úterý 17.25: Rakouské úřady vypracovaly obžaloby proti britskému historiku Davidu Irvingovi, který byl nedávno zatčen. Je obviňován, že v projevech, které pronesl v roce 1989, popřel existenci plynových komor v Osvětimi, uvedl prokurátor Otto Schneider. V pátek se bude konat slyšení, zda má být Irving držen ve vazbě další měsíc.

Navzdory tomu, že Irvingova pověst utrpěla těžkou ránu v roce 2000, kdy prohrál soudní spor, který sám inicioval proti americké historičce Lipstadtové, Irving je showman a je možné, že rád využije možnosti hájit své názory před vysokou porotou, míní internetové stránky společnosti BBC. Irving ve svých knihách argumentuje, že počet židů, usmrcených za druhé světové války nacisty, se všeobecně přehání.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Dnes německý spolkový sněm rozhodl 397 hlasy, že Německo po 7 letech vlády rudo/zelené koalice má nového kancléře -- poprvé ženu Angelu Merkelovou, která v 10:57 toto zvolení přijala. Odpoledne se očekává přísaha nové kancléřky, jmenování nových ministrů a večer kolem 19.00 hodin byl měl poprvé zasednout nový kabinet. Velká koalice CDU/CSU a SPD může tak během několika hodin začít pracovat.

Mnozí netuší, že v některých jiných kulturách, ať už jsou třeba jakkoliv promořeny korupcí, existuje u novinářů daleko silnějši pocit poslání - novináři dodržují základní množinu etických norem. I když jsou například jihoamerické země silně korupční, tamější novináři jsou jen málokdy obviňováni, že by psali prodejné články za peníze.

Jsem přesvědčen, že je mým úkolem poskytnout všem stranám vyváženě prostor k tomu, aby vyjádřily své názory. To ale není v České republice běžně zvykem. Čeští novináři buď zneužívají svých článků k prosazování svého politického přesvědčení, anebo jsou to lidé, kteří neprojevují vůbec žádný zájem, kromě zájmu o plat na konci měsíce.

Mnoho lidí se octlo ve stavu zmatku a snažili se časopis Redhot nacpat do nějaké kategorie, jako "levicový" či "prohavlovský" a tak. Takovýto postoj je pozůstatkem komunistického režimu, který předstíral, že je svět černobílý a vy musíte být buď pro něco, anebo proti něčemu.

Čeští novináři prostě nedokážou pochopit (a přitom je to tak prosté, je to koneckonců základním principem práce společnosti BBC, pozn. JČ), že já při psaní článků nechávám své politické sympatie doma, do práce je s sebou netahám! Jako novinář jsem hrdý na své úsilí projevovat pokud možno neutralitu a vždycky usilovat o vyvážený pohled z obou stran. Mým cílem je být prostředníkem pravdy ve prospěch společnosti.

Podplatila Ivana Brezinu skutečně energetická společnost ČEZ, aby napsal pozitivní článek o Temelíně, jak ho před lety obvinil Miloš Zeman? Nyní rozhodl Ústavní soud, že Brezina může pokračovat se svým soudním sporem proti bývalému premiérovi.

Korupce mezi novináři není v České republice neobyvklá, ale není o nic horší než ve většině zemí, konstatovala Christen Metzová, americká antropoložka, která spolupracovala s českou pobočkou organizace Transparency International, když psala svou doktorskou thesi o kultuře podplácení v bývalých komunistických zemích.

Avšak každá země má své specifické rysy. Metzová nezjistila, že by Češi, typicky, podpláceli a nechávali se podplácet nějakým novým způsobem, nějakým způsobem, který by už nebyl předtím podrobně vědecky analyzován ve vztahu ke zvyklostem chování, jaké přežívají v důsledku trvajícího vlivu komunistického režimu. V České republice je prostě podplácení jen "méně tabu" a "vaši příbuzní ani přátelé se s vámi nepřestanou stýkat, když zjistí, že berete úplatky," neboť oni by vzali úplatky také, anebo "alespoň chápou, že úplatkářství je tak přirozené jako cizoložství, je to prostě součást života a nejde o to, zda to je či není správné".

anglický originál ZDE

Has Ivan Brezina been really bribed by ČEZ to write a positive article about Temelin, as Miloš Zeman publicly accused him of doing, years ago? This Monday, the Ústavní soud decided that Brezina can start again his case against the former premier.

Translation into Czech HERE

Posadit proti sobě k diskusnímu stolu před očima televizních diváků Miroslava Kalouska a Vojtěcha Filipa právě v době, kdy se znova rozviřuje myšlenka na zákaz propagace komunistické ideologie a užívání jejích symbolů, byl ze strany moderátora Václava Moravce skvělý nápad. Jejich debata odhalila falešnost řešeného problému.

Tisková zpráva Strany zelených

Praha 22.listopadu 1005

Strana zelených zaslala otevřený dopis ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi, v kterém ho vyzývá, aby odsoudil cílené použití bílého fosforu proti civilním obyvatelům při válečných operacích USA v Iráku. Jednotky USA používaly bílý fosfor nejen pro osvětlení bojiště, ale cíleně a systematicky v ulicích Fallúdže i jako chemické zbraně způsobující rozsáhlé popáleniny, a to bez rozdílu proti ozbrojencům i civilnímu obyvatelstvu. A nejen to: více než rok o této skutečnosti lhaly a tato nařčení odmítaly jako islámskou propagandu.

Na stránkách Britských listů vám pravidelně přináším od července letošního roku informace o ropném zlomu, jeho podstatě, možných důsledcích, rizicích a hrozbách. Snažím se upozorňovat na hlavní publikace, které o něm informují, i na aktivisty, autory a média, pro něž se stal profilujícím tématem. Za těch pět měsíců přibylo nejen internetových stránek, které se ropným zlomem více či méně soustavně zabývají, ale i renomovaných médií, pro něž se stal jedním z důležitých témat, k čemuž výrazně napomohl také dramatický vývoj v letošní severoamerické hurikánové sezóně. Přibylo světově proslulých osobností nejrůznějšího původu a charakteru, které se v diskusi o ropném zlomu angažují.. V různých prostředích, od nevládních organizací a akademické sféry přes média a soukromé poradce a analytiky až po výzvědné služby, část ropného byznysu a některé politické kruhy, se ropný zlom stal důležitou součástí všeobecného diskursu v oblastech environmentálních aktivit, ekonomiky, politiky, globální problematiky a všeobecného směřování lidské civilizace. Přibývá oficiálních vládních dokumentů, svědčících o skutečnosti, že nejvyšší exekutivní představitelé různých států začínají brát ropný zlom vážně.

V českém prostředí je bohužel situace jiná. Mediální prostor je zahlcený všelijakými reality shows a politickými skandály. Přidejte k tomu obligátní fotbal a hokej a aférky rychlokvašených hvězdiček a dostanete tristní obraz zdejší současné veřejné diskuse.

Vynálezce Ray Kurzweil má obrovskou důvěru ve vědu. Je si jist, že do několika desetiletí ho počítače promění v daleko chytřejšího člověka, než je dnes. Nevylučuje, že bude schopen získat nesmrtelnost. I pokud se to lékařské technologii nepodaří, domnívá se, že existuje silná pravděpodobnost, že před smrtí bude moci zkopírovat svůj lidský mozek někam jinam, než jeho tělesná schránka odumře.

Kurzweil poukazuje na to, že jeho předpovědi z minula se většinou splnily. "Některé skutečnosti jsou pozoruhodně předpověditelné. IT - cena, výkonnost, kapacita - to všechno se pohybuje po velmi jasných, evolučních trajektoriích. V roce 1980 jsem napsal knihu The Age of Intelligent Machines (Věk inteligentních strojů) , v níž jsem předpověděl stovky faktů pro devadesátá léta a uskutečnilo se to skoro všechno."

University of Glasgow
Institute for Art History

MEMORY AND OBLIVION
monuments in Central and Eastern Europe

Wednesday 23 November 2005
1 -- 5 pm
Hunterian Art Gallery Lecture Theatre

Reception 5 -- 6 pm

Dept of History of Art, 8 University Gardens

This symposium, organised by the Institute for Art History, brings together speakers with research interests in varied regions and centres of Central and Eastern Europe. It is anticipated that the symposium will stimulate debate on the articulation of political ideology and national or regional identities in material form, as well as current issues of heritage management and interpretation.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Před pár lety jsem dostal fax. Psal mi profesor Václav Klaus, že poslouchal jakýsi můj pořad na chalupě v sobotu večer, a že bychom se mohli domluvit, že by v tom mém pořadu vystoupil.

Bez ohledu na to, jaká je sama myšlenka reality show, jak bylo uchopeno její provedení, jaká byla sledovanost, nepovažoval jsem od počátku útvar, kterého se diváci dočkali, za hodna ořezávání tužky, kterou své příspěvky píši. Nedomníval jsem se, že divák získává jejím sledováním cokoliv pozitivního.

Navzdory sobě tedy píši následující řádky.

Navzdory těm, kteří nedodržují smlouvy a pravidla. Bohužel, stalo se to u nás neblahým zvykem posledních let. Vžilo se, že i špatná reklama je lepší než žádná. Nevím a nezkoumám, která strana porušila princip "pacta sunt servanda."

Naše republika musí zůstat svobodným prostorem pro důsledné uplatňování občanského principu, v němž demokracie nedegeneruje v postdemokracii a v němž se republika svobodných občanů nerozkládá pod náporem různých účelových seskupení, usilujících - pod maskou vznešených frází a bez demokratické legitimace - o politickou moc.

Václav Klaus v letošním projevu k výročí 28. října, Britské listy 29.10. 2005

...ale není! Když se na počátku osmdesátých let jednalo o vybudování elektrárny na území dnešního Národního parku Taroko (čínsky Tchaj-lu-ke), začaly se ozývat hlasy tehdy se rodících ekologických iniciativ proti této stavbě, a pod jejich tlakem společnost China Engineering Company, která měla výstavbu provádět, nakonec od projektu ustoupila. A tak při severo-východním pobřeží ostrova zůstalo zachováno nejen jedinečné přírodní bohatství, ale současně jedno z nejkrásnějších míst na Zemi. Důležité přitom ovšem je, že tím, kdo se o to celé zasloužil, nebyly politické strany, ale právě účelová seskupení. Z tohoto příkladu vyvozuji, že Václav Klaus ve svém tvrzení nemá pravdu: Účelová seskupení -- ač bez politické legitimace - nutně nemusejí usilovat, ať už pod maskou nebo bez ní, o politickou moc; mohou mít pozitivní význam. Naopak, politické strany se časem mohou bez politické legitimace docela dobře obejít, jak to známe z historie; ty ovšem Václav Klaus v projevu neodsuzuje.

Uvalení nucené správy na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu je jedním z prvních kroků nově jmenovaného ministra zdravotnictví. Její zavedení je ve sdělovacích prostředcích interpretováno různým způsobem, přičemž je celkem jasně vidět, že některé zájmové skupiny se opět snaží z problémů VZP vytlouci politické body. Zároveň vzniká zásadní rozpor mezi stanoviskem ministerstva a VZP, pokud se týká důvodů zavedení nucené správy a jejich adekvátnosti. Obě dvě instituce sice tvrdí, že jednají v zájmu pojištěnců, ale každá z nich pro zajištění dobrého hospodaření s veřejnými prostředky vidí jiné cesty k řešení.

V rozsáhlém diskusním pořadu o EU, který byl přenášen ve večerních hodinách 18. 11. 2005 na ČT2, položil jeden student závažnou otázku: jakým konkrétním způsobem je postaráno o to, aby politici hájili zájmy občanů, nikoliv své zájmy -- jinými slovy: jaké existují konkrétní institucionální mechanismy, které by měly tento klíčový požadavek zajišťovat. Je škoda, že předseda Evropské komise José Barroso na tuto otázku vůbec neodpověděl (nechtěl? - neuměl? - nepochopil?), až příliš snadno se zbavil své konkrétní odpovědnosti -- prostě jen doporučil, aby si občané volili správné politiky...

Poučíme se konečně z "komunismu"?

Přál bych si, aby pozornost byla věnována důležitým věcem. Snad největší poznatkem (informací) z historie je propastný rozdíl mezi slovy a činy, který po desítky let ve společnosti panoval. Myslíte, že tento jev zmizel a dnes již neplatí?

Nedělní pořad České televize Bez obalu konstatoval, že v gorilí reality show Odhalení soutěží čtyři soutěžící. "Není tomu tak. V reality show Odhalení jsou pouze tři soutěžící. Malou Moju jsme do soutěže nezařadili. Jen ať si v klidu užívá bezstarostného mládí," říká vedoucí projektu Odhalení Miroslav Bobek. Novinář Reflexu Andrej Halada [kterého pořad Bez obalu o věci interviewoval, navzdory tomu, že se Halada neobtěžoval pečlivěji se informovat, o čem má v televizi mluvit] zřejmě neviděl ani jeden díl pořadu Odhalení a zřejmě se ani nepodíval na webové stránky. Stačilo by si přečíst alespoň základ, míní Český rozhlas.

Nedávno jsem při procházení nabídky internetového vysílání ČT narazil na titul, který zaujal mou pozornost. Jméno Hyde Park totiž naznačovalo nabídku neobvyklých myšlenek prezentovaných -- jak tomu v řečnickém rohu zmíněného londýnského parku často bylo a možná ještě je -- řečníky většinou humorně odtrženými od reality a establishmentu.

Očekávání se bohužel nesplnilo. Za titulkem, zjevně poplatným módě ohromovat anglickými názvy, se skrýval pořad na téma "jak se daří českým lékařům" .

Produkční pozval do ředitele nemocnice, neprůbojnou obvodní lékařku a elegantního suveréna, předsedu svazu soukromých gynekologů, a dále moderátora a redaktorku ČT.

To, co se odehrálo na obrazovce, připomínalo (státem) placenou reklamu ODS na Modrou šanci pro zdravotnictví. Moderátor se totiž nezmohl na jedinou agresivnější otázku a redaktorku, která měla v ruce důkazy o tom, jak právě gynekologové porušují zákon vnucováním tak zvaného nadstandardu pacientkám, nebral nikdo příliš vážně.

Španělé kolektivně předstírají, že Francova diktatura neexistovala. Nikdo se nechce zabývat tím, co se dělo za Francovy vlády, tvrdí Sandra Ruesga, autorka nového dokumentárního filmu Mezi diktátorem a mnou. Film argumentuje, že by mělo Španělsko uznat plnou hrůzu Francovy čtyřicet let trvající diktatury a odškodnit oběti jeho režimu. Téměř všichni, kdo žili ve Španělsku během Francovy vlády, odmítli ve filmu o té době hovořit. "Jde o věci, o nichž by se nemělo mluvit," řekl jeden svědek.

Ruesga poukazuje na to, že s ní nikdy nikdo o životě za Francovy diktatury nehovořil. "Zdědila jsem falešnou historii, vynucenou mlčením," konsatuje Ruesga.

Posledních tří urbanistických soutěží na území Karoliny jsem se zúčastnil s různými kolegy a se snahou o opravdové provrstvení centra na tuto cennou plochu, tj. s integrovanou městskou zástavbou. Protože nevím, kdo z představitelů města má urbanistické vzdělání, dovolím si zúžit problematiku na centrální zóny měst. Přestože naivní snaha o zviditelnění města stavbou supermarketů v centrální zóně má již dnes své negativní výsledky, nejznámějším předchůdcem takových developerských postupů je Bauhaus (supermarket "vše pro dům a zahradu") u vjezdu do centra Moravské Ostravy.

Kromě toho, že tým Able Danger (schopné nebezpečí) odhalil teroristickou buňku na území USA, dokázal v říjnu 2000, dva dny před teroristickým útokem na americkou válečnou loď Cole, "křičet", aby loď Cole nevplouvala natankovat do jemenského Adenu. Armáda tomuto varování nevěnovala pozornost, a přesto, že se o dva dny později potvrdila jeho oprávněnost, byl začátkem roku 2001, po nástupu Bushovy vlády, tým Able Danger rozpuštěn.

V červnu letošního roku pronesl republikánský člen americké Sněmovny reprezentantů, předseda Výboru pro ozbrojené složky, Kurt Weldon, ve sněmovně řeč, ve které se poprvé pokusil informovat americkou veřejnost o existenci operace Able Danger, která už koncem roku 1999 nebo začátkem roku 2000 identifikovala, v rámci mapování celosvětové sítě Al Kajdy tzv. brooklynskou buňku Al Kajdy a Mohameda Attu, budoucího vůdce útoků z 11. září 2001 na USA, jako jejího člena. Jediné noviny, které o této Weldonově informaci napsaly, byly noviny Times Herald z filadelfského předměstí Norristown, kde je volební okrsek Kurta Weldona. Teprve, když byla tato informace publikována v komerčním časopise Government Security News, zareagovaly začátkem srpna i New York Times, Washington Post a další americké sdělovací prostředky.

Jsme v Evropské unii. Rozhodlo se o tom v referendu, nedá se to nijak napadnout, můžeme leda vystoupit (?). Nikdo se nestal více fyzicky členem Evropské unie než ústavní činitelé -- poslanec, senátor, člen vlády, prezident. Oni to celé tzv. komunikují ("komunikovat něco" je v poslední době hit žargonu všech lidí na úrovni), ovlivňují a - v rámci nemalých možností kormidlovat - řídí. Oni by měli na prvním místě respektovat, že občané tohoto státu se rozhodli začlenit se do EU. S tím je pochopitelně, jak už je pro člověka žijícího ve světě symbolů, spojena patřičná symbolika. Evropská unie je natolik státem, že má i svou měnu, svou hymnu, svou vlajku...Dvanáct apoštolů je běžně i na, opět ze symbolického hlediska, podružných espézetkách.

Kdokoli v tomhle státě má samozřejmě právo Evropskou unii napadnout. Může to udělat beze strachu z perzekuce, může to udělat veřejně, může na tom postavit politický program. Na základě toho programu snad může jednou docílit toho, aby Evropská unie buď zanikla, nebo aby alespoň tu falešnou vlajku (určitě je za tím něco levicového!) zrušila.

Jako filosofický horor popisuje svůj nový film Jan Švankmajer, který měl v českých kinech premiéru 17. listopadu pod názvem Šílení. Nehodlám zde psát recenzi - k tomu se ani necítím dosti povolán, a navíc, pro čtení této statě ani není potřeba shlédnutí Švankmajerova chef-d'oeuvre. Chci se spíše věnovat ekonomickému aspektu tohoto filmu.

30. září 1452 spatřila světlo světa kniha, která znamenala zlom v dějinách Evropy. V ten den dokončil německý zlatník, kovolijec a vynálezce Johannes (Henne) Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg tisk dvoudílné Bible. Zatímco předtím existovalo v celé Evropě několik tisíc vzácných a drahých rukopisů, po Gutenbergově smrti to už byly statisíce knih, které předávaly vzdělanost dalším generacím.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.