21. 5. 2004
Co je nemorální? Jak rozlišit morální a nemorální politické chování? Je skutečně nemorální psát pro komunisticky orientované noviny, zastupující ideologický směr bránící sociálně slabé? Je morální mluvit o lidech jako o "lidských zdrojích"? Je nemorální od Soni Gandhi spolupracovat s indickými komunisty? Je morální veřejná podpora okupačním americkým vojskům? Znamená morálka to samé jako podpora daného stavu? Jsou slušní lidé ti, co se nebouří, ti co poslouchají? Již John Stuart Mill v On Liberty odmítl morálku jako barometr politické korektnosti. "Nejzákeřnějším útokem je, když je někdo označen jako nemorální." Současnou mladou generaci bych rozdělil asi na dvě části. Jedna vstřebává doušek po doušku antikomunismus, který jí je podáván ve škole, v rodině, v televizi, ve společnosti, zkrátka přichází ze všech možných směrů. Jedná se o lidi, kterým se nelíbí někdejší zkraty komunistického režimu u nás. Myslím tím vládu jedné strany, nedostatek politické diskuse, masivní propagandu, všudypřítomnou tajnou policii, nesvobodu slova atd. Tato skupina pak odmítá samotné slovo komunismus a řadí ho a priori do skupinky totalitních režimů či utopií. V prvém připadě hovoří o nemorálnosti, ve druhém se komunismu smějí, stačí pouhá básnička z padesátých let. Hlavní však je, že o komunismu nepřemýšlejí. Berou ho jako totalitní a zavrženíhodný. Komunisty nevolí, protože to jsou komunisti. Tečka. Druhá část této generace je trochu alternativnější a myslím, že právě tu má Jan Čulík na mysli, když hovoří o generaci západoevropské, které antikomunismus mnoho neříká. |
Pro tyto lidi je komunismus ideologií, myšlenkovým proudem evropským a celosvětovým, kterému je třeba pilně naslouchat. Nezažili komunistický režim a nejsou ochotni slepě následovat celospolečenské antikomunistické hnutí, které se neustále dívá vzad. Chápou básníky období padesátých let a dokáží ocenit jejich tvorbu. Porovnávají komunismus s jinými ideologicky založenými režimy. Snaží se porozumět komunismu a s nabytými znalostmi se dívat vpřed. Ať už komunisticky, či jakkoliv jinak. V šestnácti letech jsem patřil jednoznačně do první skupiny. Marně se mně rodiče snažili vysvětlovat, že za komunismu se měli mnozí lépe, objektivně lépe. V osmnácti letech jsem vyjel "do světa", konkrétně do Skotska. Se svým zarytým antikomunismem jsem se hodně dlouho potýkal a rozpoutal nejednu vášnivou diskuzi. Valily se ze mne typické argumenty: tajná policie, propaganda, nesvoboda slova, omezování lidských práv atd. Jedním jediným argumentem jsem byl bezpečně postaven na zem: "Ale vždyť tady to máme taky, on ten systém si tě už pohlídá". Těžko jsem se s tím smiřoval, byl jsem přesvědčen o své pravdě a o tom, že mí přátelé podceňují míru útlaku v komunistickém Československu. Od té doby uplynuly čtyři roky a v mnohém jim musím dát za pravdu, i když ne ve všem. Jde pouze o systém a o relativní volnost, který nabízí. V dnešním demokratickém režimu i my máme propagandu (TV Nova), nesvobodu slova (publikace Mein Kampf) či nedostatek politické diskuse. A to mluvím o malém Česku. Když čtu příspěvky o situaci ve Spojených státech, tají se mi dech. Komunistický režim byl zbytečně paranoidní. Jak lze dnes vidět, dají se totalitní formy politiky dělat mnohem otevřeněji, téměř se sarkasmem. Je komunismus nemorální a dnešní režim morální? Jak rozlišit morální a nemorální politické chování? Je skutečně nemorální psát pro komunisticky orientované noviny, zastupující ideologický směr bránící sociálně slabé a vyjadřující nesouhlas se současným kapitalistickým (morálním?) statem quo? Je morální mluvit o lidech jako o "lidských zdrojích"? Je nemorální od Soni Gandhi spolupracovat s indickými komunisty? Je morální veřejná podpora okupačním americkým vojskům? Znamená morálka to samé jako podpora daného stavu? Jsou slušní lidé ti, co se nebouří, ti co poslouchají? Již John Stuart Mill v On Liberty odmítl morálku jako barometr politické korektnosti. "Nejzákeřnějším útokem je, když je někdo označen jako nemorální." Upřímně se obávám té první části dnešní mladé generace. Vyrostou z nich slušní, respektovaní lidé. Budou chápat bolesti totality, ale nebudou již znát její příčiny. Morálka pro ně bude cokoliv, co do nich nasype společnost. Doufám, že dnešní mladá generace je skutečně jiná, nesvázaná stereotypy svých rodičů. Takoví lidé budou respektovat četnost ideologií, porovnávat je na pozadí historických událostí a čerpat z nich. Kousek po kousku tak budou skládat tu ideologii svého času a přemýšlet o alternativních morálních zásadách. |