27. 5. 2004
Přímá volba prezidenta více demokracie nepřineseStrany vládní koalice se snaží opět prosadit přímou volbu prezidenta republiky. Společně s touto změnou chystají i další změny volebního systému do Poslanecké sněmovny. Přímé volbě se nebrání ani opoziční ODS s tím, že bude jednoznačně prosazovat upravený dvoukolový většinový systém volby (do druhého kola by postupovalo více kandidátů, například všichni, kteří by dosáhli alespoň 12% hlasů). Argumenty, které zaznívají ve prospěch přímo voleného prezidenta jsou velmi silné: posílení demokracie, oslabení role politických stran, zabránění "nechutnému" politickému obchodování při volbě prezidenta parlamentem. Lze ovšem vkládat do přímé volby tolik nadějí? |
Ústavní konstrukce orgánů ČR má zcela jasné centrum v parlamentním tělese (tedy ve Sněmovně a Senátu). Obě komory jsou přímo voleny občany, ale každá na základě jiného volebního systému. Poslanecká sněmovna je "silnější" z obou komor. Prezident je volen nepřímo Sněmovnou a Senátem na společném zasedání. Prezident není v současném uspořádání příliš silný, ale rozhodně není ani slabým prezidentem, neboť má některé důležité pravomoci. Schéma ústavních institucí České republiky tedy odpovídá parlamentní demokracii. Přímá volba prezidenta má posílit demokracii v naší zemi. Není zřejmé v jakém směru, protože volba prezidenta, ať už bude přímá nebo nepřímá, nemůže na kvalitě demokracie ve státě příliš mnoho změnit. Kvalita demokracie je určována jinými parametry než dalšími volbami, kterých už český volič absolvuje poměrně dost. Kromě obou komor parlamentu se přímo volí ještě krajská zastupitelstva, obecní zastupitelstva a v neposlední řadě nyní přibyly volby do Evropského parlamentu. Důležitá otázka vyvstává s postavením přímo zvoleného prezidenta. Ten sice získá mandát přímo od voličů (od jejich části), ale nezíská-li zároveň silnější pravomoci ve struktuře státních orgánů, je forma volby naprosto irelevantní. Občané budou nesporně očekávat posílení role prezidenta a samotný prezident s lidovou oporou v zádech bude pravděpodobně tlačit na zvýšení svého mocenského potenciálu. Pokud by tento tlak nastal, je třeba uvažovat i o posunu od parlamentního systému vlády k nějaké formě poloprezidencialismu. Těžiště politického uspořádání by se tak přesunulo od parlamentu spíše k prezidentovi. Prezident by pak již nebyl slabým protihráčem, ale jedním z hlavních hráčů v politické aréně. K oslabení role politických stran přímou volbou nedojde a nebudou samozřejmě potlačeny ani spojenectví či úmluvy stran. Politické strany budou navrhovat své kandidáty a vazba politické strany, která prosadí svého kandidáta, na prezidenta bude daleko silnější než je tomu v současnosti. Tudíž může dojít naopak k posílení vlivu stran na funkci prezidenta. Proti přímé volbě stojí rovněž ekonomické argumenty. Další volby budou stát nemalé finanční prostředky, které nejsou v České republice nazbyt. Argumentů pro a proti by se dalo vyjmenovat ještě mnoho, ale v tuto chvíli je zřejmé, že přímá volba prezidenta ke kvalitě demokracie příliš nepřispěje. Zastánci přímé volby by měli vést podrobnou a koherentní diskusi zejména o roli přímo voleného prezidenta a v tomto smyslu i o možné komplexní ústavní reformě. Bez toho je celý návrh k ničemu. |