Dnešní motocyklisté jsou v Británii muži středního věku, bohatí, vzdělaní. Vrátili se k motocyklům poté, co na nich zprvu jezdili před dvaceti lety. Britské ministerstvo dopravy je znepokojeno, jak účinně se tito muži dokáží na silnicích zabíjet. Chtějí zavést zákon, podle něhož by motocyklisté nejprve museli dokázat, že umějí řídit malé motocykly, než dostanou řidičský průkaz pro stroje s motorem větším než 400cc.

Je fakt, pokračuje autor, že dnešní motocykly jsou v podstatě závodní stroje. Jel jsem na standardních motorkách, které dokáží překročit rychlostní limit na dálnici na jedničku! V neodpovědných rukou jsou tyto motocykly skutečně nebezpečné, ale jen člověku, který na nich jezdí.

Copak by si myslel Thomas Hobbes, anglický filozof ze 17. století, o novém vládním úsilí omezovat práva motocyklistů? Asi by považoval navrhovaný zákon za svévolný čin, v jehož důsledku by stát porušil přirozené právo, a tedy společenskou smlouvu.

Uznávám, pokračuje autor, že stát má povinnost mi bránit, abych neškodil jiným. Ale jestliže si stát osobuje právo chránit mě před důsledky mé vlastní blbosti, záležitosti došly příliš daleko.

Rozumní britští vedoucí političtí představitelé vždycky argumentovali, že omezování práv jednotlivce je dramatický krok, který smí vláda použít jen v těch případech, kdy je společenský prospěch naprosto a drtivě zřejmý.

Tendence Blairovy vlády stigmatizovat a zastrašovat společenské skupiny, s nimiž nesouhlasí, poškozuje Labouristickou stranu a odcizila mnoho jejích někdejších stoupenců. Motocyklisté středního věku jsou prostě jen nejnovější skupinou, proti níž chce vláda zasahovat, protože se chovají nekonformně. Dokazujeme, že nově nalezené pohrdání pro individuální svobodu, které prokazuje Labouristická strana, nezná hranic. Ministři by si měli číst Hobbese. Jeho panovník byl tolerantnější, než je Tony Blair.