Velice diskutovaná "debaathizace" má své kořeny v dekretu ze 16. května 2003, který vydal nový americký "administrátor" (čili guvernér) Iráku Paul Bremer. Vyhodil jím z práce desetitisíce baathistů ze státní služby. V návalu podepisování dekretů rozpustil Bremer o týden později iráckou armádu o 350,000 mužích a zakázal vyplácet penze vysokým důstojníkům, protože prý byli poznamenáni svými styky se Saddámem Husajnem. Nadále neměli mít nic společného s budoucností Iráku.

Méně než o rok později, ve druhé polovině dubna 2004, sdělila "Koaliční prozatímní autorita" vedená Spojenými státy, že je třeba bývalým baathistům usnadnit, aby se mohli vrátit na svá původní místa. Bremer uvedl v irácké televizi, že měli pravdu ti lidé, kteří si stěžovali, že se neprováděla "debaathifikace" nestranně a spravedlivě. Zásada to byla správná, ale nebyla správně provedena. Bremer řekl, že se to týkalo zejména vzdělání. Muselo být přezkoumáno členství ve straně Baath u deseti tisíc učitelů. Mluvčí guvernéra Dan Senor, řekl, že mnoho učitelů bylo pouze "papírovými členy strany". Dále prohlásil Bremer, že nový irácký ministr obrany začne brzy najímat dřívější vysoké důstojníky do ozbrojených sil a bezpečnostních jednotek ze dřívější Husajnovy armády: "Většina důstojníků s dobrou pověstí včetně plukovníků a generálů bude nyní opět sloužit a bude jich přibývat, jak se bude armáda zvětšovat".

Zákaz pracovat ve státní službě poválečného Iráku, který se vztahoval na členy strany Baath, byl základním kamenem americké politiky po skončeném útoku na Irák. Tehdy Spojené státy tvrdily, že byl tento zákaz oprávněný, protože Saddám Husajn používal strany Baath k potlačování nespokojenosti. Tato politika byla vřele přijata iráckým exilem včetně lidí, kteří se vrátili jako Čalabi. "Debaathifikace", jak tento postup nazvali Američani, se ale setkala s odporem mnoha Iráčanů, protože by vyloučila mnoho nejlepších a nejchytřejších občanů z možnosti podílet se na výstavbě země.

"Je to ukázka, že Američani nevědí, co v této zemi dělají", řekl o americkém obratu Mohammed al-Jadurgi, člen Vládního výboru, který reprezentuje turkmenskou menšinu. Dodal: "Neměl jsem žádný problém s tím, že by byli ve vládě nějací baathisté. Byl to Bremer, který trval na tom, že je tam nepřipustí. Rozpustil armádu a zakázal baathisty. Teď ale udělal čelem vzad".

Senor trvá na tom, že se ohledně bezpečnostních sil (čili policie) vždycky uvažovalo tak, že by v nich pracovali vojáci a policisté, kteří dříve sloužili Saddámu Husajnovi. Podle jeho projevu nedošlo k žádným zásadním změnám v americké politice, jen bylo nutné udělat "určitá technická zdokonalení". Politické rozpory tak aspoň na den přehlušily nepříjemné zprávy přicházející odjinud.