Predstavte si, že zájdete zajtra do Tesca, aby ste si kúpili "balík demokracie". Ten si potom vezmete do domov do svojho mesta a odrazu sa všetko zlepší. Nebude už žiadnej korupcie, žiadnych volebných podvodov. Hneď ako svoj balíček otvoríte, sa vaše mesto zmení na model demokracie.

Ak ste však z nejakého problémového regiónu sveta a plánujete si tento balík vziať do svojho rodného mesta, ponúknu vám špeciálnu akciu: kúpte si jeden balík demokracie a k nemu dostanete balík slobody slova a budovania občianskej spoločnosti zadarmo. Lepšie to už ani nemôže byť. Je to skutočne to najlepšie, o čom môžete vôbec snívať. Aj keď vaša manželka zistí, že rodinné úspory zmizli a že ste predali jediný majetok, ktorý ste mali, ešte vždy jej môžete povedať: "Neboj, miláčik, naše úspory míňam na budovanie slobodnej spoločnosti v Papue Novej Guinei."

Česká televize se během uplynulého víkendu intenzivně věnovala volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na programu ČT1 tomuto tématu věnovala prostřednictvím jedenácti zpravodajských nebo publicistických pořadů celkem 5,25 vysílacích hodin.

Od soboty 13:55 hodin do neděle 7:25 hodin vysílala zpravodajské relace Volby 2006, kde občany -- voliče průběžně informovala o výsledcích voleb a aktuálním dění na politické scéně. Celkem těchto 9 pořadů v průměru sledovalo 10,6 %, tedy 910 000 dospělých, při podílu 42,57 %. Dalšími pořady pak byly nedělní dvouhodinové Otázky Václava Moravce a na závěr dokument Cesta za voliči.

První volební odhady, které Česká televize získala ve spolupráci se společnostmi SC&C a SPSS ČR z unikátního volebního výzkumu (Exit Poll), zazněly z televizní obrazovky v sobotu ve 14:00, tedy ihned po uzavření volebních místností. Netrpělivé očekávání prvních informací přilákalo z televizním obrazovkám 8,2 % dospělých, tj. 699 000, při podíl 46,39 %. Z volebního studia byly voličům nabízeny aktuální informace volebních výsledků doplněné o analýzy politologů a sociologů, jedinečné sociodemografické výsledky, díky nimž se veřejnost dozvěděla, jak volili muži a jak ženy, lidé z venkova a měst, či lidé mladší a starší 45let. Diváci sledovali informace z volebního studia se zaujetím, jak svědčí podíl diváků na ČT1, který se během sobotních odpoledních hodin pohyboval v průměru kolem 42,64 %, při sledovanosti 8,4 %

Proč jste v den voleb 3.6.2006 na teletextu ČT1, měli cca. od 17:00 do 21:00 hodiny nesprávné průběžné výsledky voleb a uvedli tak v omyl tisíců a možná milionů diváků? Špatně spočítané byly mandáty jednotlivých politických stran, které jste v této době vůbec nepřepočítávali a ani za 3 hodiny jste nebyli schopni tyto údaje aktualizovat. A to i přesto, že tam bylo napsáno: "Výsledky sněmovních voleb po sečtení XX,XX %" ... po sečtení těchto XX,XX procent byl výsledek mandátů úplně jiný a špatně spočtené mandáty tam byly po dobu nejméně 3hodin, píše rozhořčený divák České televize Zdeněk Michal instituci veřejné služby .

Britské listy kladou - veřejně - tutéž otázku. Přidávají ještě jednu : proč po uvedení procentuálních zisků došlo k ukončení "věhlasného" volebního studia ČT 1 bez toho, aby bylo oznámeno v té době to nejdůležitější, tedy rozložení mandátů? Britské listy doufají, že namísto sebechvalných tirád se Česká televize za flagrantní selhání svého zpravodajství i bez stížnosti, adresované Radě České televize, omluví a Jiří Janeček veřejnosti sdělí, jaká personální opatření v souvislosti s tím jako generální ředitel učinil.

Paroubek je nepřítel státotvornosti. Nechce blahopřát vítězi -- jaké buranství! V politice je přece nutné spolknout osobní pocity a chovat se profesionálně. Toť krédo, které se nese všemi sdělovacími prostředky či médii, které jsou "in". Neboť jen tato média jsou posvátnou krávou této doby. Kdysi, v sedmdesátých letech, si skupina velmi odvážných žurnalistů, kteří pravděpodobně cítili povinnost zabránit velkému svinstvu, vysloužila úctu aférou Watergate a od té doby se každý novinář cítí být tvůrcem dějin.

Pre občanov sú voľby príležitosťou rozhodnúť, či podporiť kontinuitu vývoja pomerov v krajine, alebo ich zmenu. Zároveň rozhodujú, či chcú vymeniť aj politikov.

Rozhľadení občania po doterajších skúsenostiach nebudú voliť politické strany podľa toho, čo o sebe samé hovoria programom a reklamnou kampaňou, ale zhodnotia spoločenskú klímu, ktorej pôdorys nám vytvorili hlavní aktéri verejného života. Spoločenská klíma tvorí pozadie nášho volebného správania sa, vypovedá aj o veciach, ktoré politici obchádzajú. Pod jej vplyvom sa občania rozhodujú, či sa na voľbách zúčastnia a komu dajú hlas.

Pozrime sa teda na parlamentné voľby z hľadiska spoločenskej klímy.

Těmi přechodníky v nadpisu se odvolávám na příspěvek s názvem "Vole, volils dobře?". Už v něm jsem upozorňoval na možnost tzv. velké koalice i na rizika s tím spojená. Zároveň následným předvolebním textem z 2. 6. 2006 jsem vznesl dnes nadmíru pochopitelnou otázku, zda "bude po volbách co bilancovat?" Neboť i přísloveční vrabci na střechách nyní vědí, že politicky mnohé naznačuje patovou situaci...

Dokonalá bouře ve sklenici vody. Také tak by bylo možné popsat víkendové volby do Poslanecké sněmovny. Vezmeme-li v úvahu, o jak relativně málo v těchto volbách šlo vzhledem k politické stabilitě a ekonomické prosperitě země, je možné vysvětlit intenzitu politického třeštění před volbami i těsně po jejich skončení pouze žalostně nevyzrálou politickou kulturou. Nezbývá než parafrázovat Masaryka: naše země je demokracií, ale zatím vesměs bez skutečných demokratů.

Cesta z prokletí volebních patů je jednoduchá. Stačilo by zrušit 14 volebních krajů a zavést jedinou kandidátku každé strany pro celou republiku. Toto jednoduché popatření, je podle přiložených propočtů schopné v předcházejících trojích volbách vždy generovat reálnou vládní většinu. Další možnou změnou by bylo snížení volebního kvóra pro postup do skrutinia na dosažení 1 % hlasů, které byly odevzdány v minulých volbách. Takovéto plovoucí kvórum by bylo zřetelné a jasné a jednotlivé strany by přesně věděli, kolik musí získat hlasů, aby mohli počítat s tím, že se dostanou do hry o poslanecká křesla.

Prohrála demokratické levice, která těmito volbami zmizela z politické mapy. Mezi ČSSD a KSČ již není rozdíl. Nejedná se jen o povolební projev Jiřího Paroubka, který zaskočil všechny, jak se dnes říká "napříč politickým spektrem". Jeho projev lze posuzovat izolovaně a vytvořit si východisko pro jeho bagatelizování, ale také jej lze spojit s dalšími událostmi, píše čtenář, který se redakci představil jako Stanislav Toula.

Tak nám politolog zbořeného Hradu věští, že politická stabilita záleží jen a jedině na vzájemné domluvě ODS a ČSSD a ničem jiném. Na věky věkův. Amen. Ovšem kdyby domluva nastala, nejspíš bychom se divili, jak rychle by holubičí povaha českého lidu vzala za své. Už několik století jsme nebyli totiž svědky defenestrace. Kdyby si však oba lídři řekli čo bolo, to bolo a terazky povládneme spolu, ztratili by tvář a důvěru. Nejspíše by jejich vlastní lidé ukončili kopancem do jejich zadnic jejich politické kariéry.

Stejně, jako se to stalo Grossovi či Špidlovi.

Strana zelených je tedy ve sněmovně. Celkem 220 000 nových hlasů je oproti volbám v roce 2002 nepochybným úspěchem. Zelené teď čeká úsilí o stabilizaci svého elektorátu, který by jim i ve střednědobém výhledu zajistil relativní jistotu parlamentního zastoupení. Zdálo by se, že česká politika se úspěchem Zelených jen dále posouvá směrem ke kontinentální demokratické Evropě (Německo, Rakousko, Francie a další), kde jsou tyto strany v posledních dvaceti letech stálou součástí politické scény. V těchto zemích mají Zelení i stabilní, ekologicky a sociálně orientované voličské jádro. Česká politika se svým vývojem, stranickým složením, zaměřením jednotlivých stran i jejich elektorátu právě německy mluvícím sousedům celkem podobá. Dalo by se tedy očekávat, že také Zelení se budou u nás profilovat podobným způsobem. V tomto případě se ovšem situace zdá být odlišná.

Již na počátku volební kampaně bylo většině politických odborníků zřejmé, že volby rozhodne poměrně malá, maximálně tak dvacetiprocentní skupina. Ta sice je rozhodnuta jít k volbám, ale v té době ještě nevěděla, koho bude volit. Díky "výzkumu předvolebních preferencí", pak bylo v průběhu postupující předvolební kampaně stále zřejmější, že konečný volební výsledek bude velice těsný. Díky tomu hlavní aktéři ztráceli nervy, až nakonec i glanc.

Před volbami byli voliči již tradičně strašeni vzrůstajícím vlivem komunistů na vládu. Za sebe mohu říci, že ač je pro mne program KSČM nepřijatelný, nic o ořezávání mého práva na parlamentní zastoupení v něm není, narozdíl od programu "demokratické" ODS. Pokud bych tedy pčistoupil na hru na menší zlo, musel bych nutně volit proti ODS. Spíše bych ale zůstal doma.

Za svůj život jsem absolvoval čtvery parlamentní volby. Ty letošní jsou pro mne přelomové. Je to poprvé, co jsem i přes diskrimační volební systém získal své politické zastoupení v parlamentu.

Článek mne uchvátil hned prvními větami. Autor není schopen smířit se s situací po volbách, t.j. s výsledkem voleb, ani zvládnout svoji zcela zjevnou podjatost. Jak si vysvětlit jeho konstatování, že parlamentní volby skončily patem, ale následně tvrdí, že jsme asi prohráli všichni, ptá se čtenář Ondřej Palička...

In a nail-bitingly close parliamentary race, with all eyes fixed on the usual suspects (and wildcard heir-apparent Greens), the fringe parties that tend to surface with every election cycle got less national media play this time around.

Published in Czech Business Weekly HERE

A je to prý tristní výsledek, jak píšou ti prodejní novináři, pro něž svoboda tisku, za níž by položili život, je svobodou lhaní, podvádění a zatajování, zkrátka svobodou šizení. To se zřejmě cítí jako páni. Jako ten prodavač šmuků ze Žižkova, než dostal flastr.

Tentokrát však mají pravdu, výsledek voleb je tristní, ovšem jak pro koho.

Zelení jsou pravice? To je v Evropě unikátní.

Stejně jako mnoho voličů jsem přivítal vstup Zelených do klubu parlamentním stran, a to nejen proto, že se česká politická scéna může osvobodit od rozhodujících hlasů neodstranitelných lidovců, ale hlavně proto, že by Zelení měli tvořit logickou protiváhu a pojistku proti naprosto ne-ekologické, krátkozraké a až opovržlivé politice ODS vůči přírodě.

Stala jsem se svědkem něčeho, co bude v příštích dvou stech letech maturitní otázkou. Pochybuji totiž, že by si někdo z učitelů dějepisu či společenské výchovy nechal ujít takovou skvělou věc, jako je totální volební pat. Trochu to připomíná Járu Cimrmana a jeho první out v historii šachu, kdy se Capablanka v rozrušení dostal zcela mimo šachovnici.

Zdá se ovšem, že se všichni rozpoměli na nejlepší tradice české žurnalistiky a rétoriky.

Z výsledku voleb zřejmě nebudeme z hlediska dalšího řízení školství příliš moudří. Pravděpodobně bude delší dobu trvat, než se začne o jeho směrování uvažovat. Bude jeho započatá reforma, spočívající především ve Školních vzdělávacích programech, tvořených školami na základě Rámcových vzdělávacích programů, pokračovat, nebo budou nové řídící školské orgány respektovat jejich převažující zápornou kritiku, jak jsem uvedl výsledek průzkumu SCIO v příspěvku "Školství, jeho reforma a volby"? A jak se k této probíhající reformě vyjadřují učitelé?

Rádio Maryja vzniklo začiatkom 90. rokov ako katolícka náboženská rozhlasová stanica, ktorej oficiálnym zriaďovateľom je rehoľný rád redemptoristov. Od roku 1994 vysiela na celom území Poľska. Veľmi rýchlo sa stala politickým fenoménom, pretože jej riaditeľ, rehoľný kňaz Tadeusz Rydzyk, aktívne zasahoval do politického diania. V roku 1995 podporovala v prezidentských voľbách kandidatúru Lecha Wałęsu proti postkomunistovi Aleksandrovi Kwaśniewskému, o päť rokov neskôr zas lídra Solidarity Mariana Krzaklewského. V parlamentných voľbách podporovala pravicové sily, napr. v roku 1997 sa na jej odporúčanie dostalo do Sejmu približne 30 poslancov, ktorí kandidovali za blok Volebnej akcie Solidarita (AWS). "Otec Rydzyk" bol považovaný za iniciátora a faktického lídra Ligy poľských rodín, ktorá zaznamenala nečakaný úspech vo voľbách do Sejmu v roku 2001 práve vďaka podpore tejto rozhlasovej stanice.

Komunistická strana Čech a Moravy neuspěla ve volbách. Kdo si tento fakt není schopen připustit, například s odkazem na potřebu většího časového odstupu od aktu voleb, nejedná moudře, protože jedině kreativní uznání nepříjemného faktu necelých třinácti procent podpory nabízí opravdové moderní levicové straně skutečné elektorátní i existenční perspektivy.

Volby dopadly.... dopadly. To je jediné, co se dá o vůli občanů říci mimo povinné poklony hlasu lidu jednou za čtyři roky. ODS utrpěla vítězství, se kterým si neví, co si počít. Je třeba více Kožených a více Teplíků. Kupování mandátů přišlo i do Čech a dostalo brutálně koruptivní rozměr. Český volič projevil úžasnou míru cynismu, když siláckými řečmi oplývající protagonisty politické scény obdařil - každého jinak. Topolánkovi nadělil vítězství. Paroubkovi nejlepší výsledek v historii ČSSD a Bursíkovi křeslo ve Sněmovně. Kateřinu Jacques odměnil křeslem útěchy a metropolitní feministky tak dostaly další parlamentní posilu. Všem dal volič najevo, že mohou dokázat, co dokáží. Jen komunistům volič přeskládal kandidáty jak Rubikovu kostku a řekl tak jejich ústřednímu výboru, že nemá "čuch na lidi".

...systému navrhovaného Borisem Cvekem v článku Volby 2006: změňme volební systém! je, že současná situace by se mohla snadno opakovat i v něm. Jen by patrně vypadlo ještě více kandidátů malých stran než dosud (ba možná všichni, nepovažujeme-li na malou stranu i KSČM). Nicméně 100 hlasů pro ODS a 100 hlasů pro ČSSD by bylo ve většinovém systému stejně (ne)pravděpodobně, jako výsledky z minulého víkendu. Nemám zrovna pocit, že by se v takovém případě vláda sestavovala o mnoho lépe než nyní. Jeden efekt by to ale mělo - spousta lidí by pravděpodobně přestala k volbám chodit. Vybírat si reálně mezi Topolánkem a Paroubkem by jim totiž mohlo připomenout slavný Fordův výrok o svobodné volbě barvy auta... :-)

Ostuda, kterou si utržila Česká televize v průběhu voleb, kdy nedostála spektakulárně svým povinnostem, vyplývajícím z požadavku zákona i Kodexu na objektivitu a faktickou správnost zpravodajství, ukázala na meze "vteřinové žurnalistiky" i směr, kudy se média budou ubírat.

Tady a teď je příkaz "online" zpravodajství, který si vyžaduje masivní finanční rezervy, investované do sto- a vícenásobků kapacity připojení a výkonu serverů pro případy zájmu o "breaking news". Které vyžaduje souhru desítek zpravodajů, editorů i komentátorů spolu s desítkami techniků, grafiků a dalších specialistů v zákulisí. Stovky lidí v pohotovosti. Jeden nikdy neví, co se může stát... Absurdní situace nastala v České televizi, která několik hodin vysílala "modré" exkluzivní průzkumy o 38% výsledku ODS, za které utratila stovky tisíc, ne-li milióny. Mezitím už ale Český statistický úřad generoval faktické výsledky dle sečtených okrsků, které se od "exkluzivních" průzkumů ČT lišily drasticky. Česká televize ale dál žila ve své virtuální realitě, i když se špičkovou počítačovou grafikou. Fakta ji nezajímala. Multimediální server iDnes byl oproti tomu perfektně připraven, jeho lidé byli všude, jeho servery nespadly a prokázal přes obrovský nápor, že digitální fotoaparády, mobilní telefony, PDA terminály a automatické vizuazlizující aplikace umí přinášet pravdivá data okamžitě. Přepočet křesel na mandáty neměl chybu a ten, který chtěl detailní výsledky v číslech a nespokojil se s "křesílky" a zaokrouhlenými hodnotami, měl je online na severu Českého statistického úřadu.

Nemělo smyslu konkurovat těmto silným hráčům. Svět "online" médií se v ten okamžik rozdělil na velké a ty ostatní. Hra investovaných peněz do hi-tech řešení v české politické žurnalistice má pro rok 2006 svého vítěze. Je jím server iDnes. Ten, komu stačí definitivní výsledky a bude spíše chtít slyšet komentáře, přečte si v pondělí ráno tištěné noviny a publicistické servery. Případně zajde večer do své oblíbené hospody. Ta není virtuální. Hlas lidu, hlas boží.

úterý 6. června v 17 hodin v Galerii výtvarného umění v Ostravě - Dům umění, Jurečkova 9, Moravská Ostrava

Návrhy investorů na zastavění plochy po bývalé koksovně Karolina jsou zveřejněny. Zastupitelé budou brzy rozhodovat o podobě Karoliny, která je v bezprostřední blízkosti centra města. Máte proto jedinečnou šanci vyslechnout si názory zastupitelů i odborníků a klást vlastní otázky. Nejasné soutěžní podmínky, neznámá hodnotící kritéria a další úskalí investorské soutěže ovlivní tvář Ostravy. K diskusnímu stolu jsou pozváni zástupci: městské samosprávy, útvaru hlavního architekta, památkářů a České komory architektů.

podrobnosti ZDEZDE

Jako první z krajských organizací Strany zelených po volbách se jihočeští Zelení sešli 4. června 2006 v Třeboni na krajské konferenci, jejímž hlavním cílem bylo zaujmout stanovisko k povolebnímu směřování Strany zelených. Delegáti krajské konference odmítli automatické zařazování Strany zelených do pravé části politického spektra a konstatovali, že poslanecká sněmovna je složena ze 100 poslanců levicových stran, 94 poslanců pravicových stran a 6 poslanců Strany zelených. Dále doporučili vedení Strany zelených vést povolební jednání tak, aby s důrazem na programové priority strany poslanci Strany zelených umožnili vznik menšinové vlády a zabránili vzniku velké koalice, která by kromě změny volebního systému přinesla deformaci demokratických mechanismů a další rozvoj korupce.

Policista, jenž zasahoval proti fotoreportérovi Britských listů Michalu "Wolfu" Vlkovi, který fotografoval 1. máje incident policistů s Kateřinou Jacques, je stíhán pro zneužití pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody. Řekl to státní zástupce Michal Zachystal. Inspekce ministra vnitra šetří i další policisty, kteří při brutálním zákroku byli a proti jednání jiného policisty, Tomáše Čermáka nezasáhli - z maření úkolů veřejného činitele z nedbalosti.

Policisté fotoreportéra Britských listů předvedli na služebnu a zdůvodnili to tím, že neuposlechl jejich pokyny. Tvrdili mu, že policisty nesmí bez dovolení fotografovat, což není pravda. Během jeho zadržení fotografie prohlédli a pak fotoreportéra propustili. Svým nadřízeným ale tvrdili, že jim Vlk nechtěl ukázat občanský průkaz, a proto ho zadrželi. Rozpor vyšel najevo na první tiskové konferenci po incidentu, kdy policisté postup vůči Vlkovi vysvětlovali a ten jim přímo na místě řekl, že lžou.

Přepis rozhovoru policisty s Michalem Vlkem : "Já nebudu někde na internetu, kurva" ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 25 812.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.