pátek 13.00 Americký deník Washington Post získal asi stovku dosud nepublikovaných fotografií a krátkých digitálních videozáznamů týrání iráckých vojáků ve vězení v Abu Ghraib, k němuž docházelo loni na podzim.

V několika ohledech zacházejí tyto nové videozáznamy a fotografie dál, než co dosud bylo zveřejněno. Zaznamenané násilí vůči věžňům je silnější, než co dosud bylo známo, a zaznamenány byly také dosud nezdokumentované techniky týrání.

Skupina vojáků kavalírsky útočí na vězně, nutí je, aby masturbovali a stojí nad nahým vězněm se zbraní v ruce.

Arabská satelitní televize Al Džazíra konstatovala, že jeden její zaměstnanec byl zastřelen ve svém hotelu v městě Kerbala na jihu Iráku v přestřelce mezi americkými jednotkami a bojovníky, loajálními vůči radikálnímu šiitskému duchovnímu Moqtadu al Sadrovi.

"Náš kolega Rashid Hamid Wali se stal mučedníkem, když štáb televize al Džazíra natáčel přestřelku mezi americkými jednotkami a armádou Mahdi včera večer v oblasti Bab Baghdad v městě Kerbala," konstatovalo oficiální prohlášení TV Al Džazíra.

Celkem bylo v Iráku dosud usmrceno 31 novinářů. Naposledy přišla Al Džazíra v Iráku o novináře před měsícem, kdy americké jednotky začaly střílet na její kanceláře v Bagdádu a usmrtily reportéra Tareqa Ayouba.

pátek 21.00: Šéf televize Channel Four Mark Thompson byl jmenován generálním ředitelem BBC. Nahradil Grega Dyka, který rezignoval po zveřejnění kritické Huttonovy zprávy. Thompson nyní rezignoval na funkci generálního ředitele kulturního komerčního televizního okruhu Channel Four.

Channel Four založila Margaret Thatcherová v roce 1982. Je to televizní stanice, která je financována z reklamy. Jejím úkolem je ale vysílat kontroverzní a nevyvážené pořady, kulturní pořady a pořady pro menšiny. Při vzniku stanice byla zákonem pověřena hlavní komerční britská televizní stanice ITV, aby prodávala reklamu, vysílající se na okruhu Channel Four na jeho provoz. Zákonnou podmínkou bylo, že pokud komerční ITV neprodá dost reklamy, bude muset financovat Channel Four z vlastních zdrojů.

Channel Four byl podstatným oživením britské televizní scény, zejména také proto, že byl v podstatě jen nakladatelstvím: redaktoři si objednávají všechny pořady od vnějších, soukromých firem. Tento princip se pak rozšířil i do televize BBC, kde vyrábějí určité procento televizních i rozhlasových pořadů nezávislé, soukromé společnosti.

Janeček: "Zvýšení poplatku na 100 Kč měsíčně se snížením reklamy na 0,8% nepokryje veškeré náklady na digitální vysílání"

Už dlouho se hovoří o zpravodajsko-publicistickém televizním okruhu -- ČT3. Naposledy v souvislosti s očekávanou digitalizací. Z původní vládní Koncepce přechodu na zemské digitální rozhlasové a televizní vysílání se postupem času stala Mlynářova "aktualizace aktualizace aktualizace začátku", vládou dlouhodobě odsunovaná... Vladimír Špidla prý chce na nátlak odborníků i přes několik dnů odkládaný podpis a rezervovaně souhlasné stanovisko vlády tuto otázku znovu otevřít. V samotné televizi ale digitálnímu infokanálu málokdo věří. Šéf zpravodajství zůstává skeptický. Ředitel si nemyslí, že by bylo zapotřebí přebírat celoevropské veřejnoprávní vysílání. Diváci to prý nepotřebují. Co teď? Kdy a jak začne nutná televizní digitalizace a jak bude přitom zacházeno s médii veřejné služby? Bude to podle "privatizačních" záměrů opozice, "liberálních" a "tržních" představ unionisty Mlynáře, nebo podle představ vlády o zachování veřejných služeb včetně mediálních? Představ vlády, v níž mají socialisté většinu hlasů? Čím televize naplní digitální okruhy?

Na otázky Britských listů odpovídá Jiří Janeček, generální ředitel České televize. Muž, kterému je vyčítáno pravicovou opozicí, že neví, co se v televizi děje. Muž, který televizi řídí. Muž, který si kdysi předsevzal vysoké cíle - tváří v tvář realitě.

Britská vláda zahájila proces vyjednávání ohledně toho, kdy by v budoucnosti mělo být zrušeno dosavadní analogové rozhlasové a televizní vysílání. Ministryně kultury Tessa Jowellová se obrátila na všechny terestrické rozhlasové a televizní stanice, aby navrhly "vhodný časový rozvrh" na přechod ke stoprocentně digitálnímu systému. Dosud vláda uvažovala o době někdy mezi rokem 2006 a 2010. Včera konstatovala Jowellová, že více než polovina Británie má nyní přístup k digitálnímu vysílání a že rok 2010 pro vypnutí analogového vysílání se "zdá být dosažitelné". Podle britské ministryně kultury však musejí rozhlasové a televizní stanice usilovněji přesvědčovat diváky a posluchače, aby přešli na digitální příjem.

V současnosti existuje v Británii 80 vysílačů, které by mohly dodávat digitální signál do 93 procent domácností. Avšak technické problémy způsobují, že pro ostatních 7 procent domácností by bylo zapotřebí dalšího 1000 vysílačů, což by stálo astronomické částky. Vyjednává se o tom, zda by rozhlasové a televizní stanice byly ochotny zaplatit několik stovek dalších vysílačů a zbývajících několik domácností by bylo obslouženo ze satelitu.

Obnovený zájem o britskou komerční televizi ITV 1 a sílící zájem o digitální televizní vysílání vedl v Británii k tomu, že se nyní Britové dívají na televizi déle než kdy předtím.

Britští televizní diváci nyní sledují televizní vysílání průměrně 4 hodiny denně. Této rekordní výšky dosáhla sledovanost televizních pořadů naposledy v roce 1993, kdy zdaleka neexistovalo tolik nejrůznějších televizních okruhů jako dnes.

čtvrtek 12.00: Americká zpravodajská televizní stanice odvysílala fotografie příslušníků americké vojenské policie, pózujících u mrtvoly ubitého iráckého vězně.

aktualizováno ve čtvrtek ve 20.00: Iráčané ve čtvrtek pohřbívali osoby, které byly podle jejich svědectví oběti amerického leteckého útoku. Truchlící účastníci pohřbů konstatovali, že mezi zabitými byl i svatební zpěvák a jeho bratr hudebník. Americká armáda popřela, že její jednotky ve středu za úsvitu usmrtily více než 40 svatebčanů nedaleko irácko-syrské hranice. Podle iráckých činitelů na svatebčany začal střílet americký vrtulník. Náměstek šéfa policie v Ramadu, plukovník Zijad al-Džburi, uvedl, že bylo při útoku usmrceno 42 - 45 osob v opuštěné pouštní oblasti nedaleko hranice se Sýrií a s Jordánskem. Podle jeho informací bylo mezi mrtvými 15 dětí a 10 žen. Dr. Salah al-Ani, který pracuje v nemocnici v Ramadu, uvedl, že bylo usmrceno 45 osob. Americká armáda nejprve konstatovala, že nemá zprávy o žádném takovém incidentu. Televize tiskové kanceláře Associated Press získala videozáběry vozidla, na němž byly mrtvoly, které byly údajně při incidentu usmrceny. Na vozidle bylo i několik mrtvých dětí. Jedno dítě bylo bez hlavy.

čtvrtek 16.30: Američtí vojáci a irácká policie ve čtvrtek obklíčili iráckou rezidenci Ahmada Čalabího, člena Američany jmenované Irácké vládní rady. Čalabího poradci tvrdili, že americká vojska vtrhla do domu a hledala tam uprchlíky. Poradce, Haidar Musawi, obvinil Američany, že se snaží na Čalabiho vyvíjet nátlak. Čalabi byl dlouho favoritem Washingtonu, avšak v poslední době se začal na adresu Spojených států vyjadřovat kriticky ohledně toho, kolik moci Spojené státy plánují předat Iráčanům po 30.6.

Čtvrtek 18.00: Tisková kancelář Reuters ve čtvrtek znovu ostře zaútočila na americkou armádu. Poukázala na to, že Pentagon nijak nevysvětlil, proč loni v létě Američané v Iráku zastřelili jednoho jejího kameramana.

Ahoj,

Jmenuju se Joe, je mi 22 let a pocházím z NY. V současnosti jsem jako člen armády USA na misi v Iráku, kde sloužím jako vojenský policista. Jsem přímým účastníkem zdejších událostí a tak bych chtěl vám, Evropanům, kteří vše sledujete prostřednictvím televize a novin, tímto dopisem říct, jak to tady doopravdy vypadá.

Bohumil Kartous napsal, jak si představuje, že uvažují američtí vojáci v Iráku.

Ve čtvrtek ve 22.15 jsem byl svědkem toho, jak při návratu z Prahy do Glasgow (přímý let společnosti flyglobespan.com) kolega Jan Matonoha, který letos působí na Glasgow University jako náš bohemistický lektor, ukázal na dálku asi 1 metru britskému imigračnímu úředníku svůj český pas a byl do Británie vpuštěn zcela automaticky, bez jediné otázky, stejně jako ostatní občané Evropské unie. U imigrační kontroly při příletech na glasgowském letišti se shromáždila u přepážky s nápisem "Evropská unie" velká skupina cestujících, kteří byli imigračním úředníkem odbavováni za pochodu. K přepážce, označené "Other passports" (Ostatní pasy), kudy dosud přijížděli lidé z ČR, a kde je připravena šnekovitá ohrada pro dlouhou frontu, přicházel jediný americký turista.

Jinak, jako pokaždé, když přijedu z Prahy, mě překvapí naprosté ticho v naší glagowské residenční čtvrti. V bytě na Starém městě pražském (nedaleko stanice Staroměstská), kde bydlím v Praze, je noční klid narušován hudbou z restaurací a řvaním zahraničních opilců. Zřejmě všichni opilci z Glasgow odjeli do Prahy. (Před odjezdem z Ruzyně jsem napočítal v časovém rozmezí od 16 do 24 hodin osm různých letů z Prahy do nejrůznějších britských měst.) Mezi Prahou a jinými (menšími) městy v západní Evropě tak velký letecký provoz není. Popularita České republiky u Britů je pozoruhodná.To bude to levné pivo a nesmírně levné cigarety, nemluvě o levných dívkách. (Ty levné cigarety se i nadále nesmějí do Británie z ČR dovážet. Není divu: v Británii stojí krabička dvaceti cigaret cca 250 Kč.)

Právě hlásili v rádiu toto:

V Rakousku byl tento týden zproštěn viny jeden tamní občan. Předtím si ale odseděl 6 let ve věznici. A jako odškodnění mu bylo za nemajetkovou (sic!) újmu přiznáno 950 000 EURO, to je zhruba 30 milionů Kč.

Proč o tomhle čeští soudci mezi sebou nevedou diskuse, ptá se Karel Mašita. V pondělí se k tématu vrátí s konkrétními podrobnostmi.

Proč má Kuba mimořádně důležité postavení v americké politice? Protože se početní utečenci z této země usadili právě na Floridě - v kritickém státu, který pomohl texaskému guvernérovi nepatrnou většinou hlasů stát se prezidentem.

Kniha "Mládež na křižovatce" navazuje na publikaci "Proměny české mládeže", kterou Petr Sak vydal v roce 2000 na základě empirických poznatků a jejich teoretických zobecnění, které jsou podloženy výsledky ze třiceti sociologických výzkumů. Pro současnou českou společnost i pro mladou generaci jsou zásadní dva procesy, které mají civilizační rozměr - informatizace a vytváření informační společnosti, jako nový typ uspořádání a fungování společnosti. Dále se jedná o začleňování české společnosti do širšího evropského celku. Hlavním záměrem knihy je sociologicky postihnout mladou generaci na počátku procesu začleňování české společnosti do evropských struktur, utváření evropské identity a vzniku informační společnosti. Autory byly - po deseti letech znovu - zkoumány také postoje k marxismu, socialismu, konzervativismu a liberalismu. U mládeže pokračuje hodnotové vyhraňování ve směru liberalismu, hedonismu, individualismu, egoismu a materiálních hodnot. Pokračuje také proces sekularizace či despiritualizace.

Množství přehledně uspořádaných dat, grafů a výsledků z výzkumů odlišuje tuto publikaci naprosto zásadním způsobem od ostatních knih, které byly v posledních letech na toto téma napsány a které právě postrádají odbornost a exaktní metodologické propracování, se kterým autoři ke své práci přistupují. Na českém trhu se tak objevila zásadní sociologická publikace pro všechny, kteří chtějí k mládeži přistupovat bez předsudků a chtějí o ní vědět víc, než jen to, že je horší, než jsme byli my...

Předkládáme vám část 10. kapitoly z knihy Petra Saka a Karolíny Sakové Mládež na křižovatce

Každá nová generace má úplně jiné politické vnímání a myšlení. Zažil jsem pražské jaro ještě jako šestnáctiletý: československá vlajka má pro mě proto význam zásadního národního symbolu. S překvapením jsem zjistil, že pro dnešní čtyřicátníky, které formovala normalizace, tato vlajka naopak dlouho symbolizovala utlačitelské, prosovětské oficiality. Zatímco stárnoucí generace jsou právem antikomunisty, pro nejmladší českou generaci jsou už tato traumata nesrozumitelná. Je to generace v podstatě západoevropská. Antikomunismus je už neoslovuje. Nemůže: je-li jim dnes čtyřiadvacet, v roce 1989 jim bylo devět. Jsou to Evropané, nikoliv postkomunisté.

Reakce Ondřeje Štindla na svědectví Tomáše Koloce, publikované v Britských listech, o tom, "Jak jsem pracoval v Haló novinách", je zajímavou ilustrací těchto rozdílných vidění (O Hitlerově neúspěchu a jednom novináři bez práce, LN 14. 5. ZDE).

Jasně se vyjádřil O. Štindl, že psát za totality do komunistických novin byla etická volba, dnes z morálního hlediska těžko obhajitelná. Pan Čulík oponuje a snaží se obhajovat bývalého redaktora Haló novin T. Koloce. Prý se T. Koloc nedopustil ničeho zlého, když šel pracovat do novin, které jako jediné odpověděly na jeho žádost o zaměstnání. Prý mladí, kterým je 24 let, totalitní minulost nechápou a komunistická traumata jsou pro ně nesrozumitelná. Prý extrémní politický názor nelze ztotožňovat s nemorálností.

Četl jsem Váš článek v Lidovkách o reakci Ondřeje Štindla na svědectví Tomáše Koloce... a nedá mi to :-) . Víte, já jednak vůbec nevěřím těm slovům, že mladí lidé nejsou a generačně již nemohou být antikomunisty. Jsou nesporně antinacisty (často až vášnivými), ačkoli se jich nacismus týká generačně mnohem méně než komunismus. Myslím, že pouze o komunismu nesmírně málo vědí, a proto zatím nejsou antikomunisty.

Současnou mladou generaci bych rozdělil asi na dvě části. Jedna vstřebává doušek po doušku antikomunismus, který jí je podáván ve škole, v rodině, v televizi, ve společnosti, zkrátka přichází ze všech možných směrů. Jedná se o lidi, kterým se nelíbí někdejší zkraty komunistického režimu u nás. Myslím tím vládu jedné strany, nedostatek politické diskuse, masivní propagandu, všudypřítomnou tajnou policii, nesvobodu slova atd. Tato skupina pak odmítá samotné slovo komunismus a řadí ho a priori do skupinky totalitních režimů či utopií. V prvém připadě hovoří o nemorálnosti, ve druhém se komunismu smějí, stačí pouhá básnička z padesátých let. Hlavní však je, že o komunismu nepřemýšlejí. Berou ho jako totalitní a zavrženíhodný. Komunisty nevolí, protože to jsou komunisti. Tečka.

Druhá část této generace je trochu alternativnější a myslím, že právě tu má Jan Čulík na mysli, když hovoří o generaci západoevropské, které antikomunismus mnoho neříká.

Mám připomínku k dvěma větám ze zajímavého článku Jana Baláče:

"Ale vždyť tady to máme taky, on ten systém si tě už pohlídá", řekli mu skotští přátelé, kdy si stěžoval na útlak v totalitním Československu. Dále pan Baláč píše: Je skutečně nemorální psát pro komunisticky orientované noviny, zastupující ideologický směr bránící sociálně slabé a vyjadřující nesouhlas se současným kapitalistickým (morálním?) statem quo?

Od pádu komunismu ve středovýchodní Evropě je to už skutečně dávno a povědomí o tom, co to vlastně bylo, pomalu mizí. Chci však svědčit o tom, že ať říkají skotští přátelé pana Baláče cokoliv, mezi totalitním komunismem a západní demokracií byl skutečně podstatný rozdíl:

Může snižování daní vést k menším daňovým únikům a dokonce k tomu, že podnikatelé budou daně platit rádi? Na rozdíl od Josefa Víta ZDE), který tuto myšlenku považuje za blbost, kterou všichni říkají, ale nikdo jí nevěří, se domnívám, že existují důvody, proč bychom ji mohli považovat za rozumnou.

Irák je pro Američany daleko horší než Vietnam - fotografie týraných vězňů dokazují mj. i pošetilost snah vést válku jako morální křižáckou výpravu, argumentuje britský filosof John Gray.

Vstoupili jsme do Evropské unie bombardováni sděleními politiků a médií, co prý nám Evropská unie vezme nebo přinese, jako bychom měli být pouhými pasivními diváky dění v EU. Zcela jsem postrádal veřejnou debatu nad otázkami budoucí aktivní role České republiky v rozšířené unii. Za několik týdnů budeme volit poprvé vlastní euro-poslance, takže je dle mého nejvyšší čas pokusit se zahájit veřejnou debatu na tím, co bude "českou" agendou v EU? Jaké priority by měli prosazovat čeští reprezentanti v Bruselu a Štrasburku? Může ČR sázet na daňový, sociální nebo ekologický dumping? Jelikož si netroufám diskutovat o možných českých prioritách ve všech oblastech, pokusil jsem se zamyslet na možným příspěvkem České republiky ke směřování Evropy k udržitelnému rozvoji.

Od roku 1945 bylo hlavním cílem zahraniční politiky USA udržet západní Evropu jako podřízenou, vysoce integrovanou součást jejích geopolitických strategických prostředků. Toho šlo snadno dosáhnout po druhé světové válce, kdy byla Evropa ekonomicky vyčerpaná důsledky války a kdy se většina jejích obyvatel,a zejména její ekonomické a politické elity, obávala komunistických sil -- kvůli vojenské síle Sovětů i kvůli popularitě západoevropských komunistických stran. Americký program na sebe vzal podobu Marshallova plánu ekonomické pomoci pro evropskou obnovu a vytvoření NATO.

Oklahomský senátor James Inhofe protestoval na nedávných slyšeních v americkém senátu proti tomu, že se věnuje tak velká pozornost skandálu s mučením iráckých vězňů. Zdůraznil, že tito lidé nejsou ve vězení Abu Ghraib za dopravní přestupky, ale jsou to vrazi, teroristé a povstalci s rukama potřísněnýma americkou krví. "Jsem pravděpodobně jedinou osobou u tohoto stolu, která je více rozhořčena zvěrstvy zadržených než zacházením s nimi," uvedl.

Spojil jsem se v pátek s kanceláří tohoto senátora a zeptal jsem se, jak vysvětluje, že více než 2000 vězňů z Abu Ghraib má být propuštěno. Jestliže to totiž skutečně byli teroristé a nikoliv jen osoby podezřelé z různých zločinů, pak by přece nevedl k jejich propuštění ani skandál s jejich týráním. Senátor mi neodpověděl, ale jeho poradce mi sdělil, že mi senátor tento týden pošle email.

Suhaib Badr al Baz, kameraman televize al Džazíra, není terorista. Byl ale po dlouhých a bolestivých 74 dnů zadržován v americké vazbě.

V neděli 16. května 2004 se v televizi Nova vysílal poprvé debatní politický pořad Sedmička s moderátorem Českého rozhlasu Martinem Veselovským. Hosty byli místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) a senátor Robert Kolář (US-DEU).

Uznávám, že teoreticky vzato měl v pořadu Kolář vystupovat jako zástupce vládní koalice. To však nefungovalo, protože deklaroval, že s nynější spoluprací US-DEU s vládnoucí ČSSD nesouhlasí, a přiznal, že se chystá z US-DEU vystoupit. Moderátor Veselovský měl proto se strukturou hostů problém. Měl ve studiu dva zástupce pravice, kteří si víceméně názorově notovali. Pokud bylo účelem pořadu poukazovat na aktuální politické problémy při práci současné vládní koalice, Kolář i Sobotka mohli docela důvodně zastávat postoj, že oni přece za chyby a nedostatky současné vlády nenesou žádnou odpovědnost. Pořad trpěl tím, že v něm nevystoupil žádný představitel vládní moci, který by se z kritizovaných nedostatků mohl zodpovídat. Chci-li kritizovat například nekvalitní rozhodování sociálně demokratického ministra zdravotnictví, měl bych kritiku jako moderátor vmést do tváře přímo jemu. Ptám-li se opozice, co si ona myslí o jeho chybách, je to dost špatná žurnalistika. Vlastně to dává opozici prostor k prezentování vlastní propagandy.

V neděli napsal Jan Čulík na žádost serveru Česká média tuto analýzu první Veselovského Sedmičky. Kompletní text je ZDE

Ke vstupu nových členských zemí do EU publikoval deník Guardian dne 1. května ve své sobotní barevné příloze celou řadu textů se středoevropskou a východoevropskou tematikou. Články to byly jistě dobře míněné, ale projevovaly často asi takové porozumění dnešní středoevropské problematice, jaké nalezneme ve Svěrákově svým sentimentálním schematismem k západnímu publiku směrovanému filmu Kolja Jonathan Jones se například pokusil vysvětlit v článku nazvaném "Argumentace ve prospěch komunistické totality", proč podle jeho názoru nevznikla po roce 1989 v postkomunistické Evropě žádná významnější kultura. Posuďte sami:

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.