Sedm vysokých amerických armádních důstojníků obdrželo důtku za to, že připustili týrání vězňů ve vězení Abu Ghraib v Bagdádu. Není vyloučeno, že budou na základě této důtky nuceni opustit armádu. Týrání, k němuž došlo koncem roku 2003, se prý týkalo jen asi 20 vězňů.

"Řekl mi: 'Maminko, oni nám berou šaty. My jsme tady pořád nazí. Používají psy, kteří nám čichají k zadku. Taky nás bijí kabely."

"Je to naprosto ponižující," řekla Abbasová. "Můj syn je nemocen, trpí vysokým tlakem. Během rozhovoru s ním stáli američtí vojáci těsně u nás. Můj syn plakal."

Syn Abbasová byl zatčen v Bagdádu poté, co jim do domu vtrhl gang. Podobně o poměrech ve vězení Abu Ghraib svědčili i další příbuzní iráckých vězňů. Jednačtyřicetiletý Abu Salem, který strávil v tomto vězení půl roku od srpna 2003 do února 2004, svědčil, že američtí strážci týrají vězně pořád. Uvedl také, že ví o tom, že se američtí vojáci nechávají s iráckými vězni fotografovat, už pět měsíců. Děje se to v celách, řekl.

Britští vojáci si mezi sebou vyměňovali stovky fotografií týraných iráckých vězňů, tvrdí britský deník The Mirror. Dva příslušníci britské armády, kteří mu poskytli první fotografie týraných Iráčanů, zdůrazňují, že celá věc je autentická. Činitelé britské armády vyjádřili pochybnosti, zda jsou tyto fotografie pravé. Avšak dva dosavadní členové The Queen's Lancashire Regiment potvrdili svou výpověď a konstatovali: "Armáda ví, že se toho dělo daleko víc."

Dva vojáci, kteří poskytli britskému deníku Daily Mirror fotografie, na nichž údajně britští vojáci týrají iráckého vězně, tvrdí, že jejich informace jsou autentické, konstatuje šéfredaktor tohoto listu Piers Morgan a dodává, že oba vojáci svědčí o celé řadě "nových dalších obvinění".

Britská armáda vyjádřila pochybnosti o pravosti fotografií a konzervativní stínový mluvčí pro armádu Nicholas Soames zpochybnil rozhodnutí je otisknout. Piers Morgan uvedl, že se absolutně neomlouvá za odhalení "tohoto šokujícího chování". Dodal, že o tomto údajném týrání vězňů se "mezi znechucenými britskými vojáky v Basře ví už měsíce".

Kontroverze ohledně mučení iráckých vězňů se v pátek prohloubila, když byly zveřejněny fotografie, na nichž, jak se zdá, mučí iráckého vězně britský voják.

Britské ministerstvo vnitra okamžitě zahájilo vyšetřování okolností, za nichž byly fotografie pořízeny. Zdá se, že byli vězni biti pažbami zbraní, bylo jim vyhrožováno popravou a britští vojáci na ně močili.

Britské ministerstvo obrany okamžitě zahájilo vyšetřování okolností, za nichž tyto fotografie vznikly. Mezitím oznámila americká armáda, že zahájila rozsáhlé vyšetřování procedur výslechů a role soukromých firem ve vojenských vězeních v Iráku, poté, co vyšlo najevo, že vězni v armádním vězení nedaleko Bagdádu byli mučeni a sexuálně zneužíváni.

Díky přetrvávající Chamberlainově politice appeasmentu dovolil Führer nezávislou kontrolu koncentráků.

1. máj 2004, Praha, poledne: Střelecký ostrov, tradiční místo srazu anarchistických demonstrací, Most legií a jeho okolí se nachází ve stavu obležení. Na Kinského náměstí je přistaven policejní obrněný transportér (symbolicky jen pár metrů od místa, kde dlouhá léta stával trochu jiný obrněnec...) a opancéřované vodní dělo, nábřeží je lemováno policejními dodávkami plnými policistů v zásahové zbroji i velkými antony, most je po obou stranách obstoupen desítkami černě oděných příslušníků v akčních vestách. Sem a tam neustále přejíždějí osobní policejní vozy se zapnutými majáčky...

Svůj názor na kapitalismus a Evropskou unii přišlo přitom veřejnosti sdělit dvě stě mladých, mnohdy sotva dospělých anarchistů a jejich přátel. I děti některých ministrů a jejich příbuzných by v tom hloučku člověk nalezl...

Neumím psát, nikdy jsem to neuměla. Ani jsem po tom netoužila. Oslovila jsem kamaráda žurnalistu s prosbou, aby "profesionálně" zpracoval to, co já sotva vyjádřím. Odmítl mě s tím, že pod takový brak, který mu podsouvám, se seriózní novinář nikdy nepodepíše. Odpusťte mi tedy mé neprofesionální, naivní, možná brakové podání.

Přišla za mnou s tím, že už ji nebaví život a přemýšlí, jak ho skončit. Téměř nekomunikovala. Takovou ji neznám. Když jsem se s ní setkala poprvé, ona byla puberťačka a patřil jí svět, já byla na druhé straně barikády -- koordinátorka projektu, který byl určen dětem ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

V pátek 30. 4. v 18:20 se vysílala v Radiožurnálu o budoucnosti ČR v EU tato diskuse, dobře moderovaná Martinem Veselovským, jíž se zúčastnili švédský novinář Carl Rüster, dánská novinářka Dana Schmidtová a editor Britských listů Jan Čulík.

Boris Cvek vydal právě nové číslo literárního dvouměsíčníku Téma, které obsahuje mj. i rozhovor s Janem Čulíkem.

Do Čech už 4 roky nejezdím, protože se tam necítím...., píše Věra Čunderlíková ze Švýcarska a pokračuje: A v Praze (v Karlíně) mi před domem 2 x ! zničili a vykradli (vypůjčené ) auto. Vždycky jsem přijela domů a vrátila přítelkyni vrak. Tenkrát (po druhém vykradení) jsem šla zpěněná na TV STUDIO PRIMA (tuším) -na Palmovce. A ječela tam jak Viktorka u splavu... protože nejvíc mne dorazilo, že mi každý "dobrý" Čech poradil, pobaveně a se smíchem, že mužů jít do Bazaru a koupit si "levné"! (kradené) věci a že z toho dělám takovou scénu. Že můžu být ráda, že mám aspoň auto....

Už tu asi žiju moc dlouho a nestačila jsem se vyvíjet podle českých poměrů a tomu dnešnímu českému humoru už nemůžu přijít na chuť.... dorazil mne jeden dobrý policista, slušný hošík, když mi řekl, že zloděje chytnou a za pár dnů je zloděj zase venku. Že jsou ve funkcích korupční lidí a že může být rád, že má místo u policie. Když bude kritizovat, že ho "vyhoděj" a on bude bez práce... Bylo to v roce 2001. Nakonec prohlásil, že jestli to bude takhle pokračovat, že emigruje....

Vaše Blisty jsem našla náhodou a ráda v nich čítám - je mi 63 let a na PC začátečnice a takové nemehlo....:) Už jsem doporučila na SEZNAMu článek "Stádo" od Zdeňka Bárty. Moc se mi to líbilo a všem také...

A něco jiného....prosím upozorňujte na nákladní dopravu. Čechy mají přeci takovou centrální polohu..... a než ti Cicmundové něco vysmolí, budete mít zasviněny celé Čechy kolem silnic.. Vím, o čem vám píšu..... Poroučím, se posílám všem srdečné pozdravy a přeji vám hezké májové políbení !

Ústav pro informace ve vzdělávání vydal v roce 2003 obsáhlý materiál České školství v mezinárodním srovnání. Tato publikace vychází z analýzy Education at a Glance 2003, která vznikla na půdě OECD. České školství zde v mnoha ukazatelích vychází jako podprůměrné nejen ve srovnání s chudšími zeměmi EU (Řecko, Portugalsko, Španělsko), ale také s kandidátskými státy (Maďarsko, někdy i Slovensko) nebo dalšími členy OECD (Mexiko).

Samotná studie je postavena na srovnání dat z roku 1995 a roku 2001 nebo 2000. Zdůrazňuji, že finanční údaje se nepočítají podle aktuálních kurzů jednotlivých měn, ale jsou přepočteny podle parity kupní síly, takže jsou srovnatelné. Přínos studie je hlavně v tom, že přináší široké srovnání různých zemí. Z hlediska České republiky potom uvádí na pravou míru některé neprávem tradované údaje. Například, že je české školství kvalitní, že ho vláda podporuje a že se zlepšuje. Bohužel, pravý opak je pravdou...

Autor je místopředsedou Společnosti středoškolských pedagogů

Letos je tomu dvacet let, co v Británii vyšel anglicky Kunderův román Nesnesitelná lehkost bytí a stal se obrovským bestsellerem. Londýnské nakladatelství Faber plánuje na podzim roku 2004 k tomuto výročí nové vydání tohoto románu. John Banville se v sobotním vydání deníku Guardian k této knize po letech vrátil a s překvapením zjistil, že nezastarala - že je stejně aktuální jako před dvaceti lety, i když čas oponou trhnul a změněn svět - a komunismus ani rozdělená Evropa už neexistují:

Jak je možné, že Francis Fukuyama podporuje doktrínu "preventivní války" na obranu amerických národních zájmů a přitom kritizuje americké ideologické nepřátelství vůči multilateralismu? Na to se Fukuyamy zeptal reportér arabského listu Al Ahram. Fukuyama odpověděl:

Izraelská strana Likud Ariela Šarona drtivou většinou odmítla jeho plán na vydání pásma Gazy a částí západního břehu Jordánu Palestincům. Šaron přijal s "politováním" výsledem nedělního referenda, dal najevo, že zůstane v úřadě, ale nevysvětlil, zda bude dále prosazovat svůj plán, který izraelští osadníci na palestinských územích označili za "odměnu za palestinský terorismus". Před referendem navštívil reportér britského rozhlasu starostku v jedné takové izraelské osadě a zaznamenal tyto její názory. Vysílaly se v sobotu v podvečer v pořadu "PM". Takto promluvila starostka Kedumim Daniela Weissová:

V pátek se čtenáři BL dozvěděli (Malá: Izrael používá teroristických metod ZDE), že terorismus není jen výsadou Hamásu, Hizballáhu, Tanzimu, Brigády mučedníků Al Aksa, Al Kajdy, Islámského džihádu atd., jedním slovem radikálních islamistů, ale že si jejich metody dovoluje opisovat (fuj, jaká hanba!) i jejich nepřítel, malý satan, izraelský stát. Terčem jeho útoků však nejsou, na rozdíl od velkého satana (USA), pouze extremistická hnutí, ale všechen palestinský lid, a to od samého počátku.

Izrael se neustále odvolává na to, že bojuje proti palestinskému terorismu z důvodu své bezpečnosti. Spojené státy nevynechají jedinou příležitost, aby tento argument nepodpořily prohlášením, že Izrael má plné právo na obranu svého státu. Je to pochopitelné, protože obě tyto země mají naprosto totožnou politiku. Když Amerika po 11/9 vyhlásila válku proti terorismu, vzápětí nato Izrael vyhlásil také svůj boj proti terorismu, ten se však od samého počátku netýkal jen palestinských extremistických hnutí a jakéhokoliv odporu, který je následkem okupace, ale celkově všeho palestinského lidu.

Na počátku roku 2003 probíhala v USA a v celém světě velká debata, zda by měly SUA vstupovat do Iráku. Nyní se rozvinula debata, zda by se USA měly z Iráku stáhnout. Okupace vůbec neprobíhá tak, jak americké úřady doufaly a předpokládaly. Rozšiřuje se ozbrojený odpor Iráčanů. Americké síly jsou rozmístěny tak, že nedokáží kontrolovat irácké území. Iráčané jsou stále otevřeněji nepřátelští k USA a všem, kdo je podporují, a to včetně Irácké vládní rady, kterou dosadily USA coby svého věrného spojence. Centristické elementy establishmentu USA, které podporovaly rozhodnutí amerického prezidenta, a pokud byly v Kongresu, tak pro ně i hlasovaly, jsou nyní ve značných rozpacích a nevědí, jaké mají zaujmout stanovisko

Vyhledávač Google, který má podle odhadů tržní hodnotu ve výši 2,7 miliard dolarů, se rozhodl jít na kapitálový trh a prodávat své akcie na internetové dražbě. Nyní však vyšlo najevo, že dražba bude omezena jen pro Američany.

Britský týdeník Observer přitom varoval, že podle finančních odborníků je plánovaná aukce v mnoha ohledech sporná. Vládnou obavy, že by investiční bublina kolem firmy Google mohla náhle splasknout tak, jak se to stalo mnoha internetovým firmám koncem devadesátých let. Důvěru nevyvolává ani to, že Google při aukci nechce využívat služeb tradičních investičních bank a odmítá zveřejňovat čtvrtletní aktualizace předpovědí své finanční situace. Nad Googlem také visí celá řada právních a komerčních hrozeb. Kromě toho, jak zjistil týdenik Observer, proč je Google tak pozoruhodně tajnůstkářský?

Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic a Human Rights Watch protestují proti dalším procesům proti kubánským opozičním novinářům a bojovníkům za lidská práva. Jde o první významnější soudní proces rok po odsouzení 75 disidentů.

Četli jsme příběh ze Starého Zákona o Naamánovi, aramejském vojevůdci, kterého Elíša uzdravil z malomocenství. Připomeňme si alespoň závěr příběhu: Naamán po svém uzdravení uvěří v Hospodina, Boha Židů a tudíž Boha i svého uzdravitele Elíši a chce ho nadále vyznávat. Protože však ho služební povinnosti nutí odjet z Izraele do rodného Aramu, bere si sebou tolik izraelské prsti, hlíny, kolik jich uvezou dva mezkové. Udělal to proto, že věřil, tak jako všichni tehdy, že božstvo působí, funguje, jen na tom svém území, kde je bohem. Na své půdě. A on si tedy kousek té Hospodinovy půdy bere sebou domů, aby si z ní udělal takové malinké políčko a na něm aby Hospodinu sloužil a obětoval mu.

V máji 1968 bolo Francúzsko na pokraji revolučného výbuchu. Väčšina obyvateľstva bola nespokojná s hospodárskou a politickou situáciou, v ktorej sa krajina ocitla. Študenti vyšli do ulíc demonštrovať proti zastaranému školskému systému. Demonštrácie sa čoraz viac zostrovali, až napokon prerástli do pouličných búrok. Ľavicové študentské organizácie sa snažili nadviazať kontakt s odbormi a ďalšími robotníckymi organizáciami, pretože očakávali, že sa k ich akciám pripoja aj robotníci. V niektorých mestách síce robotníci vstúpili do štrajkov, tie sa rozsahom dokonca blížili ku generálnemu štrajku, ale odmietli ísť do ulíc a pripojiť sa k študentským akciám. Nejednotnosť opozície umožnila vláde udržať sa.

Mnohí pozorovatelia a komentátori v oblasti legalizácie drog nie sú veľmi pozorní pri rozlišovaní medzi rôznymi návrhmi riešení. Termíny "legalizácia" a "dekriminalizácia" sa v skutočnosti vzťahujú na širokú paletu termínov. Z mnohých rozdielov medzi týmito návrhmi si všimnime možno najzákladnejší - medzi generalizmom a špecifizmom. Oba prístupy prijímajú definíciu drogy založenú na psychoaktivite. Líšia sa však v tom, či sa má legalizácia aplikovať na všetky psychoaktívne drogy, alebo len na niektoré. Generalisti navrhujú nejakú formu legalizácie pre všetky psychoaktívne látky, či sú dnes legálne alebo nie, no špecifisti sú selektívnejší.

Boj s rastúcou kriminalitou je vo väčšine "vyspelých" krajín jednou z ústredných politických tém. Zdá sa, že čím sú lepšie makroekonomické ukazovatele (a teda, podľa neoliberálneho názoru, blahobytnejšia spoločnosť), tým viac ľudí porušuje zákony. Ako si tento paradox vysvetliť? Hneď v prvom rade by bolo možné spochybniť rovnicu: "vysoký HDP na hlavu rovná sa šťastné obyvateľstvo."

"Nie štát, nie cirkev, ale ženy majú rozhodovať o svojom živote!" znelo znovu po rokoch na uliciach Washingtonu. Státisíce demonštrantov, prevažne žien, zaplnilo v nedeľu Národné mólo Washigntonu a priľahlé ulice. Odhady sa pohybujú od pol milióna po viac ako milión demonštrujúcich, čo znamená jednu z najväčších demonštrácií v dejinách USA, údajne najväčšiu vôbec.

Díváme-li se úzkou čočkou, jíž Británie podezřívavě hledí na všechno, co pochází z Bruselu, může se nám zdát, že rozšíření Evropské unie není příčinou k oslavám a je příčinou k starostem. Rozšíření EU znamená, že nám zítra budou klepat na dveře všichni ti dělníci z Polska. Znamená to také, že se rozšířená EU bude vzájemně hádat o peníze a o moc, míní páteční redakční komentář listu Guardian a pokračuje:

pátek 14.00: Britská vláda oznámila, že od 1. května přestává uznávat azyl pro občany z Evropské unie. Znamená to, že od soboty přestává poskytovat sociální podporu pro cca 2500 žadatelů o azyl z České republiky a ze Slovenska, kteří v Británii buď obdrželi azyl, anebo o něj požádali a jejich žádost dosud nebyla zpracována. V Británii ohledně toho vzniká podstatný skandál. Tito občané totiž budou zřejmě od zítřka vystěhováni na ulici. Zabýval se tím v pátek v poledne podrobně pořad World at One rozhlasu BBC.

Britský rozhlas přinesl tyto podrobnosti:

Předseda výboru základních odborových organizací na ministerstvu dopravy a druhý místopředseda odborového svazu zaměstnanců rozpočtové a příspěvkové sféry, Ing. Karel Urban vyjednával za zády svých odborářů s lidoveckým ministrem dopravy Šimonovským způsobem, který posléze zapřičinil jeho odstoupení ze všech odborářských funkcí. Ministr nabídl odborářům úplatek formou vyplácení mimořádných odměn za to, že budou bojkotovat výstražnou stávku. V opačném případě by ministr vrátil nevyužité prsotředky do státního rozpočtu... Předseda odborů zato slíbil ministrovi, že odboráři MDS ČR nebudou výstražnou jednohodinovou stávku dne 21. 4. organizovat.

Následné e-mailové doporučení předsedy odborového výboru pár hodin před stávkou, se nedá nazvat jinak, než jako stávkokazectví. Dokument Britské listy získaly od svých zdrojů z ministerstva dopravy.

Dle sdělení předsedkyně svazu Vondrové se na její vyzvání a po velmi emocionálním zhodnocení takového bojkotu odborářských požadavků vzdal Karel Urban svšech funkcí ve svazu ROPO. Předsedkyně na zasedání předsednictva svazu konstatovala, že Urban porušil mimo stanov snad všechny myslitelné odborářské zásady. Urban je ale stále na ministerstvu dopravy předsedou odborů. To tam nikomu z odborářů ten stávkokaz nevadí?

22. 3. 2004 jsme uhradili koupi nového serveru, na něž nám po lednové havárii čtenáři rychle poskytli finanční prostředky, a to částkou 122 500 Kč. Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V březnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 2700 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.