neděle 21.00:Extremisté, podezřívaní z příslušnosti k organizaci al Kajdá usmrtili ve městě Khobar na východě Saúdské Arábie 22 osob, většinou to byli cizinci, konstatovalo saúdské ministerstvo vnitra. Není jasné, zda komanda, která rukojmí osvobozovala, některé z nich při tom usmrtila. Ozbrojenci se údajně pokoušeli oddělit muslimy od nemuslimů a v prvních hodinách propustili pět libanonských občanů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

neděle 8.45: Saúdská armáda zaútočila na budovu v níž islámští extremisti zadržovali zahraniční rukojmí, a osvobodila desítky osob, uvádějí saúdští činitelé. Asi 40 příslušníků speciálních jednotek seskočilo z vrtulníků na střechu budovy v městě Khobar. Dva extremisté byli při operaci usmrceni a ostatní zatčeni, konstatuje saúdská vláda.

Podrobnosti v angličtině ZDE

neděle 14.30: Saúdské úřady konstatovaly, že většina rukojmích byla propuštěna, avšak někteří byli usmrceni. Jeden muž, který uvedl, že byl mezi 25 rukojmími, propuštěnými během ranního útoku speciálních jednotek na budovu, sdělil tiskové kanceláři AFP, že militanti podřezali devět zadržovaných osob, když se v noci pokusili uprchnout po schodišti. Mezi uprchlíky byli především američtí a holandští zaměstnanci. List Observer poznamenává ve svém nedělním vydání, že opakované teroristické útoky na Saúdskou Arábii, jako je tento, vedou k zvyšování ceny ropy, což hrozí vyvolat světovou hospodářskou depresi. "Útok vyslal šokové vlny po celém západním světě, který už čelí vysokým cenám ropy a nyní také vyhlídkám na zhoršující se násilí v saúdském království, které je důsledkem konfliktu mezi tamější vládnoucí královskou rodinou a džihádistickými organizacemi, rozhodnutými ji svrhnout," konstatuje list a dodává: "Situace v Saúdské Arábii už vyhnala ceny ropy nad 40 dolarů za pětadvacetigalonový barel."

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

sobota 20.30: Bezpečnostní jednotky obklopily obytnou část jednoho ropného podniku v městě Khobar na východě Saúdské Arábie, kde zadržují ozbrojenci asi 50 rukojmích. Podezřívá se, že islámští militanti usmrtili asi 10 osob, včetně cizinců, a zabarikádovali se v této budově. Je to už několikerý útok na ropný průmysl v Saúdské Arábii. Prohlášení, které údajně vydala organizace al Kajdá, se přihlásilo k odpovědnosti za tento útok. V době, kdy dosáhly ceny ropy rekordní výše více než 40 dolarů za barel je tento útok špatnou zprávou pro světové hospodářství - vysoké ceny ropy hrozí vyvolat hospodářskou stagnaci.

Extremisté, kteří byli údajně oblečeni v uniformách, připomínajících vojáky, začali střílet v sobotu dopoledne na kanceláře jedné ropné společnosti v městě Khobar. Zasáhli také řadu vozidel, které vyhořela.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Novináři, kteří podporovali útok na Irák na obou stranách Atlantiku, se omlouvají a "objasňují své pozice", napsal včera konzervativní britský list Daily Telegraph. V českých médiích a mezi českými politiky se naproti tomu zatím, jak se zdá, žádné omluvy neobjevily.

Americké úřady požádaly Velkou Británii, aby jim vydala radikálního muslimského duchovního Abu Hamzu, který žije v Londýně a má britský pas. Američané proti němu vznášejí 11 obvinění z terorismu. Hovoří o tom, že by mohl být odsouzen k smrti. Evropská unie však nesmí vydat nikoho do USA, pokud by hrozilo, že by tam mohl být popraven.

"Jedna novinářka se na tiskové konferenci v Londýně na tuto věc Irene [Khanové, generální tajemnice AI] zeptala. Posílám vám transkript té otázky a odpovědi:

Tento týden vydali poslanci britské Dolní sněmovny ostře kritickou zprávu, která odsoudila "zoufale nedostatečnou" reakci britské vlády na šířící se epidemii obezity mezi britskými dětmi. Situace v České republice naštěstí dosud není zdaleka tak tragická jako v Británii a hlavně ve Spojených státech; není však pochyb, že bez vládních zásahů budou nadnárodní podniky praktikovat tytéž manipulativní metody při prodeji zdraví škodlivých potravin i vůči dětem v České republice. Silně se kritizuje častá přítomnost automatů na prodej nápojů s vysokým obsahem cukru (Coca Cola, Pepsi Cola, Fanta, atd.) ve školách, i to, že firmy žáky vedou k tomu, aby si kupovali chipsy, hamburgery či hranolky místo pořádného jídla.

Ta scéna je dvojí; jedna --- ta malá domácí, česká. Druhá --- ta velká, nadnárodní, ne-li globální. Samozřejmě že v obou případech je tu míněna scéna politická; ta scéna, jejíž prkna teprve znamenají SVĚT; ten svět, co je neustále v tetelícím se záběru televizních kamer a v doprovodné komentářové slovní omáčce médií. Níže se bude poněkud nevážně uvažovat o tom, zda nemají důvod ke sténání spíše mocně bezmocní diváci v parteru a na balkonech, s místy pouze k stání; nikoli ti "naši" reprezentanti přímo na scéně, nyní navíc se sebezapřením beroucí na sebe jho zodpovědnosti kdesi ještě výš než zatím bylo "doma nahoře" (a zatím jenom "zazobaně, byť se sebezapřením dobře"). Kdo se nebude cítit tím textem potrefen, snad by se mohl pousmát nad tím, jak pisatel těchto řádků málo toho ví o tom, jak to doopravdy tam nahoře chodí...

S blížícími se volbami do Evropského parlamentu se opět rozvířily diskuse např. na téma, nakolik je přípustné, aby poslanec (senátor) v průběhu svého volebního období vystoupil ze strany nebo stranu změnil, event. založil stranu novou. Přitom se řeší, zda je správné, aby po takovémto aktu zůstal jeho mandát nadále platný, či zda by měl být nahrazen náhradníkem, obdobně jako v případě úmrtí. Je škoda, že se také neřeší ještě zásadnější problém, a to proč vůbec sami poslanci mohou ve sněmovně hlasovat tajně. Totéž platí i pro senátory.

Chtěl bych uklidnit buddhistu Michala Ilana, který má obavy z "nábožensky vyhroceného" návrhu preambule ústavy EU, který byl v Irsku předložen představiteli několika evropských zemí, mimo jiné i Českou republikou. Jak už jsem napsal, jedná se o vsuvku do preambule, tedy jakéhosi úvodu k vlastnímu textu ústavy. No a tento úvod nemá naprosto žádnou právní hodnotu. Může v něm být napsáno cokoli a nikoho to k ničemu nikdy nebude zavazovat. Na další straně pak začíná vlastní text ústavy, tedy to, co je podstatné a závazné.

Strany vládní koalice se snaží opět prosadit přímou volbu prezidenta republiky. Společně s touto změnou chystají i další změny volebního systému do Poslanecké sněmovny. Přímé volbě se nebrání ani opoziční ODS s tím, že bude jednoznačně prosazovat upravený dvoukolový většinový systém volby (do druhého kola by postupovalo více kandidátů, například všichni, kteří by dosáhli alespoň 12% hlasů). Argumenty, které zaznívají ve prospěch přímo voleného prezidenta jsou velmi silné: posílení demokracie, oslabení role politických stran, zabránění "nechutnému" politickému obchodování při volbě prezidenta parlamentem. Lze ovšem vkládat do přímé volby tolik nadějí?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V Americe má vyjít další kniha, kritizující politiku George Bushe v Iráku. Tato kniha by mu podle televize BBC mohla zvlášť uškodit, protože jejím autorem je respektovaný bývalý šéf amerického ústředního armádního velení, generál Anthony Zinny, který také působil jako prezidentův zvláštní velvyslanec pro Blízký východ až do začátku války proti Iráku. Jeremy Paxman z pořadu televize BBC Newsnight s ním hovořil v britské televizi ve středu ve 22.30:

Proč si Spojené státy poradily tak špatně s dohrou irácké války? Jak to, že byly tak špatně připraveny na chaos, který následoval po porážce Saddáma Husajna? A jak to, že neměly po invazi žádnou strategii na odchod?

To jsou otázky, které si ve svém komentáři v konzervativním deníku Daily Telegraph položila Janet Daleyová:

Po razii irácké policie do rezidence Ahmada Čalabiho si stěžoval jeho rozčilený mluvčí, že tito "barbarští vetřelci" zkonfiskovali jako "dokumentaci" i Čalabiho "osobní výtisk Koránu". Jenže, jak poznamenává ve středu deník Guardian, asi to jen osobní škodolibost vyšetřovatelů nebyla, neboť tento výtisk má věnování od íránského ajatolláha Chomejního, "Mému synu Ahmadovi". Právě během irácko-iránské války objevil Čalabi hodnotu informací a že je může prodávat Američanům. Už tehdy se snažil zavděčit se americkým rozvědčíkům v Ammánu s tím, že má výlučné výzvědné informace o irácko-íránské válce. "Od Ahmada jsem vždycky dostal informace o tom, co se děje, do 10 minut," vzpomíná láskyplně jeden bývalý americký velvyslanec v tomto regionu. Od začátku roku 1991 pracoval Čalabi intenzivně pro CIA. Svěřil se jednomu svému iráckému kolegovi, že USA jsou ochotny věnovat podstatné finanční částky irácké opozici: "Ty peníze bychom měli získat." Pracovníkům CIA se Čalabi líbil: jednal velmi rychle a hlavně jim vždycky říkal to, co chtěli slyšet. Pracovníkům CIA jaksi nevadilo, že od samého počátku má Čalabi kontakty v Íránu.

Amerika už samozřejmě dávno není zárukou demokracie, kdo si to myslí, je stejný naivka jako ten, kdo si představoval, že Sovětský svaz je pevná hráz míru. Toto zjištění považuji ve vědomí české společnosti za dost podstatné, nemusíme se totiž zdržovat iluzemi, které jak známo podlamují nohy těm, kteří na nich chtějí pevně stát. Nebudeme-li mít iluze o své vlastní výjimečnosti jako Američané, budeme silnější než oni, morálně silnější.

Svět už není zárukou ničeho, hlavním naším kritériem by neměl být jenom zisk, prosperita, ale mravnost.

Britské listy doprovodily informaci o vítězství filmu Fahrenheit 9/11 v Cannes výtahem z článku převzatého z týdeníku the Observer. Jan Čulík chtěl možná čtenářům ukázat, jak vypadá trochu lepší britský bulvár, což se mu, podle mého názoru povedlo.

Přesněji řečeno, jde o bulvár vylepšený o politickou agendu, jejímž cílem je implantovat čtenáři myšlenku, že ten Moore není vlastně až tak důvěryhodný člověk, takže kdoví, jak to s tím, co divákům a čtenářům předkládá, vlastně je.

Mohli bychom také začít následujícími otázkami: Je (ještě) prioritou ustavení demokracie (a svobody) v Iráku? Aneb: Není "až na prvním místě" setrvale ve hře nemýtický boj o moc ve Washingtonu? (A má pravda jen dva konce?)

Ve své výroční zprávě, vydané v Londýně ve středu, konstatovala organizace Amnesty International, že vlády a teroristické skupiny, jako je al Kajda, ohrožují v současnosti lidská práva více než kdy za posledních padesát let. "Válka proti terorismu", kterou vedou Spojené státy, je podle mezinárodní organizace Amnesty International zdrojem vlny porušování lidských práv po celém světě. Ve své právě vydané výroční zprávě konstatovala Amnesty International, že americká ofenzíva proti globálnímu terorismu "nemá vizi" a způsobila, že je svět nebezpečnějším místem". Spojené státy tuto kritiku odmítly a zdůraznily, že v oblasti lidských práv na světě "vedou".

Diskriminace Romů, policejní násilí vůči romské menšině a používání klecí v psychiatrických léčebnách a ústavech sociální péče. To jsou dle Výroční zprávy Amnesty International 2004 nejvážnější oblasti porušování lidských práv v České republice.

Vlády v celé Evropě a Střední Asii pokračovaly ve vedení tak zvaného "boje proti terorismu", a přitom ve jménu bezpečnosti podkopávaly lidská práva. Mezi kroky, které tyto vlády učinily, patřila regresivní opatření v rámci "antiteroristické" legislativy, útoky proti ochraně utečenců a omezování svobody shromažďování a vyjadřování. Povrchní sliby o bezpečnosti, imigraci a azylu, spolu s růstem populismu ještě více podporovaly rasismus a diskriminační praktiky vůči menšinám v celém regionu. Nedostatek politické vůle ze strany Evropské unie (EU ) čelit porušování lidských práv v rámci svých hranic, je velice alarmující, zejména v souvislosti s plánovaným vstupem dalších 10 nových členů v r.2004. Ti, kdo nesou odpovědnost za porušování lidských práv včetně mučení nebo špatného zacházení, nadále zneužívají beztrestnosti.

Tisková zpráva Amnesty International, Londýn.

AI ve své Výroční zprávě 2004 upozorňuje, že násilí, jehož se dopouštějí ozbrojené skupiny, a různé přestupky vlád, společně představují nejtrvalejší útok na lidská práva a mezinárodní humanitární právo za posledních padesát let. To přispívá k narůstající nedůvěře, strachu a rozkolům ve světě.

Jeho jméno znají nejen diváci filmů "Týden v tichém domě" (1947), "Svědomí" (1948), "Morálka paní Dulské" (1958), "Vyšší princip" (1960), "Čintamani a podvodník" (1964), "Penzion pro svobodné pány" (1967), "Svatba jako řemen" (1967) či "Božská Ema" (1979). Ti mladší znají jeho tvář také z rolí nenasytného řezníka ve Slavnostech sněženek ( "Já vás varuju pánové, já všechno sežeru!") a profesora kardiologie Stárka v Pelíšcích ("A ten pacient mi o svatební noci exitoval..."). Málo se ví, že Jiří Krejčík po léta režíroval divadlo, v Činoherním klubu například vytvořil dnes už legendární incenaci O'Caseyho "Penziónu pro svobodné pány" (v níž roli Halibuta převzal po Vladimíru Pucholtovi Jiří Menzel), která byla na repertoáru divadla celkem 16 let...

Schyluje se k volbám do EP, a tak na každém vhodném i nevhodném místě začínají klíčit první výhonky předvolební kampaně v podobě maloformátových plakátů i obřích billboardů. Celý svůj život čekám na takovou reklamu s politickým obsahem, která mě nechá minimálně chladným, když už není schopna mě upoutat či dokonce nadchnout. Je čím dál víc jasné, že sama podstata politické reklamy je kýčovitá a nepomohlo by snad ani její plastické ztvárnění. Každopádně neztrácím naději -- její pověstnou jiskřičkou je fakt, že můj prozatímní život dosud byl poměrně krátký.

Vyšlo nové číslo literárního čtvrtletníku Texty. Kompletní archiv časopisu, včetně aktuálního čísla, naleznete ZDE

středa 14.00: Americký list New York Times ve středu vydal pozoruhodnou omluvu, týkající se jeho zpravodajství o Iráku ZDE. Přiznal, že byl uveden v omyl ohledně existence iráckých zbraní hromadného ničení zdroji, mezi nimiž byl i kontroverzní irácký vedoucí představitel Ahmad Čalabi

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.