Před necelým rokem jsme mohli v prvním referendu svobodně a samostatně rozhodnou o našem vstupu do Evropské unie. Většina spoluobčanů byla pro vstup a tak zítra, 1. května, si nebudeme připomínat jen Svátek práce, ale také splnění našich přání a nadějí.

Náš vstup nebude samojistě bezbolestný. Naopak. Budeme se muset mnoho naučit a v mnohém to bude učení nepopulární a velmi náročné. Bude však také zajímavé, jak obstojíme. Současní členové EU čekají nového partnera. Je jen na nás a na naší politické reprezentaci, zda se nám podaří co nejdřívější zrušení přechodných omezení pro české občany a zda řekneme jasné Ne dvourychlostní Evropě. Je jen na nás, zda dovolíme politikům vymlouvat se na Evropu a zakrývat tak svou nemohoucnost a myšlenkovou únavu. A je jen a jen na nás, zda dokážeme v rámci rozhodovacích procesů najít další partnery k tomu, abychom dokázali změnit ta nařízení a ta opatření, která nám nevyhovují. Bude se nám to dělat lépe zevnitř, než zvenčí.

Přes všechny potíže, které nás čekají, je dobře, že se do Evropy vracíme. Do té Evropy, kde právo znamená jistotu, kde hodnota lidských práv je nezpochybnitelná a kde úcta k životu a přírodě nebyla přerušena totalitou a bezprávím. Nebojme se také, že se v Evropě ztratíme. I Evropa se od nás může mnoho naučit. Naše kulturní bohatství a vlastní identitu si zachováme. Dokázali jsme to již několikrát. Když budeme sebevědomí, odpovědní a solidární, budeme platným a spolehlivým partnerem v nové a silnější Evropě.

Autor je člen zastupitelstva města Přerov za Stranu pro otevřenou společnost (Přerovská koalice) a místopředseda Evropského klubu Přerov