V pátek 28. května se Česká televize zabývala ve svém večerním pořadu "Události, komentáře" v českých mediálních kruzích nyní oblíbeným tématem: bulvarizací médií. Je to téma vlastně dost ošidné. Pokud nedefinujete, co je to bulvár, a nepředložíte konkrétní příklady, hrozí, že se vám diskuse rozbředne. To se do určité míry stalo i v tomto pořadu. Redaktoři pozvali k diskusi do studia zástupce Mladé fronty Dnes a Lidových novin. Bulvární MFD, jak se dalo očekávat, nikoho neposlala, takže se diskuse ve studiu smrskla na interakci mezi velmi mírným moderátorem a Milošem Čermákem z Lidových novin -- kterého myslím vlastně nelze v tomto kontextu považovat za úplně nezávislého komentátora, neboť má Čermák v České televizi vlastní pravidelný pořad "Bez obalu" -- takže vlastně zde ČT interviewovala svého muže.

Čermák mluvil zajímavě, avšak, asi přirozeně, hájil pozici tisku: argumentoval, že vlastně k bulvarizaci českých novin nedochází a že jsou dnešní české noviny daleko lepší, než tomu bylo tak před deseti lety. Že jsou asi lepší, to je možná pravda, jenže to zároveň nevylučuje bulvarizaci.

Zazlívám moderátoru České televize ve studiu, že nepředložil Miloši Čermákovi konkrétní příklady problematické novinářské praxe. Namátkou: totiž zrovna den předtím, ve čtvrtek 27. května, publikovaly Lidové noviny na titulní straně glosu, jíž Ondřej Neff pro seriózní list bezprecedentně zaútočil na výroční mezinárodní zprávu Amnesty International, londýnské organizace pro lidská práva. Neffovi se nelíbilo, že zpráva AI kritizuje Spojené státy. Napsal mimo jiné: "[AI] tvrdí, že 'vlády a ozbrojené skupiny rozpoutaly válku proti globálním hodnotám'. Které vlády? Saúdské Arábie nebo Sýrie? Kdepak, je to vláda Spojených států." Tato Neffova formulace byla zavádějící. Amnesty International je totiž nepolitická, nadstranická organizace, a kritizuje-li oprávněně ve své výroční zprávě Británii a USA, kritizuje v ní velmi ostře i Saúdskou Arábii a Sýrii. Není správné, když Lidové noviny - snad mimoděk - vytvořily dojem, že tomu tak není.

Druhou věcnou chybou v Neffově sloupku bylo to, že v něm napsal: "Tvrzení, že loňský rok 'představuje nejtrvalejší útok na lidská a mezinárodní humanitární práva za posledních 50 let' je hrubý výsměch například desítkám milionů lidských bytostí zavražděných rudým státním terorem." Nikdo nechce bagatelizovat komunistický teror, ale je skutečně pravda, jak vyplývá z Neffových formulací, že od roku 1953, tedy po Stalinově smrti, zahynuly v komunistických režimech "desítky milionů lidí"?

Přehánění je charakteristikou bulváru. Neff má právo na svůj názor, ale redakce Lidových novin měla být schopna Neffovy chyby korigovat. Diskuse v České televizi se o těchto - a jiných podobných - věcech asi měla zmínit, chtěla-li být konkrétní a aktuální.

Uvažoval jsem v této souvislosti nad rozdíly v anglosaské a české novinářské praxi. Dospěl jsem k závěru, že vlastně je v českém mediálním prostředí o hodně větší "svoboda" než na Západě, protože zde i údajně seriozní média často publikují nesmysly, jejichž zveřejnění by například v britském seriózním tisku vyvolalo poprask a následnou -- poníženou - omluvu.

Česká televize v bloku o bulvarizaci médií právem kritizovala Mladou frontu Dnes a poukázala na to, že se spojuje s televizí Nova. To je sice pravda, ale při uvádění takovýchto informací vzniká velká potíž. Česká televize je konkurentem Novy a pokud ve svém vysílání kritizuje jen ji, u televizního diváka nutně vzniká dojem, že si tak přihřívá vlastní polívčičku. ČT by si bývala udržela pověst nestrannosti, kdyby byla schopna objektivně a neosobně poukázat na to, že i ona občas vysílá bulvární pořady. Totéž přirozeně platí i o televizi Nova, jejíž vysílání se snižuje na propagandu, jestliže není tato televize ve svém vysílání schopna kriticky reflektovat i sama sebe.

V pátečním pořadu ČT "Události, argumenty", mě zaujal ještě blok o katarské televizi al Džazíra. Moderátor tak trochu vytvářel dojem, že novináři z Al Džazíry jsou vlastně asi tak trochu teroristy, a dokonce se nějak v tomto smyslu ptal i hosta arabisty, kterého měly "Události, argumenty" prostřednictvím telemostu jako hosta. Bylo tedy docela pikantní, když arabista na sugestivní otázku, něco jako zda vlastně nejsou novináři z Al Džazíry teroristy, arabista odpověděl, že nejsou. (Mimochodem, nechápu, proč musel arabistovi na televizní obrazovce viset přes prsa drát od sluchátka, pracovníci televizního studia mu ho přece měli přehodit přes záda. Bylo to znakem velmi nepořádné produkční práce.) Blok o televizi al Džazíra také zcela pominul důležitou informaci, kterou nedávno přinesl britský list Guardian ZDE, že totiž novináři této katarské televize pocházejí z BBC: Britská BBC připravovala arabské televizní vysílání a sestavila pro to novinářský tým. Z realizace tohoto projektu pak sešlo, ale novináři z BBC si pak nalezli v Kataru financování od místního šejka. Z tohoto hlediska se mi zdál blok o televizi Al Džazíra nevyvážený.

Obdobně jsem sebou cukl, když jsem slyšel v nedělních Událostech zprávu o útoku na skupinu zahraničních pracovníků v Saúdské Arábii. Česká televize v informaci o této záložitosti opakovaně nazývala útočníky "teroristy". Z britské televize na to vůbec nejsem zvyklý. Slovo "terorista" je hodnotící, manipulativní, emocionálně podbarvené slovo, jaké by televize veřejné služby neměla používat. V tomto smyslu je zajímavé srovnat zpravodajství ČT se zpravodajstvím internetových stránek BBC, které útočníky nenazývaly teroristy, ale užívaly daleko neutrálnějšího slovo "ozbrojenci", "extremisté", "islámští militanti". Je přece na posluchači a divákovi, aby si udělal vlastní názor. Sdělovací prostředky jim ho nesmějí vnucovat.

V nedělních Událostech České televize jsem si ještě povšiml pozoruhodné zprávy, něco o tom, že jakýsi čínský gang chtěl údajně zabít nějakého českého kriminalistu. Zpráva vyšla o víkendu v novinách. V České televizi se při tom stalo něco zvláštního, co jsem dosud neviděl snad v žádné televizi světa. Zatímco hlasatel četl tuto zprávu, zabírala televizní kamera jednotlivé odstavce příslušného článku, otištěného v novinách. Je to podivná televizní žurnalistika, snímat písmena na stránkách novin.

Dobrý dojem na mě udělaly nedělní Otázky Václava Moravce, rozhovor s premiérem Špidlou (ten mluvil rozumně, nezbavil se však nepříjemného zvyku dělat na televizního diváka podivné grimasy) a pak s dvěma poslanci o drastickém poklesu české porodnosti. Až komicky jednoduchý a ideologicky průzračný byl návrh poslankyně za ODS, která je, jak se zdá, upřímně přesvědčena, že pokles porodnosti v ČR lze vyřešit deregulací nájemného. Moravec působil autoritativně -- a pořad moderoval dobře. Jeho pořad, myslím, už dosáhl pozoruhodné zralosti. Škoda jen, že ho shazuje neprofesionální design studia i grafika pořadu.