Zásadní otázky zástupců odborů ČEZ a SD, které jsou v souvislosti s privatizací SD nastoleny:

• Co je to za firmu - APPIAN GROUP ? Jaké jsou její reference mimo území ČR ? Je to dlouhodobě působící skutečný americký investor, nebo to je pouze fiktivní investor, jehož prostřednictvím bylo převedeno z MUS 8 miliard Kč do lichštejnských firem ?
• Je pravdou, že hmotný majetek MUS ve výši 54% aktiv MUS v roce 1994, klesl do konce roku 2002 pod 19%, což znamená konec investic do obnovy výrobních zařízení a konec perspektiv společnosti ?
• Je pravda, že MUS vlastněná budoucím vítězem soutěže o SD vytvořila v roce 1999 ztrátu převyšující 1 miliardu Kč ?
• Domnívá se vláda, že ošizená společnost ČEZ bez vlastní palivové základny bude mít zájem na obnově dožitých odsířených hnědouhelných elektráren? Nebo je jí to zcela fuk ?
• Je pravdou, že z MUS byly odčerpány prostředky určené pro rekultivace prostřednictvím neprůhledných finančních investic do Lichtenštejnska a Švýcarska ?
• Pokud ano - kde je záruka, že prostředky SD ve výši cca 8 miliard určené na rekultivace nebudou následovat ? Opětovně pak bude rekultivace hradit chudý stát ?

Podívejme se proto na některé ekonomické ukazatele, bez nichž se nedá na otázky odpovědět.

Těžba

Nejvíce vytěží SD - v roce 2001 to bylo 23 mil. t, MUS vytěžila 17,2 mil. t. Je nutno dodat, že MUS má nejlepší tzv. příkryvný poměr - 2,8. To znamená, že na jednu tunu uhlí připadá 2,8 m³ skrývky. V severočeských dolech to je 4,4. Právě tento parametr rozhoduje o nákladovosti výroby a limitně ovlivňuje ekonomiku těžby a tím i zisk majitele.

Tržby

Za prodej vlastních výrobků utržily nejvíce SD - téměř 8 mld. v roce 2001, zatímco MUS měla tržby 6,8 mld. Nejdůležitější ukazatel - zisk - ukazuje opět převahu SD se ziskem 4,1 mld za léta 1998 - 2001. MUS měla za stejné období ztrátu 45 mil. Kč, a to především díky roku 1999, kdy ztráta dosáhla více než jedné miliardy. Za poslední dva roky měla MUS zisk v průměru 480 mil. Kč.

Investice

V Severočeských dolech se za léta 1998 - 2001 proinvestovalo 7,8 miliard. Oproti tomu v Mostecké uhelné pouze 1,67 miliard s klesající tendencí z 800 miliónů v roce 1998 na 245 milonů v roce 2001. Když přepočítáme investice na množství vytěženého uhlí, je tento rozdíl ještě větší - SD 87 Kč/t, MUS - 25 Kč/t a v posledních dvou letech jen 13 Kč/t.

Odpisy

V odpisech si obě firmy tvoří dostatek zdrojů na investice. V daném období dosáhly odpisy v SD 5 miliard a v MUS 3,4 miliardy. Z toho vyplývá, že v MUS vznikal rozdíl mezi odpisy a investicemi ve výši 2 miliardy, který bylo možné použít jinde, zatímco SD musel investiční rozvoj financovat za dalších zdrojů. Z dostupných dat je zřejmé, že v předchozích třech letech nemohlo v MUS dojít k žádné významné opravě velkostrojů, nebť vysoké náklady by musely být někde patrné. K úsporám tak nejspíše dochází na úkor budoucnosti - stroje jsou nejspíše provozovány nad rámec svého technologického optima. Tento vývoj může mít ale i další důsledky pro budoucí vývoj hospodaření firmy.

Propouštění

Ztrátovost řešila MUS redukcí počtu pracovníků z 9600 v roce 1998 na 5900 v roce 2001. V Severočeských dolech klesl ve stejném období počet zaměstnanců o 800. Přitom rostla produktivita i mzdy. Propouštění v MUS bylo provázeno stávkou na dole Koh-i-noor, pozorností médií i státu. V SD se propouštění obešlo bez konfliktů.

Finanční majetek

Zde vznikl největší rozdíl ve strategii obou firem. Krátkodobým finančním majetkem rozumíme volné peníze na účtech a dlouhodobým pak dluhopisy, cenné papíry, ale i podíly v jiných firmách - akcie a podílové listy ve fondech. Objem finančního majetku v SD představoval sumu 9,1 miliard a v MUS téměř 11,6 miliard. Z toho do rozhodujícího vlivu - majetkové účasti v podnicích - v MUS 9,3 miliardy (a v roce 2001 tento objem vzrostl o více než 3 miliardy), v SD pouze 0,6 miliard. Což znamená, že 80% finančního majetku bylo vázáno v nějakých firmách. Podle výroční zprávy za rok 2001 vlastní MUS za 100% celkem 15 podniků, z toho dva lichenštejnské fondy - Portoinvest a Portoeuroinvest Anstalt. Firma má dalších 8 firem s rozhodujícím podílem (méně než 100%) a dalších 10 firma s vlivem menším, než 50%. Analýza kapitálu českých subjektů ukáže smutný fakt - s rezervou lze odhadovat celkové investice do těchto firem přibližně 2,5 miliardy. Zbývajících 7 miiard investic do podílů ve firmách musí být rozděleno mezi dvě lichenštejnské firmy.

Krátkodobý finanční majetek - peníze na účtech - činil v MUS 1,7 miliard, v SD pak 4,9 miliard.

Tato čísla ilustrují příčiny tlaku na privatizaci hnědouhelných firem, neboť jen v Severočeských dolech je k dispozici přibližně 8,5 miliardy okamžitě použitelných peněz, z nichž velkou část lze z firmy vyvést a použít jinde, v MUS pouze 1,7 miliardy, což stačí pouze na běžný provoz.

Z neprůhlednosti schémat postupu při těchto oepracích se dá dovodit, že peníze se zpětně vracejí formou "investičního incestu" zpět do ČR, aby za ně "zahraniční" subjekty kupovaly MUS. MUS tedy vlastní sama sebe. K tomuto tvrzení opravňuje i sama výroční zpráva MUS, neboť úhořovitým způsobem se totožnosti zahraničních subjektů, vlastnících klíčové podíly. Nehovoří o záměně APPIAN I. za APPIAN II., nehovoří o totožnosti vlastníků lichenštejnských fondů. Nehovoří ani o podrobnostech o vlastnících dalších sesterských či dceřiných firem, jejichž síť se Britským listům podařilo dohledat po obchodních rejstřících v Evropě i USA.

Ve státním zájmu

Strategické záměry vlády lze odvodit z energetické koncepce ČSSD jako hlavního subjektu vlády, zodpovědného za průmysl i finance.

Strategické záměry vlády v energetické politice, vysledovatelné z obecných prohlášení a politických programů se dá interpretovat jako účelné, ekonomicky výhodné a ekologicky akceptovatelné využití prvotních energetických zdrojů, a tím udržení rozumné závislosti na dovozu paliv a energií, udržení odpovídajícího vlivyu státu na hospodaření s energetickými zdroji a infrastrukturou.

Z minulosti však zůstává celá řada nedořešených otázek, ajko např. odstranění nákladových deformací v tvorbě ceny energie (úprava odpisových sazeb, valorizace odpisů pro zařízení oceněná zůstatkovými cenami, výrazné zvýšení spotřebitelské motivace k opatřením vedoucím ke snižování energetické náročnosti (synonymum zdražení energií na úroveň EU) apod.), zvýšení DPH pro energetické komodity - opět v souladu s politikou Evropské unie, definvoání energetické politiky - souboru strategických konceptů - mimo jiné i v závislosti na územních ekologických limitech těžby uhlí. Jejich stanovení by pravděpodobně stabilizovalo zaměstnanost v těžebních regionech i jasný dlohodobý výhled těžebních společností. To vše chybí.

Rekultivace

Zatímco Severočeské doly tvoří rezervy na rekultivace a sanace v rozsahu 18 -21 Kč na vytěženou tunu uhlí, Mostecká uhelná tvoří rezervy v rozmezí 27 - 36 Kč/t, což je pro ni jednoznačně fiskálně výhodné - vytvoří nižší zisk a odvede nižší daně státu. Je ale zřejmé, že MUS vytváří své rezervy nikoliv v rozashu daném objektivně nutnými náklady ve smyslu zákona, ale především z důvodu "optimalizace" (čti minimalizace) tvorby zisku a tím i odvodové povinnosti vůči státu. Takový postup by patrně nebyl v rozporu s dobrým hospodařením, pokud by takto vytvořené rezervy byly deponovány jako kvalitní a střednědobě likvidní aktiva, jež přinášejí společnosti nadstndardní míru zhodnocení po období, kdy není ještě nutno rekultivovat.

Takovýto předpoklad však zjevně není plněn, neboť krátkodobý finanční majetek MUS činil k 31. 12. 2001 dle zveřejněné bilance pouze 1,714 miliard Kč., což je jen o málo více než polovina vytvořených rezerv k tomuto datu. Podle oficiálních dat v letech 1996 - 1998 vynakládala MUS kolem 500 mil. ročně na rekultivace, od roku 1999 - po vstupu APPIAN - je to už jen 120 mil Kč. Odkald rekultivace znamená znehodnocení hodnotuy tezerv v důsledku inflace a vzrůstu cen sanačních prací. Z toho všeho je patrný rozdíl mezi chováním státní a soukromé těžební společnosti.

Investiční majetek 1994 - 2002

Odepsanost investičního majetku v %

Dejte mi své peníze a já vás koupím

Z hlediska dlouhodobé perspektivy spolehlivoého fungování společnsoti - tím naplňování zájmu státu na rozvoji regionu lze říci, že na rozdíl od státní čelí privátní firma již dnes a zejména v blízké budoucnosti vážným problémům v důsledku zastavení velkých investic po vstupu privátního investora. Je evidentní, že v MUS došlo k přesunu zdrojů z investic do strojů na investice do tzv. dlouhodobých finančních investic a tím se z likvidního majetku společnosti vytváří systém Appian Group. Dalším negativem vyvedení peněz mimo MUS je skutečnost, že velká část ze zákona vytvořených rezerv na rekultivace a sanace není kryta hodnotnými a likvidními aktivy. Naopakl uSD je tento ukazatel natolik pozitivní, že při dlouhodobě a pravidelně financované obnově investic je při simulovaném vývoji tato společnost natolik stabilní a zisková, že případný zájemce o odkup podílu státem držených akcií musí kromě významné prémie za majoritní podíl uhradit i velmi vysokou cenu. Míra odepsanosti investic cca 75 % v MUS dosahuje kritické meze z hlediska spolehlivosti plynulého výkonu a je rizikem.

Dalším problémem je způsob jednání skupiny APPIAN. Ten se vyznačuje tím, že pro získání nových společností jsou v krátké době využity likvidní zdroje nově získanéh společnosti a buď použity na úhradu nákladů akvizice, anebo na přípravu akvizice nové. Dlohodobé důsledky nejsou zanedbatelné. Po získání Škody Plzeň za 350 mil. Kč dochází k poklesu výroby. Současně se objevují inzeráty na prodej dalších částí Škody - jaderné strojírenství, dopravní technika. Oboje v ceně převyšují cenu, za kterou Appian koupil celou Škodu - o zachování či rozvoji výroby v tu chvíli vůbec nejde. Dokonce se chystá další vynikající krok - s polostátní Škodou Praha se vedla jednání o tom, že by tato Škoda zaplatila plzeňské Škodě za užívání jména cca 350 miliónů - ihned. A vedení pražské Škody je k tomu ochotno.

Věštění z růžové koule

Bude li stejný postup použit při akvizici SD, pak volné peníze na účtech SD rychle zmizí. Za nejpravděpodobnější se dá ale očekávat, že peníze získané v SD budou použity na další akvizice.

Podle ekonomických analytiků, blízkých vládě, které Britské listy konzultovaly v této věci, je zřejmé, že dosažitelná cena za státní majetkový podíl při existenci dostatečného prostoru pro vývoj těžby uhlí leží v případě SD zhruba na úrovni 5 - 6 miliard Kč. SD je podle těchto zdrojů na konci finančně náročného investičního cyklu (konec května 2004) a jedn se o dlouhodobě stabilizovanou společnost. Těsný vztah SD k ČEZ - cca 80% tržeb a dlouhodobé smlouvy na 15 let a další s 15 letou opcí z nich dělá bohatou a duševně vyrovnanou nevěstu. ČEZ je 38% akcionář SD. V SD přitom ještě existuje podle zdrojů BL, seznámených detailně s ekonomikou firmy, poměrně velký prostor pro nákladovou optimalizaci a zvýšení rentability.

Věštění z modré koule

Podle nekonsolidovaných výsledků SD k 31. 12. 2002 je realizovatelný finanční majetek celkem 8 795 682 000 Kč. Podíl těchto finančních prostředků představuje 40% na celkových aktivech. Dlouhodobé cizí zdroje jsou 0 Kč, rezervy (včetně zákonných na rekultivace a sanace) 4 560 732 000 Kč. SD mají vlastní jmění k 31.12. 2002 16,5 miliardy korun a z toho v nerozděleném zisku a statutárních fondech (možno použít i na výplatu dividendy) k 31.12. 2002 5,0 miliardy Kč. Zjednodušeně řečeno SD jsou v takové finanční situaci, kdy mohou bez problémů vyplatit 4,2 - 5 miliard svých likvidních prostředků na dividendách a přesto jim rezervy jako jediné cizí zdroje zůstanou kryty z 80 až 100% likvidními finančními prostředky. Co by znamenala výplata mimořádné dividendy SD v celkové výši 5 miliard? Dividendu 555 Kč, stát by přímo získal 2,8 miliardy korun (55,4%) a dalších 1,26 miliardy jako 67,6% akcionář ČEZ (rozdělení dividendou přes ČEZ) celkem tedy 4,06 miliardy korun. I přes tuto dividendu by SD zůstaly likvidní prostředky téměř 100% kryjící veškeré rezervy a tím i cizí zdroje.

Stát tedy může bez velkých problémů získat z SD téměř 4,1 mld. Kč a ještě si plně zachovat 55,4% podíl v SD, které ročně provozně tvoří volné cash flow na úrovni 3 mld. Kč. V listopadu 2002 přitom navrhl ministr financí Sobotka prodej 55,4% formou přímého prodeje za 2,57 miliardy korun...

Stát tedy chce prodat majoritu ve společnosti SD za 3 miliardy korun, společnost má na hotovosti 9 miliard korun, ročně tvoří volné provozní cash flow 3 miliardy korun a kromě rezerv ve výši 4,5 miliardy korun nemá žádné cizí zdroje. Nic vás nenapadá?

Krok hospodáře a krok spekulanta

Poněkud méně diletantnským krokem státu by přitom podle ekonomů z řad spolupracovníků a poradců některých členů vlády bylo nyní převedení komplementárního balíku akcií do 49,99% úplatným převodem na ČEZ a kontrola vzájemného vývoje v rámci státu s ohledem na optimalizaci nákladů i sociálních dopadů. Minoritní balík takto obohaceného ČEZu by bylo možno nabídnout ve dvou tranžích v rámci otevřeného výběrového řízení s účastí zahraničních subjektů za účelem dosažení maximálního výnosu. To by se ale stát, reprezentoaný svou vládou a především jejím premiérem musel chtít chovat dle programu, za který dostal mandáty od voličů - občanů jako dobrý hospodář, a ne jako kamarád jednoho z privatizátorů.

Uvidíme, co se nakonec stane v blízké budoucnosti... Třebas budou všichni překvapeni.

Předchozí souvislosti Britských listů