Ačkoli koalice kontroluje hlavní irácký televizní kanál, dvě rozhlasové stanice a deník s největším nákladem v zemi, nedaří se jí v Iráku získat publikum ani čtenáře. To se naopak úspěšně daří jiným arabským médiím. Naneštěstí pro Američany se v současné době mezi Iráčany těší obzvláště velké popularitě arabské satelitní televize, které jsou sice na vysoké profesionální úrovni, avšak otevřeně se staví proti americké misi v Iráku. Přesto se zdá, jako by se americká administrativa všemi silami snažila svoji situaci ještě více zkomplikovat.

Minulý týden se Irácká vládní rada, se souhlasem Bushovy vlády, rozhodla zakázat jedné ze dvou hlavních satelitních stanic, Al-Arabíja, vysílat z Bagdádu. Nejen že tak došlo k nebezpečnému precedentu v otázce svobody tisku v Iráku, ale situace se tím pro Američany ještě daleko více zkomplikovala.

Přestože Al-Arabíja vysílá teprve od února letošního roku, je společně s Al-Džazírou nejsledovanější satelitní stanicí na Blízkém a Středním východě. Stejně jako její konkurent informuje o událostech z Palestiny a Iráku způsobem, který se sice ani za mák nelíbí Američanům, avšak věrně interpretuje většinový názor arabského světa.

Centrem její pozornosti jsou násilnosti na Izraelem okupovaných územích a násilné akce odpůrců americké okupace Iráku. Již v srpnu američtí představitelé Al-Arabíju kritizovali za odvysílání záběrů maskovaných mužů, kteří hrozili členům Irácké vládní rady zabitím.

V září pak rada zakázala Al-Džazíře i Al-Arabíje na nějaký čas vstup do iráckých vládních budov a účast na tiskových konferencích. Příslovečnou poslední kapkou, která předcházela vyhoštění Al-Arabíji z Iráku, se stalo odvysílání prohlášení, jež je připisováno bývalému iráckému diktátorovi. Stalo se tak jen tři dny poté, co Donnald Rumsfeld kritizoval Al-Arabíju za to, že se otevřeně nepřátelsky staví vůči americkým zájmům.

Al-Arabíja však udělala jen to, co by na jejím místě udělala většina západních médií. Ta by takovéto prohlášení odvysílala také. Ne proto, že by snad se Saddámem sympatizovala, ale proto, že podobné prohlášení je prostě zprávou prvního řádu.

Když byl tento argument vznesen na tiskové konferenci směrem k Rumsfeldovi, reagoval tím, že Al-Arabíju obvinil z toho, že pracuje ve spojení s iráckým hnutím odporu, což ji umožňuje vysílat přímé záběry z útoků v Iráku. Bohužel však neposkytl žádný důkaz, který by jeho senzační obvinění potvrdil.

Ti, kdo Al-Arabíju pravidelně sledují, se naopak shodli na tom, že stanice nikdy neodvysílala přímé záběry z průběhu jakéhokoli útoku, ale stejně jako ostatní stanice vždy přinášela zpravodajství z místa činu, až když bylo po všem.

Kdyby Al-Arabíja byla skutečně jen pouhým nástrojem Saddámových věrných, bylo by vše pro Američany daleko jednodušší. Jenže tak to prostě není. Ve skutečnosti její zpravodajství formuje i odráží všeobecně sdílené mínění Iráčanů i ostatních Arabů o Spojených státech a okupaci Iráku. Toto mínění může být do značné míry zaujaté, avšak cenzura ho jen posílí a Al-Arabíje zákonitě zvedne sledovanost.

Pokud Američané chtějí na mediálním kolbišti opravdu uspět, musí Iráčanům nabídnout nějakou alternativu, lépe řečeno mnoho alternativ. Musí Iráčanům poskytnout přístup ke kvalitnímu a důvěryhodnému zpravodajství, které produkují profesionální novináři, nezávislí na vládách jakékoli země. Opravdového úspěchu však nakonec mohou docílit jedině tím, když dají Iráčanům co nejdříve pocítit, že si o svém osudu rozhodují opravdu sami.