Film obsahoval mj. rozsáhlý rozhovor s Davidem Kayem, šéfem současné Iraq Survey Group, jejímž úkolem je dále hledat v Iráku tyto zbraně. V pořadu televize BBC Kayovu důvěryhodnost ovšem poněkud zpochybnil jeden americký činitel, který donedávna pracoval na americkém ministerstvu zahraničí, poukazem na to, že Kay před útokem na Irák silně přesvědčoval americkou veřejnost, že Irák zbraně hromadného ničení určitě má a je Spojeným státem hrozbou, a to i v případech, které byly nedokázané či kontroverzní, varoval tedy, že Kay není zrovna objektivní. Kay reportéry BBC ovšem nyní ujišťoval, že v Iráku pracuje naprosto nestranně.

Záhadu, kam se irácké zbraně hromadného ničení poděly, se pořadu televize BBC nepodařilo vyřešit, ale v závěru se film přikláněl spíše k názoru, že Saddám Husajn zřejmě blafoval - předstírání, že je jeho režim nebezpečnější a silnější, než ve skutečnosti byl, bylo zjevně přímou a systematickou součástí jeho politiky. Pokud je tomu tak Saddám Husajn na své blafování těžce doplatil: vyvolal americkou invazi, došlo k likvidaci jeho rodiny, jeho režimu a přišel o vládu nad Irákem.

V pořadu také interviewovaný bývalý hlavní zbrojní inspektor OSN Hans Blix vyjádřil názor, že Kayova Iraq Survey Group nenalezne už vůbec nic, ale že američtí a britští politikové shledají zjevně přijatelnější, aby šla práce ISG to ztracena - vydat nějaké konečné důrazné prohlášení, že se nic nenašlo, to by bylo trapné.

Pořad televize BBC zajímavě poukázal také na to, že před 11. září 2001 Spojené státy opakovaně konstatovaly, že Irák pro ně není hrozbou a že je Saddám Husajn slabý. Po útoku na WTC však náhle USA tento svůj názor jaksi změnily...

Konečnou zprávu má prý Kay vydat v lednu 2004.