Na začátku října 2003 nečekaně bombardoval Izrael několik cílů za hranicemi sousední Sýrie. Ty vzápětí izraelská vláda označila za "výcvikové tábory teroristů" a válečný akt proti nepřátelskému státu tak klasifikovala jako preventivní útok.

V listopadu zveřejnila Evropská unie výsledky rozsáhlého průzkumu veřejného mínění, prováděného v členských státech, jehož úkolem bylo zjistit, koho obyvatelé západoevropských zemí považují za největší hrozbu pro světový mír. Respondenti se podle této ankety nejvíce obávají právě Izraele (59% dotázaných), dále Severní Koreje (53%), Íránu (53%) a také Spojených států amerických (rovněž 53%).

A komentátoři se zhrozili, sjednoceni v údivu nad "šokujícím" průzkumem. Místo hledání skutečných příčin podobných názorů v západní Evropě vytáhli ze skříně zaprášená klišé. Populární je svádět protiamerickou (resp. protiizraelskou) orientaci Evropanů na starobylý antisemitismus či kolektivní mnichovanství. Je to jednoduché a levné.

Ano, proč to nepřipustit, mnichovské selhání je jednou z nejtemnějších stránek kulturního dědictví Evropy. Lze s nadsázkou říct, že Mnichov mají Britové a Francouzi v krvi. Ale demagogický pojem zbabělosti Evropanů nejenže zavání šovinismem, ale také odvádí od možných hmatatelných příčin.

Výše zmíněný překvapivý útok židovského státu na znepřátelenou zemi v regionu, který lze považovat za globální sud střelného prachu, nepochybně vyděsil celý svět a zejména pak Evropu, jež se snaží v izraelské otázce dlouhodobě zůstávat neutrální. Neexistence životaschopného mírového plánu pro Palestinu jen znásobila strach z nekontrolovatelnosti Izraele. Izraelské vlády soustavně ignorují rezoluce Rady bezpečnosti OSN týkající se lidských práv (mimochodem, nedodržování rezolucí RB OSN bylo jedním z hlavních oficiálních důvodů agrese vůči Iráku) a tvrdost židovské politiky v přístupu k palestinskému problému dlouhodobě kopíruje aktuální linii právě Bílého domu. To nasvědčuje teorii, že Stát Izrael je kontrolován spíše Spojenými státy než OSN. Kořeny strachu z židovského státu hledejme zde raději než v pohodlném antisemitismu. Problém není v "semitismu" obyvatel Izraele, nýbrž v útočném sionismu státního zřízení (čistě antropologicky je antisemitismus v izraelském problému naprostý nesmysl, neboť jak Palestinci, tak židovští obyvatelé Izraele mají společné semitské kořeny...). Právě agresivní způsob prosazování židovského státu, jehož příkladem jsou osady na palestinském území nebo právě útok an Sýrii, je asi tím, co se řadě demokraticky smýšlejících občanů příčí.

A co USA? Představují v souladu s průzkumem Eurobarometru opravdu hrozbu pro mír, či jde jen o tradiční evropskou antiamerikanistickou úchylku, komplex slabšího z "bašty demokracie"? S kontroversním nástupem mladého Bushe do Bílého domu a především po 11.září 2001 se ve vedení Spojených států prosadila skupina ultrapravicových ptáků (populárně nazývaných jestřábi) a Amerika se výrazně posunula na hranu nacionalismu a náboženského fundamentalismu. Neokonservativní osa Paul Wolfowitz -- Donald Rumsfled -- Condoleeza Rice v zastoupení presidenta Bushe upředla invaze do dvou svrchovaných států na Blízkém východě. Afghánský a irácký totalitní režim rozvrátila a země podřídila svému politickému a ekonomickému vlivu. Dnešní tristní situace v Iráku, kdy americká okupační správa díky absenci poválečných plánů nezvládá nestabilitu země, guerillové jednotky zadělávají Americe na další vietnam-syndrom a Irák celkově je v rozkladu, pouze přiživuje evropský odpor vůči imperialistické politice USA.

Obyvatele EU jistě nenechává v klidu ani plíživé ořezávání občanských práv přímo ve Spojených státech. Zákon známý pod značkou Patriot Act, který je v zámoří v platnosti, umožňuje okamžité uvěznění kohokoli na libovolnou dobu jen na základě soudního rozhodnutí, bez informování rodinných příslušníků. A to je jen špička ledovce, který mrazí svět pod ideologickou nálepkou "války proti terorismu." Jsou ještě USA "nejsvobodnějším státem na světě"?

Je pozoruhodné, že nad anketou, odsuzující Izrael s USA do společnosti korejského gulagu a íránské teokracie, se ponejvíc třesou hnusem právě ti komentátoři, kteří pružně absorbovali americkou ideologii "války proti teroru." Někdy mechanicky polykáme rétoriku momentálně vládnoucí elity (Orwell tomu říkal newspeak), aniž bychom přemýšleli.

A není to případ pouze současné U.S. propagandy. Připomeňme automatizované pojmenování předlistopadového režimu v Československu. Byl to skutečně socialismus/komunismus? Daná společenská a ekonomická realita přeci s teorií komunismu/socialismu, jak je známa od renesančních utopií po Marxe, a dokonce i Lenina neměla téměř nic společného! Proč by tedy byrokratická diktatura jedné strany, která nesla shodou historických okolností v názvu "komunistická," měla automaticky být komunismem?

Tak proč sled invazí do suverenních států s nepřátelsky naladěnými diktátory nazývat válkou proti terorismu? Nebo jsou snad přiznaky policejního státu (zmiňovaný Patriot Act) a porušování lidských práv bojem za svobodu a demokracii? Bushova "válka s terorem" je rovněž pouze ideologickou zástěrkou, fíkovým listem zakrývajícím ohanbí oklešťované demokracie. Za účelem prosazování osobní vůle uzavřené vládnoucí elity Bílého domu. Možná i právě tak přemýšlí Evropané, když odpovídají na průzkumy veřejného mínění.

Je charakter politického režimu určen jeho oficiální ideologií, nebo svou skutečnou podstatou??

Tak jako ve východním bloku socialismus nebyl socialismem, není boj proti teroru bojem proti teroru. Proč publicisté tato klišé bezhlavě přejímají?

Nevěřím na demokratickou válku proti terorismu ve věku internetu, v éře ropných kartelů a Guantanama...