Současná politika bezpečnosti radiace je založena na předpokladu, že i minimální množství radiace škodí a může způsobovat rakovinu a genetické nemoci a že zdravotní riziko stoupá proporčně se zvyšováním množství radiace. Tento názor podporuje Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu.

Ve dvacátých letech dvacátého století bylo maximální množství radiace, považované za bezpečné 700 miliSievertů (mSv) ročně. Do roku 1941 byla ta hranice snížena na 70 mSv. V devadesátých letech byla snížena na 20 mSv pro lidi, kteří jsou radiaci vystavováni při své práci, a na 1 mSv pro ostatní obyvatelstvo.

Snižování limitů radiace však zcela jistě zvýší výskyt rakoviny, argumentuje autor. Z důkazů totiž vyplývá, že vliv radiace na lidské zdraví není lineární, ale je to křivka podobná písmenu J. Při nízkých dávkách je radiace lidskému zdraví prospěšná, začne být škodlivá při vyšších dávkách. Tento efekt se nazývá hormeze.

Známé jsou i četné další příklady hormeze. Trochu slunce je pro člověkovo zdraví prospěšné - příliš mnoho slunce může způsobovat rakovinu kůže. Malé dávky aspirinu prospívají zdraví, příliš mnoho aspirinu vás usmrtí. Totéž platí o arzénu, o kadmiu, o dioxinech a o residuu syntetických pesticidů.

Epidemilogické důkazy potvrzují hormetický efekt radiace. Předpovědi, že po svržení atomových bomb na Hirošimu a na Nagasaki, vzniknou u lidí, kteří přežili, a u jejich dětí, strašlivé nemoci, se nepotvrdily. Z japonských studií o délce života osob, které byly vystaveny relativně nízkému množství radiace, vyplývá, že žily déle než osoby z kontrolní skupiny nevystavené radiaci a u jejich dětí nebyly zjištěny žádné nezvyklé genetické defekty.

I japonská studie rybářů, kontaminovaných plutoniem po jaderných zkouškách u ostrova Bikini, zjistila o pětadvacet let později, že žádný z nich nezemřel na rakovinu.

Černobyl vedl k 31 úmrtím, zejména to byli záchranáři, kteří byli vystaveni velmi vysoké míře radiace. Avšak v oblastech kolem Černobylu byla míra dodatečné radiace, jíž byli lidé v následujících letech vystaveni, byla nízká - došlo tam ke zvýšení radiace o asi 0,8 - 1,4 mSv.

V květnu 2001 bylo zjištěno, že v ukrajinském městě Pripjat, které je nyní neobydlené, protože bylo zcela evakuováno, je trvalá radiace 0,9 mSv ročně, pětkrát nižší než na hlavním železničním nádraží Grand Central Station v New Yorku. V některých částech jihozápadní Francie dosahuje přirozenáí radiace až 870 mSv ročně.

Existují jasné důkazy, že lidé, vystaveni nízké míře radiace - až stokrát vyšší, než je doporučovaný limit - z toho mají zdravotní prospěch. Výskyt rakoviny štítné žlázy u dětí mladších patnácti let, vystavených jadernému spadu z Černobylu, byl daleko nižší než normální výskyt této rakoviny u finských dětí.

Úmrtnost na leukémii u zaměstnanců kanadského jaderného průmyslu je o 68 procent nižší než je průměr. Pracovníci v jaderných docích a v jiných jaderných objektech ve Spojených státech mají podstatně nižší úmrtnost na všechny druhy rakoviny.

To je ovšem možné vysvětlit tím, že jejich zdraví se pravidelně kontroluje a že tyto instituce zaměstnávají jen zdravé lidi. Avšak existuje množství dalších důkazů, že lidé, kteří žijí v oblastech s vysokou přirozenou radiací, v Japonsku, v Číně, v Indii a v USA, méně častěji umírají na rakovinu než normální lidé.

Kompletní článek v angličtině ZDE