8. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 6. 2004

Volit, či nevolit? Toť otázka?

aneb co se běžně k tomu člověk nedoví

Záhlaví tohoto příspěvku taky mohlo mít tuto podobu: Ušlápnuté a ukoptěné manévry před ztečí významných obročí v Evropském parlamentu. Aneb: Selankovitě sehrané divadlo bez zodpovědného scénáře na účet kapes našich občanů a jejich žádoucí informovanosti. Stará francouzská slovní hříčka o parlamentu říká, že se tam jen mluví a lže. Originál zní takto: "On y parle et ment." Dozajista bychom to neměli říkat česky drsněji: že se tam jen kecá a lže.

My máme způsobně odeslat do Bruselu (a ještě někam jinam, do ...) celkem 24 těch nejlepších z nás; aby nás skvěle reprezentovali, aby za nás účinně jednali, a aby skromně přebírali --- na české poměry víc než slušnou --- odměnu za své tamní nehynoucí výkony.

Je to úkol pro voliče; jde o kýžený cíl pro těch 24 volených vyvolených. Tomu všemu kromě jiného mají také posloužit televizní klipy (ne-li klepy, ať už na dveře, anebo na čelo, neboť mnohé v nich bylo a je "bez komentáře"; i když i na tom se lze přiživit). "Zlí jazykové" tvrdí, že zájem voličů celé Evropské unie o tyto volby je poměrně malý. Z toho, jaká to do nás --- potenciálních voličů --- buší hesla, by se mohlo zdát, že ty volby do Parlamentu EU jsou vlastně jen jakousi zahřívací rozcvičkou před příštím volebním kláním na domácím hřišti v České republice.

K tomu se ovšem také báječně hodí zveřejňované výzkumy veřejného mínění, jimiž lze spolehlivě ovlivňovat voliče přinejmenším k tomu, aby --- pokud vůbec mají nějaký zájem na volbách se podílet --- dali svůj hlas výlučně těm (celkem zatím šesti) stranám/"hnutím", které už předběžně zabodovaly někde poblíž hranice zvolitelnosti, anebo již předem mají "své jisté". (Některé ty celostátně deklarované "politické strany" vypadají spíše jako kluby spřátelených usedlíků víceméně jen z Dolnohorní Lhoty, bez ohledu na jejich možnou dobrou vůli prezentovat nějaký "evropský" program --- ovšem jaksi ututlaný nebo nevalně čitelný.)

Moc se nehovoří o tom, co všechno se má nebo musí očekávat od dalšího funkčního období Evropského parlamentu. Těch "našich" českých zástupců bude v Evropském parlamentu jen malá hrstka; jen 24 ze 732 poslanců. Jedinec, ale ani všech těch 24 (vzájemně partajními aj. zájmy rozparcelovaných) ztracenců, nemají mimo už zaběhané struktury (jakými jsou např. kluby a výbory) možnost prosadit vůbec nic. Z tohoto hlediska překvapuje, že inteligentní a přesvědčivý dr. Železný ve svém televizním klipu prohlásil, že bude mít svou "evropskou" kancelář ve Znojmě. Ten výrok nepřekvapuje z jiného zorného úhlu: kandidáti do Evropského parlamentu se vesměs snaží vytvářet dojem, jako by chtěli vyjet harcovat do Evropy za prosazení obecního záchodku v Horním Dolním svého jakoby "místního volebního okrsku"; a činí to s takovým zápalem, jak toto chvályhodné kulturně-civilizační úsilí bylo už kdysi dávno románově zpracováno v Chevalierových Zvonokosech. Tudíž: nejen obecně --- až na řídké výjimky --- nedostatečnou jazykovou výbavou, ale také --- ještě nápadněji --- zcela nekoncepčním věcným přístupem k tomu, co příští "EVROPSKÉ" poslance čeká za aktivity, je poznamenán verbální profil většiny našich kandidátů do Parlamentu EU a předvolební klima u nás. Rovněž klip s nápaditou replikou známého obrazu Edouarda Maneta "Snídaně v trávě" (který vyvolal v Paříži bouři nevole v roce 1863) stěží srotí běžné české publikum roku 2004 k vyjádření "vole" (teď nevolám pátým pádem!) směrem ke kandidátům na evropské poslance právě takto se prezentujícího uskupení. Obdobně ani v jiném erotizujícím klipu prezentované kypré poprsí při dojení krávy a dalších aktivitách nelze brát vážně jako kvalifikaci pro Brusel. To jsou jen ty mediálně oblíbené "špičky ledovce" naší lehké obscény, na jejíž "myslitelský"profil sklouzává nejednou také ta zaběhaná politická profi-scéna.

***

Připomeňme si některá zajímavá (a důležitá) fakta.

Nejdřív povzbuzující vidiny: EU představuje ekonomicky svým celkovým hrubým domácím důchodem pro příští čas potenciál obdobný již Spojeným státům. Samo euro je v kurzových relacích už nějaký čas setrvale mnohem lépe kótováno než dolar. Z hlediska právních zvyklostí má EU za sebou rovněž zhruba půl století vývoje postupného vzájemného slaďování práva (včetně toho hospodářského!), což by mělo přispět časem také u nás ke zvýšení právního vědomí, k žádoucímu respektu vůči právním normám a k jejich účinné a včasnější vymahatelnosti. Obecně politicky vstup do EU má rovněž řadu předností; mělo by urychleně z naší české politiky vymizet to úzce provinciální vidění a hodnocení světa. Na přechodnou dobu je možno oprávněně očekávat, že ČR bude víc z fondů EU čerpat, než do nich vloží; samozřejmě při odpovídajícím zodpovědném (a včasném!) předkládání příhodných projektů.

Negativa tu ovšem také jsou. Celý ten systém je ne dost úměrně nákladný. Tři příklady: 1) Každý měsíc celý týden se zasedá nikoli v Bruselu, ale ve Strassbourgu. Byla to už roku 1958 jakási diplomaticko-politická úlitba Francii, aby nebyla dál brzděna vzájemná výchozí integrace Západu. Tohle ne zrovna funkční a málo praktické opatření stojí teď každoročně 200 milionů euro. (Kromě nepohodlí cestováním a převážením potřebných písemností sem a tam, udržováním schůzovních místností a pracoven poslanců, atd.) 2) Osobní plat nyní působících poslanců EU obnáší 6 590 euro; jenže pokud zároveň živí na plný úvazek další tři spolupracovníky a jiné tři na částečný úvazek, pak je třeba k té výchozí částce přidat dalších 12 576 euro; a pak tu jsou různé další položky a požitky, takže v jednom konkrétním zveřejněném případě úhrnná suma vykazovaná na účet jednoho poslance se zvýšila celkem až na 30 010 euro! 3) Poslanci EU zatím nemuseli dokládat deklarované výdaje žádnými účty nebo faktickým plněním. Jinak řečeno: bylo např. výhodné vykazovat vyšší třídu než odpovídalo použité letence, anebo dokonce uvést neexistující bydliště k zvýšení nároků na cestovné a další požitky.

Závažným problematickým "signálem" pro další harmonický rozvoj jednotného trhu EU se ukazuje být zatím (dočasně) tolerované překročení hranice 3 %-ního deficitu státního rozpočtu v rámci už existující euro-zóny (s reálnou hrozbou, že k tomu dojde také v dalších státech zóny). Také nelze zcela optimisticky říci, že zatím vždy byl a je zcela transparentní evropský bankovní trh nebo že takovou korektností nadměrně oplývají vazby evropských a "národních" politiků na hospodářské instituce. (Korupce nebují jen lokálně mezi několika rozhodčími v českém fotbalu a jenom ve sféře fotbalu.)

Samostatnou položkou, v níž stále nebylo řečeno konečné slovo (znamenající zatím nezakalkulované riziko pro nově přistupující státy), je nedávno naznačený projekt "dvourychlostní Evropy". Jako diskusní téma prvořadé velikosti se také jeví případné definitivní (rozhodně mnohem stručnější bez újmy na preciznosti) znění Ústavy EU, spolu s operativností a přiměřenou autoritou a reprezentativností orgánů EU; aby rozhodovací moc menších států měla neproblematicky takovou váhu, která by umožňovala jak efektivně se na moci podílet, tak také vyhnout se paralyzování výkonu této moci. Jiným problémem, který jakoby zatím neměl řešení, jsou ekonomicky nezdůvodnitelné a vysoké subvence do zemědělství (nejen evropského; také amerického v USA --- ty představují neodvratitelnou a rostoucí krizi v zemích třetího světa, která se pak nežádoucím způsobem přenese také do zemí relativně prosperujících).

Nelze nezmínit jednu další --- ne-li v nejednom závažném ohledu prvořadou ---vadu na kráse EU. Zájem oprávněných voličů na místa v Parlamentu EU setrvale zatím klesá. Ještě v roce 1979 volilo do Evropského parlamentu 63 %. O dvacet let později už jenom 49 %. Letos se odhaduje jenom 45 %-ní účast (i v ČR postupně teď se odhady přiblížily této cifře). Je otázkou, zda jsou Brusel se Strassbourgem s tou svou závažnou sjednocující zákonodárnou (a navíc politickou!) činností opravdu daleko od voličů jednotlivých států, jak to na první pohled zrcadlí ta procenta.

Nemá-li být tento příspěvek příliš rozsáhlý, dodejme už jen to, že také zrovna proběhnuvší výročí Dne "D" připomnělo, že význam USA pro Evropu je setrvalý, i když někdy vykazuje problematické stíny (a i když se toto pouto bez ohledu na slavnostní deklarace viditelně uvolňuje). Poznamenejme aspoň to, že přímé americké investice v Evropě za rok 2003 dosáhly úrovně 87,2 miliard dolarů.

***

Takže už víme, koho si do Evropského parlamentu jako kvalifikovaného zástupce zvolíme? Kdo z těch kandidátů na "evropského poslance" nám zodpovědně představil svou odbornou a jazykovou výbavu; a také to, co udělá "evropsky", aby to zároveň bylo také trochu "česky"?

                 
Obsah vydání       8. 6. 2004
8. 6. 2004 Rada bezpečnosti OSN schválila novou rezoluci o Iráku
8. 6. 2004 Politická abstinence Britských listů
8. 6. 2004 George Novotny: Soud má nejen moji adresu...
8. 6. 2004 Jařab o kritice výboru OSN: Nejsme přesvědčeni, že "oni" rozumějí dostatečně "naší" realitě Jan  Čulík
8. 6. 2004 Praktická ekologie před volbami aneb kam s autobaterií Petr  Baubín
8. 6. 2004 Předvolební teleshopping Bohumil  Kartous
8. 6. 2004 Reagan: "Při krizi mě vzbuďte, i když budu na zasedání vlády"
8. 6. 2004 Ronald Reagan "nebyl velká osobnost"
8. 6. 2004 Emil Hakl: Autentické svědectví o světě Jan  Čulík
8. 6. 2004 Blízká setkání Emil  Hakl
8. 6. 2004 Nepsal jsem o disidentech František  Hájek
8. 6. 2004 Lidé se za komunismu nebáli?
8. 6. 2004 K diskusi o strachu za komunismu Vojtěch  Polák
8. 6. 2004 Francie: Jak běloši konvertují k islámu Simone  Radačičová
8. 6. 2004 Učit se lásce Václav  Dušek
8. 6. 2004 Volit, či nevolit? Toť otázka? Miloš  Dokulil
8. 6. 2004 Opsáno z cedule
8. 6. 2004 Jiřina Fuchsová na obranu Čechů v Americe
7. 6. 2004 AI ČR požaduje bezpečí pro ruskou občanku
8. 6. 2004 Česká BBC: Jde tu jen o kupecké počty? Miloš  Dokulil
5. 6. 2004 "Jste Ruska, ale předstíráte, že jste z Británie"
7. 6. 2004 Právo jako nástroj v rukou neschopných Jan  Sýkora
7. 6. 2004 Kdo se bojí Michaela Moora Martin  Škabraha
7. 6. 2004 Třetí vlna mystifikace - nástup odložených Jiří  Bystřický
7. 6. 2004 Čína: Největší experiment v dějinách Oskar  Krejčí
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
8. 6. 2004 Volit, či nevolit? Toť otázka? Miloš  Dokulil
8. 6. 2004 Předvolební teleshopping Bohumil  Kartous
7. 6. 2004 Poučení z vyjednávání Švýcarska s Evropskou unií Vladimír  Rott
4. 6. 2004 Jednota v mnohosti, aneb má česká kultura v Evropské unii šanci? Jan  Čulík
3. 6. 2004 Vývojáři software ohroženi softwarovými patenty Hynek  Hanke
1. 6. 2004 Prezident vidí Evropu očima osmdesátých let Lubomír  Zaorálek
28. 5. 2004 Mnoho povyku pro nic kolem křesťanství a ústavy Evropské unie Martin  Mařák
26. 5. 2004 Strašiak európskej ústavy? Radovan  Geist
25. 5. 2004 Brusel: Hádka o křesťanství   
14. 5. 2004 Je budoucnost demokracie v referendech? Štěpán  Kotrba
14. 5. 2004 Vladimír Špidla: "Nemyslím si, že náš politický vývoj směřuje k referendové demokracii" Štěpán  Kotrba
14. 5. 2004 Klobása je důkazem předchozího zahraničního vlivu, pane prezidente... Fabiano  Golgo
13. 5. 2004 V Evropě se rodí základy nové evropské politiky Josef  Brož
11. 5. 2004 Quo vadis Európska únia? Adrian Peter Pressburg
11. 5. 2004 Skandál kolem patentového zákona v Evropské unii?