Každopádně je Praha nádherná, když do ní přistáváte v noci. I kdyby se pilotům nedaly závidět letušky a plat, stačilo by k závisti vědět, že občas přistávají nad noční Prahou. Ten pohled stojí za všechny platy světa. Chtěl jsem napsat za letušky, ale byla by to pravda jen u některých.

Když přijdete do Prahy studovat z venkova, stejně jako když do ní přiletíte ze Skotska, je možné napsat o ní cestopis. Je zvláštní a je v ní spousta věcí, které se dají popsat jako zajímavé. Po dvou měsících strávených v ní se schopnost napsat cestopis ztratí. Praha se změní prostě a jednoduše v prahu. V domov.

Všechno, co vám přijde zvláštní na Skotsku, zjistíte do čtrnácti dnů v něm strávených. Všechno je nové a úplně jiné než u nás. Dají se o tom psát vagóny stránek.

Po pár týdnech se všechno stane normálním. Nic nevyčnívá a žádná hrana se neotře o oko, které si zvyklo. Nejzvláštnější poznatek z cestování je, že všude se žije stejně. Skotsko je fajn země, ve které by se žilo dobře každému, komu se žije dobře u nás a nebo komu se žije dobře v Rumunsku. Štěstí a blahobyt není o zemích, ale o lidech.

Když člověk přijede někam poprvé, má nové oči. Vidí všechno ostře, může fotit turistické fotografie a psát. Později se všechno obrousí a pro jednoho začne být vlastní život mnohem důležitější než okolí. Fakticky je ve Skotsku spousta věcí jinak než u nás. Jezdí se tam vlevo a panáčci na semaforech jsou větší. Autobusy mají o patro víc, libry na rubu královnu místo lva, víc mrholí a do černého taxíka se vejde šest cestujících. Toho všeho si ale časem přestanete všímat. Důležité začnou být zase peníze, práce, lásky, pití nebo hry světel na obchodech. A o tom všem už se píše v úplně jiných žánrech než v cestopisech.