|
22. 11. 2005
Existují důležité institucionální mechanismy EU?Poznámka k diskusi o EU na ČT2V rozsáhlém diskusním pořadu o EU, který byl přenášen ve večerních hodinách 18. 11. 2005 na ČT2, položil jeden student závažnou otázku: jakým konkrétním způsobem je postaráno o to, aby politici hájili zájmy občanů, nikoliv své zájmy -- jinými slovy: jaké existují konkrétní institucionální mechanismy, které by měly tento klíčový požadavek zajišťovat. Je škoda, že předseda Evropské komise José Barroso na tuto otázku vůbec neodpověděl (nechtěl? - neuměl? - nepochopil?), až příliš snadno se zbavil své konkrétní odpovědnosti -- prostě jen doporučil, aby si občané volili správné politiky... Poučíme se konečně z "komunismu"? Přál bych si, aby pozornost byla věnována důležitým věcem. Snad největší poznatkem (informací) z historie je propastný rozdíl mezi slovy a činy, který po desítky let ve společnosti panoval. Myslíte, že tento jev zmizel a dnes již neplatí? |
|
Je zvláštní, že když správně odmítáme mnohé komunistické teze, protože člověk přece není ideálně dokonalý, a pro dobro druhých vlastně nebude dobrovolně pracovat nikdo (proč ne? pozn. JČ), zároveň přisuzujeme určitou andělskou dokonalost (poctivé úmysly) "voleným" evropským zástupcům. Pokud si v jiné sféře - v ekonomické praxi - znovu a znovu ověřujeme, že motivací pro namáhavou práci je především osobní zisk a prospěch než touha po obecném ("komunistickém") blahu -- proč se v politice chceme domnívat, že určité osoby (vysocí politikové) budou vynakládat svou energii právě a dokonce jedině právě pro toto obecné blaho? EU nemá účinné kontrolní mechanismyJe velmi důležité právě v této etapě "budování EU" nastavit přesné kontrolní mechanismy, protože možná ještě máme dostatek relativně klidného času na přemýšlení o tom, jaká pokušení na evropské politiky v brzké době čekají. Chceme-li se opravdu poučit z komunismu, a tak zabránit jeho modifikované re-instalaci, přemýšlejme o oblíbených lidských chybách a především o tom, v jaké nové podobě se mohou u vysokých zástupců znovuobjevit v hypermoderním 21. století. Nepochybuji, že nové zlo si vyžádá novou kvalitu přetvářky a ty nejpřesvědčivější hypermoderní úsměvy... Existuje obava, že účinný evropský mechanismus skenující možná rizika nevznikneZa principem subsidiarity se nesmí skrývat útěk od odpovědnosti. Pokud se kdokoliv konkrétně a jasně zeptá vysokého voleného evropského zástupce na důležitou věc a nedostane odpověď, mělo by to být určitým varováním. Přestože mnozí chceme pozitivně věřit, že směřování EU je a bude dobré, nemůžeme se spoléhat na své emoce a např. na to, že Špidla je velmi slušný člověk. Je zapotřebí vytvořit jakousi mapu odpovědností konkrétních osob v EU za jednotlivé oblasti, a tedy za ta rizika, která připadají v úvahu. A především tuto odpovědnost neustále vyžadovat, přinejmenším ji neustále, alespoň novinářskými otázkami, znovu a znovu testovat. V tomto ohledu je role veřejných médií nezastupitelnou součástí moderní demokratické společnosti, nebo nenahraditelnou, bez ní společnost nefunguje. Společným úkolem evropských médií je výše zmíněná rizika hledat - s nadějí, že včasným upozorněním ("medializací") se podaří jim předcházet. Ale bez rozsáhlé diskuse žádná "mapa rizik" nevznikne. |
