Občanští demokraté nemohou svým voličům říci, že se pokoří a přijmou Paroubka a ty nenáviděné socialisty za vládní partnery. Jejich vlastní voliči by jim připomněli mnohá příkoří, která si museli vytrpět od těch, které režisér Renč vizualizoval na jejich předvolební spoty jako zplozence pekla. Stejně tak premiér realizovat volební program ČSSD bude s kýmkoli, "byť by to i marťan byl", ale nikoliv modrý pták. A v tom je ona "patová" volba občanů o to pikantnější.

Protože nikdo si (prozatím) nepřeje mimořádné volby, polovina občanů si přeje vládu pravice adruhá polovina vládu levice. Těch šest procent zelených je také rozděleno vejpůl. Jedni vědí, že s těmi, kteří brojí proti ekologistům, se vládnout nedá. Druzí vědí, že opačná varianta by znamenala smířit se s komunisty v zádech. I to je realita, do které se ovšem velkohubá gesta bývalého svazáka Mejstříka nehodí. Stejně tak jako se tam nehodí představa, že veškerá výstavba továren, elektráren a dálnic se zastaví a všichni budeme žít ze samozásobitelských biofarem na malebných vesničkách v koutu hor.

Bude se hledat řešení. Bez Václava Klause, neboť jeho dvojjediná role mu svazuje ruce. Topolánka by nejraději viděl na opačném konci zeměkoule a přesto je to jeho nástupce. Chlap s gulama ale profesorovi k srdci zjevně nepřirostl. Nemá noblesu konzervativního politika.

Bude se hledat stabilní řešení. Bude se čekat, až se někteří modrozelení vybarví. Nejspíše jedni do modra a druzí do zelena. Se zelenými Zelenými jednat lze. S modrými Zelenými jednat nelze. Protože v celé Evropě by si zelení uplivovali, kdyby se čeští zeelení setkali v Evropském parlamentu a namísto levice by seděli vedle lidovců z bavorské CSU či vedle konzervativních vrahů lišek z Britských ostrovů.

Pehe nemá pravdu, že ČSSD prohrála volby zejména zásluhou její zdrcující porážky Ratha. Rath ukázal voličům, že se pravicového liberalismu nebojí. Dokázal, že lze čelit útokům a podpásovkám s klidem. Dokázal lobby lékařů rozdělit na dva tábory. Na ty, kterým jde o peníze v první řadě, a na ty, kteří chtějí léčit lidi. Dokázal, že generika jsou levnější a rozpočet zdravotnictví nemusí vysávat pijavice nalepené na VZP. Dokázal, že nemocnice nejsou dojné krávy. Dokázal, že hluboká restrukturalizaci nemocnic a pojišťovny lze přežít. Tím se liší od všech bývalých ministrů. Rath nedosáhl většího výsledku, než je v Praze běžné, dosáhl ale nalezení levicové identity sociální demokracie, která už nesměřuje k "středovému voliči" a Havolvě ideálu občanské společnosti aktivistů, ale k jasné definici zájmů zaměstnanců vůči zájmům zaměstnavatelů. A to je politika, která účastníku Bilderbergských jednání Pehemu nemůže vyhovovat. To je politika plebejská.

Jiří Pehe je dobrým indikátorem, co na politické scéně nečinit. Jeho rady totiž vyplývají stále z onoho havlovského konceptu, který se domníval, že politika se dá dělat stejně, jako StB řízený disent. Disciplinovanost koaliční tolerance v disentu být mohla, protože existoval jen jeden zájem - svržení státně byrokratického gerontosocialismu Jakeše a Husáka. Tomuto cíli se vše podřídilo. Spolupracovali katolíci s marxisty . Konzervativci s liberály. Svět disentu byl svět úzkých vazeb úzké skupinky lidí. Svět domácích filosofických seminářů se dá transformovat v elitářské univerzitní škamny, ale nedá se přetavit v jednání parlamentu a hlasování o podobě zákoníku práce či dani z majetku.

Zelení si budou muset vybrat. Poprvé mají totiž odpovědnost. Za krajinu. Za továrny s kouřícími komíny. Za dálnice po kterých se valí auta. Za zvířata. Za lidi. I za ty, kteří je nevolili.