Když jsem otevřel své sobotní Lidové noviny (29.5.), cítil jsem se tak trochu podveden. Připadal jsem si, jako kdybych si na sobotní dopoledne naplánoval výlet do historického centra s nějakou útulnou kavárnou a po příchodu mě na místě uvítaly kolotoče s kompletní plnou výbavou pro absolutní znechucení dne. Kavárna navíc nepřipadala v úvahu, protože kolotoče vydávají nepříjemné ozvučí násobené prostřednictvím reproduktorů a návštěvníci odskočivší si z kolotočů na toaletu by mě mohli udusit cukrovou vatou. Ony ty kolotoče nebyly žádným memoriálem tučnějších let minulých, ale byly dostatečně velké k přehlédnutí.

Americký ministr zahraničních věcí Colin Powell uvedl, že proud ropy ze Saúdské Arábie nebyl ohrožen. Trhy si tím však nejsou tak jisty. Víkendový útok v Saúdské Arábii od údajných stoupenců al Kajdy na zahraniční pracovníky způsobil, že cena ropy ve Spojených státech stoupla na nejvyšší míru za posledních 21 let. V Londýně se v úterý prodával benzín na některých místech za více než 50 Kč za litr.

Pro některé lidi ve Washingtonu mělo loňské svržení Saddáma Husajna snížít závislost Západu na ropě ze Saúdské Arábie. Uplynul rok a západní ekonomika se zdá být stále stejně zranitelná nestabilitou v Saúdské Arábii, konstatovaly v úterý večer televizní zprávy Channel Four News. Byly tedy vyhlídky na zásadní změnu globální ropné politiky jen fantazií?

Novým iráckým prezidentem se stane Ghazi Yawer, sunnitský Arab, kandidát, kterého prosazovala Irácká vládní rada. Adnanu Pachachimu, sunnitskému politikovi, kterého údajně podporovala americká vláda, a zástupce OSN, byl prezidentský úřad nabídnut, ale odmítl ho s poukazem, že nemá v zemi podporu.

Minulý týden se Irácké vládní radě podařilo prosadit jendoho svého člena jako premiéra. V přetahování mezi Radou, hlavním americkým administrátorem Paulem Bremerem a zvláštním velvyslancem OSN pozoruhodně pokaždé v poslední době zvítězila Irácká rada.

Pod titulkem "The lying game" publikoval britský deník Independent (honosící se letos britskou cenou "Deník roku") v úterý na první straně abecední seznam lží, týkajících se války v Iráku:

Současný prezident ČR je i nadále vděčné téma. Díky jeho hojné literární produkci a vlastním stránkám ZDE, lze jeho postoje poměrně snadno analyzovat a brát za slovo. Jakkoli je předsudečné myšlení metlou lidského pokolení, tak před vstupem do razantně hájené rezervace ducha V.Klause je nutno si uvědomit, že máme co činit s politikem.

Normálně se takové důtky vydávají neukázněným teenagerům a hlučným sousedům, ale nyní dostali šéfové dvou největších větových gramofonových společností oficiální obsílku, která je varuje, aby upustili od "protispolečenského chování". Tento neobvyklý krom podnikl komunální úřad v londýnské čtvrti Camden: obeslal varovnými obsílkami osobně ředitele gramofonových společností Sony Music a BMG Music. Obvinil je, že jejich firmy po ulicích ilegálně vylepují plakáty na koncerty rockové hudby hudebníků a skupin, které zastupují. Komunální úřad tvrdí, že ho odstraňování těchto plakátů stojí každoročně čtvrt milionu liber. Pokud budou obě firmy nadále vylepovat po Londýně plakáty, dva vysocí představitelé z firmy Sony a jeden z firmy BMG by mohly být odsouzeny do vězení každý na pět let. Britské ministerstvo vnitra konstatovalo, že sleduje tento případ se zájmem.

Případ je z právního hlediska velmi zajímavý, neboť dosud se nikdy u soudu nepodařilo přimět jednotlivé ředitele nadnárodních společností, aby byli nuceni přijmout osobní odpovědnost například za zabití, která způsobil jejich podnik. Jde o nový právní vývoj? John Payne, zástupce komunálního úřadu z Camdenu, k tomu v úterý v Channel Four News řekl toto:

Dobrý den pane Čulíku, chci se zeptat, zda jste tohle věděl, když jste se díval na Post Coitum? Pokud jste to věděl, proč jste to v recenzi nezmínil? Ale spíše jste to nevěděl..

. Pokud jste to ale nevěděl, tak je pak jasné, že jste byl oklamán (a to možná ani nejste cílová skupina;), byl jste zmanipulován celou tou blamáží dobrého jména autora, který se v Post Coitu vahou svého tvůrčího života zastal skryté reklamy ve všech filmech světa... Já bych řekl, že s takovou ten film "kunderovský" být nemůže..., píše Tomáš Baránek v reakci na tento článek a pokračuje:

Myslel jsem si, že když se věc srozumitelně popíše a na místě předvede, stačí to k tomu, aby se něco stalo. Ale jak se to něco má stát? Čeští politici si užívají svůj sladký život a vládu předali úředníkům. A úředníci si užívají svou sladkou moc. A občan je od toho, aby politiky volil, úředníky poslouchal a všechno to blaho odpracoval. A Češi jako ovečky své vlky poctivě volí, a pak z toho u piva bekají. Bekají, ale svou volbu hájí. No a kdo pak má ten řetěz kolem Václava vlastně sundat?

O rezoluci, kterou schválila RB OSN 20. května, přinesly následující den informaci všechny deníky. Komentáře se nesly převážně v duchu titulku LN: "OSN odsoudila zabíjení Palestinců". (Pozoruhodné: po žádném z palestinských atentátů jsme se nikde nedočetli, že by OSN odsoudila zabíjení Židů...) Nechyběly pochopitelně citáty spokojených arabských zástupců. Stejně pochopitelně nikde ani větička o stanovisku izraelském, ačkoli nestranný tisk má přímo povinnost dát slovo oběma stranám. Prohlášení, které přednesl před Radou bezpečnosti OSN stálý izraelský zástupce v OSN, Dan Gillerman, 19. května 2004, najdete v originále ZDE, píše Pavel Mareš:

Vždycky mám mrazení v zádech, když čtu názory takových pánů a dam Vašků, píše Táňa Galová ze Švýcarska v reakci na tento příspěvek. Bohužel, takových Vašků je hodně. A jde z toho strach. Tak nějak si představuji, že se rozšířil mezi normálními lidmi hitlerovský fašismus v Německu, mezi normálními psychicky zdravými jedinci, kteří nepochopili, a byli obětí vymývání mozku těch u moci.

Kdyby s touto hraběcí radou nevystoupil na stránkách Haló novin v minulých dnech Štěpán Kotrba, člen nebo dokonce vydavatel internetových Britských listů, majících s Británií málo co společného a odvozujících svůj název spíše - jde o můj názor - od britských rowdies, jakési odnoži nevázaného odporu a chuligánství, jemuž není nic drahé, a schopných kdykoli zasadit ránu pod pás, asi bych mlčel. Nejde totiž o nic nového, něco podobného se občas objevuje i v česko-německých novinách Dnes, a dokonce z per jejich údajně nad jiné renomovaných autorů, kteří se přihlašují k novinářské obci, anebo se hrdě nazývají politology.

Když jsem tuto polemiku - původně s vzdělaným a noblesním právníkem a místopředsedou KSČM Vojtěchem Filipem - začal, bylo mi předem jasné, že Filip odpoví slušně, ale napadení "ještěři" na mě nenechají nit suchou. Cílem polemiky ovšem bylo odkrýt v publicistické rovině druhou stranu rudé mince - podstatu argumentů, myšlení a jazyka té části KSČM, která prý existuje pouze v marginálním množství a kterou bývalý předseda KSČM, režisér Svoboda označil kdysi výstižným nápisem v chodbě před redakcí Haló novin - "Jurský park". Prozatím se mne rozhodl poplivat v pocitu existenciálního ohrožení integrity izolovaných debat levých s ještě levějšími na stánkách Haló novin pouze jeden z "ještěrů" - proslulý Jaroslav Kojzar. Způsobem sobě vlastním - bez schopnosti porozumět napsanému a snad i přečtenému. O myšleném nemluvě.

Nechci polemizovat se Štěpánem Kotrbou, který vede svůj čacký boj s dinosaury v KSČM. S většinou jeho textu souhlasím, rád bych lehce opravil jen jednu jeho větu. Štěpán Kotrba napsal:

Považoval jsem za vhodné krátce reagovat na dva komentáře A. Mitrofanova, které vyšly po sjezdu v Právu. Když jsem nedostal šanci ve stejném deníku, učinil jsem to prostřednictvím Haló novin. Moje upřesnění a pohled delegáta sjezdu ovšem vyvolaly další polemiku, která v Haló novinách vyšla dokonce na pokračování. Štěpán Kotrba, který ještě náleží k těm lepším českým novinářům, hájí ve svém Mýtu a realitě sjednocující se levice pohled A. Mitrofanova na naše sjezdové jednání.

V pátek se stal předseda Medefu (Mouvement des Entreprises de France, organizace zaměstnavatelů), baron Ernest Antoine Seillière, druhým největším francouzským vydavatelem: Arnaud Lagardère mu prodal za 660 miliónů EUR 60% firmy Editis.

Francouzská média jsou dnes převážně v rukou velkých průmyslníků blízkých vládnoucím politickým kruhům. První francouzské nakladatelství Hachette Livre je pod kontrolou leteckého a vojenského koncernu Lagardère, společnost Socpresse (Figaro, L'Express, L'Expansion...) leteckého magnáta Dassaulta a první soukromý televizní kanál TF1 patří průmyslovému koncernu Bouygues.

Během svého dvaatřicátého zasedání, které se konalo ve dnech od 3. do 21. května 2004, vyslechl Výbor OSN proti mučení ve dnech 4. a 5. května 2004 třetí periodickou zprávu, kterou předkládá vláda České republiky. Dne 13. května 2004 o tom vydal svou Zprávu. S uspokojením konstatoval, že v některých skutečnostech došlo v ČR k zlepšení situace, avšak vyjádřil zároveň znepokojení, že v mnoha oblastech zůstává situace v České republice neuspokojivá. Kritizoval mj. to, že si vězni své věznění musejí částečně hradit, a další závažné problémy v českých věznicích, opakující se násilí vůči Romům a neochotu Policie ČR ji vyšetřovat, zpřísnění českého azylového zákona a věznění žadatelů o azyl až po dobu 180 dnů, zadržování dětí ve vazebních střediscích pro cizince a nedostatečně vyšetřené násilí Policie ČR proti demonstrantům během zasedání MMF a Světové banky v září roku 2000.

Výbor proti mučení OSN vládám doporučuje, aby poskytly širokou publicitu jeho dokumentům, které se jich týkají.

Konkrétně vyjádřil Výbor OSN proti mučení znepokojení nad:

Průměrný výskyt nemocných TBC v České republice byl v roce 2003 10,9 na 100 tisíc obyvatel, lékaři zjistili přesně 1118 nových případů. Oproti roku 2002 je to téměř o sedm procent méně nových pacientů. Radost s poklesu absolutních počtů ale kazí naopak osmiprocentní nárůst nejvíce nakažlivých mikroskopicky pozitivních plicních, to znamená kapénkově přenosných, forem onemocnění.

Vydýchaný vzduch společný všem cestujícím v městské hromadné dopravě, je tak zase o kousek náročnější trénink imunitního systému. Ne všichni ho zvládnou.

V sobotu večer jsem na Salonu kritického myšlení v Litoměřicích mj. dlouho mluvil s Jiřím Dienstbierem. Rozhovořil se, když jsem mu připomněl, že jsem ho poprvé jako patnáctiletý poslouchal na jaře roku 1968 na tehdejší stanici Československo každé úterý a čtvrtek večer v rozhlasovém pořadu Písničky s telefonem.

Je nadbytečné na stránkách Britských listů připomínat, že některé informace a postřehy vznikají ze zcela prosté juxtapozice každodenní zkušenosti s dvěma odlišnými kulturními a společenskými prostředími. Podzim a jaro jsem strávil pobytem ve skotském Glasgow přerušovaným občasnými návraty do Prahy. Pokaždé a opakovaně jsem se na tyhle krátké návštěvy těšil, a pokaždé a opakovaně jsem byl konfrontován se stejnými iritujícími a deprimujícími jevy. Shodou okolností právě v době, kdy možná mnozí po otevření hranic EU zamíří do Velké Británie za prací a zkušenostmi, se chystám po tři čtvrtě roce stráveném ve Skotsku zpět domů do České republiky. Jevy, o nichž se zde chci zmínit, jsou pro mne tedy skličující o to více, že se jim nechci vyhýbat či od nich nechci utéct do zahraničí, a vnímám je jako nespornou součást svého vlastního života a identity (a používaje první osobu plurálu, z kritiky se snažím nevyčleňovat).

Zdá se, že jevy zmíněné v titulu tohoto příspěvku prolínají nejrůznějšími vrstvami a prostředími české společnosti. Projdu je v pořadí, ve kterém na ně narážíte, když cestujete ze zahraničí, v tomto případě z Británie, do Česka. Řeč bude tedy o následujících třech bodech: ČSA, služby, média.

Děsivé záběry z vězení Abu Ghraib nyní definují nešťastnou okupaci Iráku, píše americká spisovatelka Susan Sonntagová a pokračuje: Lidská paměť je dnes v první řadě vizuální. Fotografie mají nepřemožitelnou moc rozhodovat o tom, co si pamatujeme o událostech, a nyní se zdá pravděpodobné, že definující asociací lidé po celém světě s prohnilou válkou v Iráku budou fotografie mučení iráckých vězňů v hrůzou proslulém Saddámově vězení Abu Ghraib. Citujeme několik myšlenek z jejího dlouhého eseje k této šokující záležitosti.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.