Cílem Washingtonu, Izraele a Londýna není, jak si myslí protisionistická mediální lobby, zlikvidovat kauzu Palestinců ve prospěch americko-izraelského imperialismu. Cílem je likvidace mezinárodní teroristické sítě, která zneužívá palestinských uprchlíků jako záminky, ale ve skutečnosti usiluje o transcendentální vizi arabského dobývání historických teritorií.

Země, které považuje al Kajda za právoplatně muslimské, zahrnují i velkou část jižního Španělska. Madridské atentáty neměly moc společného s přítomností španělských vojáků v Iráku, šlo o duchovní pomstu, o pokus označit Španělsko za muslimské teritorium. Zjevně proto jsou islámští teroristé nadále aktivní ve Španělsku i poté, co tam byl zvolen premiérem José Zapatero.

Nejbližší paralelou v moderní historii k tomuto snu o krvi a půdě byl nacistický sen o arijském dobytí těch částí Evropy, které prý kdysi měly germánské kořeny. Wagnerovská, německá romantická mytologie o vyhnání Němců z vlasti, což dává každému Němci povinnost účastnit se na posvátné teutonské křižácké výpravě, jejímž cílem je obnovení německého impéria, zní pozoruhodně podobně jako islámistické stížnosti ohledně toho, jak jsou muslimové vyháněni ze svých území a utlačováni. Evropa (a zejména Rusko, jehož chování v nynější krizi je ostudné) by se měla poučit z toho, jak zacházet s tímto druhem šílenství - měla by vědět, k čemu může dojít, pokud začnete předstírat, že se toto šílenství dá nějak racionálně izolovat a zvládnout.

Britské ministerstvo zahraničních věcí a společnost BBC dosud nepochopili, že Al Kajda, a její šílené blábolyu o vzestupu islámské říše způsobily, že boj Izraele se stal prakticky i symbolicky naprosto zásadním, co se týče přežití západních zájmů.

Když pan Šáron vraždí vedoucí představitele organizace Hamas, kteří prosazují tvrdohlavě program vraždění a vyhlazování, nedělá nic jiného, než že přijímá pravidla hry, jak je definovala al Kajda a jak je provádějí její palestinské pobočky.

Samozřejmě, za normálních (i za těch nejabnormálnějších) podmínek, mají demokratické vlády povinnost dodržovat zákonnost a nevraždit své nepřátele, jako by to byli soupeři z konkurenční mafie.

Avšak, argumentuje autorka, my nežijeme v normálních dobách. Izrael a Washington se rozhodli, že jestliže se stavějí iracionální síly do permanentní opozice proti každému možnému jednání, které by skončilo kompromisem, bude nutno je zlikvidovat a pokud tomu brání [civilizovaná] pravidla, budou muset být tato pravidla suspendována. Když vám nepřítel sděluje, že je iracionální, pak i zákonnost, která je závislá na racionalitě, přestává být k čemukoliv. Ale moc je stále i v takové situaci použitelná.