Opatření slovenské vlády se týká občanů všech národností bez rozdílů. Zatímco celostátně se na Slovensku nezaměstnanost pohybuje kolem 20%, mezi Romy činí až 90%. Hlavním důvodem je zřejmě nedůvěra zaměstnavatelů k snědým spoluobčanům. Schopní, nadaní a pracovití jedinci doplácejí na pohodlnost a nepřizpůsobivost větší části etnika. Hlubší rozbor kořenů tohoto jevu však není tématem mého článku.

Život Romů se sníženým "příjmem" je bezesporu mnohem těžší než kdy dříve. Srdceryvné televizní reportáže ukazují hladovějící a strádající děti, beznadějné matky a rozlícené otce.

Opomineme-li zázemí, pak jsou na tom nezaměstnaní "bílí" Slováci stejně.

Někteří Romové na důkaz své chudoby vyrabovali pár obchodů, na což vláda reagovala posílením policie v oblasti nepokojů. Po potyčkách a následných zatčeních vše utichá.

Nezaměstnaní Slováci toto dění tiše sledovali. Pokud je realita opravdu tak špatná, jak nám ji předhazují média, pak to sledovali s kručením v břiše. Nic nerozbili, nic neukradli, násilím proti movitějším spoluobčanům nehrozili, na policisty neútočili...

Mnohé organizace v ČR reagovaly humanitární sbírkou na pomoc Romům. Ať už se jednalo o česká romská sdružení, nebo jiné charitativní spolky nereprezentující menšinu, necílily svou pomoc strádajícím a potřebným Slovákům (=občanům - bez ohledu na národnost), nýbrž Romům. Pokud toto není rasistický přístup, pak co tedy?

Nestává se z pomoci fraška, když místo rozdělení na základě potřeby, dojde k rozdělení podle barvy? Zde přece argument, že Romové jsou všeobecně považováni za chudobnější, nemůže obstát.

A jaký smysl tato pomoc vlastně má, když slovenská vláda trvá na své politice? Budou dobrovolníci z řad Čechů posílat Romům pomoc měsíc co měsíc, v podstatě sabotujíce snahu donutit nezaměstnané k hledání práce? (Takto svůj postup prezentuje slovenská vláda, jakkoliv se o něm dá polemizovat.)

Ano, byl to pěkný počin. Avšak silně nedomyšlený. Charitativní organizace rasisticky odsunuly "bílé Slováky" na druhou kolej, když organizovaly pomoc pro Romy (respektive ji jako takovou představily veřejnosti). Kdyby se to stalo opačně, pak by to bezpochyby způsobilo hlubokou kontroverzi a diskusi v naší společnosti.

Jednorázová pomoc je pouhým gestem (nejedná-li se o akutní potřebu), která má spíše symbolickou hodnotu. Obdarování jedněch a přehlížení druhých ve svém důsledku může způsobit další nárůst nevraživosti mezi majoritou a dočasně uspokojenými Romy. Byl toto cíl českých dobrodinců?

Tyto sbírky, které se konaly pod dojmem emocí, daly ránu systému rovnosti, který je v demokracii (alespoň teoreticky) považován za samozřejmý. Ještě více zarážející je však fakt, že si toho média nedokázala povšimnout.

Všeobecně je průměrný Čech považován za rasistu (podle průzkumů veřejného mínění v otázce pohledu na Romy). Silně negativní pohled v otázce pozitivní diskriminace je též znám.

Rasistické rozdělení pomoci pak vede k posílení xenofobie [neexistujícího] průměrného Čecha, pro nějž se nabízí jednoduché zavádějící shrnutí: "Cikáni vykradli pár obchodů a my jim posíláme konzervy."

Tam, kde hajlující "faschos" se svými tezemi o vykořisťování schopné populace defektními minoritami jsou ignorováni, špatně označená pomoc přebírá štafetu.

Jediné, co k dovršení kontroverze zbývá, je snad sbírka ultrapravičáků na pomoc bílým (či rovnou árijským) Slovákům.

A nakonec - kdo by měl po "romských" sbírkách právo se spravedlivě proti takové akci postavit, když by v podstatě byla stejným počinem, jako ty předcházející, jen s jiným, avšak stejně nestandardním, označením cílové skupiny?