15. 12. 2003
Novinářům by se správně mělo platit i za mlčeníPodivné spory vedou čeští námezdní pisálkové i v ještě čerstvém 21. století. Pomlouvají se navzájem, etikaří, elitaří, etiketaří, nadávají si vybranými výrazy. Vždycky ale s takovou vervou, jakoby mezi nimi a vynálezcem knihtisku bylo vakuum a po nich potopa. Například? Otázka braní peněz od subjektů o kterých (ne)píší, odskočení si do PR agentury a zpět atd. Kdo z našich inkoustových rytířů nikdy nevzal prachy bokem, když se samy sypaly, ať první hodí kamenem. Já, já nic to oni, já být čestný masa Bob. Etický kodex novinařiny někde vyšel rozkazem? Kde se vzal? Vyvinul se. A mohl vypadat úplně jinak. Pojďme do USA na přelomu 19. a 20. století. |
Čech v AmericeJednoho dne už toho měl novinář a spisovatel František Sokol Tůma plné zuby. Už několik let (od r. 1891) ho krajani zvali do Ameriky, ale on namísto odjezdu doma statečně politikařil v národním zájmu a psal sociální romány. Etiketoval protivníky, kteří v národním zájmu politikařili nesprávně, a budil ty, kteří měli národní zájmy na háku. Bil se jako lev o mříže, za národ by i padl v boji, ovšem pokaždé když mu přišel dopis nebo úřední obsílka, dostal záchvat neurastenie. Už příliš dlouho mu totiž přicházely výhrůžky, pomluvy, křivácké povídačky. Prásknout na něj něco v pravou chvíli tak šikovně, aby se dotyčný ocitl na dlažbě a jeho flek mohl zasednout kámoš někoho jiného...Češi kolem roku 1900 byli už holt takoví. Sokol se tedy zpakoval a odjel, po návratu vydal knihu : Z cest po Americe. Tady je lahůdkový kousek: Shocking nebo suitable?"Zjedná-li si tady politická strana při volbách služby nějakého deníku či jiné tiskoviny, nikomu v celé Americe ani nenapadne vidět v tom něco divného," píše autor. Udělá se to pěkně po obchodnicku po vzájemné dohodě. Uzavře se smlouva a platí se podle významu listu. To jenom u nás v tom vidíme úplatnost, podplácení, zaprodávání svého přesvědčení, bezcharakternost, zradu páchanou na národu. Znám velmi dobře ty pěkné tituly evropského a hlavně českého novinářského slovníku v podobných domácích případech. A tady? Ani toho největšího politického odpůrce nenapadne vykřikovat to o protivníkovi jako potupu do světa. Je to jen byznys. Sloužíš mi? Zaplatím!To jenom u nás se žádá na novináři, aby pracoval skoro zadarmo, dřel se do únavy, padl někde v hladu nebo skomíral v bídě - jedině za to, že směl nebo smí pomáhat často prapodivným veličinám, které docílivše politické moci zabezpečili kariéru sobě. Potom novinář bývá buď odkopnut nebo zapomenut. Nic se tak lehko nezapomíná jako novinářská práce, proto si ji americký kolega nechá zaplatit stejně, jako si nechá zaplatit advokát proces, třebas ho prohrál. V tom je americká žurnalistika o sto honů před námi. Chceš pochvalnou kritiku díla, protože prospívá tvému uměleckému obchodu? Zaplať, protože ten kdo pochvalnou kritiku rozšiřuje, ti pomáhá a má právo na odměnu. V českém prostředí se dobře vede těm, kdo noviny a novináře potřebují. Americký názor prospívá novinám a novinářům samotným. V tom je celý rozdíl. Komodita tichoAmerický novinář si nechá zaplatit za mluvení i mlčení. Co z toho má český novinář, že o mnohých věcech mlčí? Vděčnost je jen jedna - odkopnutí nebo znehodnocení těmi o kterých mlčel. Kolik novinářů zmírá bídně, přebídně za práci celého života? Ba někdy i o hladu. V našich poměrech se tomu říká "národní ohled". Tomu ovšem americký žurnalista nerozumí. On ví, že kdo potřebuje tisk, je povinen platit a - proto si nechá zaplatit. A právem. Citováno z knihy Fr. Sokol - Tůma "Z cest po Americe, sociální úvahy z pobytu v U.S.A." nakl. Julius Albert, Praha, druhé opravené vydání z roku 1934, obálku namaloval akad. malíř Zdeněk Burian. Poznámka R.M.: Komu je výše uvedený text sympatický, může posílat jakékoliv částky na konto BL s poznámkou pro Radka Mokrého. Budou mi doručeny. |