Snažím se pochopit stanoviska všech obránců a odpůrců akcí, jako je Czechtek. Je zajímavé, že země, kterou snad všichni považují za zemi s hlubokou demokratickou tradicí, již před 10 lety (jak jsem se dočetla v BL), pořádání podobných akcí zakázala zákonem. Svěřila policii pravomoc sledovat dodržování tohoto zákona , jehož porušení je ohodnoceno docela výraznými tresty. A je klid. Zřejmě je to země, kde dodržení zákona lze vymoci. Na rozdíl od nás.

Londýnský primátor Ken Livingstone požádal imigrační úředníky, aby přestali obtěžovat cizince poté, co vyšlo najevo, že kontrolují v londýnském metru cizince, kteří mluví neevropskými jazyky.

Rozhodnutí iráckého premiéra vyhostit televizi al Džazíra z Bagdádu a zakázat ji po dobu 30 dnů, aby vysílala z Iráku, je "vážnou ranou svobodě tisku", konstatovala organizace Reportéři bez hranic. Tato organizace, jejíž sídlo je v Paříži, požaduje "okamžité vysvětlení" tohoto rozhodnutí irácké vlády, které bylo oznámeno v sobotu. Konstatuje, že je "nesmírně znepokojena neustálými epizodami cenzury v Iráku."

Známý levicový hollywoodský filmový producent Robert Greenwald vytvořil rychle, v tajnosti, aby mu nebylo soudně zabráněno dílo dokončit, během několika týdnů, film Outfoxed: Rupert Murdoch's War on Journalism (Převezli vás: Jak Rupert Murdoch vede válku proti novinářské práci).

Film byl nejprve publikován na internetu a nyní vyšel také na DVD. Distribuuje ho především protibushovská internetová stránka MoveOn a za prvních čtrnáct dní se prodalo 100 000 kopií. Film se promítal na tisících koordinovaných politických setkáních po celých Spojených státech a dostal se na vrchol žebříčku bestsellerů společnosti Amazon.com. O minulém víkendu se dostal v Americe do kin. Promítá se ve čtyřech kinech v Los Angeles, v San Francisku, v New Yorku a ve Washingtonu. Pokud tam bude úspěšný, jeho distribuce by mohla být rozšířena.

Poučením z tohoto úspěchu je, že se lidé nedívají na televizi tak kriticky, jak by si člověk představoval, konstatují autoři filmu. Lidé prostě nevědí o manipulaci v politice, přestože tato fakta už byla zveřejněna, a jsou šokováni.

Mělo by se stavět více jaderných elektráren, aby se vyřešily problémy s nedostatkem energie a se skleníkovým efektem. Přitom určitá míra radiace je zdravá - v jejím důsledku klesá u lidí výskyt rakoviny, argumentoval netypicky v britském deníku Daily Telegraph Dick Taverne.

Britská vláda chce ostře zasáhnout proti motocyklistům. Tim Luckhurst v pondělí argumentoval v deníku Independent, že má každý mít právo se zabít, když chce a nikoho jiného tím neohrožuje. Jeho argumentace se dotýká diskuse o svobodě jednotlivého občana, která by měla v ČR vzniknout ohledně policií rozehnaného CzechTeku.

Mediální pedagog Milan Šmíd napsal 6. 8. 2004 na svém serveru Louč, že "CzechTek je důkazem povrchnosti české žurnalistiky". Má pravdu. Fakt a rozdíl ve formulaci, že rázný mariánskolázeňský zemědělec Libor Lúdik není MAJITELEM, ale pouhým NÁJEMCEM pozemků, které podupali travelleři libující si v techno hudbě, si přemýšlivější část novinářské obce uvědomila. Ne každý novinář je právní ignorant... Takže vykřikování o "absolutním triumfu lidských kobylek" , které Lúdikovi poničily JEHO majetek, zůstalo pouze na obskurních postavách podobných té, která v sobotu 7. 8. oblažila v článku "Jak nás terorizují krávy, pach a techno " čtenáře MF DNES. Autor tohoto pokusu o fejeton srovnánával navíc příznivce nekomerční taneční hudby s "muslimskými fanatiky". Jednou "politolog", podruhé "publicista" Zdeněk Švácha je však i autorem výroku v MfD, že "homosexualita je trvalou úchylkou" a tak jeho názor by mohla i v době růstu okurek brát redakce s rezervou...

Nikdo z novinářů si však, pokud je mi známo, nedal tu práci, aby zjistil, kdo je pravým vlastníkem dotčených pozemků. Čili kdo má jako jediný právo požadovat náhradu škody. Nikdo z novinářů nejspíše ani neví, jakých pozemků. A to je kámen úrazu.

V době tzv. mírových misí, jejichž účelem je pomocí vojenských kontingentů stabilizovat situaci v místech, kde dochází k trvalému destruování společenských vztahů na úrovni masových násilností ze strany totalitní vládní moci, občanských válek nebo etnických či náboženských genocid, lze pozorovat zvláštní paradox. Už samo pojmenování "mírová mise" je v tomto případě protimluv a jedná-li se navíc o neomalený vojenský zásah uskutečněný bez mezinárodního konsenzu explicitně vyjádřeného standardním postupem, pak se nedá mimo politické kruhy vůbec mluvit o nějakém mírovém záměru, i kdyby ten byl konečným výsledkem takového postupu.

"Král bez meče - království bez krále" řekl (mág a mentor) Merlin Artušovi nad (zbytečně) zlomeným mečem Excaliburem, který beztak, byť proponován k ochraně království sloužil jen k ješitnému pokoření Lancelota u jezera a posléze k zabití vlastního (Artušova) syna. Jinak byl Excalibur celkem k ničemu - stejně jako Blaničtí rytíři.

To vše se odehrávalo mezi "věrchuškou" rodící se Británie někdy v šeru dávnověku a potom pořád dokola, až do dnešních dob ustavení vlády České republiky.

Tříletá studie skupiny 1013 dětských bezdomovců v Montrealu ukázala, že je úmrtnost u dětí, které žijí na ulicích, 11x vyšší než u těch, které mají střechu nad hlavou. Pro dětské bezdomovce býval v češtině výraz bezprizorné děti, jenže ten se používal v případě, že se psalo nebo mluvilo o Rusku. Je známo, že ještě nedávno žilo v brazilských velkoměstech na ulicích tolik bezprizorných dětí, že je soukromá policie najímaná obchodníky střílela jako škodnou. Mladí bezdomovci v Kanadě si o sobě myslí, že žijí romanticky a také hledí na sebe jakožto na dobrodruhy nebo na lidi, kteří žijí svobodně podle svých vlastních představ.

Po minuloročnom Rock-Im-Park v nemeckom Norimbergu sme sa tento rok z redakcie SLOVA vydali naprieč Európou, na najväčší európsky festival na kontinente - ROSKILDE v Dánsku. Od 60-tych rokov sa už mnohé festivaly tešili úspechu, no neskôr zanikli, avšak máloktorému sa podarilo zostať úspešným až dodnes. Roskilde sa tento rok konal už 34-tý raz.

Štyri dni trval v Bostone nominačný zjazd Demokratickej strany, aby vyvrcholil schválením Johna Kerryho za uchádzača na post amerického prezidenta. S napätím sa čakalo na jeho prejav, v ktorom mal prekročiť svoj tieň a ukázať, že vie vzplanúť a nadchnúť priaznivcov i váhavcov. Z oboch zámerov mu ako-tak vyšiel ten prvý. Stúpencov nesklamal a asi mu dajú v prezidentských voľbách 2. novembra svoje hlasy.

Na otázku, jak funguje spravedlnost, si nejlépe odpovíme v okamžiku, kdy i nám laikům se zdá, že termín právo se s termínem spravedlnost minul. Pak čteme zdůvodnění jedné i druhé strany letitého a složitého sporu, ve kterém jednotlivé soudy navzájem vyvracely svá stanoviska tak vášnivě, že nakonec nebylo jasné, kdo byl hříšník a kdo nevinný. Na počátku tohoto čtení je třeba si uvědomit, že právo není totožné se spravedlností a zákony neřeší otázky viny morální, ale pouze vyhovuje své liteře, která může být pro každou dobu jiná. Když se chce, tak se tak dlouho hledá klacek, až se najde. Našel se na Kájínka, našel se Líznera, na Hučína, na Minaříka, na Štěpána, na Schrejbera, chtěl se najít na Macka a našel se na desítky dalších. Pokaždé to byl klacek jiný a pokaždé sice nějaké liteře nějakého zákona bylo vyhověno, aniž by bylo vyhověno spravedlnosti. Aniž bychom po vysloveném slově spravedlnost neměli v ústech pachuť něčeho hořkého a nejedlého. Stejně je tomu i nyní - v případě Karla Hoffmanna. Osmdesátiletý stařec nastoupil po čtrnácti letech vyšetřování a odsuzování všemi stupni soudů čtyřletý trest odnětí svobody, přiřčený mu Nejvyšším soudem v rozporu s rozhodnutím bývalého "porevolučního" prezidenta republiky Václava Havla o amnestii ze dne 5. února 1993, vyhlášené pod č. 56/1993 Sb., kde se praví, že prezidentovi se ... mají předložit k rozhodnutí návrhy na zastavení trestního stíhání ..., jde-li ... o muže starší 60 let.

Jelikož obžaloba Karla Hoffmanna je známá veřejnosti dostečně medializací v pracích historiků i novinářů, avšak jeho obhajoba nikoliv, tak v rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme dokumenty, které předložil na svou obhajobu Karel Hoffmann, odsouzený za něco jiného, než za co byl po "sametové revoluci" obžalován. Podle svých slov a zjištění soudu plnil pouze rozhodnutí tehdejšího prezidenta republiky.

Současný prezident republiky Václav Klaus nyní zvažuje, zda odsouzenému starci udělí milost.

Podnikať v oblasti energetiky, dopravy, lesného či vodného hospodárstva znamená finančne ťažiť z dominantného a aj z jedinečného postavenia na trhu. V dnešnom globálnom svete čoraz častejšie začína liberálmi ospevovaná neviditeľná ruka trhu hrabať len jedným smerom. Miliónové zisky sa kumulujú v rukách desiatky privatizérov a prostredníctvom skorumpovaných politikov neviditeľne zasahujú do životných osudov miliónov ľudí.

Jak česká média kradou články a fotografie, neplatí slíbené honoráře externím spolupracovníkům a přehánějí svůj náklad...

Týdeník Reflex měl vydat článek, v němž Patrik Kaizr (známý jako jeden z hlavních rebelů v krizi v České televizi v roce 2000) měl svědčit o tom, co se dělo za scénou v redakci zatím tři čtvrtě roku vycházejícího bulvárního týdeníku Mladá fronta Plus.

Kaizr se stal šéfredaktorem časopisu MF Plus poté, co odešel z České televize. V jedné reportáži totiž udělal celou řadu chyb a tak byl po šesti letech z ČT donucen odejít. Avšak, jak svědčí ve svém blogu mediální reportér Reflexu Jan Potůček, Kaizr se rozhodl své exposé Reflexu nakonec neposkytnout.

Jednou z hlavních otázek, kterou si klade český mediální svět, je, jak je to možné, že tento titul, který začal vycházet teprve koncem minulého roku, dosáhl nákladu, který je téměř tentýž, jako je náklad dobře zavedených týdeníků Týden a Reflex, nemluvě o Mladém světě? Slyšeli jste někdy v životě o časopise Mladá fronta Plus?

Vaše mikrovlnka spotřebuje za svou existenci více elektrické energie na osvětlení svého malého digitálního ciferníku než na ohřívání potravin. Nedávná studie dokázala, že spotřebiče, které zůstávají zapnuty v pohotovostním (standby) modu, celkem využívají téměř deset procent veškeré elektrické energie, spotřebované v japonských domácnostech. Evropská unie odhaduje, že 14 milionů tun kysličníku uhličitého, které vypouští Německo do atmosféry, je důsledkem spotřeby elektrické energie u spotřebičů, které zůstávají zapnuty v pohotovostním (standby) modu. Čtvrtinu této elektrické energie spotřebují ve standby modu videorekordery a televizní přijímače, které jsou nejhoršími "hříšníky".

Mám pocit, že během diskuse mezi Janem Čulíkem a Štěpánem Kotrbou o tvůrčí integritě umělců za totality nebylo dosud řečeno vše. Zbývá zodpovědět otázku, co dal komunismus naší kultuře a zda má být česká kultura reálnému socialismu za něco vděčná. Štěpán Kotrba přímo píše ve svém článku Stereotypy a osobní zkušenost: "Vůbec to nebyla doba tvůrčího útlaku, naopak dala vzniknout tomu nejlepšímu, co dosud ve středoevropských a východoevropských kinematografiích bylo možno shlédnout." Takže jak to s tou tvůrčí svobodou vlastně bylo? Proč emigroval Forman, Jasný, Passer? Že by se z té přemíry tvůrčí svobody cítili nešťastní a raději odešli dobrovolně odešli trpět na Západ, aby měli o čem psát a režírovat?

Můj základní pocit z letošní LFŠ by se dal shrnout slovy: skvělá akce, dlouhá tradice, neobyčejný potenciál -- ale proč tak mizerné provedení? Bohužel problém je dlouhodobý a týká se hned dvou zásadních bodů: co se na LFŠ promítá a za jakých podmínek se to promítá.

Mnoho lidí odmítá maturitu z matematiky argumentem, že oni vystudovali a vlastně nikdy matematiku nepotřebovali, že stačí spočítat výplatu, tak na co nějaké siny a cosiny, že... Ti lidé měli smůlu a o matematice nevědí nic. Možná vědí něco o počtech, ale ne o matematice.

Nebývá zvykem, aby člen vedení jedné politické strany dělal poradce předsedovi strany jiné. Výjimku bychom snad pochopili v případě jejich manželství či registrovaného partnerství, ale Vladimír Špidla s Jakubem Patočkou nepatří ani do jedné z těchto kategorií.

Jak jsme se opakovaně dozvídali z médií, měl člen republikové rady Strany Zelených a bývalý lídr evropské kandidátky Jakub Patočka ještě vedlejší politický úvazek: byl jedním z neoficiálních poradců dnes už bývalého premiéra a předsedy ČSSD Vladimíra Špidly .

Klasici pera, na nichž jsou odchovaní mnozí Rusi mé generace, se navzájem shodovali jen v některých věcech. Jednou z nich byla čísi kletba nad matičkou Rusí.

Donedávna jsem si i já myslel, že jakási naše podivná kletba zapříčinila to, že nám Stalin vybudoval takové Rusko, které dokázal řídit jenom on sám. Stalin zemřel a stavba se po jeho smrti kývala téměř čtyřicet roků, střecha tancovala a padala všem před jejich zraky, dokud se úplně nezřítila. A znovu všichni začali lamentovat nad naším prokletým osudem.

Americký ministr zahraničí Colin Powell v sobotu 7. 8. v doprovodu dánského ministra zahraničí Pera Stiga Möllera navštívil Grónsko. Hlavním cílem jeho návštěvy byl podpis dohod, jež umožní modernizaci americké vojenské základny Thule Air Force's Base v severovýchodní části Grónska tak, aby mohla být zapojena do koncepce americké protiraketové obrany NMD.

Bushova vláda zamýšlí zefektivnit mimo radaru včasné pohotovosti na letecké základně Thule základny ve Fylingdales a Menwith Hill ve Velké Británii a základnu Clear Air Station na Aljašce. Ruský prezident Vladimír Putin varoval před rokem Dánsko, USA a další státy NATO, že pokud se spojí jejich účast na NMD, mohlo by to porušit všeobecnou strategickou stabilitu. Bývalý ministr obrany v Clintonově administrativě William Cohen prohlásil v roce 2000, že Washington potřebuje upgrade radaru v Thule co nejdříve, pokud Bílý dům chce návrat k projektu NMD v roce 2005.

BEZPEČNIOSTNÍ STUDIE Miroslava Polreicha: Hvězdné války a globální bezpečnostní prostředí ZDE

Irena Zítková, dlouholetá redaktorka nakladatelství Mladá fronta, uvedla do české literatury Arnošta Lustiga, Bohumila Hrabala a Vladimíra Párala. V pražské kavárně Louvre s ní ve čtvrtek dopoledne hovořili Jan Čulík a Štefan Švec.

V červenci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5750,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.