21. 12. 2005
Nahrávka na smeč komsomolcůmPřekonat revolučně kapitalismus a nastolit ekonomické podmínky pro budování socialismu jako předstupně ke komunismu. Kvůli tomu se nad Komunistickým svazem mládeže (KSM) stahují mračna. Ministerstvo vnitra považuje cíle KSM za porušování ústavy a zákonů a nařizuje mu, aby do konce roku přestal s nedovolenou činností. A komsomolci jsou v sedmém nebi. V sobotu pochodovali s rudými vlajkami v Brně k Ústavnímu soudu, píší o protikomunistické hysterii, otiskují v Haló novinách solidární prohlášení proti své perzekuci od zahraničních skupin komunistické mládeže, hovoří o přechodu do ilegality. Potřebují na sebe totiž navázat zájem médií a prezentovat se jako pronásledovaní obhájci práv té části mladých, jejichž sociální postavení není zrovna nejlepší. Chtějí také otestovat postoje různých činitelů své mateřské strany, ukázat, kdo drží linii té správné, revoluční levice a kdo že je ten přikrčený reformista. Smysl této hry rozpoznali a ohradili se proti ní i někteří komunističtí poslanci a funkcionáři, levicový novinář Štěpán Kotrba na Britských listech aj., někteří starší komunisté naopak už přispěchali nabídnout mládeži právní podporu. |
Právní stránce věci nerozumím. Ohlédneme-li se však do historie, výsledky potírání komunistů a dalších levých radikálů, kteří na rozdíl od ultrapravice nelikvidují fyzicky po nocích cizince apod., nepřináší očekávaný efekt. Doba mccarthismu v USA si vyžádala 2 popravy - justiční vraždy a 5 dalších mrtvých, a šlo navíc o křeč a ránu do prázdna, tam, kde žádní skuteční protivníci USA už tou dobou většinou nebyli. Zasáhl hlavně komunisty bývalé, stalinismem znechucené, levé liberály a umělce. Je mimochodem zvláštní, že zamířil i proti lidem židovského původu s levicovým smýšlením zaangažovaným v interbrigádách ve Španělsku, což byla tatáž skupina, pronásledovaná na druhé straně barikády stalinismem. Prosovětští komunisté zůstali v USA, tak jako předtím, bezvýznamnou silou zásluhou jiných faktorů, ať už by mccarthismus existoval či nikoliv. Jinou, mnohem mírnější a s mccarthismem nesrovnatelnou míru perzekuce zažívali od roku 1956 zakázaní západoněmečtí komunisté. V SRN k tomu přibyl v 70. letech z iniciativy sociálního demokrata Willyho Brandta zákon, zakazující radikálům pracovat třeba ve škole či na poště. Zasáhl mj. i některé studentské radikály z roku 1968, kteří pomáhali tou dobou opozici ve Východní Evropě. Zakázaní či všelijak omezovaní byli např. ve Francii členové Revoluční komunistické ligy a Organizace komunistů internacionalistů, z níž se rekrutovaly např. i posádky mikrobusů převážejících do Československa zakázanou literaturu apod. Aktivistům krajní, přitom protimoskevské levice, která slovně deklarovala svržení režimů na Západě i Východě, a dalším to možná trochu ztrpčilo osobní život, ale také dodalo motivaci do dalšího boje. Vždyť v podmínkách parlamentní demokracie má ilegálistika pro mladé revolucionáře kouzlo přitažlivost. Tipnul bych si proto, že pokud se KSM skutečně ocitne od nového roku mimo zákon, poteče v jeho centrále do skleniček rozradostněných komsomolců vodka proudem. |