Deklarace o svobodě politické debaty v médiích

Tuto deklaraci přijala dne 12. února 2004 Rada ministrů Evropské rady

Rada ministrů Evropské rady,

více než padesát let poté, co otevřela Konvenci na ochranu lidských práv a základních svobod (níže "Konvenci") k podpisu pro členské země, vzhledem k tomu, že je tato Konvence po celé Evropě nejvyšším nástrojem na ochranu práv a svobod v ní obsažených;

Uvědomujíc si, že je cílem Evropské rady dosáhnout větší jednoty mezi svými členy za účelem ochraňování a realizování ideálů a zásad, které jsou jejím společným dědictvím;

Připomínajíc si závazek všech členských států vůči základním principům pluralitní demokracie, respektu pro lidská práva a pro zákonnost, jak to potvrdily hlavy států a vlád na své druhé vrcholné schůzce ve Štrasburku dne 11. října 1997;

Potvrzujíc, že základní právo na svobodu vyjadřování a informací, jak je zaručeno článkem 10 Konvence, představuje jeden z hlavních základů demokratické společnosti a jednu ze základních podmínek svého pokroku i rozvoje každého jednotlivce, jak je to vyjádřeno v její Deklaraci o svobodě vyjadřování a informací z roku 1982;

Odkazujíc na Deklaraci o mediální politice pro budoucnost, která byla přijata na šesté evropské ministerské konference o politice vůči hromadným sdělovacím prostředkům v Krakově ve dnech 15. a 16. června 2000;

Připomínajíc svou rezoluci (74) 26 o právu na odpověď - o postavení jednotlivce vůči tisku a své doporučení č. R (99) 15 o opatřeních týkajících se zpravodajství médií z volebních kampaní;

Připomínajíc také své doporučení č. R (97) 20 o "nenávistných projevech" a zdůrazňujíc, že svoboda politické debaty nezahrnuje svobodu vyjadřovat rasistické názory anebo názory, které jsou vyvoláváním nenávisti, xenofobie, antisemitismu a všech forem nesnášenlivosti;

U vědomí rezoluce 1165 (1998), vydané parlamentním shromážděním o právu na soukromí;

Potvrzujíc zásadní význam svobody projevu a informací, zejména prostřednictvím svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků, pro zaručení práva veřejnosti být informována o věcech veřejného zájmu a vykonávat veřejný dohled nad veřejnými a politickými záležitostmi, stejně jako zajištění povinnosti se zodpovídat a otevřenosti politických orgánů a politických záležitostí, což je nutné v demokratické společnosti, bez budoucí závaznosti vůči domácím předpisům členských zemí týkajících se statutu a odpovědnosti veřejných činitelů;

Připomínajíc, že vykonávání svobody vyjadřování s sebou nese povinnosti a odpovědnosti, které musejí mediální profesionálové brát v úvahu, a že může být z legitimních důvodů omezeno, aby byla udržována rovnováha mezi vykonáváním tohoto práva a respektem vůči ostatním základním právům, svobodám a zájmům, ochraňovaným touto Konvencí;

U vědomí toho, že přirozené osoby, které jsou kandidáty pro politické instituce, anebo do nich byly zvoleny, anebo z nich odstoupily, zastávají politickou funkci na místní, regionální, národní či mezinárodní úrovni anebo vykonávají politický vliv (níže "političtí činitelé"), stejně jako přirozené osoby, které zastávají veřejný úřad anebo vykonávají veřejné pravomoci na těchto úrovních (níže "úředníci veřejné správy") se těší základním právům, která mohou být porušena šířením informací a názorů o nich ve sdělovacích prostředcích;

U vědomí toho, že některé domácí právní systémy dosud zaručují právní výsady politickým činitelům či úředníkům veřejné správy proti šíření informací a názorů o nich ve sdělovacích prostředcích, což není slučitelné s právem na svobodu vyjadřování a informací, jak ji zaručuje článek 10 Konvence;

U vědomí, že právo vykonávat veřejnou kontrolu nad veřejnými záležitostmi může zahrnovat šíření informací a názorů ohledně jednotlivců jiných než političtí činitelé a úředníci veřejné správy;

Požaduje, aby členské státy široce rozšířily tuto Deklaraci, kde je to vhodné doprovázenou překladem, a zejména na ni upozornily politické instituce, veřejné úřady a soudnictví a zpřístupnily ji novinářům, sdělovacím prostředkům a jejich profesním organizacím;

Upozorňuje zejména na následující zásady týkající se šíření informací a názorů ve sdělovacích prostředcích ohledně politických činitelů a úředníků veřejné správy:

1. Svoboda projevu a informací prostřednictvím médií

Pluralitní demokracie a svoboda politické debaty vyžadují, aby byla veřejnost informována o záležitostech veřejného zájmu, což zahrnuje právo sdělovacích prostředků šířit záporné informace a kritické názory týkající se politických činitelů a úředníků veřejné správy, stejně jako právo veřejnosti je přijímat.

2. Právo kritizovat státní a veřejné instituce

Stát, vláda a všechny ostatní instituce výkonné, legislativní či soudní větve smějí se stát terčem kritiky ve sdělovacích prostředcích. Vzhledem k jejich dominantnímu postavení by neměly být tyto instituce jako takové ochraňovány trestním zákonem před difamačními či urážlivými výroky. Tam, kde se takovéto instituce těší takové ochraně, tato ochrana musí být realizována v omezené formě, aby nedošlo k situaci, kdy by to omezovalo svobodu kritizovat. Jednotlivé osoby, zastupující tyto instituce jsou i nadále chráněny jako jednotlivci.

3. Veřejná debata a zkoumání politických činitelů

Političtí činitelé se rozhodli apelovat na důvěru veřejnosti a přijali [povinnost] podrobit se veřejné politické debatě, musejí se proto podrobovat intenzivnímu veřejnému zkoumání a potenciálně robustní a silné veřejné kritice prostřednictvím médií ohledně způsobu, jímž vykonávají své funkce.

4. Veřejné zkoumání úředníků veřejné správy

Úředníci veřejné správy musejí akceptovat, že budou terčem veřejného zkoumání a kritiky, zejména prostřednictvím médií, ohledně způsobu, jak vykonávali či vykonávají své funkce, pokud je to nutné pro zajišťování otevřenosti a odpovědného vykonávání jejich funkcí.

5. Svoboda pro satiru

Žánr humoru a satiry, jak ho ochraňuje článek 10 Konvence dovoluje širší míru přehánění i provokací, pokud není veřejnost uváděna v omyl ohledně faktů.

6. Pověst politických činitelů a úředníků veřejné správy

Politickým činitelům by se nemělo dostávat větší ochrany jejich pověsti ani jiných práv než jiným jednotlivcům, a tak by podle domácího práva neměly být vůči sdělovacím prostředkům uplatňovány přísnější tresty, když média kritizují politické činitele. Tento princip také platí pro úředníky veřejné správy: omezení tohoto ustanovení by mělo být přijatelné pouze tehdy, kdy je ho přísně zapotřebí, aby to umožnilo státním úředníkům řádně vykonávat své funkce.

7. Soukromí politických činitelů a úředníků veřejné správy

Soukromý život a rodinný život politických činitelů a úředníků veřejné správy by měl být chráněn před zpravodajstvím médií podle článku 8 Konvence. Nicméně informace o jejich soukromém životě smějí být šířeny, pokud jsou přímou součástí veřejného zájmu ohledně toho, jak [tyto osoby] vykonávaly či vykonávají své funkce, zároveň je však nutno vzít v úvahu potřebu vyhnout se zbytečné škodě třetím stranám. V případech, kdy političtí činitelé a úředníci veřejné správy přitahují zájem veřejnosti ke svému soukromému životu, sdělovací prostředky mají právo tyto části jejich života zkoumat.

8. Opravné prostředky proti porušování práv, způsobené médii

Političtí činitelé a úředníci veřejné správy by měli mít přístup jen k těm právním opravným prostředkům proti sdělovacím prostředkům, které mají soukromí jednotlivci v případech, kdy jsou jejich práva porušena sdělovacími prostředky. Odškodnění a pokuty za difamaci či urážku musejí být v rozumném poměru k porušování práv či pověsti jiných lidí, v úvahu musejí být vzata případná efektivní a adekvátní dobrovolná opatření, učiněná k nápravě sdělovacími prostředky a přijatá osobami, o něž jde. Difamace či urážky od sdělovacích prostředků by neměly vést k věznění, pokud vážnost porušení práv či pověsti druhých to nečiní nutným a přiměřeným trestem, zejména tehdy, kdy byla vážně porušena i jiná základní práva prostřednictvím difamačních či urážlivých výroků v médiích, jako jsou projevy nenávisti.