18. 2. 2004
Gendalos a jiná zrcadlavpravdě "zrcadlová" polemika Jana Jařaba s dopisem, který Janu Jařabovi nikdy nebyl odeslán
Jedno přísloví říká, že je nemoudré zlobit se na zrcadlo, mám-li křivou hubu. Druhé říká, že v zrcadle vidíme vždy sebe. Křivých hub je v tomto smutném příběhu víc. Předně Jakub Polák, který svému zaměstnavateli zatajil mnohá rozhodnutí, která učinil bez jeho vědomí a s nezanedbatelnými ekonomickými důsledky a kvůli kterým byl nakonec propuštěn. Vzápětí nato pak zcizil vytvořené a zaplacené grafické řešení časopisu svého bývalého zaměstnavatele, přizpůsobil si původní název a logotyp jako napodobeninu původního titulu a Naše zrcadlo se rázem změnilo v Zrcadlo zrcadla. Jako negace negace... Polák pak tvrdil, že na titul má morální právo, neboť na počátku porevolučních let zakládal se spolkem romských autorů časopis Romano Gendalos, který se po mnoha proměnách stal titulem vydávaným romským sdružením Dženo. Prohlásil také, že jeho "právo" vyplývá z toho, že se o titul nynější majitel špatně staral. Squatterská logika... |
Zveřejněním nepotvrzených a nedoložitelných informací a konstrukcí dostal v posledním "oficiálním" čísle Amaro Gendalos svého bývalého zaměstnavatele nezaviněně do nezáviděníhodného postavení a sebe vystavil možnému soudnímu stíhání. Protože v interpretaci cestou dezinterpretace pokračoval i ve "svém" titulu. Minimálně mu hrozí žaloba za pomluvu. Přitom peníze za jím opuštěnou a následně kritizovanou práci pro Amaro Gendalos pod vydavatelstvím Džena mu několik týdnů předtím nesmrděly. Jako dobrý novinář si mnohé komentáře mohl ušetřit a zůstat tím, čím byl vždy. Respektovaným a váženým samorostem. Dalším křivohubým je vydavatel původního titulu Ivan Veselý, který odmítl řešit lidsky složitou situaci s padesátiletým anarchistou Jakubem Polákem cestou agresivní - podat trestní oznámení a bránit se cestou práva. Vydal pouze tiskovou zprávu, v níž se byl nucen od nového tructitulu, který doposud ani nesplňuje formální náležitosti periodika podle zákona, distancovat. Z lidských důvodů se nedistancoval od Poláka, kterého zná víc jak deset let a kterého dlouhou dobu různou formou podporoval a nakonec zaměstnával, ale pouze od faktu, že Zrcadlo Gendalos už není titulem, který by vydával. Učinil tak sice s noblesou, ale jak vidno, bylo mu to houby platné. Polákovi řekl soukromě, že je podrazák. Ten se do telefonu jenom smál... Třetím křivohubým je aktivistka, která se jednou tváří jako aktivistka, podruhé jako novinářka a potřetí jako "prostá čtenářka". Na rozdíl od novinářky pouze "po straně" našeptává jiným a "naznačuje", i když mohla jako novinářka napsat regulérní článek se všmi právními i vztahovými následky a zaslat jej redakci. Ale proč si do někoho nekopnout a přitom nezůstat "mimo hru"? Pálit prsty si mohou přece jiní... Křivohubým je zároveň i státní úředník, který je zároveň politikem. Pokoušel se o kandidaturu do evropských voleb za stranu, která ve vládní koalici nesedí, a on neviděl důvod při té příležitosti odstoupit z funkce a věnovat se volební kampani bez konfliktu zájmů a za své peníze. Navíc ovlivňuje agendu, z níž plynou peníze či výhody jiným. Požívá nemalého vlivu na řadu lidí i institucí. Obsah jeho nevyžádané odpovědi redakci Britských listů pak hraničí s etikou státního úředníka i zákony, kterými je přidělování grantů vázáno. Křivou hubu mám i já, neb jsem se doteď domníval, že romské problematice a dalším neziskovým aktivitám se vyhýbají "manažerské" nemoci bezuzdného kapitalismu bez skrupulí, neb zde nejde o zisk, ale pouze o dobrovolnou službu bližním. Ó, já bloud... Chronologie "tiché pošty" jedné "žurnalistky" a vládního úředníkaNa okomentovanou tiskovou zprávu sdružení Dženo o náhlé a vydavatelem netušené změně názvu i vydavatele romského měsíčníku Amaro Gendalos, kterou z původní podoby přechroupala nejdříve Česká tisková kancelář do podoby vlastní zprávy (sic!) a poté tuto takto zachycenou "zprávu" já ještě doplnil vyjádřením předsedy Džena, se ozval jako první "polemizující" Ondřej Slačálek. Ten z pozice strany zaujaté, neb se s Jakubem Polákem pustil po šikmé ploše činů sice právně stěží postižitelných, ale jinak chucpe a projekt romsko-anarchistického aktivistikého plátku s obdobným, snadno zaměnitelným názvem a totožnou grafickou úpravou podpořil coby spoluvydavatel. Měl pocit, že by se měl ozvat, a tak se ozval. Svým způsobem. Anarchistickým způsobem... Na Slačálka zareagovala vzápětí bývalá šéfredaktorka Amaro Gendalos Balážová poznámkou, jež sice nepřinášela nic věcného, ale svěže naivním způsobem se pokusila "obhájit" svého bývalého zaměstnavatele. Marně... Pouze přilila oleje do ohně. Zároveň se totiž projevila jako "pravá česká novinářka". Dopis, který jsem jí zaslal s tím, že její příspěvek vydáme, až budou shromážděny všechny očekávané skutečnosti do srozumitelného celku a naznačil jsem v něm směr dalšího "pátrání", přeposlala mnou dálkově "zkoumanému" vládnímu úředníkovi pro záležitosti Romů a jiných menšin - Janu Jařabovi. A ten mi hned vzápětí odpovídal na něco, co nikdy nebylo zveřejněno a mnou jemu doručeno. Asi mu Balážová okolnosti svého "teplého bonzu" neozřejmila. O to lépe. "Munici", kterou jsem chtěl vůči němu, rozhodovacím kritériím dalších vládních úředníků i zodpovědnému ministrovi získat, dodal sám. Franko až do domu. Nyní popořadě. V odkazech jsou původní, v ČTK či BL zveřejněná vyjádření. Zde následuje pouze chronologie doteď nezveřejněné korespondence. 1. Reakce Jarmily Balážové Janu Čulíkovi na článek Ondřeje SlačálkaVážený pane šéfredaktore Čulíku, jmenuji se Jarmila Balážová a jsem novinářka na volné noze. Pracuji jako dramaturgyně České televize, redaktorka v rozhlase a navíc šéfredaktorka romského měsíčníku Romano voďi. Britské listy čtu pravidelně, dnes jsem však byla velmi zklamaná uveřejněním článku Ondřeje Slačálka v té podobě, v jaké otištěn byl. Obsahuje totiž několik nepravdivých informací a jiné zatajuje. Především v souvislosti s nepřidělením dotace pro letošní rok, tj. rok 2004. Autor článku tvrdí, že časopisu nebyla částka přidělena proto, že se v něm objevovaly kritické články, možná by stálo za to zeptat se někoho z členů komise, která o podpoře národnostních titulů rozhoduje (jsou v ní zastoupeny všechny menšiny, jež mají zastoupení i ve vladní Radě pro národnosti). Upozorňuji jen, že já nejsem členem této komise. Ti totiž nepřidělení dotace titulu odůvodňují zcela jinak. Navíc podpořili pro rok letošní částkou 1 000 000,- Kč projekt internetového rádia Rota, které provozuje stejné sdružení, které žádalo i na Amaro Gendalos, tedy sdružení Dženo. Asi si logicky zdůvodníte, že pokud by se někdo skutečně tak obával názorů jmenované nevládní organizace, která byla vydavatelem titulu, a tudíž tím skutečným zodpovědným subjektem, sotva by podpořil nezanedbatelnou částkou jiný jeho projekt. A navíc, se ani v případě jiných národností z této částky nepodporují jen projekty jednoho slovenského, ukrajinského či jiného sdružení, nikdo by přece automaticky neměl mít jediný mandát na časopis, rádiové vysílání atd. Dovolte mi poslední poznámku, je poněkud nezvyklé a nekritické k sobě samé, budu-li já vydávat titul, do nějž přispívám, jako revue romského národa, aniž bych se mohla o cokoliv (konkrétní argumenty, ohlasy, reakce, petice atd.) opřít. V této zemi vycházejí další tři romské tituly, ani jeden z nich nemá tu troufalost, označovat se za ten, který jediný skutečně zastupuje romské hnutí. Některým se líbí titul tento, jiným onen, v každém případě se však rozhodně nedá říci, že by samotní Romové byli s poslední koncepcí nepodpořeného titulu nadšeni. Možná by stálo za to se jich zeptat, oslovit je v nějakých anketách, diskusním fóru, podívat se na jiné stránky, kde se v diskusích na podobné téma vyjadřovali. Děkuji za váš čas a doufám, že tuto reakci budete chápat jako pokus jedné ze čtenářek Britských listů, které v tomto případě vadí, jak se v některých článcích dle potřeby manipuluje s fakty. Děkuji.
Jarmila Balážová
Sdružení ROMEA 2. Strohá odpověď Jana ČulíkaDěkuji, vydáme zítra. JČ 3. Nápověda novinářky, která náhle není novinářkou - Jarmily Balážové - Janu Čulíkovi, jak má chápat její dopis a jak s ním má jako novinář naložit...Vážený pane Čulíku, to je sice pěkné, ale myslela jsem, že třeba vyzvete k diskuzi členy výběrové komise a další zástupce menšin. E-mail jsem Vám poslala především proto, abych upozornila na neobjektivnost článku pana Slačálka a další aspekty, o nichž jste možná nevěděl. Pouhé vydání mé reakce bez vyjádření všech zmíněných stran mi připadá dost zbytečné. S pozdravem
Jarmila Balážová 4. Pokus vyjasnit si zdroje informací a dezinformacíNa tomto místě si dovolím pár poznámek. V předchozím emailu Balážová tvrdí, že Slačálek ve svém článku použil "několik nepravdivých informací a jiné zatajuje". Docela tvrdé a jednoznačné obvinění, které ovšem autorka nedokázala. Tvrdí také, že členové komise "nepřidělení dotace titulu odůvodňují zcela jinak." Opět odvážné tvrzení, jestliže autorka emailu není členem komise, a tudíž by neměla znát důvody jejího rozhodování. Nicméně, pro pořádek jsem si tento rozpor potřeboval vyjasnit. Zeptal jsem se proto přímo. Vážená paní Balážová, sdělte prosím redakci Britských listů ony důvody, které vedly k neudělení grantu. Zkoušel jsem je najít, ale jaksi nejsou ve veřejné doméně dostupné. Pokud tvrdíte, že nejste členkou komise, pak vás prosím o poskytnutí relevantních informací včetně zdroje. Pokud budou v písemné podobě, tím lépe. Mne samotného by zajímaly - stejně jako manipulace s fakty. Nicméně vám dávám zapravdu, k manipulaci s fakty ze strany pana Slačálka došlo. Bez vyjádření komisařů je ovšem publikace vašeho dopisu takříkajíc na vodě. Nicméně, publikován bude. Určitě... I s těmi fakty, ke kterým nakonec dojdeme. Myslím, že jediným, komu ta fakta nebudou moc příjemná, bude pan Jařab a pan ministr Dostál. PS: Nepracovala jste náhodou dříve také ve sdružení Dženo? A jak vy sama hodnotíte působení pana Poláka ve funkci šéfredaktora? Díky za promptní odpověď.
Štěpán Kotrba
K tomu ještě malou poznámku: Tento email jsem zasílal pouze Jarmile Balážové a šéfredaktorovi v kopii. Nikomu jinému. Novinář se ptá většinou na to, co už ví odjinud. Samozřejmě jsem v tu chvíli už věděl, za jakých okolností opouštěla Jarmila Balážová redakci Amaro Gandalos. Věděl jsem i o jejích dalších angažmá a o konfliktu zájmů i objektivity. Aktivistická žurnalistika se tomu říká... Jak jinak pojmenovat dramaturgyni České televize, redaktorku v rozhlase a navíc šéfredaktorku romského měsíčníku Romano voďi, vydávaného romskou nadací? Polák nastoupil později na stejnou funkci, ale alespoň si nehrál na "nezávislého" žurnalistu. Přiznával všude, kam přišel, že JE aktivista. Prostě a jednoduše se v periodiku ZÁVISLÉM na dotacích snažil dělat naivně přímočarou NEZÁVISLOU žurnalistiku. Popisovat situaci očima novináře, což se mu stalo nakonec osudným. Protože jako novinář je Polák dobrým novinářem, ale musí za sebou mít silného a ke všemu odhodlaného vydavatele. Polák se totiž nebojí. Nepodlézá moci. Bojuje s ní - mnohdy velmi neohroženě a mnohdy příliš důsledně. Někdy i bezhlavě, když taktický ústup do předem připravených pozic vnímá jako strategickou porážku. A v tom je pak potíž. Raději se nechá porazit v čestném boji, aby si vytvořil "hřiště" pro budoucí vítězství - poukázání na nespravedlnost a pokrytectví mocných. Je plebejec, který je na to hrdý a nevyměnil by svou nuznou svobodu za sebezlatější chomout. Jeho práci jsem zažil ve Slaném a musím říci, že byla odpovídající jeho možnostem, znalostem i zázemí. Pracoval naplno a se zaujetím, které jsem u ochomoutovaných kolegů nezažil. Snažil se narozdíl od mnoha lidí okolo, pro ty vylučované udělat vše, co bylo v tu chvíli možné. I za cenu vlastního ohrožení. Netvářil se cynicky objektivně, jako třeba já, vyzbrojen fotoaparátem, magnetovfonem a pistolí. Pomáhal. Budiž mu za to chvála. Alespoň těch, kterým opravdu pomohl či poradil ve složitém světě byrokracie a gadžovské chamtivosti. Slzy byly slaný... Samozřejmě jsem už v tu chvíli věděl, jak zdůvodnilo ministerstvo neudělení grantu projektu Amaro Gendalos. K těm pikantním formulacím státních úředníků se ještě vrátíme... Pouze jsem neznal definici obecných kritérií, ze kterých vládní úředníci vycházejí v hodnocení "etnických" periodik. Jaká jsou kritéria a podmínky grantové korupce. 5. Odpověď duše prosté, jakoukoliv investigativní žurnalistikou nepoznamenanéJá opravdu nejsem v té komisi, důvody týkající se jakéhokoliv periodika znají přesně členové této komise. Zavoláte -li na Úřad vlády ve Vladislavově ulici, konkrétně Andreji Sulitkovi, dá vám jmenný seznam všech, kdo v komisi jsou, včetně spojení. To oni rozhodovali o všech projektech týkajících se minoritních tiskovin a také rozhlasových a televizních pořadů. Dříve jsem byla ve sdružení Dženo, pracovala jsem tam šest let a poté odešla. S upozorněním na neobjektivnost a manipulaci s fakty v mnou zmiňovaném článku to ale opravdu nesouvisí. Jakuba Poláka znám dlouho a nebudu jeho práci hodnotit, ačkoliv on to udělal v tzv. nezávislé analýze měsíčníku Amaro Gendalos uveřejněné na stránkách sdružení Dženo, pod níž ovšem nepodepsal sebe, ale jisté centrum nezávislých studií, které když si dal člověk tu práci a dohledal kdože za tím centrem stojí, zjistil, že jde o sdružení, které Jakub Polák zakládal. To je prostě opravdu trochu podivné. Ovšem tuto věc jsem již dávno Jakubovi řekla osobně. Jeho práce týkající se zastupování poškozených Romů při ras. motivovaných útocích si moc vážím, ale v souvislosti s časopisem Amaro Gendalos, nyní Zrcadlo Gendalos, prostě jen upozorňuji na úmyslné fabulace a minimálně zatajování určitých informací, stejně jako to, že je prostě neobjektivní, když někdo tvrdí o časopise, který šéfredaktoruje, že je revue romského národa, je to prostě troufalost. Musíte se nebo byste měli, to je samozřejmě na vás, ptát se těch,kterým jsou romská periodika, včetně tohoto již zaniklého, určena. K mému otištění, já jsem sama přesvědčena o tom, že moje reakce není publikovatelná, byla to jen reakce čtenáře. Pokud budete chystat komplexnější materiál na toto téma, kde se dotážete mnoha stran, pak samozřejmě k vyjádřením ochotná jsem. Věřím, že se Britské listy nespokojí s pouho pouhým otiskováním reakcí jednotlivých stran, které mohou pochopitelně zavánět i ukřivděním, snahou se zmedializovat za každou cenu, atd. Věřím, že si i informace, které vám píši já, pan Slačálek a kdokoliv jiný, chcete a budete ověřovat z vícero zdrojů. Díky a hezký den. Jarmila Balážová Dovolím si malou poznámku a následný rozbor. Píše li čtenář do novin závažné skutečnosti a je-li ve veřejném zájmu jeho dopis zveřejnit jako součást reportáže, budiž zveřejněn. Čtenářovo přání nikdo nemusí respektovat a já ho nerespektuji v případě Jarmily Balážové také. Důvodem je maximální objektivita výpovědi. Vzápětí jsem obdržel mail od Jana Jařaba. Podivil jsem se, neboť uváděl fakta, která nikdy nebyla zveřejněna. Citoval větu, kterou jsem použil pouze v dopise zaslaném novinářce - nenovinářce Jarmile Balážové. 6. Nízký dopis vysokého státního úředníkaVážený pane Kotrbo! Dovolím si jen stručně reagovat na diskusi, jež na stránkách Britských listů vypukla kolem časopisu Amaro Gendalos a dotačního řízení na národnostně menšinová periodika. Píšete, že k faktům nakonec dojdete a že "jediným, komu ta fakta nebudou moc příjemná, bude pan Jařab a pan ministr Dostál". Publikovali jste též příspěvek Ondřeje Slačálka, který píše: "Časopis, který se začal problémům Romů a Romek věnovat soustavně a šel k příčinám, se logicky dostal do střetu s mocnými - mimo jiné si dovolil kriticky reagovat na vládní Koncepci romské integrace a následně polemizovat s dosti osobní a nevěcnou reakcí vládního zmocněnce Jana Jařaba. A český stát kritiku netoleruje - a tak Amaro Gendalos jednoduše nedostalo životně potřebný grant ... Stávající mocní si zjevně myslí, že prostředky, které vybrali na daních, mohou rozdělovat podle toho, jestli si o nich někdo dovolí napsat písničku, která je nechválí." Rád bych alespoň tušil, jaká fakta mi nebudou moc příjemná; a tomu, že jsem zařazen mezi "mocné", se musím opravdu smát. Pan Slačálek to dovozuje z jediné věci - z toho, že mne Jakub Polák ve svém periodiku napadal, a tudíž, jestliže pak nedostal dotaci, pak to muselo být přece způsobeno tím, že jsem se mu já pomstil. Konstrukce o tom, že jde o mou reakci na "kritiku", jsou pouze projekcí vlastního totalitního uvažování Jakuba Poláka do mne. (Překvapuje mne, že Ondřej Slačálek svého lídra v tomto směru tak nekriticky následuje.) Polák by se jistě pomstil za jakékoli skutečné či imaginární příkoří, protože se na stránkách Amaro Gendalos ani netajil tím, že jeho zcela smyšlené "zprávy" o mně (že mám konflikt s Výborem CERD, ačkoli nemám; že jsem zakázal pracovníkům své kanceláře výjezdy do terénu - nezakázal; že jsem zastáncem asimilace a odnárodnění Romů - nejsem) jsou cílenou mstou za to, že jsem nevyhověl jeho požadavku a nejmenoval do funkce ředitelky Rady pro záležitosti romské komunity jeho družku paní Janu Chalupovou. (Kdybych byl paní Chalupovou jmenoval, byl bych na stránkách Amaro Gendalos nepochybně chválen.) Považuji za velmi trapné, jestliže anarchista využívá státní dotace na periodikum k tomu, aby se mstil za nejmenování své ženy vyšší státní úřednicí... Proto jsem se - jednou jedinkrát - ohradil, a to v poměrně osobním tónu, který si myslím mohu dovolit, neboť znám Jakuba Poláka už 14 let a až do aférky s nejmenováním paní Chalupové ředitelkou jsem ho považoval za svého přítele. Polák reagoval tím, že věnoval celé další číslo nikoli "kritice", ale hloupým nadávkám na mou adresu, byl jsem označen za protiromského rasistu. A propos, za "kritiku" považuji polemiku - třeba ostrou - s tím, co někdo dělá, a s názory, které má, a ne smyšlené informace o událostech, které se nestaly, anebo nadávání někomu za politické postoje, které nemá. Nevím, jak polemizovat např. s tvrzením, že připravuji cestu fašismu (což mi přisuzuje Slačálek - ovšem z jeho ideologického pohledu asi připravujeme cestu fašismu všichni, kdo nejsme anarchisté, redaktory Britských listů nevyjímaje). V tom svém jediném ohrazení jsem však také reagoval na Polákovo hysterické telefonické obvinění, že mu "určitě seberu dotaci". Upozornil jsem ho, že nejsem jako on; že mne ani nenapadne se mu mstít; a že o dotacích vůbec nerozhoduji. Jestliže pan Slačálek bere vážně ostatní části mé reakce na Polákovy nesmysly, pak by měl brát vážně i toto mé sdělení. O dotaci pro Gendalos jsem ostatně ani já, ani Jarmila Balážová rozhodovat nemohl, neboť žádný z nás v komisi ministra Dostála neseděl. Domnívám se, že paní Balážové dluží Britské listy omluvu za to, že její jméno bylo vůbec uveřejněno v této souvislosti. Jinak však mohu pana Slačálka i Jakuba Poláka ujistit, že kdybych v té komisi byl seděl, těžko bych mohl zvednout ruku pro to, aby Amaro Gendalos dotaci dostalo. A to jistě ne proto, že bych byl autoritářský "mocný", jenž netoleruje kritiku své osoby či vládní politiky - takové obvinění je absurdní a přinejmenším Jakub Polák mě zná natolik, že něčemu podobnému snad sám nemůže věřit. Kdybych tam byl, hlasoval bych proti udělení dotace subjektu (Dženo), který - jak píše Týden v článku Romská výnosná s.r.o. - se soudí s jinou složkou státu, konferenčním centrem Štiřín, o částku několika set tisíc korun dluhu. (Zdůrazňuji, že to není vůbec myšleno jako výraz zaujatosti proti Dženu, ale jako použití elementární logiky, jíž se příčí, aby jedna složka státu dotovala projekt organizace, po níž druhá složka vymáhá splacení statisícového dluhu.) Kdybych tam byl, asi těžko bych také mohl hlasovat pro udělení dotace časopisu, který jeho šéfredaktor používá jako státem placený prostředek k budování kultu své osobnosti a k šíření osobních urážek vůči kdekomu, zdaleka ne jen vůči mně (já jsem jako státní úředník vybaven značnou mírou odolnosti), ale i vůči nevládním aktivistům, kteří se mu tak či onak znelíbili. Kdybych tam byl, asi bych nemohl hlasovat pro dotaci periodiku, jež sice nadává kdekomu, ale zato uveřejňuje reklamu té skupině podnikatelů, která podle zmíněného článku v Týdnu zpronevěřila 12 milionů korun na rekvalifikační kurzy i statisícové příspěvky romským obětem holocaustu. (Nad takovými skutky však dnešní anarchisté nos neohrnují, - jak vidno, Slačálek tento článek nezávislého investigativního novináře Karla Vrány v Týdnu označuje za "rozpoutání propagandistické kampaně" státem, který se touto cestou snaží odnárodnit Romy!) Nicméně nebyl jsem v této komisi, a proto mám s osudem Polákova periodika společné jen to, že i mně - podobně jako desítkám jiných lidí - bylo na jeho stránkách nesmyslným a hloupým způsobem nadáváno. Byl bych proto rád, kdyby mě Britské listy propříště z těchto spekulací vynechaly. S pozdravem Jan Jařab 7. Jaká jsou kritéria a podmínky grantové korupce? Držet hubu a krok.Amaro Gendalos, vydávané sdružením Dženo, jehož byl Polák šéfredkatorem, grant nedostalo. Radio Rota, jehož Polák šéfredaktorem nebyl, grant dostalo. Od téže komise, v týž den. Rozhodnutí o udělení i neudělení grantu přišlo v témže dopise od těchže komisařů... Byl jsem rád, že se pan Jařab, ač neosloven, ozval. Ušetřil mi svou naivní přímočarostí mnohé "sofistikované" pátrání u opatrnějších profesionálních rozdavačů vládních peněz. Nicméně jsem požádal Ivana Veselého, se kterým jsem se seznámil, když mne navrhoval za kandidáta do Rady Českého rozhlasu, o vyjádření k Jařabovým argumentům. Přesto, že se někomu může zdát, že i já mám v roli nominovaného konflikt zájmů. Nemám. Nejsem Veselému za nic vděčen a ani on mně. Učinil to, co učinil a já bych i beztoho činil to, co nyní činím. Dělám svou práci nezávisle na jeho grantech a o politických afinitách pražského OSF, ve kterém Veselý figuruje, si myslím už dost dlouho své. O některých Romech a jejich pracovitosti též. Psal jsem o tom mnohokrát v souvislosti s kauzou Slzy jsou Slaný. Veselého si ale vážím proto, že na rozdíl od mnoha jiných romských předáků je pracovitý, odvážný, rovný a inteligentní. Po nezbytném disclaimeru pro šťouravé ale zpět k otázkám. Položil jsem Ivanu Veselému tři.
Vážený pane Kotrbo, Na dotaci MK ČR národnostnímu tisku není právní nárok, je to soutěž jako každá jiná i v jiných grantovaných oblastech. Navrhoval bych diskutovat o pravidlech této soutěže o objektivitě a odborných schopností členů dotační komise. Samozřejmě výběr členů komise je také diskutabilní. Jako nutnost pro další rozvoj národnostního tisku vidím srozumitelné definice, které tato soutěž ve svých pravidlech neobsahuje. Tato nesrozumitelnost je členy dotační komise podle svých potřeb využívána v prospěch třetích osob. Uvedl bych příklad nesrozumitelné definice: odpověď MK ČR na otázku, zda by nám odpovědný orgán ministerstva vysvětlil obsah sousloví "rámec národnostního tisku", použité v odmítnutí žádosti o grant na tiskovinu Amaro Gendalos státními úředníky.
"Na Vaši žádost o definici národnostně menšinového periodika jako podmínky pro udělení dotace odkazuji na nařízení vlády č.98/2002 Sb, kterým stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity, zejména na paragraf 2 písm. c)"
Pan Jařab pro nás není přirozená ani formální autorita a nebudeme s jeho osobními a účelovými pohledy na daný problém polemizovat. Zdůrazňuji že jeho reakce nejsou důstojné zástupce místopředsedy vlády České republiky pro záležitosti lidských práv a menšin v naši zemi. S pozdravem Ivan Veselý Písmeno c paragrafu 2 nařízení vlády č.98/2002 Sb. se přitom zmiňovaným problémem nezabývá. Praví se v něm pouze, že c) příjemcem ten žadatel, v jehož prospěch bylo o poskytnutí dotace poskytovatelem rozhodnuto a jenž je realizátorem projektu. Zatímco písmeno d téhož paragrafu říká, že se rozumí :
Veškeré podmínky časopis Amaro Gendalos splňoval. O podmínkách Jana Jařaba v zákoně není ani slovo. O mediálním zastoupení kritizované firmy Provident Financial členkou grantové komise bohužel také ne... Zato v paragrafu 4, odstavec 3 se praví, že Kritéria pro hodnocení projektů stanoví poskytovatel ve spolupráci s Radou; u projektů zaměřených na integraci příslušníků romské komunity Rada spolupracuje rovněž s orgánem pro integraci Důvodům se vnuje až paragraf 8: § 8 Podmínky poskytnutí dotace a její použití(1) Dotaci lze poskytnout a použít jen na účel uvedený v rozhodnutí poskytovatele. Případné změny v průběhu rozpočtového roku může poskytovatel dotace provést na základě písemné žádosti příjemce dotace a vydáním nového rozhodnutí. (2) Dotaci lze poskytnout žadatelům, vykonávají-li prokazatelně činnost ve prospěch příslušníků národnostních menšin nejméně 1 rok. (3) Na dotaci není právní nárok. (§ 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb.) Dotaci lze poskytnout pouze těm žadatelům, kteří nemají splatné závazky podle § 5 odst. 2. (4) Dotaci lze poskytnout do výše 70% rozpočtovaných výdajů na schválený projekt. V případech hodných zvláštního zřetele může poskytovatel procentní podíl dotace na projektu zvýšit. (5) Při stanovení výše dotace podle odstavce 4 se bere v úvahu výše mzdových výdajů na úrovni mezd srovnatelných s odměňováním obdobné činnosti v rozpočtové sféře podle zvláštního právního předpisu. (Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, ve znění pozdějších předpisů ) (6) Z dotace na realizaci projektu lze uhradit náklady spojené s pracovními cestami na území České republiky do výše stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru. (Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů) Na úhradu cestovních nákladů do zahraničí lze prostředky z poskytnuté dotace použít pouze v případě, pokud uskutečnění zahraniční cesty je nezbytnou součástí projektu. (7) Dotace má neinvestiční charakter. Dotaci na pořízení nebo technické zhodnocení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku lze poskytnout postupem podle zvláštního právního předpisu. (§ 12 a 13 zákona č. 218/2000 Sb) (8) Z dotace nelze hradit výdaje na pohoštění a dary a odměny statutárních orgánů právnických osob. (9) Příjemce může dotaci použít jen v souladu se schváleným rozpočtem na uskutečnění projektu a podmínkami pro použití dotace uvedenými v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Č Á S T D R U H Á |
Rasismus | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 2. 2004 | Gendalos a jiná zrcadla | Štěpán Kotrba | |
16. 2. 2004 | "Nelze mít zároveň volné přistěhovalectví a sociální stát" | ||
16. 2. 2004 | Blair rasistom? | ||
13. 2. 2004 | "Není na místě obava o "naši" náboženskou svobodu ?" | Pavel Mareš | |
9. 2. 2004 | Američany jmenovaná Vládní rada ruší práva iráckých žen | ||
22. 1. 2004 | Líbí se mi multietnická tolerance v USA | Ester Crall | |
20. 1. 2004 | Palestinci nevylučují, že izraelská vláda přistoupí k jejich odsunu | ||
20. 1. 2004 | WSF 2004: I jiný svět je možný | Štěpán Kotrba | |
20. 1. 2004 | Británie: čtyřicet procent bělochů nechce mít za souseda černocha | ||
20. 1. 2004 | Romové Británii: Nashledanou v květnu! | ||
19. 1. 2004 | Sexuální obtěžování mýtů zbavené, aneb kdy už budeme normální? | Anna Čurdová | |
19. 1. 2004 | O rasismu | ||
19. 1. 2004 | Rasismus v organizaci Greenpeace | ||
19. 1. 2004 | Lidé by se neměli stěhovat a mísit | ||
16. 1. 2004 | Rasismus: Proč se já jako Evropanka musím dívat na ženy v šátcích, které je hyzdí? |