka sociální, protože dnes stojí nejjednodušší setoboxy v České republice kolem 3500 až 3900 Kč. To zatím není příliš málo, když uvážíme, že v posledních deseti letech se stoprocentně obměnila vybavenost domácností televizory. To znamená, že nutíme posluchače a diváky k tomu, aby si pořídili poměrně drahé zařízení, které jim ovšem umožní konzumovat mnohonásobek služby ve srovnání s dneškem.

To jsou otázky, které je třeba dořešit, tedy harmonogram, správu obsahu. Upozorňuji, že tady se vlastně prolínají technické a programové aspekty. Jestliže někdo je provozovatelem digitální vysílací sítě, tak najednou dostává možnost vkládat multiplex podle této předložené koncepce. To znamená rozhodovat o obsahu a v krajním případě přímo vkládat obsah do vysílání, aniž by byl podroben regulaci zákona o vysílání.

To jsou podle nás sporné body, které je třeba v nejbližší době dořešit, i když je vynikající, že tato koncepce je na světě a že je tady dokument, o kterém je možno konkrétně debatovat.

Václav Žák - člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ČR: Já se omlouvám, že budu mít pár kritických poznámek k navrhované koncepci, ale věřte mi, není to snahou oddalovat digitalizaci v České republice. Naopak, je to podle mého názoru věcná kritika a je motivována snahou zajistit, aby náběh digitálního vysílání měl pokud možno co nejhladší průběh, protože je to poměrně složitý proces hada, který se kouše do ocasu, protože záleží na motivaci občanů, aby si kupovali televize a na druhé straně byznys potřebuje právní jistotu.

Obávám se, že navržená koncepce nezajišťuje ani jedno ani druhé, už jenom tím, že se soustřeďuje na začátek vysílání. Koncepce souvisí s tím, že musí definovat konec. Musí definovat cíl a od cíle se mají odvozovat kroky, které následují předtím. Příkladem klasickým je například rakouská koncepce, která byla v prosinci zveřejněna ve své druhé fázi.

Přitom je třeba minimalizovat náklady, proto je evidentní, že po určitou dobu bude muset existovat souběh digitálního a analogového vysílání, o kterém kolegové z veřejnoprávních médií stydlivě moc často nemluví. Přitom pokud souběh bude trvat sedm let - a slyšeli jsme, že pro televizi souběh může znamenat 300 mil. ročně, tak 7 x 3 je 2,1 mld. a to není zrovna málo. Proto koncepce, které jsem viděl, berou v úvahu, jakým způsobem zajistit, aby souběh byl minimální. Ekonomické náklady přechodu jsou velmi důležitou součástí uvažování, která mi v koncepci chybí.

Další věc - já obdivuji optimismus, že se dá použít současná legislativa. Vždy jsem tvrdil, že to tak jednoduché není. Nechci shromáždění unavovat technickými detaily, ale v současné době předmětem licencování v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání je takzvaný soubor technických parametrů, který obsahuje pozici, obsahuje kvótu, obsahuje výkon vysílače. Představte si, že v případě digitálního vysílání ani ČT tyto informace nebude sbírat. Ale Rada, protože podle stávajícího zákona - ne, není možné nad tím mávnout rukou a nechat to být - Rada by musela tyto podrobné informace sbírat a dávat je do licencí. Vytvořila by tím velmi problematický stav. Navíc uvažte, že by právní termín udělení licence měl dva úplně jiné významy. Jeden by byl udělení licence ČTU, to znamená udělení licence celému toku v rámci multiplexu a Rada by udělovala frekvence v části multiplexu, prostě dva termíny by byly použity v úplně jiných kontextech, což prostě naprosto nutně podle mého názoru musí vést ke zmatku a k žádné jistotě.

Podle mého názoru všude v okolních zemích vidím, že v rámci principu neutrality se nepředpokládá, že by vlády intervenovaly finančně do přechodu. To znamená, že o tom bude rozhodovat byznys na základě svých "byznys plánů". Vláda může intervenovat nepřímo, zejména tím, že zajistí finanční prostředky pro veřejnoprávní média, aby veřejnoprávní média do toho přechodu mohla jít s dostatečnou finanční silou. Toto nemohou dělat regulátoři. My máme v naší zemi geometrii posunutou. Jestli dostane BBC multiplex, nerozhoduje nezávislá britská televizní komise, ale zákon. To je výsostně politické rozhodnutí, které se týká skutečně prakticky více než poloviny občanů, více než poloviny domácností. O tom musí rozhodovat parlament na základě návrhu vlády. Představa, že se to dá přenést na regulátory, kteří se tím nějak prokličkují, je neracionální a může vést jenom k potížím.

Co s tím? Já si myslím, že nemá cenu tu situaci brzdit budováním sítí. Budování sítí nebude okamžité, ale mělo by se přistoupit k tomu, že z toho experimentu se přejde na pomalý přechod k digitálnímu vysílání s tím, že provozovatelé sítí si musejí být vědomi, že doposud nemají pevně garantovaný obsah. Zejména nemají garantované jeho financování. Co když se třeba po roce stane, že televizi dojdou peníze? Co bude dělat provozovatel s tím svým "byznys plánem", bude z toho nadšen? Pochybuji.

Myslím si, že musíme mít jasno o konci, musíme mít jasno o postupu. Sousedé postupují takzvanou ostrůvkovou metodou, to znamená, že nejdříve se udělá jakoby lákadlo pro 60 % populace, že má možnost přijímat digitálně, a pak se v Rakousku po ostrůvcích po jednotlivých zemích postupuje, že se zasíťuje celá země a pak se vypne. Souběh trvá předpokládám půl roku až rok. To je podle mne racionální způsob, jak přistoupit k problematice, která je opravdu obtížná.

Já bych navrhoval, aby z koncepce začal co nejdříve především fungovat výbor pro digitální vysílání, aby se všichni podstatní hráči vtáhli do diskuse a připravila se skutečně solidní diskuse s tím, že o aplikaci bychom měli uvažovat až po přijetí zákona o elektronických komunikacích a novele zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, protože do té doby postupovat v digitalizaci a říkat, že právní prostředí máme, obávám se, že není úplně pravdivé. Pro ČTU to ve velké míře platí, ČTU nástroje v zákoně má. Obávám se, že pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání to neplatí.

moderátor Tomáš Vrbík - poslanec PSP (US-DEU): Vidím dvě technické poznámky. Jedna technická poznámka je od pana předsedy Zaorálka.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek (ČSSD): Já se chci omluvit váženému auditoriu, protože musím teď odcestovat do Budapešti na konferenci předsedů sněmoven a senátů středoevropských zemí a Balkánu. Proto se omlouvám. Je mi líto, že tady nemohu vydržet do konce, ale rád bych vás ujistil, že z dnešního sezení bude poskytnut písemný záznam, který bude k dispozici těm, kteří se budou chtít zabývat dnešním jednáním. Jsem přesvědčen, že toto jednání pomohlo a pomůže tomu, co se ve sněmovně bude odehrávat v dalším týdnu, kdy začne jednat sněmovna.

Protože jsem celý den mluvil vážně, protože pokládám to téma za vážné a téma digitalizace dokonce proto, že je nejvyšší čas, aby se o něm začalo vážně diskutovat, tak mi dovolte, abych řekl něco, co mě také napadlo během dnešního sezení, kdy jsem si vzpomněl na větu z deníku Franze Kafky, ve které Kafka píše, že konec světa přijde, až každý bude mít svého vlastního mesiáše. Napadlo mě, že konec světa přijde, až každý bude mít svůj vlastní televizní program. Já si kladu otázku, kdo bude v tom rostoucím množství programů vyrábět, kde budou ti tvůrci a kde bude ten obsah toho stále se zvětšujícího množství kanálů. Je to ale otázka, na kterou nečekám odpověď a kterou se budu snažit nějak vyřešit sám.

Vám přeji, abyste se nenechali rušit touto mojí otázkou a abyste pokračovali v debatě. Ještě jednou děkuji, že se jí účastníte.

moderátor Tomáš Vrbík, poslanec PSP (US-DEU): My přejeme panu předsedovi šťastnou cestu. S druhou technickou poznámkou se přihlásil pan Savický.

Nikolaj Savický, hlavní analytik České televize: Já bohužel nemohu být tak vzletný. Já jsem chtěl pouze uvést na pravou míru některé údaje, s nimiž tady operoval pan radní Žák, protože my právě vidíme velkou výhodu jako ČT v tom, že tak jak jsou sestaveny dnes sítě multiplexů, tak je možnost vyzkoušet technologie a spustit vysílání multiplexů za zlomek těch provozních nákladů, které uváděl. Jinými slovy, my jsme schopni digitálně vysílat v řádu desítek miliónů. Tentokrát to zase pro změnu uvedu já na pravou míru - v řádu desítek miliónů korun, nikoliv stovek miliónů korun. Nezpůsobuje nám to žádný fatální problém, který by žádal okamžité nezbytné finanční dotace nebo investice.

Štěpán Kotrba, Britské listy: Já bych se připojil otázkou na pana náměstka Frankla, protože vím, že Ministerstvo informatiky vyplodilo v poslední době několik různých dokumentů a přibližně všechny jsou stejné kvality - jak tady kriticky zaznělo jak od pana Žáka, tak od pana Savického. Chtěl bych se zeptat, jak přijala aktualizaci koncepce odborná veřejnost, kolik přišlo připomínek, od koho a s jak závažným a jakým obsahem.

První náměstek ministra informatiky Michal Frankl: V aktualizaci, když vezmu podněty nebo věci, na které bych chtěl reagovat, vyškrtneme větu, že není zájem o digitální vysílání ze strany rádií. To se projevilo, když jsme to dali k diskusi, že zájem je. Způsob, že Český rozhlas nebo jakýkoliv jiný zájemce o šíření digitálního vysílání rozhlasu požádal o přidělení vhodné frekvence, na to je ten správný způsob, a upřímně řečeno, aktualizace se problematikou rozhlasu nezabývá především proto, že tam tolik problémů nevidíme a že tlak není tak velký a že tam je typický příklad, kdy podle současně platných zákonů se dá postupovat vpřed.

Potom otázka, kdo bude sestavovat multiplex a současně elektronického programového průvodce, ta otázka není úplně jednoduchá. Je evidentní, že je to provozovatel multiplexu. Čili držitel telekomunikační licence. Já mám pochybnosti o tom, že by tato parciální věc vyžadovala speciální zákonnou úpravu. Potom já opravdu mám povinnosti a rád bych, pokud někdo má jiný názor, si vyslechl argumenty, proč by to tak mělo být.

Samozřejmě počítáme s tím, že v České republice vznikne veřejnoprávní multiplex. Aktualizace se od předchozí verze pouze liší v tom, že - a v zásadě je to z důvodů delšího souběhu - se nedomníváme, že je pro Českou televizi a pro rozvoj digitálního vysílání správný model, kdyby se jen z dvou multiplexů, který jsou dnes k dispozici, označil za veřejnoprávní a kdyby Česká televize souběhem byla buď za a) poznamenána po celou dobu přechodného období a nebo za b), kdyby multiplex nebyl nějaké měsíce, roky využíván.

Samozřejmě to, co řekl pan Savický, že digitální vysílání přinese České televizi úsporu za šíření signálu, je nepochybně pravda, ale platí to teprve od okamžiku, kdy si řekneme, že Česká televize bude vysílat pouze digitálně a nikoliv analogově. Já vyhodnocuji situaci, že nenastal okamžik, abychom řekli, letos, příští rok vypneme analogové vysílání České televize. Upřímně řečeno nenastal i proto, že zákon o České televizi v zásadě v dnešním znění zná pouze analogové šíření dvou veřejnoprávních rozhlasů. Ne? Není tam slovo "analogové" náhodou? Už není? Tak tím líp. Ale nicméně, má teze, že se nechystáme zítra vypnout analogové vysílání platí. Jinak si myslím, že je potřeba jednoznačně říci, že provozovatel multiplexu nerozhoduje o obsahu, tedy o konkrétním televizním programu. Provozovatel multiplexu nepochybně bude muset respektovat, že program vysílá ten, kdo má celoplošnou licenci k šíření televizního programu. Správnější výraz, a ten tady zazněl, že provozovatel multiplexu multiplex skládal z jednotlivých programů, které jsou oprávněny v multiplexu být. Nejsložitější otázka je, které programy jsou oprávněny být v multiplexu A a B - a v budoucnosti v dalších pěti či šesti. Podle našeho názoru - a koncepce s tímto právním názorem pracuje - ty, které mají od rady pro rozhlasové a televizní vysílání celoplošnou licenci. Já samozřejmě z toho, co říkal pan radní Žák cítím, že on anebo rada - to nechci teď interpretovat, bude lépe, když se vyjádří sám - cítí svou roli, že by rada měla říci, tento program bude v multiplexu umístěn zde, na těchto frekvencích. To ovšem technologicky není možné. Podle našeho názoru správný přístup je takový, že vazba mezi provozovatel multiplexu a majitelem celoplošné licence má být obchodní vztah mezi nimi a provozovatel multiplexu má mít možnost navázat a sjednat si smluvní podmínky s tím, kdo má od rady obecnou licenci k šíření celoplošného televizního vysílání. A tím, že to bude běžný obchodní vztah, tím se minimalizují potenciální právní rizika, protože ti dva partneři, resp. jeden partner a až čtyři na druhé straně, si domluví takové podmínky, které jim budou vzájemně vyhovovat. Takový je můj názor.

K poslednímu dotazu dodám pouze tolik, že jsme koncepci zveřejnili na našich internetových stránkách, což jsem konec konců říkal a naše internetové stránky umožňují tzv. veřejnou diskusi, to znamená, že se tam objevují příspěvky lidí, kteří o věci chtějí diskutovat. Myslím, že tam jsou tři nebo čtyři dnešního dne. Děkuji za pozornost.

Alexandr Pícha, ředitel ČRo 1 - Radiožurnálu: Já bych řekl, že nestačí v koncepci vyřešit rozhlas tím, že se škrtne věta, že o rozhlas není zájem a řekl bych z principiálního důvodu, že v digitálním vysílání je ošidné od sebe oddělovat rozhlas a televizi z různých důvodů. Řeknu některé konkrétní příklady. Třeba pro Českou republiku je koordinován DAB multiplex na 12. televizním kanálu, to je oficiální terminologie, a na tomto 12. televizním kanálu nemůže začít DAB vysílání proto, protože na něm ještě v Domažlicích a z Bukové hory z Ústí nad Labem vysílá TV Nova. To je takový technický důvod. Takže si myslím, že i do budoucna je nutné řešit, jak DAB vyhrazení částek a vůbec celou koordinaci a celou politiku dohromady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ale i z obsahového hlediska tím narazím na to druhé, na definici provozovatele multiplexu, protože my ve shodě s Českou televizí, ale i s kolegy z jiných médií tvrdíme, že to skládání v multiplexu není technická záležitost, protože nejde jenom o to poskládat dohromady televizní a rozhlasové programy, ale jde o to nové, co přinášejí digitální média, a to je multimedializace. V elektronickém programovém průvodci a v doprovodných službách se šíří kontent a není to ani současné rozhlasové vysílání ani současné televizní vysílání. Může se tam šířit třeba lotynka, interaktivní hry nebo se tam mohou šířit třeba doprovodné informace nebo se tam třeba mohou šířit titulky pro neslyšící a řada dalších služeb. Může tam docházet k řadě konfliktů. Jestliže třeba bude elektronický programový průvodce skládat komerční firma, která samozřejmě využije a v experimentálním vysílání je to vidět a je to celkem logické, toho elektronického programového průvodce k umisťování své reklamy, tak svým způsobem se bude podílet jednak na kontentu, bude čerpat profit z kontentu jednak veřejnoprávních provozovatelů a nakonec i soukromých provozovatelů. Jestliže uvádím takový příklad, často se dítě bude dívat třeba v České televizi na pohádku a bude si chtít přepnout na elektronickém programovém průvodci na jiný program nebo si bude chtít přečíst nějaké doprovodné informace o pohádce a bude tam vidět reklamu, tak kdo bude regulovat reklamu, aby tam třeba nebyla reklama na alkohol apod. Myslím si, že nejčistějším způsobem toto samozřejmě řeší veřejnoprávní multiplex, ale myslím si, že toto bude nutné řešit i pro spolupartnerství soukromých společností, protože --a to je ta třetí oblast, kterou je nutné řešit u provozovatele multiplexu - to je obchodní. V případě veřejnoprávních médií máme zájem o tom, abychom když vstoupíme do tohoto světa, abychom nemuseli přebíjet veřejně prospěšné informace, třeba informace pro handicapované lidi nebo doprovodné informace ve zpravodajství třeba vůči lotynce, kde doprovodné informace určitě bude možné prodat daleko dráž než informace, které bychom provozovali my.

Štěpán Kotrba, Britské listy: Tak ještě jednou... Pan náměstek Frankl odpovědí na mojí otázku ukázal kvalitu, s jakou se pracuje na ministerstvu informatiky. Zcela jednoznačně. Já jsem se ptal na něco jiného, než mi bylo odpovězeno. Já jsem se ptal na připomínky odborné veřejnosti - ne diskuzi na internetu, na jejich počet a na to, jak závažné jsou a o čem jsou.

Poznámka redakce BL: Náměstek ministra informatiky Frankl mlčí a mlčí a mlčí...

Václav Žák, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ČR: K tomu, co říkal pan náměstek. Asi jsem se vyjádřil nesrozumitelně. To není vůlí rady, aby licencovala každý kmitočet multiplexu. Potíž je v tom, že současná legislativa radě nic jiného neumožňuje. Smluvní princip, o kterém mluvíte, a který je racionální, ten současná legislativa radě neumožňuje. Jinými slovy rada by musela při udělování licencí fakticky dělat ...(nebylo rozumět), to znamená ona by přebírala obchodní politiku za provozovatele sítě, což si skutečně nejsem jistý, jestli chceme. Já si myslím, že to nechceme, že by to mělo být naprosto jasně napsáno v koncepci a z koncepce by měly vyplývat návrhy na změny zákonů a po změně zákonů se má pokračovat v digitalizaci. Dělat to obráceně, není šťastný způsob.

Leoš Pohl, ředitel Czech Digital Group: Možná bych se vyjádřil k jedné připomínce zástupce EBU, kdy říkal, že ve zkratce není vhodné křížení vlastnictví v médiích a provozování multiplexu. Já si myslím, že vycházel z jednoho konkrétního případu, kdy vlastně BBC vypovědělo smlouvu o satelitní distribuci BSkyB a BSkyB jako odvetu provedlo to, že zařadilo jejich program v rámci EPG na nižší řád, to znamená, že nebylo hned první na očích. Tahle válka vlastně se promítla do křížení vlastnictví médií a když vezmeme na druhou stranu, že BBC je provozovatelem programu a zároveň provozovatelem multiplexu, který prodává svoji kapacitu ostatním komerčním operátorům, tak si myslím, že tam nebezpečí nehrozí nehledě na to, že pokud se dále bude používat zákon o telekomunikacích k provozování vysílacích sítí nebo ke zřizování a provozování telekomunikačních služeb, tak tam jsou dostatečné nástroje na to, aby vlastně k tomu nedocházelo, jak z hlediska zabezpečení rovného přístupu všech z hlediska zákona o hospodářské soutěži tak z hlediska kalkulace cen. S tím se už vlastně počítalo u hlasových služeb nehledě na to, že vlastně v této chvíli už nám chybí z hlediska právního rámce, protože já jsem přesvědčen, že právní rámec je dostatečný, tak nám chybí splnit pouze to, co už v roce 1999 uložila stálá komise pro sdělovací prostředky radě, to bylo řečeno, že rada by měla vytipovat kolik a jaké programy by měly být zařazeny do těchto multiplexů. Tenkrát bylo řečeno multiplexů. Takže v této chvíli stačí stanovit vlastně veřejný zájem, o kterém hovoří zákon o elektronických komunikacích nebo chceme-li postaru, jak hovoří zákon o telekomunikacích, univerzální službu a univerzální službou by vlastně měl být stanoven veřejný zájem a byl by možná konec diskusím, jestli veřejnoprávní multiplex ano či ne. Jenom abych uvedl návaznost na dopolední diskusi, protože byla velmi bouřlivá a zajímavá, především o financích, abychom viděli, o jakých číslech se hovoří.

Pokud Česká televize bude investovat do jednoho programu 150 až 200 miliónů korun, při dalších dvou programech je to 300 až 400 miliónů korun. Určitě neřeknu žádné obchodní tajemství, pokud by využívala k tomu naší sítě nebo sítě, o kterou jsme požádali, tak to je síť béčko, která pokrývá 33 % populace, tak to znamená při startu přibližně 65 miliónů korun a při konečném pokrytí na 90 % populace, by to bylo něco kolem 280 miliónů, takže potřeba, která by byla na finance České televize při startu by byla něco kolem 360 až 460 miliónů při provozování vlastního multiplexu, při pokrytí 95 % populace by to bylo něco kolem 800 až 900 miliónů korun při souběhu. Takže musíme vzít 550 miliónů stávající analogové šíření a od startu do ukončení třeba za 8 let by to bylo 300 - 460 miliónů do 800 miliónů korun. Takže to by byl tlak při současné kritické ekonomické situaci České televize na ekonomické chování České televize. Pokud by to bylo stanoveno jako veřejný zájem, tak by se muselo hovořit o tom v této diskusi o koncesionářských poplatcích, čím krýt toto financování. Ale to je právě problematika, která nám chybí, a to je stanovení veřejného zájmu pro provozování zemské digitální televize. Děkuji.

Raina Konstantinova, Director EBU Radio Department, překládáno: Já tady mám nějaké zprávy z internetu z 28. září, které vám přečtu. Šest francouzských kanálů či stanic veřejnoprávních bude spojeno doslova v rámci jednoho multiplexu, a sice France National 1. Je to rozhodnutí, které bylo přijato či vydáno francouzským regulačním orgánem a které umožňuje veřejnoprávním subjektům rychle mít provozovatele multiplexu a umožňuje jim rychlé zahájení provozování DTP systémem, a to za optimálních podmínek. Předtím než se vyhlásí další výběrové řízení na zbývající kmitočty, než se ukončí výběr pro kanály se systémem DTP, zorganizuje regulační orgán pro audiovizuální média veřejné slyšení tak, aby bylo možné si vlastně udělat obrázek o očekávání, seznámit se s projekty různých přihlášených a uchazečů. Vidíte, že to je situace, která se osvědčuje, kdy si veřejní provozovatelé či vysílatelé veřejnoprávního vysílání identifikují jeden multiplex. Já vám chci pouze ilustrovat, jak se k tomuto přistupuje v ostatních státech. Rozhodně tady se nehodlám postavit na ničí stranu ve vašich domácích záležitostech. To je všechno.

Werner Rumphorst, Director EBU Legal and Public Department, překládáno: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych se zmínit o úloze vysílatelů, neboli provozovatelů veřejnoprávního vysílání, a to v prostředí digitálního vysílání. V květnu 2003 Rada Evropy ve výboru ministrů, což znamená fakt, že tento výbor ministrů zahrnuje i českého ministra, přijal doporučení a sice týkající se opatření pro zajištění demokratických postupů v rámci digitálního vysílání. Čili to, co vám budu opět citovat, to jsou vlastně i slova vašeho ministra. Ministři doporučují, aby vlády daly provozovatelům veřejnoprávních služeb úkol vlastně sehrát ústřední úlohu při zavádění DVB-T neboli pozemního či zemského vysílání digitálního.

A pak ještě jedna poznámka či doporučení, které se týká konkrétně elektronických programových průvodců, neboli EPG. Poskytovatelé EPG by měli poskytnout všem poskytovatelům, kteří si to vyžádají, za férových, rozumných a nediskriminačních podmínek akvizici v EPG, které oni provozují.

Poznámka překladatelky: To není doslova, já to nemám.

To znamená, že poskytovatelé či provozovatelé veřejnoprávního vysílání by měli mít stejný nebo spravedlivý přístup a umístění v rámci EPG neboli elektronických programových průvodců zajišťovaných soukromými komerčními společnostmi. Text dále pokračuje a budu to doslova citovat: Kanály veřejnoprávní služby by měly mít doslova prominentní zobrazení a měly by co do přístupu být snadno přístupné. Jinými slovy divák by měl nejsnáze získat přístup ke sledování veřejnoprávních kanálů. A to je jasně a plně opodstatněno tím faktem, že divák neboli občan má povinnost platit poplatky koncesionářské poplatky za veřejnoprávní vysílání. Tím pádem by měl také mít možnost především pořady vysílané těmito provozovateli veřejnoprávních vysílání sledovat. A toto doporučení pokračuje dále, když na téma nových specializovaných kanálů, které vykrývají oblast informační edukativních neboli vzdělávacích pořadů, kulturních pořadů, a dodáme tady výslovně nové interaktivní služby např. EPG a služby on line související. Možná řeknu ještě jednu závěrečnou větu. Členské státy by měly zajistit to, aby byly vytvořeny takové právní, ekonomické a technické podmínky, aby bylo umožněno provozovatelům veřejnoprávního vysílání být přítomni na různých digitálních platformách, což znamená kabel satelitní neboli družicové a zemské vysílání. A to být zastoupeni prostřednictvím rozmanitých či různorodých kvalitních služeb, které jsou schopné sjednotit společnost zejména s ohledem na nebezpečí vlastní fragmentace neboli diváctva, což by mohlo být způsobeno nebezpečím různorodosti nabídky programové. A to je tedy vše k doporučení, které vyplynulo či bylo dáno výborem ministrů v loňském roce, což znamená, že to bylo doporučení, které vlastně podává i váš ministr.

První náměstek ministra informatiky Michal Frankl: Já myslím, že to není v rozporu. Kdo mě poslouchal, tak já jsem řekl, že veřejnoprávní multiplex bezpochyby v České republice vznikne a celá debata je, jestli se to stane v roce 2004 nebo v roce 2006. Mimo okolnosti, které jsem zmínil, myslím, že jsou dva klíčové momenty, které s věcí souvisejí. Za prvé je nepochybné, že by nemělo smysl mít veřejnoprávní multiplex s dvěma programy. V tom myslím, že se všichni shodneme, že Česká televize by v takovém případě musela mít prostředky na to, aby tam byla schopná vysílat čtyři programy plus zapojit Český rozhlas v dalších volných místech. V případě, že dojde k rozhodnutí sněmovny a dojde ke zvýšení koncesionářských poplatků takovým způsobem, že umožní České televize bezprostředně využít možnosti, které dává veřejnoprávní multiplex, tak by to nepochybně byl velký argument urychlit celou záležitost a umožnit České televizi získat veřejnoprávní multiplex rychleji než je v materiálu navrženo. Myslím, že na to dostaneme poměrně brzy odpověď, protože sněmovna, jestli se nemýlím, se tím bude zabývat na schůzi, která začíná příští týden.

Pak samozřejmě zůstává druhá půlka problému, kterou by bylo potřeba vyřešit, a sice to, že ty dva multiplexy, které jsou dnes reálně k dispozici, to znamená tam, kde koordinace kmitočtů došla do určité přijatelné fáze, jsou v této chvíli podle platné právní úpravy a podle platného zákona v procesu přidělení licence a Česká televize není tím subjektem, který by si o telekomunikační licenci na multiplex zažádal. To je druhý problém, který je potřeba vzít v potaz.

Michel Fleischmann, prezident Frekvence 1 a Evropy 2: Jenom poznámku. Já mám pocit, že čtu trochu jiné texty z francouzských koncepcí než tady říkala paní Konstantinová. Vím, že ve Francii bude šest multiplexů. Ano, jeden by měl být veřejnoprávní, což pan náměstek ministra řekl, že když jich tady bude šest, tak jeden veřejnoprávní bude. Za druhé. Ve Francii slyšení, která proběhla a už byla označena, byla jenom pro nové projekty a ne pro stávající celoplošné vysílatele a momentálně už existuje naplnění všech šesti multiplexů. Takže je to trochu jinak. Navíc každý z těch provozovatelů multiplexu nesmí mít víc než 49 % v tomto multiplexu jako majitel důležité firmy. Jinak jako provozovatelé privátní, ano, my jsme připraveni. Vysíláme digitálně, jsme distribuováni digitálně, jen máme problém s tím, že ještě neexistují vysílače. My jsme připraveni, ale chceme vědět, jak bude regulována reklama na těchto multiplexech.

Nikolaj Savický, hlavní analytik České televize: Já bych rád ještě reagoval na pana dr. Pohla, protože samozřejmě kdyby se mechanicky sečetli náklady tak, jak to předvedl, tak by to přirozeně bylo tak. Jenomže skutečně pro nás a v čem spatřujeme výhodu, je to, že dnes multiplex B a myslím, že tam se ani nekříží zájem ČT a CDG, je relativně malý a znamená pro nás možnost snížení nákladů na stav multiplexů s tím, že počítáme reálně s malou vybaveností domácností digitálními přijímači a proto vlastně rozběhová fáze bude mít nižší náklady než oněch konečných 280 miliónů korun na pokrytí na multiplex s pokrytím celoplošným.

Druhý aspekt, který existuje, je ten, že patrně po celou dobu - já doufám, že to nebude 8 let, bylo by velmi tragické, kdybychom přecházeli z analogového na digitální televizní vysílání 8 let, to by bylo velmi, velmi drahé a neúčelné - tak doufám, že po dobu přechodu budou postupně opouštěny jednotlivé analogové frekvence a tím klesnou náklady České televize na šíření signálu analogového. Jinak já bych byl nerad, kdyby se tady ještě nějak dál řešily otázky, které jsou v této chvíli skutečně velmi otevřené pro jednání některých subjektů. To je jedna věc, protože si myslím, že skutečně velmi předbíháme událostem. Druhá věc je, že skutečně si myslím, že přechodové období musí být co nejkratší. To je věc, která je podle mého soudu nejvyšším veřejným zájmem, a je to také úkol pro Ministerstvo informatiky, je to úkol pro státní orgány a je to úkol i pro vysílatele, aby se období přechodu na digitální vysílání zkrátilo co nejvíce a abychom ten switch off day mohli začít co nejdřív.

Alexandr Pícha, ředitel ČRo 1 - Radiožurnálu: Já bych měl dvě možné systémové připomínky k tomu, co řekl pan náměstek Frankl, resp. k aktualizaci vládní koncepce, a to k otázce existence veřejnoprávního multiplexu někdy v budoucnosti. Nám na koncepci vadí to, že ona mluví pouze o období do roku 2006 a že vlastně neexistuje v České republice nějaký dokument, který by rozpracovával konečnou vizi. Domníváme se, že se to nemá dělat tak, že se dělají nějaké kroky někam a my nevíme, kam. Takže nejdřív by měla asi být celková vize a potom by se měly rozpracovávat dílčí kroky k celkové vizi.

K otázce veřejnoprávního multiplexu. My se asi pohybujeme ve dvou krajnostech. Jednou krajností je přiznávám v tomto období to, kdybychom se okamžitě vrhli do veřejnoprávního multiplexu, že bych řekl, že druhou krajností je aktualizace koncepce, která mluví o něčem, co se nám zdá z ekonomického, technického i z programového hlediska naprosto nelogické, a sice to, že se Česká televize rozděluje do dvou multiplexů a že má být program ČT jako "must carry" v každém z jednoho multiplexů, což vím z diskusí s kolegy z ČT, že by České televizi přineslo investice v hodnotě několika desítkách miliónů korun. Když by měly být nějaké doprovodné služby k programům, tak by se tam nedalo využít to, co chce Český rozhlas a Česká televize dělat jedny služby souběžně k programům, které budou využitelné jak pro programy ČT a ČR a tady je úplný nesmysl, protože dvakrát by se musely platit tyto služby vždycky k jednomu programu ČT. A tak bychom mohli pokračovat. Možná, že bych poprosil o reakci na tuto otázku, protože toto je aktuální otázka, protože si dokážu představit třeba situaci, kdyby nevznikl hned ze začátku veřejnoprávní multiplex, ale kdyby vznikl multiplex, do kterého by byly zařazeny současné programy ČT. Česká televize má zajímavý projekt s využitím regionálního zpravodajství, tak třeba třetí program nebo také ne. Dokážu si představit, že by v tomto DBD multiplexu byly i rozhlasové programy. Jenom pro srovnání. Jeden rozhlasový program nezabere ani jedno procento bytové kapacity z multiplexu, takže ty tam mohou být ve velice hojném počtu. A jako třeba "must carry" by tam mohly být nějaké komerční programy nebo jako rovnocenná součást. Proč Ministerstvo informatiky uvažuje takovým způsobem, že zvolilo nejhorší variantu, když ji srovnáme s veřejnoprávním multiplexem, a to i v situaci, kdy vládní koncepce z roku 2001, a já mám dojem, že tato vládní koncepce vlastně ještě platí, protože tato aktualizace je pouze návrhem. Tato o veřejnoprávním multiplexu jako o prioritě jasně hovoří.

Tomáš Vlček, TV PRIMA: Mám na starosti v Primě vysílání a jsem také angažován v Czech digital group. Tady padla spousta otázek. Pořád se vysvětluje, jak se to váže k České televizi, takže si myslím, že je na místě také uvést, že o této situaci všichni ví, ale v podstatě televize Prima, ačkoliv se o tom moc nemluví, tak vlastně koná a byla u zrodu satelitního a digitálního vysílání a byla u zrodu terestriálního vysílání. Spolupracujeme s Českou televizí, ale televize Prima je majitel Czech Digital Group a vlastně iniciovala společně s Českými Radiokumunikacemi experimentální vysílání. Proč? Hlavní důvod je samozřejmě strategický, že máme díky tomu, že jsme přišli až po České televizi, Nově, tak máme vlastně omezený prostor na vysílání, máme jenom limitní počet vysílačů, takže nemůžeme dosáhnout někdy ekvivalentního pokrytí území jako naše konkurence, to znamená, že digitalizace je pro Primu strategicky důležitá, že pouze po úspěšném provedení digitalizace budeme mít stejné podmínky jako konkurence. Proto jsme také do toho šli.

Další moment, proč Prima má vlastně Czech Digital Group je vlastně také v tom, že jsme si ověřili na analogovém vysílání, že je velice důležité vytvořit konkurenci, vytvořit možnost dalším společnostem, které podnikají ve vysílání, aby se vytvořilo konkurenční prostředí. Řekl bych, že máme nyní daleko výhodnější ceny za vysílání než jsme měli kdysi díky tomu, že máme v analogovém vysílání celou řadu vlastních vysílačů a díky nám vlastně prosperuje celá řada malých firem, které úspěšně konkurují velkým firmám apod. Czech Digital Group je velkou šancí pro Primu, aby vznikl provozovatel multiplexu, který bude vysílat digitálně velice levně, protože kdybychom to nechali zase na někom velkém, tak se může stát, že ceny budou velice vysoké. Proto je pro nás velice důležité, abychom vlastně vysílání zajišťovali také.

Padla tady otázka, proč je důležité začít vysílat co nejdříve. Myslím, že tady by bylo dobré, kdyby se ozvalo i ČTÚ, protože my známe velice dobře z naší praxe doplňování našich kmitočtů a že je velký problém v mezinárodní koordinaci kmitočtů a víme, že někdy v roce 2006 by se mělo celoevropsky dohodnout definitivně rozdělení kmitočtů pro digitální vysílání. Pokud budeme neustále čekat a oddalovat vysílání, tak se může stát, že nás ostatní státy předběhnou a že nám seberou možnost vysílat na celé řadě kmitočtů. Proto je náš názor, že bychom měli jít do toho co nejdřív, abychom za Evropou nezaostali.

První náměstek ministra informatiky Michal Frankl: Nebráníme umístění rozhlasu v multimplexu. Nepodléhejme dojmu, že koncepce, aktualizace říká každému na trhu, kdo co má dělat. My tady popisujeme více méně situaci, jak vidíme současné právní prostředí. Koncepce podle platného právního českého řádu ani nemůže říkat jednomu nebo druhému regulátorovi, jděte a udělejte tohle či ono. To prostě není možné, to jsou nezávislé instituce. Stejně tak neříkáme, jestli Český rozhlas má nebo nemá vysílat v multiplexu ve chvíli, kdy je tam volný prostor a kdy si to s provozovatelem multiplexu tak říkajíc sjedná a nic tomu nebrání a my proti tomu nic nemáme. Stejně tak to koncepce nevylučuje, aby se ocitly oba programy ČT v jednom multiplexu. My pouze říkáme, že je vhodné, aby licenčními podmínkami bylo zajištěno, jestliže máme dnes dva programy ČT a dva multiplexy, aby ČT měla jistotu, že může souběžně oba české programy ČT vysílat, (pokračuje náměstek) to znamená doporučujeme, aby v licenčních podmínkách bylo vlastně "must carry" jednoho z programů ČT, ale vůbec to nevylučuje možnost, že oba programy skončí ve stejném multiplexu a zase je to otázka aktivity ČT.

moderátor Tomáš Vrbík, poslanec PSP (US-DEU): Čas se nachyluje, takže pokud již nikdo nemá žádné další otázky. Ještě pan Žák.

Václav Žák, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ČR: Ještě bych měl dvě poznámky. První je k argumentu, který přednesl pan Vlček. Musím říci, že rakouská koncepce, která předpokládá, že v roce 2006 začne s vysíláním, vlastně jako by začne budovat síť, tak pravděpodobně by musela používat úplně stejný argument jako vy, protože by přišla o kmitočty, kdyby nazačala dřív. Kupodivu to nedělá, takže tady mně to není úplně jasné, jak to s tím argumentem je.

Další věc ještě k tomu, co říkal pan kolega Pícha, na co jsem nereagoval. Myslím si, že součástí koncepce by měla být jasná definice, co se stane s nabytými právy, to znamená, co se stane s dnes udělenými programovými licencemi. Ještě jsem chtěl říci, že součástí koncepce musí být řešení problému, co se současně nabytými právy, protože některé celoplošné televizní stanice mají licence až do roku 2017. To je jedna věc.

Druhá věc je, že zároveň mluvil o problémech s monopolizací médií. To je také problém pro Českou republiku. Existují zákonné úpravy, které regulátorovi říkají, kdy nemá udělovat další licenci, za jakých podmínek nemá témuž provozovateli udělovat další licenci. My tento nástroj k dispozici nemáme. Měl by být součástí koncepce a mělo by to být jasně v zákoně upraveno. Myslím si, že poznámky kolegy z CDG byly velmi cenné a také v koncepci scházejí.

moderátor Tomáš Vrbík, poslanec PSP (US-DEU): Děkuji za poslední poznámku. Chtěl bych na závěr poděkovat všem, kteří se účastnili dnešního semináře, vám, že jste vydrželi po celý den s námi si povídat o těchto věcech a na závěr ještě krátkou poznámku k tomuto poslednímu tématu digitalizace, že toto téma si dala mediální komise Poslanecké sněmovny jako jedno z témat, kterému se v nejbližší době bude věnovat, takže si myslím, že na příštím řádném jednání mediální komise bude i o tomto tato debata pokračovat, takže samozřejmě jste zváni i na tuto komisi.

Ještě jednou děkuji a přeji hodně štěstí.

Zdroj neautorizovaného přepisu: Kancelář předsedy Parlamentu, korektury: redakce BL