Muž v sukni vypadá legračně. Tedy kdekoliv jinde než ve Skotsku. Na rozdíl od Moravanů, kteří kroj opráší tak možná jednou za rok při Jízdě králů, a od Němců, kteří si natáhnou bílé punčochy sotva při Bierfestu, Skotové v kiltech opravdu chodí. Tedy ne všichni a pořád, ale procházíte-li se po městě, jednou dvakrát za hodinu někoho osukněného potkáte. Občas mají kilty číšníci v restauracích, nosí je všichni prodavači v obchodech se skotskými suvenýry (nejsou-li to zrovna Indové) a mají je pouliční hráči na dudy. I normální neprofesionální Skoti ale kilt občas nosí, ať už jdou na rodinnou slavnost, na ceilidh (skotský ples) nebo jen na obyčejnou lepší večeři. Zvlášť pyšná je na své kilty skotská smetánka, všelijací ti praví MacDonaldové a Thompsonové, kteří mají svůj vlastní klanový kostkovaný vzor (tartan) a ukazují se s ním na každém snobském večírku. Kilt je také pořád ještě součástí slavnostní uniformy skotských vojenských pluků (dřív se v něm chodilo i bojovat, ale už se nechodí, protože neprůstřelná sukně by nebyla moc praktická).

V každém skotském městě se uživí několik kiltmakerů, jakože výrobců kiltů. Kilt je pěkně drahá záležitost, opravdový stojí tak čtyři sta až šest set liber, desetkrát víc než slušné kalhoty. Je možné si koupit levnější kilt pro turisty, ale není to ono. Je to jako byste se chlubili, že jste byli na nějaké levnější, menší Eifelovce.

Pokud si nějaký turistický zbohatlík pořídí pravý kilt, aby se v něm mohl později předvádět před známými, po právu v něm pak doma vypadá jako pitomec. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale kilt a vůbec celý skotský kroj je slušivá záležitost, jenže jenom na Skotech a nejlíp ve Skotsku. Skotové svou sukni umějí nosit a Skotsko dodává kontext. Kilt na Američanovi vypadá jako frak na gorile.

Ono vlastně všechno vypadá dobře hlavně tam, kam to patří. Když dojdete k moři, najdete na břehu oblázky s bezvadnými barvami. Obvykle si jich nataháte plné kapsy domů, a tam zjistíte, že se z nich staly normální kameny, dokonce i když je ponoříte do osolené vody. Mořské oblázky prostě vypadají nejlíp u moře. Zvířata z džungle, důstojnost sama, působí v ZOO uboze a v cirkusu trapně. Skoro stejně uboze a trapně jako mniši z kláštera Šaolin v pražské hokejové hale nebo Indiáni na pouti. Kontext je součástí krásy a velbloud bez pouště je jen parodie na velblouda.

Pustíte-li si ve Valašském Meziříčí televizi a uvidíte dokument o skotských tancích, umlátíte se smíchy. Uvidíte-li skotské tance na živo někde na Highlands, možná se dokonce i přidáte. Třeba je to kec, ale bude vám to připadat, jako by každý z těch tanců měl vlastní příběh, válečný nebo milostný, jako by se v každé z těch poskakovacích figur vyjevila minulost zakletá v horách kolem. Jako byste opakovali boj nebo lásku, která tu kdysi opravdu proběhla.

Dudy jsou možná ještě směšnější, než skotské tance. Navíc mají příšerný zvuk. Ale dokonce i s nimi se ve Skotsku smíříte. Když je uslyšíte, usmějete se, místo abyste si zacpali uši. Patří sem koneckonců mnohem víc, než vy. Vy jste tu ti, kdo působí směšně.