Profesor psychologie Don Morgenson na kanadské univerzitě Wilfrida Lauriera ve Waterloo se ve svém článku zabýval problémem, proč dosud dochází k mučení vězňů v 60 státech na světě. Připomenul pokus, který se uskutečnil v r. 1971. Vědecké pracovníky zajímalo, k jakému vývoji osobnosti dojde, budou-li někteří studenti v roli vězňů kdežto jejich kolegové budou jejich dozorci.

Během několika málo dní se "dozorci" stali sadistickými, dávali "svým" vězňům na hlavy pytle, nutili je ke svlékání donaha a k simulování sexu s "vězenkyněmi". Organizátoři pokusu byli šokováni a ukončili jej předčasně. Psalo se o něm mnohokrát. Ukazuje totiž, jak tvrdě mohou jednat obyčejní, prostí lidé, jestliže se dostanou do určitého prostředí. Jaký je rozdíl mezi "normálním člověkem" a "monstrem"? Může se kdokoliv stát mučitelem?

Byla to Hannah Arendtová, která zavedla termín "banalita zla", aby vyjádřila absolutní průměrnost nacisty Adolfa Eichmanna, který dával odvážet židy do táborů smrti jakoby dával odvážet třeba uhlí. Sociální psychologové nyní shromáždili dostatek informací, které ukazují, jak silný vliv má prostředí na lidské jednání.

Jestliže se stáváme dozorci, máme pocit moci, který je naprosto nevyvážený. Brutalita se dá odhadovat předem. Pokusy, které konal před 40 roky Dr. Stanley Milgram na Yalské univerzitě nabízejí vysvětlení, proč jednali dozorci vězňů v bagdádském vězení Agu Ghraib brutálně na žádost důstojníků americké rozvědky. V Milgramově pokuse bylo účastníkům sděleno, že se bude studovat "vliv trestu na učení". Těmto účastníkům, určeným do funkce "učitelů", dávali instrukce výzkumníci oblečení do bílých plášťů s nášivkami univerzity. Účelem bylo dávat elektrické rány "studentovi" kdykoliv ten udělal chybu. Elektrické rány byly zprvu mírné, ale na žádost instruktora se měly zesilovat. Na přístroji byla totiž stupnice se vzrůstajícím elektrickým napětím až do 450 voltů.

Přístroj, který dával rány byl ale nefunkční a studenti byli ve skutečnosti herci, kteří předstírali, že dostali ránu - vzdychali bolestí a kroutili se. "Učitelé" o tom ale nevěděli a chování "studenta" bylo pro ně velice realistické a působilo jim obavy. Dr. Milgrama překvapilo, že přesto 65% "učitelů", tedy normálních studentů, poslouchalo příkazy instruktorů a to až po nejvyšší hodnotu, která mohla mít smrtelné následky a byla označena písmeny "XXX".

Částečně by to mohlo být vysvětlováno tím, že lidé poslouchají legitimní autority, ale je nutné připustit, že dochází k aktivní a to hluboké dehumanizaci obětí, aby bylo možné zcela pochopit takové jednání. Vliv bojové oblasti s neustálou a neočekávanou hrozbou terorismu, nutkavý pocit odplatit násilnou smrt nejbližších kamarádů, Rumsfeldova rétorika a Bushovy ponižující hlasité názory o iráckých občanech se možná spojily ve vězeňských dozorcích a vyústily v jejich přesvědčení, že mají "povolení" chovat se vůči vězněným nepřátelům takovým zvrhlým způsobem, jak to vidíme už delší dobu. Kromě toho je zřejmé, že ve Spojených státech došlo po 11. září k významnému posunu v myšlení. Většina Američanů zastává názor, že je správné mučit, aby se získaly důležité informace. Právník Alan Dershowitz argumentoval, že "povolení mučit" by mělo být vydáno v určitých případech, kde by bylo strategicky významné.

Zprávy z Iráku naznačují, že si v podmínkách dehumanizace vojáci neuvědomují, jak odporné jsou jejich činy. Když vidíme usměvavé tváře takových vojáků, je zřejmé, že se v nich zhroutila perspektiva. Naprosto zřetelně u nich došlo ke ztrátě lidského jednání.

Den předtím, než byl nalezen mrtev ve vazbě v Sao Paolo, brazilský novinář Vladimir Hertzog napsal: "Jestliže ztratíme schopnost být rozhněváni, když vidíme lidi, jak se stávají obětmi zvěrstev, ztrácíme právo nazývat se civilizovanými".

Bez ohledu na motivaci, k mučení dochází vinou skutečných nepřátel společnosti - lidí v uniformách, kteří opovrhují jak společností tak sebou samými.

Je zajímavé, že psychologické bádání ani praktické pokusy, které se konaly na půdě Spojených států, nijak nepomohly americké společnosti zabránit, aby se její vojáci nechovali zvrhle. Američané byli a zřejmě jsou dodnes přesvědčeni, že zvěrstva jsou schopni páchat jen barbaři. V případě, že by došlo k podobné situaci jinde ve světě, přispěchali by radou, že se zodpovědné osoby musejí jednak vzdát svých funkcí a navíc být příkladně potrestány, aby se zabránilo "pošlapávání lidských práv". Případně by své rady ochotně doplnili ozbrojeným zásahem.