Publikujeme kompletní znění Zprávy Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti, jak jsme ji dnes obdrželi ze Štrasburku.

Vzhledem k obtížím, vzniklým z nedostatku času, vláda ČR nemohla nechat tyto připomínky prodebatovat jednotlivými ministry a zredigovat je jako vládní rezoluci, nebo alespoň na úrovni vládní rady pro lidská práva, která je klíčovým poradním sborem vlády. Takže tyto přípomínky obsahují názory tří ministerstev: vnitra, práce a sociálních věcí a spravedlnosti.

Reakce vlády ČR na Třetí zprávu o ČR, kterou vydala Evropská komise proti rasismu a netoleranci ZDE

Francouzský prezident Chirac odmítl návrhy americké vlády, aby začalo NATO hrát výraznější roli v Iráku.

Kreslený komentář k zasedání skupiny G8 od Steva Bella ZDE,

Úsilí prezidenta George Bushe využít diplomatického triumfu v OSN ohledně Iráku se ve středu večer setkalo na vrcholné schůzce skupiny G8 se silnou opozicí. Francie a arabské země se postavily s posměchem vůči plánům Bílého domu zreformovat Blízký východ.

Přestože Polsko silně usilovalo o vstup do EU, v nedělních volbách zřejmě jen málokteří Poláci půjdou k volbám. A mnoho z těch, kteří hlasovat půjdou, dají svůj hlas ostře euroskeptickému populistovi Andrzeji Lepperovi, jemuž se intenzivně stýská po RVHP a po vládě z Moskvy. A co je pravda o Polsku, je pravda i o ostatních osmi nových členských zemích ve středovýchodní Evropě, míní Ian Traynor v listě Guardian:

Ještě před měsícem se hlučně oslavoval ve střední Evropě vstup nových členských zemí do EU. Je tedy trochu podivné, s jakým nezájmem se stavějí občané např. České republiky k volbám do Evropského parlamentu, míní reportér televize BBC Stephen Sacchur. Trochu je to jako kocovina, ale jde o víc. Lidi v nových členských zemích EU trpí vážným nedostatkem informací a porozumění ohledně toho, jaká je role Evropského parlamentu a jeho zvolených poslanců

Citujeme ze stručného průzkumu názorů lidí z různých členských zemí EU, jak jej zveřejnily internetové stránky BBC:

Češi vstoupili 1. května do Evropské unie. Shodou okolností to bylo během vysokoškolského kursu, nazvaného "Země Evropy a Evropská unie", do něhož přispívám několika semináři a přednáškami. Učím tam studenty moderních jazyků v prvním ročníku o ČR a o Slovensku, které uvádím jako příklady "nových členských zemí EU". Letos jsem si udělal mezi studenty kvíz. Zjistil jsem tedy, že z 19 studentů, kteří se obtěžovali navštěvovat tyto semináře,

Britský ministr zdravotnictví John Reid rozhněval protikuřácké organizace a zastánce zdraví, když v úterý konstatoval, že kouření je jednou z mála radostí, které zbývají chudým lidem, žijícím na deprivovaných sídlištích a chodících do dělnických klubů.

Reid konstatoval, že jsou střední vrstvy posedlé poučováním lidí z nižších sociálních vrstev a že kouření není nejhorší problém, jemuž čelí chudí lidé.

V květnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 3370,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Přitom čtenost Britských listů rapidně roste.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Česká televize upozorňuje zájemce o pořádání veřejných projekcí televizních přenosů z Mistrovství Evropy ve fotbale 2004, že projekce na veřejných prostranstvích, včetně restauračních zařízení, barů apod. je možné pouze po předchozím uzavření smlouvy s Českou televizí.

Murdochova satelitní televizní společnost BSkyB se rozhodla nabídnout veřejnosti balík 200 televizních okruhů po původní instalační jednorázové platbě zadarmo, ve snaze konkurovat rostoucí hrozbě systému Freeview, což je konkureční firma, kterou podporuje BBC a která nabízí 30 digitálních televizních okruhů bez poplatku.

Komunita okolo svobodného software si celkem zvykla dodržovat zajímavé pravidlo - než se zeptáš, prohlédni si archiv dotazů a FAQ (často kladené dotazy). Je považováno za slušné a ohleduplné, pokusit se nejprve najít odpověď sám. Řekl bych, že pan Hanke svůj článek ZDE vybavil dostatečným množstvím odkazů, které odpovídají na otázky z obou reakcí v BL. Proto k těm reakcím jen krátce.

Sex a násilí - jen tyto dvě věci na světě vzrušují. Každé jiné vzrušení než ze sexu a násilí je jen vzrušením z masky, za niž se sexus či násilí skryly. Kdykoli se sex a násilí kolem nás objeví ve velmi zjevné, neskrývající se podobě, vyvolají nutně odpor. Odpor v psychoanalytickém smyslu. Tento odpor není jen nějakým záškubem způsobeným konvencemi, ale vrozenou reakcí našeho vědomí, reakcí takřka fyziologickou, nadkulturní, a to i v kolektivní podobě, reakcí, jejíž míra je zřejmě měřitelná, odhadnutelná, standardizovatelná, jen se o takto pečlivé zmapování odporu našeho vědomí dosud nikdo nepokusil.

Tisková zpráva Amnesty International ČR

Amnesty International ČR vyjadřuje své znepokojení nad kvalitou zprávy za rok 2003, kterou Česká republika poskytla Registru konvenčních zbraní OSN doslova v hodině dvanácté. Tento dokument obsahuje mimo jiné zavádějící údaj o dovozu zbraní z Ruska. Podle názoru Amnesty International podobná praxe rozhodně neprospívá důvěryhodnosti České republiky v zahraničí a vyvolává navíc nepříznivá očekávání ohledně podrobné výroční zprávy, kterou Ministerstvo zahraničí plánuje vydat na podzim tohoto roku.

Vzhledem k tomu, že nyní Gerhard Schröder i Michail Gorbačov tvrdí, jak obrovsky ten starý herec přispěl k věci svobody, možná je načase zapomenout vtipy jako "Milí Američané. Rád vám chci dnes oznámit, že jsem podepsal dokument, který postaví Rusko navždycky mimo zákon. Začínáme bombardovat za pět minut."

Protože Reagan nezačal bombardovat za pět minut. Ani nevybudoval Hvězdné války. Rozmístil rakety s plochou dráhou letu a pershingy, ale pak - zcela neočekávaně - se věnoval procesu omezování zbrojení a snižování napětí, což umožnilo Gorbačovovi, aby bezpečně provedl v Rusku reformní program, míní komentátor David Aaronovich a pokračuje: Hůř se ale Reaganovi odpouští jeho program intervencí v třetím světě, zástupná válka, kterou tam vedly supervelmoci podle dětinské zásady: nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

Proto uznala Reaganova vláda vládu svržených vrahů z režimu Rudých khmérů jen proto, protože režim Rudých khmérů v Kambodži zlikvidoval prosovětský Vietnam.

V posledních měsících se na české politické scéně opět poněkud více hovoří o drogách. V tomto "oboru" se totiž od začátku roku odehrálo leccos zajímavého. Z Thajska se vrátili čeští občané odsouzení tam za držení drog ke dlouholetým nesmyslným trestům. Dále byla zveřejněna statistika ukazující vývoj spotřeby drog v minulých letech, která prokázala výrazný pokles spotřeby tvrdých drog.

A asi relativně nejvíce rozvířila vody KDU-ČSL, která se navzdory těmto pozitivně vyznívajícím číslům snaží svým novým programem iniciovat daleko tvrdší, represivnější postup vůči uživatelům drog, než jaký je nyní praktikován. Dokonce již v tomto směru zahájila jednání na vládní úrovni. Potvrdila tím známý fakt, že fenomén drog je oblíbeným a osvědčeným tématem zejména pro populistické, konzervativní vlády a politiky -- "vymítače ďáblů a zel", kteří honí volební hlasy pranýřováním různých problémů, "neřestí" a "hříchů" ve společnosti.

Teď, když už mé nakladatelství Catbird Press nevydává ani českou, ani žádnou jinou literaturu, editor časopisu Czech Language News Craig Cravens mě požádal, abych napsal o svých zkušenostech s vydáváním české literatury v překladu. Vzhledem k tomu, že jsem to nyní přestal dělat dlouho před odchodem do důchodu, je zjevné, že má celková zkušenost byla záporná. Ale to má jen částečně něco společného s mým rozhodnutím specializovat se na vydávání české literatury v anglických překladech.

O nadšeneckém nakladatelství české literatury v překladech, které udělalo pro českou literaturu velkou práci a které nyní končí svou existenci uprostřed nezájmu anglosaských čtenářů i domácích českých institucí na podporu kultury.

Přiznám se, že jsem na veřejné slyšení o násilí v médiích původně nechtěl jít, protože argumenty, které zde zazněly, už zazněly vícekrát a všechno co bylo řečeno, už řečeno bylo. My, jak tady všichni sedíme, jsme se doposud nezměnili a ani nezměníme. Přiznám se, že jsem byl překvapen, když přítomný psycholog, místo toho, aby řekl, kde je hranice mezi normalitou a nenormalitou, čte seznam etických pravidel. Přiznám se, že jsem byl překvapen, když přítomní mediální odborníci zde podávali výčet, kolika tisíci nebo statisíci dolarů sponzoruje v médiích ten či onen toho či onoho. Místo toho, aby řekli, v čem tkví odpovědnost novinářů. Přiznám se, že jsem byl překvapen, že zde nezazněl dosud jediný názor sociologa.

Jak si čtenáři mohli všimnout, důsledně se vyhýbáme tomu, abychom v BL publikovali PR články ve prospěch českých politických stran.

Vzhledem k tomu, že v tomto předvolebním období je pro nás nemožné dodržet vyváženost jednotlivých příspěvků k české politické scéně před pátečními a sobotními volbami do Evropského parlamentu, nebudeme až do soboty večer, do uzavření volebních místností, publikovat žádné články k české politické scéně.

Jsme přesvědčeni, že je neseriózní snažit se voliče manipulovat k volbám. Každý nechť si udělá svůj vlastní úsudek podle toho, co sám ví. Nenechte se na poslední chvíli manipulovat sdělovacími prostředky. K volbám byste však v zájmu demokracie jít měli.

Je to už strašně dávno. Bylo po válce. Šel s Clementisem, kterého jsem znal. Jeho ne. Uctivě jsem pozdravil, možná jsem i o krok poodstoupil. Vlado Clementis byl skoro domácí, Laco Novomeský spíš mýtická postava. Nejen z vyprávění starších, ale i proto, že jako povereník pro kulturu měl odvahu... Jednou jsem mu to připomněl: "Vzpomněl jste Talicha," řekl mi. "Asi jsem rozuměl jeho významu pro národní kulturu líp, než by mohl dobrý politický profesionál. A jak jsme na tom vydělali, jak Talich pomohl slovenskému hudebnímu životu. Co se mi také později navyčítali, že v Bratislavě našel útočiště profesor Bohumil Němec. Jenže pro mě to nebyl Benešův odpůrce zprava, ale člověk, který velice pokrokově chápe svou botaniku a bylo mi docela lhostejné, že se kdysi dál politicky využít.

Od 7. dubna do 11. července letošního roku máme možnost v pražském Obecním domě shlédnout výstavu jednoho z nejslavnějších a lze říci i průkopnických válečných fotografů 20. století. Fotografa, jehož jméno je nejčastěji spojováno s autentickým zobrazením hrůz války - a to přesto, že se Robert Capa na svých fotografiích vyhýbal zachycování válkou znetvořených těl nevinných obětí. Právě naopak, hrůznost všech válečných konfliktů, kterých se zúčastnil jako fotoreportér, se snažil ukázat prostřednictvím fotografování lidí, kteří sice nejsou zvnějšku nijak viditelně znetvořeni, ale jejich tváře a oči prozrazují hlubokou míru poranění duše a vypjatou emoční zátěž, jež byli v průběhu války vystaveni.

[V Čechách] se život vodvíjí jako atentát na Heydricha v podání dětskýho loutkovýho divadla."

Emil Hakl: O rodičích a dětech, Argo 2002, ISBN 80-7203-450-2, 144 str., 189 Kč

Emil Hakl, O létajících objektech, Argo 2002, ISBN 80-7203-576-2, 191 str. 259 Kč

Zdá se mi, že je Emil Hakl jedním z nejzajímavějších českých prozaiků dneška. I když je jeho výpověď o skutečnosti pevně zakotvena v jeho české zkušenosti, jeho próza je, zdá se mi, taková, že by ji se zájmem četli i zahraniční čtenáři. Týká se totiž zásadních témat, která jsou důležitá pro každého.

V neděli večer jsem se vlivem konjunkce nezajímavých okolností ocitl na křižovatce Vinohradské a Jičínské. Stál jsem a pozoroval z podhledu obrovité hranaté UFO, které tu před krátkým časem přistálo pod názvem Palác Flóra. Zakouřenou oblohu nad jeho střechou prořezával kolmo do výšky tenký bílý paprsek. Ačkoliv bylo deset pryč, uvnitř to žilo. Po eskalátorech plynuly živě gestikulující figurky. Řvaly tam obchody. Hučely kavárny. Zívaly mlaďounké prodavačky, chycené na inzerát do pasti. Stovky kusadel tam zpracovávaly saláty, brambůrky, chlebíčky, rtěnkou obarvená makadla srkala špagety, polámané chelicery starých fotrů drtily kuřecí řízky. Před vchodem bublal mezi hromadami černých mramorových desek nedostavěný vodotrysk.

Ukázka z nové knihy Emila Hakla O létajících objektech, Argo, Praha, 2004

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.