Štefan Švec umí psát, tak jsou jeho texty svůdné. Ne každý si pod vlivem jeho stylisticky brilantních formulací uvědomí, že třeba některé informace v jeho argumentaci chybějí. Jsou ale užitečné jako inteligentní materiál pro cvičení, kde jsou v autorově argumentaci mezery.

Nepřesvědčivá je Švecova obhajoba práce propagandisty-pracovníka PR agentury ZDE jako údajné "profese, která je jen dobře odvedenou prací jako každá jiná".

Už o tom v BL psal jinde a možná lépe Jan Paul ZDE a ZDE, též v knize Jak Češi bojují, str. 357-359, ale: Je podstatný rozdíl mezi tím, dlaždičkuji-li koupelnu nebo vyrábím-li nábytek, a tím, jestliže za peníze pomáhám šířením myšlenek či často nepravdivých či jen částečně pravdivých informací, v které nevěřím.

Každý nechť si to srovná se svým svědomím, ale osobně nevidím příliš velký rozdíl mezi propagandou, dělanou pro dnešní "kapitalistickou" firmu, a propagandou, kdysi vyráběnou - také za dobré peníze - pro někdejší komunistický režim. Tehdy jsme považovali lidi, šířící za peníze myšlenky, jimž nevěří, za lidi podvodné a neseriózní - proč bychom měli dnes lidi, dělající totéž, považovat za osoby s integritou?

Kruhová je Švecova obrana v tom smyslu, že přece celá řada "předních" českých herců a jiných "osobností" veřejného života v reklamě vystupuje, tak na tom nemůže být nic špatného... :)

Samozřejmě jsou lidi, kteří se od počátku rozhodnou prodejem - často nikoliv úplně pravdivých - myšlenek živit od samého počátku. (A pak jsem taky slyšel v minulých dnech argument, že chudí a slabí lidé si morálku nemůžou dovolit.)

Proti gustu žádný dišputát. Ať si každý dělá, co chce. Potíž ovšem je, zda můžeme považovat takové lidi za lidi s integritou a důvěřovat například jejich veřejnému úsudku. Ten, kdo je ochoten za peníze šířit propagandu, asi osobně příliš důvěryhodný nebude, protože jak víme, že i nám - přestože se tváří co nejautentičtěji - neprodává nějaké reklamní lži?

Ať už si dělají na domácím písečku čeští herci cokoliv - kdyby se významnější mezinárodní novináři či spisovatelé skutečně snížili k prodávání pasty na zuby nebo automobilů, nikdo by už jejich integritě nevěřil. (Nikdy jsem neviděl Anthonyho Hopkinse, že by třeba prodával v televizi sádlo.)

A k Švecově článku o Bohumilu Hrabalovi? ZDE Švec má plné právo napsat, že mu jde styl Bohumila Hrabala na nervy. Potíž je, že svým rozborem postihuje sotva tak desetinu významu Hrabalova literárního textu. Nemyslím, že je správné Švecovo přesvědčení, že Hrabal píše jen idyly třeba jako byla Babička Boženy Němcové.

Hrabalovy texty jsou složitou hrou významů. Chybí-li například v románu Obsluhoval jsem anglického krále v postojích hlavního hrdiny jakékoliv etické hledisko, významem této absence přece není, že je ten román bezbarvou idylou, ale že je pozoruhodnou výpovědí o životě během dvacátého století, která má silný etický náboj - je výraznou diskusí o etice - a to právě proto, že se hlavní hrdina tak výmluvně veškerým etickým soudům vyhýbá. Absence etických soudů vstupuje do silné interreakce s obecným kulturním a etickým očekáváním. Je to příznakový rys.

Hrabalovo dílo je prostě daleko složitější, než jak ho pojímá ve svém textu Štefan Švec. Jistě to neznamená, že bychom se vůči Hrabalovi měli stavět jen s nekritickým obdivem, je však rozumné snažit se porozumět pokud možno všem obsahům jeho díla.