Oznámila to nejprve agentura Reuters s odvoláním na íránskou agenturu IRNA. Ta citovala šéfa Vlasteneckého svazu Kurdistánu (PUK) a člena prozatímní irácké vládní rady Džalála Talabáního. Představitel PUK v Teheránu agentuře Reuters Husajnovo zatčení potvrdil. Informaci převzala CNN a další agentury, které ji postupně zpřesnily. Americké ministerstvo obrany informaci potvrdilo až později, kdy ukázalo na tiskové konferenci videozáznam se zatčeným Saddámem Husseinem. "Už nikdy se nemusíte obávat nové vlády Saddáma Husajna," řekl americký prezident Bush a dodal, že pro Iráčany je "doba temna a bolesti pryč". Podle něj nastává Iráčanům "příležitost pro lepší život". Američanům Bush oznámil, že jde jen o další krok ve válce proti terorismu, ve které se postupuje od jednoho zadržení ke druhému, a Spojené státy budou ve válce pokračovat, dokud nezvítězí.

List Guardian přinesl reakce na Saddámovo zatčení z arabských zemí:

tisková zpráva Amnesty International

Amnesty International vyjádřila obavy o rozhodnutí Irácké vládní rady založit irácký zvláštní tribunál, protože toto rozhodnutí nebylo konzultováno ani s iráckou občanskou společností, ani s mezinárodním společenstvím.

Evropská unie čelila o tomto víkendu své nejvážnější krizi za posledních 46 let poté, co byly opuštěny radikální plány na přijetí nové ústavy v důsledku ostrých konfliktů mezi členskými zeměmi. Projekt byl odložen nejméně o rok a jednotlivé členské země nyní otevřeně hovoří o "dvourychlostní Evropě". Poprvé v historii EU skončila její vrcholná schůzka bez dohody a ostrým konfliktem.

Schůzka skončila předčasně poté, co čtyři hlavní protagonisté nynějšího konfliktu - Francie, Německo, Španělsko a Polsko - oznámili, že se neshodnou ve věci hlasovacích pravomocí podle nové ústavy.

A - v aktuálním případě neoblomných Poláků - také jde o zkušenost Polska, že se jim už jednou dostalo peněžní kompenzace, výměnou za to že 'ustoupili' ve finiši přístupových jednání. Což by mohlo být pro ČR poučné.

Předminulý týden navštívil prezident Jacques Chirac bývalou francouzskou kolonii Tunisko, se kterou jeho země i nadále udržuje "zvláštní vztahy". Hlavní důvodem Chiracovy návštěvy byla snaha dále posílit francouzsko-tuniskou spolupráci, a tak upevnit vzájemná pouta mezi celým Magrebem a Evropskou unií.

Chirac je přesvědčen, že hlavní příčinou islámskému extremismu a terorismu je chudoba. Právě proto během své návštěvy tolik chválil tuniský zázrak ( růst tuniského HDP dnes dosahuje okolo 5 % ročně ). Nezapomněl však na otázku lidských práv?

9.12.2003, ČT 1, pořad "Události, komentáře" - několik citací: ...ministryně Součková už připravila nouzovou vyhlášku, která by sběr osobních dat pacientů provizorně povolila i v příštím roce... ... nejde ani o to, jestli mohou nebo nemohou, uniknout, samozřejmě každá databáze je zneužitelná. A je otázka, proč mají být tak rozsáhlé databáze o velmi citlivých osobních údajích vůbec provozovány... ... Ony jsou zcela unikátní. Myslím, že i zahraniční experti nám je závidí... ... Pokud jde pacientka na vyšetření žlučníku, proč by musel mít lékař přehled o interrupci... ... má do něj (do registru, pozn. autora) přístup oprávněný zdravotnický pracovník, případně administrátor zdravotnického zařízení, které přišlo do kontaktu s každým jednotlivým pacientem. A já se obávám, že málokdo, vůbec populace tuší, v kolika jednotlivých registrech je uveden. Například jeden z těch signálních registrů je registr hospitalizovaných, ve kterým zřejmě za chvíli bude většina populace...

Tolik holá fakta.

Televize a rozhlas veřejné služby musejí sloužit národu, nikoliv trhu. Česká televize by měla usilovat o dosažení ideálu vynikající kvality, nikoliv ideálu všeobecné přijatelnosti. Profesor antropologie Ladislav Holý mi jednou řekl, že největší překážkou ve vývoji České republiky je to, že její občané prosazují průměrnost. Měl tím na mysli, že se tento národ brání odlišnosti zejména tehdy, způsobuje-li mu ta odlišnost komplex méněcennosti.

jsem dlouholetým čtenářem Vašich stránek. Mnohdy s Vašimi názory souhlasím, mnohdy ne, to už tak bývá a je to správné. Zpravidla se velmi i zajímám o to, kdo které články píše. Nikdy jsem nepsal do žádné redakce, ale teď jsem se rozhodl, že tuto mlčenlivost přeruším. Velmi pečlivě čtu články od Fabiana Golga. Nevím proč tento člověk od jinud žije v tak špatné zemi, kde jsou nejhorší, nejzabedněnější lidé na světě. Proč se nevrátí domů do své země a tam nepoučuje, píše Michal Vosátka a pokračuje:

Podivné spory vedou čeští námezdní pisálkové i v ještě čerstvém 21. století. Pomlouvají se navzájem, etikaří, elitaří, etiketaří, nadávají si vybranými výrazy. Vždycky ale s takovou vervou, jakoby mezi nimi a vynálezcem knihtisku bylo vakuum a po nich potopa. Například? Otázka braní peněz od subjektů o kterých (ne)píší, odskočení si do PR agentury a zpět atd. Kdo z našich inkoustových rytířů nikdy nevzal prachy bokem, když se samy sypaly, ať první hodí kamenem. Já, já nic to oni, já být čestný masa Bob.

Etický kodex novinařiny někde vyšel rozkazem? Kde se vzal? Vyvinul se. A mohl vypadat úplně jinak. Pojďme do USA na přelomu 19. a 20. století.

Jan Čulík ve svém sloupku probral dvě věci spojené jenom tím, že jsem o nich psal já. Jeho argumenty lze vyvrátit snadno, proto nebudu zdržovat dlouho. Takže jedno po druhém.

Asi s vašimi vývody příliš nesouhlasím. Uznávám, že vás pohled na věc stojí silných morálních argumentech, ale obávám se, zda tato morálka není dnes poněkud překonána mimo jiné proto, že přináší daleko více otázek nejen pro lidí, kteří reklamu dělají, ale i pro ty, kteří jsou reklamě vystaveni - tedy i pro vás.

Když jsem nedávno publikoval v odborném tisku stať na téma "Image České republiky ve smyslu PR", domníval jsem se, že jsem učinil kus osvětové práce nejen pro politiky ale také pro novináře, abych vysvětlil veřejnosti podstatu této disciplíny a její funkci v demokratické společnosti. Nyní, po přečtení příspěvku pana Štefana Švece "Dábel a jeho public relations" v Britských listech, jsem se rychle vrátil nohama na pevnou zem, abych se smutkem v duši zjistil, že nejen pan kolega Čulík nepochopil....

Nikdy bych si nedovolil komentovat vztahy mezi novináři a PR agenturami, přestože o nich vím své a moje osobní dlouholeté zkušenosti mně vzaly i poslední iluze o převaze čestných lidí v tomto stavu. Chci psát jen a pouze o Public Relations.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Ovšem POZOR! - o milostných aférách českých hereček se v ní nedočtete, a ani neobsahuje žádné kuchařské recepty! A není v knize ani zmínka o starém seriálu televize BBC Červený trpaslík!! Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Odhaduje se, že v ČR žije asi 35 000 bezdomovců, tedy přibližně 0,35 procent celkového obyvatelstva. Když přijelo do Brazílie 175 vedoucích světových politiků na slavnou konferenci o rozvoji a životním prostředí, lépe známou pod názvem Rio 92, tehdejší guvernér přišel s "řešením", jak odstranit hanbu brazilských měst, "nakažených" bezdomovci. Úřady prostě vydaly 700 000 dolarů na to, že všechny bezdomovce z Ria, města s 10 miliony obyvatel, sesbíraly a odvezly je do města ve vzdálenosti 60 km. Ne, nikde je tam neubytovaly -- jen je prostě vyhodily na ulici v městě, kam žádné mezinárodní delegace nejezdí.

Je to podobné tomu, co nyní dělají České dráhy. Rozhodly se učinit opatření, aby bezdomovci nepřespávali ani přes noc neseděli na nádražích.

Privatizace hnědouhelných dolů rozjitřuje nejen politiky, ale i akciové trhy, lobbisty, udavače, policii, zpravodajskou komunitu a také "investigativně" mediální zákulisí. Odboráři se projevili nejhlasitěji a aby je bylo vidět, hrozí vypnutím proudu na vánoce... Sympatie tímto krokem nezískají, neboť solidaritě nezvyklý občan si bude připadat jako rukojmí. Sympatie mohli získat ale jinak. Například jasnější prezentací Prohlášení krizového štábu odborů SD a ČEZ ze dne 25. 11. 2003. V něm se tvrdí, že "vláda rozhodovala o privatizaci SD a SU na základě "Předkládací zprávy", která obsahuje nepravdivé údaje ministra MPO Urbana", "privatizaci SD provází střet zájmů ministrů Svobody a Grosse" a "privatizace je provázena hanebnými korupčními příznaky sahajícími do vládních postů". Co je na tom pravdy?

Faktem je, že vláda nereaguje na veřejně vyřčené závažné skutečnosti související s pochybnou privatizací SD. Nereaguje ani na skutečnosti, zpochybňující průhlednost a čistotu vlastnické struktury "impéria Antonína Koláčka" - Appian Group. Privatizace SD pokračuje ve scénáři významně poškozujícím stát a společnosti SD a ČEZ, taktéž spoluvlastněné státem. Vláda svým usnesením připravuje prodej majoritního podílu Severočeských dolů. Přitom jen Severočeské doly mají likvidní majetek převyšující uvažovanou kupní cenu. Majetek společnosti SD odpovídá více než 17 miliard Kč. Volných finančních prostředků je v této společnosti cca 10 miliard Kč. Společnost SD není zadlužena. Za rok 2002 společnost vytvořila zisk z něhož na dividendách (tedy i do státní pokladny) bylo vyplaceno 600 milionů Kč. V roce 2003 se očekávají hospodářské výsledky ještě lepší. Společnost ČEZ zaplatila 3,5 miliardy Kč za 37% podíl v SD. SD má na svém účtě i nemálo miliard volných prostředků určených k rekultivaci krajiny postižené těžbou.

Stát ztratí prodejem možnost ovlivňovat v budoucnu cenu vytěženého uhlí. Jakmile tuto společnost získá soukromý vlastník, bude hájit pouze své zájmy. Občané přijdou zkrátka.

Rádio Beat se dá poslouchat, nicméně v poslední době přehrává stále stejné songy. Profiluje se především v presentaci klasického rocku konce šedesátých a sedmdesátých let. Kdo je starší a chce si zavzpomínat, může si tuto stanici naladit. Přes den se snaží přilákat více posluchačů občasným popíkem, večery jsou již většinou ortodoxně bigbeatové.

Maine, New Hampshire, Boston, Providence, New York, Cincinnati, Chicago, Dallas, St. Petersburg, Oregon a Los Angeles se potýkají s obviněními ze sexuálního zneužívání a snah zakrýt všechny stopy. Vysoce postavený biskup v Irsku rezignoval. Polský biskup, který kdysi pracoval ve Vatikánu jako papežův poradce, je vyšetřován. A objevují se obvinění na Sicílii. Francouzský biskup byl odsouzen k podmíněnému trestu za to, že neoznámil pedofilního kněze. A v Belgii byl v roce 1998 kardinál obviněn z odpovědnosti za zločiny pedofila, i když rozhodnutí bylo v odvolacím řízení změněno.

Toby Young, reportér deníku Guardian, si nedávno koupil přístup k britské digitální televizi prostřednictvím komerčního impéria mezinárodního mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Objevil při tom intelektuální televizní okruh BBC 4. Je tento okruh k něčemu?

On si myslí, že ano: po třech měsících využívání této digitální služby si uvědomil, že jediné pořady, které si kdy nahrál na video, byly na okruhu BBC 4. Tento televizní okruh je ovšem zaměřen na "vzdělanou buržoazii". Je to správné?

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v listopadu 2003 na jejich provoz celkovou částkou 8615,99 Kč 14 osob. Zadavatel jednoho z inzerátů v knižní publikaci Jak Češi bojují zaplatil 25000 Kč; tím bude uhrazena část výrobních nákladů na publikaci.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. V současnosti především postupně hradíme účetní firmě výdaje za vypracování finančních zpráv za léta 2001 a 2002.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.